Hlas Domova, 1956 (II/30-60)
1956-01-03 / No. 30
U tAS Číslo 30 3. I. 1956 Cena 30 hal.(Myrnlriwu Týdeník Výboru pro zabezpečení osob, které se na základě amnestie vrátí do CSR Na prahu dalšího rozkvětu vlasti Novoroční projev presidenta republiky Antonína Zápotockého Drazí spoluobčané, soudružky a soudruzi! Na prahu nového roku 1956 přeji vám všem, dělníkům, zemědělcům, příslušníkům technické inteligence, pracovníkům vědy, kultury i uměni, pracovníkům národních výborů i státní správy, všem veřejným funkcionářům, příslušníkům ozbrojených sil, naší mládeži i dětem, mnoho úspěchů při plnění úkolů, které nás čekají v nastávajícím roce. Rok 1956 bude prvním rokem naší druhé pětiletky. Základním úkolem této pětiletky je pokračovat dále na budování socialismu v naší zemi, zajistit další uplatňování základního ekonomického zákona socialismu, to jest rozvojem naší výroby na základě nejvyšší techniky zajistit maximální uspokojování neustále rostoucích materiálních i kulturních potřeb lidu. Každému našemu občanu je jasno, že k výstavbě socialismu a k zajištění lepší budoucnosti pro všechny potřebujeme stálé rozvíjení naší výroby, ať průmyslové či zemědělské, zdokonalování jakosti výrobků a zvyšování produktivity práce. Abychom tyto základní úkoly, o něž se výstavba socialismu opírá, mohli s úspěchem plnit, k tomu potřebujeme klid a mír. Proto otázka zajištění a upevnění míru, zabránění ničivým válkám je pro nás všechny nejdůležitější životní otázkou. Světový tábor přátel míru roste Je jistě radostné, můžeme-li dnes na prahu nového roku konstatovat, že v uplynulém roce se podařilo nejen mír udržet, ale že se podařilo i veliký světový tábor přátel míru 0 nové miliony stoupenců rozšířit, získat je pro uznání zásady, že cesta jednání a vzájemných dohod je jedinou správnou cestou k řešení všech současných mezinárodních problémů. Na podkladě této zásady, vytyčené a uplatňované důsledně vládou Sovětského svazu, došlo ke konferenci nejvyšších představitelů vlád Sovětského svazu. Spojených států amerických, Velké Britannie a Francie v Ženevě. Na konferenci byla vyjádřena snaha vynaložit všechno úsilí k urovnání nejvážnějších mezinárodních problémů cestou mírového jednání a vyloučení válek jako prostředku řešení mezinárodních sporů. Snaha docílit mírového soužití mezi státy různého hospodářského a společenského zřízení byla proto nazvána »duchem Ženevy«. V tomto duchu byla z iniciativy Sovětského svazu vyřešena celá řada mezinárodních problémů, jako otázka uzavření státní smlouvy s Rakouskem, odvolání okupačních vojsk z území Rakouska a prohlášení jeho neutrality. Došlo k jednání mezi Sovětským svazem a Německou spolkovou republikou, jehož výsledkem je navázání diplomatických styků mezi oběma státy. Otázka Rakouska a Německa je pro nás Čechy a Slováky zvláště důležitou. Vždyť se jedná o vyřešení a upravení styků se státy, které jsou našimi bezprostředními sousedy. Snaha po docílení normálních vztahů k nim a rozšiřování kulturních a hospodářských styků s nimi může přinést naši republice další potřebný klid, který k uskutečnění všech plánů naší socialistické výstavby tak nutně potřebujeme. Proto jsme i my s radostí přivítali vyhlášení neutrality Rakouska a snažíme se cestou jednání docílit s Rakouskem nejpřátelštějšího sousedského poměru. Stejně je tomu 1 s Německou spolkovou republikou. Uznáváme ji, jsme ochotni i zde navázat nejen obchodní, ale i diplomatické styky. Jsme pro sjednocení Německa na demokratickém a mírumilovném podkladě, aby přestalo být hrozbou a nebezpečím pro své sousedy. Uznáváme přitom existenci Německé demokratické republiky, s jejíž vládou máme celá léta nejen diplomatické styky, ale i poměr upřímného přátelství a spolupráce, který i do budoucna budeme dále rozšiřovat a prohlubovat. Normalisování poměrů s Jugoslávií Dalekosáhlý význam pro věc míru a odklízení sporných mezinárodních problémů má pro nás a celý lidově demokratický tábor normalisování poměrů s Federatívni lidovou republikou Jugoslávií. Sovětský svaz dokázal i zde, při zkoumání vzniku a důsledků roztržky s Jugoslávií, že zůstává věren zásadě cestou jednání a vzájemných dohod odstraňovat existující překážky a snažit se rozřešit všechny současné mezinárodní problémy. Návštěva sovětských státníků v Jugoslávii a přímé jednání s představiteli Jugoslávie přispěly k likvidování roztržky. Bylo konstatováno, že roztržka byla vyvolána na základě mylných informací a záškodnické činnosti nepřátel Jugoslávie i lidově demokratického tábora. Tato roztržka neprospěla žádné straně. Mluvím jistě ze srdce všech, prohlásím-li, že jsme rádi, že roztržka patří minulosti. Neváhám i přiznat, že v propagační kampani, která se po roztržce rozvinula, zašlo se mnohde příliš daleko. Bude nanejvýš užitečné, když za tím, co bylo, provedeme škrt a odklidíme všechen nános toho období, kdy mezi Jugoslávií a zeměmi našeho lidově demokratického tábora došlo k roztržce. Věříme, že nestojí nic v cestě rozvoji přátelských vztahů s Jugoslávií, které povedou k další plodné spolupráci a prospějí úspěšnému budování socialismu u nás i v Jugoslávii. Asie po boku přátel míru K významným změnám v rozvoji hnutí za upevnění světového míru a odvrácení nebezpečí nové války došlo i v Asii, která je největším a nejzalidněnějším světovým kontinentem. Vytvořením Čínské lidové republiky, která vzešla z vítězného boje čínského lidu za národní nezávislost a svobodu, došlo k osvobození téměř sedmi set milionů lidí z koloniální poroby i feudální otročiny a tím i k významnému posílení tábora demokracie a míru. Čínská lidová republika je zářným příkladem boje lidu za nezávislost, svobodu a samostatnost. Na celém světě se stává čím dál jasnější neudržitelnost stanoviska těch kruhů, které se snaží zabránit přiznání zákonného práva Čínské lidové republiky na její zastoupení v Organisaci spojených národů. Mimořádný význam pro vývoj mezinárodních vztahů má dále hnutí národů Asie a Afriky proti kolonialismu, za uznání zásad svrchovanosti všech zemí a rovnosti všech ras a národů, za mírovou spolupráci mezi národy. Toto hnutí došlo výrazu i na bandungské konferenci, jíž se zúčastnilo 29 asijských a afrických zemí. Význam národů Asie a Afriky v mezinárodně politickém dění neustále stoupá. Je to vůbec jeden z hlavních rysů změny mezinárodní situace po druhé světové válce. Proto také návštěva předsedů indické a burmské vlády v Sovětském svazu a na to navazující návštěva sovětských státníků Bulganina a Chruščeva v Indii, Burmě a Afganistanu upoutala na sebe pozornost celého světa a stala se událostí mimořádného historického významu. Upřímné a nadšené přivítání, jehož se představitelům Sovětského svazu na jejich cestě dostalo, ukázalo, jak mohutným činitelem jsou národy asijských zemí v boji za mír a za přátelství mezi národy. Je nepochybné, že Indii s jejími třemi sty sedmdesáti miliony obyvatel patří jedno z nejpřednějších míst mezi světovými velmocemi. Spolu s velkou Čínskou lidovou republikou stává se Indie oporou mírového protiválečného hnutí v Asii i na celém světě. Také naše Československá republika úspěšně rozvíjí přátelské, hospodářské i kulturní vztahy s Indii a řadou druhých významných států Asie. Výrazem přátelství Indie a Československa byla i zastávka předsedy indické vlády pana Nehrua v Československu při jeho cestě do Sovětského svazu a stejně tak pozornost, která byla věnována výstavě československých průmyslových výrobků v Bombaji a Delhi. »Duch Ženevy« žije Připočteme-li k těmto faktům stále se rozšiřující hospodářské, kulturní i obchodní styky, výměny parlamentních delegací mezi státy, výsledky ženevské konference o mírovém využití atomové energie i jednomyslné rozhodnutí X. valného shromáždění Organisace spojených národů o vytvoření mezinárodní agentury pro atomovou energii, vidíme, že oprávněně můžeme mluvit o pokroku v boji za zachování a upevnění míru. Tento vývoj, jak se ukazuje, může být i přínosem pro práci Organisace spojených národů, kde na nedávno skončeném zasedání byla vyřešena dlouhá léta na pořadu jednání stojící otázka přijetí nových členů. O vyřešení tohoto ožehavého problému a o znemožnění všech piklů a nástrah, které přijetí nových států znemožňovaly, má opět největší zásluhu prozíravá mírová politika zástupců Sovětského svazu. Všechna zde uvedená fakta i celá řada jiných, která není možno uvádět v krátkém novoročním projevu, přesvědčují názorně, jaký prospěch pro naši republiku přináší těsné přátelství a spojenectví se Svazem sovětských socialistických republik. Jenőm dík zásadní, cílevědomé mírové politice Sovětů vděčíme za to, že máme možnost pracovat v klidu a míru na dalším budování socialistické výstavby a šťastné budoucnosti naší vlasti i jejího lidu. Hluboce věříme v možnost mírové spolupráce a odmítáme všechny zločinné plány a úklady těch, kdož mírové soužití snaží se ještě i dnes porušovat. Odmítáme i tvrzení těch nepřátel míru, kteří se pokoušejí namluvit světu, že »duch Ženevy« je mrtev, že neexistuje, jen proto, že poslední konference zahraničních ministrů čtyř velmocí nedala ty výsledky, které od ní byly očekávány. »Duch Ženevy«, to je nejen spontánní přání stamilionů pokojných občanů po míru, je to současně i cílevědomý boj světového tábora míru, vedeného Sovětským svazem, o zmírnění mezinárodního napětí a znemožnění krvavých válek. Nelze pohřbít to, co je přáním milionů poctivých lidí na celém světě a za co jsou již dnes stamiliony ochotny bojovat. (Pokračování na 2. str.) President republiky Antonín Zápotocký při novoročním projevu Další tři skupiny ve vlasti Poslední týden roku 1955 přijely do Československa ve třech dnech tři početné skupiny navrátilců: dvanáct z Kanady, jedenáct ze západního Německa a další z Austrálie, Švédska, Severní Afriky a USA. Jsou to další, kteří našli odvahu vybřednout z lidského i morálního bahna v běženeckých lágrech, mnoho jich znovu zatoužilo po klidné a poctivé práci doma ve vlasti. A ti znovu nám vyprávěli otřesné skutečnosti, které provázejí život utečenců. Vyprávěli o tom František Kot z Ostravska, Vladislav Valchař z valašskomeziříčského okresu, Jaromír Jonák z Prahy, Josef Baroň z Uherského Brodu a jiní, kteří po trpkých zkušenostech a zklamáních našli znovu štěstí ve své vlasti. S Vladislavem Valchařem přijeli také Pavel Mikulenčík, který má v Rýmařově manželku a tři děti, Vojtěch Danišovský z okresu Šala. Ti, i všichni ostatní, odjeli okamžitě do svých domovů k rodinám, kde oslavili veselý a radostný Silvestr. n oví; Mí&®iro Vyrostlo jako bájný pták Phönix. Kdysi tam byla pole, široko daleko jen pole. Pak přišli lidé a místo začalo žít nebývalým stavebním ruchem. Rok za rokem vystupovaly nové nádherné domy, řadil se blok ke bloku, ulice za ulicí se rozbíhaly po novém sídlišti. Pak přišli zase lidé. Přicházeli tak, jak vyrůstaly bloky domů. Byli to převážně havíři, kteří osidlovali nové město. Dnes je město téměř dokončené. Tisíce rodin tam našlo svůj nový domov. Jedete-li z Ostravy autobusem, za necelou hodinu vystoupíte u tohoto města, které leží mezi Šenovem, Šumbarkem a Bludovicemi. 4. prosince těch aut a autobusů se k novému městu sjíždělo hodně. Přijížděli hosté z Ostravy i z okolí, aby se zúčastnili prvního slavnostního zasedání místního národního výboru, který si občané města nedávno zvolili. Za účasti ministra pracovních sil Josefa Tesly byla předsedovi MNV předána zakládaci listina města. Nemálo potíží měli občané nového města s názvem. Jak nazvat toto místo, které ještě před několika lety nebylo na mapě. Dlouho si však nelámali hlavy. Jak jinak ho nazvat než Havířov. Vždyť je to vlastně město havířů. Osmnáctitisícové město začalo žít na sklonku starého roku svým samostatným životem. A ten další život — v druhé pětiletce — bude ještě rušnější a radostnější. Budou tu dokončeny terénní úpravy, postaví se další školy s dalšími 41 třídami, bude postaven obrovský kulturní dům s dalším kinem. Město se rozprostře i do šířky. Za pět let bude postavena další jeho část pro 20.000 lidí. Poblíž III. městské čtvrti se upravuje staveniště pro garáže Československé automobilové dopravy. Dále se v novém městě řeší problém zásobování vodou využitím místních zdrojů a urychlují se přípravy pro stavbu beskydského vodovodu. Pro oddech po práci bude založen Park kultury a oddechu u města a nynější lesní porosty budou upraveny jako lesoparky. Dobudováním terénních a sadových úprav budou v okrscích k disposici dětská hřiště, hřiště pro mládež i dospělé. Během druhé pětiletky bude dosaženo vyššího stupně vybavenosti ve městě, což dá Havířovu charakter moderního města, které bude poskytovat obyvatelstvu všechny potřeby a služby. Havířovští si zamilovali své město. Nejmladší město republiky, které se zrodilo z potřeb a tužeb lidí, z tužeb, které v našem státě se uskutečňují. Tak, jak se uskutečňuje vše, co svobodný a šťastný lid uskutečnit chce. -st- VLASTA DVOŘÁČKOVAOPUŠTĚNÉ STÁŘÍ Chodívává podél řeky jako kdysi, když byl malý: u Milířů, po Odranci, kolem Kříčků, po Podskalí... Usedne. Chce porozprávět? Ne, jen mlčí, jen se dívá na tužebník blízko břehu, na tolije v ostré trávě. Ach tolije zimomřivá, kvítku s bledou, chladnou tváří, není horší, trpčí úděl nežli opuštěné stáří. Syna měl ten starý tatík s rukou hnědou jak kus hlíny, s rukou tvrdou jak kus skály ... Syn utekl do ciziny. Dělníkem byl starý tatík, padesát let ocel tavil. Padesát let s druhy zpíval. Nezpívá ted. Nerozprám. Eh! měl synka inženýra, syn měl panské kamarády ... Bledý kvítku na mokřině, je to možné, že syn zradil? Celý otcův život zradil, v pelyněk mu stáří změnil, příští léta, prošlá léta. Pelyněk ted otec pije, vyhýbá se dávným druhům, žalostí a studem stíněn u řeky se mlčky dívá na tužebrúk, na tolije ... Ach tolije zimomřivá, smutnější květ po krajině nevykvétá ... Nevykvétá!