Hlas Domova, 1956 (II/30-60)

1956-01-03 / No. 30

U tAS Číslo 30 3. I. 1956 Cena 30 hal.(Myrnlriwu Týdeník Výboru pro zabezpečení osob, které se na základě amnestie vrátí do CSR Na prahu dalšího rozkvětu vlasti Novoroční projev presidenta republiky Antonína Zápotockého Drazí spoluobčané, soudružky a soudruzi! Na prahu nového roku 1956 přeji vám všem, dělníkům, zemědělcům, příslušníkům technické inteligence, pracovní­kům vědy, kultury i uměni, pracovníkům národních výborů i státní správy, všem veřejným funkcionářům, příslušníkům ozbrojených sil, naší mládeži i dětem, mnoho úspěchů při plnění úkolů, které nás čekají v nastávajícím roce. Rok 1956 bude prvním rokem naší druhé pětiletky. Zá­kladním úkolem této pětiletky je pokračovat dále na budo­vání socialismu v naší zemi, zajistit další uplatňování zá­kladního ekonomického zákona socialismu, to jest rozvojem naší výroby na základě nejvyšší techniky zajistit maximální uspokojování neustále rostoucích materiálních i kulturních potřeb lidu. Každému našemu občanu je jasno, že k výstavbě socialis­mu a k zajištění lepší budoucnosti pro všechny potřebujeme stálé rozvíjení naší výroby, ať průmyslové či zemědělské, zdokonalování jakosti výrobků a zvyšování produktivity prá­ce. Abychom tyto základní úkoly, o něž se výstavba socia­lismu opírá, mohli s úspěchem plnit, k tomu potřebujeme klid a mír. Proto otázka zajištění a upevnění míru, zabránění niči­vým válkám je pro nás všechny nejdůležitější životní otáz­kou. Světový tábor přátel míru roste Je jistě radostné, můžeme-li dnes na prahu nového roku konstatovat, že v uplynulém roce se podařilo nejen mír udržet, ale že se podařilo i veliký světový tábor přátel míru 0 nové miliony stoupenců rozšířit, získat je pro uznání zá­sady, že cesta jednání a vzájemných dohod je jedinou správ­nou cestou k řešení všech současných mezinárodních pro­blémů. Na podkladě této zásady, vytyčené a uplatňované důsled­ně vládou Sovětského svazu, došlo ke konferenci nejvyšších představitelů vlád Sovětského svazu. Spojených států ame­rických, Velké Britannie a Francie v Ženevě. Na konferenci byla vyjádřena snaha vynaložit všechno úsilí k urovnání nejvážnějších mezinárodních problémů cestou mírového jed­nání a vyloučení válek jako prostředku řešení mezinárod­ních sporů. Snaha docílit mírového soužití mezi státy růz­ného hospodářského a společenského zřízení byla proto na­zvána »duchem Ženevy«. V tomto duchu byla z iniciativy Sovětského svazu vyřeše­na celá řada mezinárodních problémů, jako otázka uzavření státní smlouvy s Rakouskem, odvolání okupačních vojsk z území Rakouska a prohlášení jeho neutrality. Došlo k jed­nání mezi Sovětským svazem a Německou spolkovou repu­blikou, jehož výsledkem je navázání diplomatických styků mezi oběma státy. Otázka Rakouska a Německa je pro nás Čechy a Slová­ky zvláště důležitou. Vždyť se jedná o vyřešení a upravení styků se státy, které jsou našimi bezprostředními sousedy. Snaha po docílení normálních vztahů k nim a rozšiřování kulturních a hospodářských styků s nimi může přinést naši republice další potřebný klid, který k uskutečnění všech plánů naší socialistické výstavby tak nutně potřebujeme. Proto jsme i my s radostí přivítali vyhlášení neutrality Ra­kouska a snažíme se cestou jednání docílit s Rakouskem nejpřátelštějšího sousedského poměru. Stejně je tomu 1 s Německou spolkovou republikou. Uznáváme ji, jsme ochotni i zde navázat nejen obchodní, ale i diplomatické sty­ky. Jsme pro sjednocení Německa na demokratickém a mí­rumilovném podkladě, aby přestalo být hrozbou a nebezpe­čím pro své sousedy. Uznáváme přitom existenci Německé demokratické republiky, s jejíž vládou máme celá léta ne­jen diplomatické styky, ale i poměr upřímného přátelství a spolupráce, který i do budoucna budeme dále rozšiřovat a prohlubovat. Normalisování poměrů s Jugoslávií Dalekosáhlý význam pro věc míru a odklízení sporných mezinárodních problémů má pro nás a celý lidově demokra­tický tábor normalisování poměrů s Federatívni lidovou re­publikou Jugoslávií. Sovětský svaz dokázal i zde, při zkoumání vzniku a dů­sledků roztržky s Jugoslávií, že zůstává věren zásadě ces­tou jednání a vzájemných dohod odstraňovat existující pře­kážky a snažit se rozřešit všechny současné mezinárodní problémy. Návštěva sovětských státníků v Jugoslávii a pří­mé jednání s představiteli Jugoslávie přispěly k likvidování roztržky. Bylo konstatováno, že roztržka byla vyvolána na základě mylných informací a záškodnické činnosti nepřátel Jugoslávie i lidově demokratického tábora. Tato roztržka neprospěla žádné straně. Mluvím jistě ze srdce všech, pro­­hlásím-li, že jsme rádi, že roztržka patří minulosti. Nevá­hám i přiznat, že v propagační kampani, která se po roz­tržce rozvinula, zašlo se mnohde příliš daleko. Bude nanej­výš užitečné, když za tím, co bylo, provedeme škrt a odkli­díme všechen nános toho období, kdy mezi Jugoslávií a ze­měmi našeho lidově demokratického tábora došlo k roztržce. Věříme, že nestojí nic v cestě rozvoji přátelských vztahů s Jugoslávií, které povedou k další plodné spolupráci a pro­spějí úspěšnému budování socialismu u nás i v Jugoslávii. Asie po boku přátel míru K významným změnám v rozvoji hnutí za upevnění svě­tového míru a odvrácení nebezpečí nové války došlo i v Asii, která je největším a nejzalidněnějším světovým kontinen­tem. Vytvořením Čínské lidové republiky, která vzešla z ví­tězného boje čínského lidu za národní nezávislost a svobodu, došlo k osvobození téměř sedmi set milionů lidí z koloniální poroby i feudální otročiny a tím i k významnému posílení tábora demokracie a míru. Čínská lidová republika je zář­ným příkladem boje lidu za nezávislost, svobodu a samo­statnost. Na celém světě se stává čím dál jasnější neudrži­­telnost stanoviska těch kruhů, které se snaží zabránit při­znání zákonného práva Čínské lidové republiky na její za­stoupení v Organisaci spojených národů. Mimořádný význam pro vývoj mezinárodních vztahů má dále hnutí národů Asie a Afriky proti kolonialismu, za uzná­ní zásad svrchovanosti všech zemí a rovnosti všech ras a národů, za mírovou spolupráci mezi národy. Toto hnutí do­šlo výrazu i na bandungské konferenci, jíž se zúčastnilo 29 asijských a afrických zemí. Význam národů Asie a Afriky v mezinárodně politickém dění neustále stoupá. Je to vůbec jeden z hlavních rysů změny mezinárodní situace po druhé světové válce. Proto také návštěva předsedů indické a burmské vlády v Sovětském svazu a na to navazující návštěva sovětských státníků Bulganina a Chruščeva v Indii, Burmě a Afga­nistanu upoutala na sebe pozornost celého světa a stala se událostí mimořádného historického významu. Upřímné a na­dšené přivítání, jehož se představitelům Sovětského svazu na jejich cestě dostalo, ukázalo, jak mohutným činitelem jsou národy asijských zemí v boji za mír a za přátelství mezi národy. Je nepochybné, že Indii s jejími třemi sty sedmdesáti miliony obyvatel patří jedno z nejpřednějších míst mezi světovými velmocemi. Spolu s velkou Čínskou lidovou republikou stává se Indie oporou mírového protivá­­lečného hnutí v Asii i na celém světě. Také naše Československá republika úspěšně rozvíjí přá­telské, hospodářské i kulturní vztahy s Indii a řadou dru­hých významných států Asie. Výrazem přátelství Indie a Československa byla i zastávka předsedy indické vlády pana Nehrua v Československu při jeho cestě do Sovětského svazu a stejně tak pozornost, která byla věnována výstavě československých průmyslových výrobků v Bombaji a Delhi. »Duch Ženevy« žije Připočteme-li k těmto faktům stále se rozšiřující hospo­dářské, kulturní i obchodní styky, výměny parlamentních delegací mezi státy, výsledky ženevské konference o míro­vém využití atomové energie i jednomyslné rozhodnutí X. valného shromáždění Organisace spojených národů o vytvo­ření mezinárodní agentury pro atomovou energii, vidíme, že oprávněně můžeme mluvit o pokroku v boji za zachování a upevnění míru. Tento vývoj, jak se ukazuje, může být i přínosem pro práci Organisace spojených národů, kde na nedávno skon­čeném zasedání byla vyřešena dlouhá léta na pořadu jed­nání stojící otázka přijetí nových členů. O vyřešení tohoto ožehavého problému a o znemožnění všech piklů a nástrah, které přijetí nových států znemožňovaly, má opět největší zásluhu prozíravá mírová politika zástupců Sovětského svazu. Všechna zde uvedená fakta i celá řada jiných, která není možno uvádět v krátkém novoročním projevu, přesvědčují názorně, jaký prospěch pro naši republiku přináší těsné přá­telství a spojenectví se Svazem sovětských socialistických republik. Jenőm dík zásadní, cílevědomé mírové politice So­větů vděčíme za to, že máme možnost pracovat v klidu a míru na dalším budování socialistické výstavby a šťastné budoucnosti naší vlasti i jejího lidu. Hluboce věříme v možnost mírové spolupráce a odmítáme všechny zločinné plány a úklady těch, kdož mírové soužití snaží se ještě i dnes porušovat. Odmítáme i tvrzení těch nepřátel míru, kteří se pokoušejí namluvit světu, že »duch Ženevy« je mrtev, že neexistuje, jen proto, že poslední kon­ference zahraničních ministrů čtyř velmocí nedala ty vý­sledky, které od ní byly očekávány. »Duch Ženevy«, to je nejen spontánní přání stamilionů po­kojných občanů po míru, je to současně i cílevědomý boj světového tábora míru, vedeného Sovětským svazem, o zmír­nění mezinárodního napětí a znemožnění krvavých válek. Nelze pohřbít to, co je přáním milionů poctivých lidí na celém světě a za co jsou již dnes stamiliony ochotny bo­jovat. (Pokračování na 2. str.) President republiky Antonín Zápotocký při novoročním projevu Další tři skupiny ve vlasti Poslední týden roku 1955 přijely do Československa ve třech dnech tři po­četné skupiny navrátilců: dvanáct z Kanady, jedenáct ze západního Ně­mecka a další z Austrálie, Švédska, Severní Afriky a USA. Jsou to další, kteří našli odvahu vybřednout z lidského i morálního bahna v běženeckých lágrech, mnoho jich znovu zatoužilo po klidné a pocti­vé práci doma ve vlasti. A ti znovu nám vyprávěli otřesné skutečnosti, které provázejí život utečenců. Vyprá­věli o tom František Kot z Ostravska, Vladislav Valchař z valašskomeziříč­ského okresu, Jaromír Jonák z Prahy, Josef Baroň z Uherského Brodu a ji­ní, kteří po trpkých zkušenostech a zklamáních našli znovu štěstí ve své vlasti. S Vladislavem Valchařem přijeli ta­ké Pavel Mikulenčík, který má v Rý­­mařově manželku a tři děti, Vojtěch Danišovský z okresu Šala. Ti, i všichni ostatní, odjeli okamžitě do svých do­movů k rodinám, kde oslavili veselý a radostný Silvestr. n oví; Mí&®iro Vyrostlo jako bájný pták Phönix. Kdysi tam byla pole, široko daleko jen pole. Pak přišli lidé a místo začalo žít nebývalým stavebním ruchem. Rok za rokem vystupovaly nové nádherné do­my, řadil se blok ke bloku, ulice za ulicí se rozbíhaly po novém sídlišti. Pak přišli zase lidé. Přicházeli tak, jak vyrůstaly bloky domů. Byli to pře­vážně havíři, kteří osidlovali nové město. Dnes je město téměř dokonče­né. Tisíce rodin tam našlo svůj nový domov. Jedete-li z Ostravy autobusem, za necelou hodinu vystoupíte u tohoto města, které leží mezi Šenovem, Šum­­barkem a Bludovicemi. 4. prosince těch aut a autobusů se k novému městu sjíždělo hodně. Přijížděli hosté z Ostra­vy i z okolí, aby se zúčastnili prvního slavnostního zasedání místního národ­ního výboru, který si občané města nedávno zvolili. Za účasti ministra pra­covních sil Josefa Tesly byla předse­dovi MNV předána zakládaci listina města. Nemálo potíží měli občané nového města s názvem. Jak nazvat toto mís­to, které ještě před několika lety ne­bylo na mapě. Dlouho si však nelámali hlavy. Jak jinak ho nazvat než Ha­vířov. Vždyť je to vlastně město ha­vířů. Osmnáctitisícové město začalo žít na sklonku starého roku svým samostat­ným životem. A ten další život — v druhé pětiletce — bude ještě ruš­nější a radostnější. Budou tu dokon­čeny terénní úpravy, postaví se další školy s dalšími 41 třídami, bude posta­ven obrovský kulturní dům s dalším kinem. Město se rozprostře i do šířky. Za pět let bude postavena další jeho část pro 20.000 lidí. Poblíž III. měst­ské čtvrti se upravuje staveniště pro garáže Československé automobilové dopravy. Dále se v novém městě řeší problém zásobování vodou využitím místních zdrojů a urychlují se přípravy pro stavbu beskydského vodovodu. Pro od­dech po práci bude založen Park kul­tury a oddechu u města a nynější les­ní porosty budou upraveny jako leso­parky. Dobudováním terénních a sado­vých úprav budou v okrscích k dispo­sici dětská hřiště, hřiště pro mládež i dospělé. Během druhé pětiletky bude dosaže­no vyššího stupně vybavenosti ve měs­tě, což dá Havířovu charakter moder­ního města, které bude poskytovat oby­vatelstvu všechny potřeby a služby. Havířovští si zamilovali své město. Nejmladší město republiky, které se zrodilo z potřeb a tužeb lidí, z tužeb, které v našem státě se uskutečňují. Tak, jak se uskutečňuje vše, co svo­bodný a šťastný lid uskutečnit chce. -st- VLASTA DVOŘÁČKOVAOPUŠTĚNÉ STÁŘÍ Chodívává podél řeky jako kdysi, když byl malý: u Milířů, po Odranci, kolem Kříčků, po Podskalí... Usedne. Chce porozprávět? Ne, jen mlčí, jen se dívá na tužebník blízko břehu, na tolije v ostré trávě. Ach tolije zimomřivá, kvítku s bledou, chladnou tváří, není horší, trpčí úděl nežli opuštěné stáří. Syna měl ten starý tatík s rukou hnědou jak kus hlíny, s rukou tvrdou jak kus skály ... Syn utekl do ciziny. Dělníkem byl starý tatík, padesát let ocel tavil. Padesát let s druhy zpíval. Nezpívá ted. Nerozprám. Eh! měl synka inženýra, syn měl panské kamarády ... Bledý kvítku na mokřině, je to možné, že syn zradil? Celý otcův život zradil, v pelyněk mu stáří změnil, příští léta, prošlá léta. Pelyněk ted otec pije, vyhýbá se dávným druhům, žalostí a studem stíněn u řeky se mlčky dívá na tužebrúk, na tolije ... Ach tolije zimomřivá, smutnější květ po krajině nevykvétá ... Nevykvétá!

Next