Hlas Revoluce, 1971 (XXIV/1-52)

1971-05-08 / No. 19

Zdravíme 50. výročí KSČ - vedoucí síly naší společnosti! ROČNÍK 25 CENA 80 hal. 8. 5. 1971 ★ ★ ★ Pražský máj FRANTIŠEK HRUBÍN Břemeno těžší a těžší neseš, můj domove, na domy prapory věší slunce májové ženy se z oken smějí, slzy a smích, slzy a smích, muži si zbraně rozdílejí v dílnách a ve sklepích, číhají u peleší, až vyhrnou se běsové... A teď se „stvůro” braň! Pro slávu revoluce pojď s námi, kdo máš zbraň, i kdo máš holé ruce! (Úryvek) KDO PROŽIL TY CHVÍLE OSVOBOZENI PRAHY SOVĚTSKOU ARMÁDOU 9. KVĚTNA 1945, POCHOPIL, ZE TO BYL NOVÝ PO­ČÁTEK HISTORIE NAŠEHO ŽIVOTA. A TI MLADŠÍ TO VYČTOU Z DOKUMENTU, VYClTl Z VYPRÁVĚNI, BUDOU-LI OBRACET TĚCH 26 STRÁNEK POVÁLEČNĚ HISTORIE PŘI LETOŠNÍM VÝROČÍ. Dopis ústřednímu výboru KSČ Drazí soudruzi, posíláme Vám soudružské bojové pozdravy z manifestačnlho shro­mážděni u příležitosti Mezinárodních pamětních dnů odboje v Praze. Shromáždili jsme se, abychom si připomenuli slova přísahy, kterou dali osvobození političtí vězni na mezinárodním setkání v Buchenwal­du ve dnech osvobození tábora: „Neustaneme v boji, dokud nezmizl z celého světa hrozba oživení fašismu a dokud není zažehnáno nebez­pečí nové světové války.“ Považujeme za svou morálně politickou po­vinnost a závazek miliónům mrtvých protifašistických bojovníků z druhé světové války pokračovat v boji proti imperialismu, neofašis mu, revanšismu a militarismu, proti agresivním válkám. Podporujeme proto mezinárodní proletárskou solidaritu, solidaritu všech pokroko­vých i mírumilovných sil na celém světě, solidaritu, která pomáhala v boji proti fašismu v druhé světové válce a která přispívá k porážce reakčních sil i dnes. Znovu připomínáme rozhodující historickou zásluhu Sovětského sva­zu na purážce fašismu v druhé světové válce a osvoboditelskou záslu­hu slavné Sovětské armády při osvobození naší vlasti. Budeme dále prohlubovat bratrské vztahy k Sovětskému svazu a ostatním socialis tickým zemím. Tradice Československo sovětské bojové družby je živou tradicí v současném boji proti imperialismu a militarismu. Znovu si připomínáme vedoucí úlohu Komunistické strany Československa v pro tifašistickém boji. Budeme to připomínat našemu lidu v masové poli tické práci Svazu protifašistických bojovníků zejména letos, v roce 50 výročí založení strany Dále rozvineme politickovýchovnou činnost v duchu socialistického vlastenectví a proletářského internacionalismu Zvláštní pozornost věnujeme práci mezi mládeží při popularizaci révo lučních bojových protifašistických tradic. |sme si vědomi velké odpovědnosti, kterou mají protifašističtí bo jovníci v současné době. Slibujeme Vám, drazí soudruzi, že právě tak, jako odbojári nezklamali v protifašistickém boji ve válce, nezklamou ani dnes. Dáme všechny své síly pro uskutečnění úkolů, které vytyčí XIV sjezd Komunistické strany Československa. V pevném svazu socialistických zemí v čele se Sovětským svazem za svět bez imperialismu, fašismu a válek) Pod vedením KSČ leninskou cestou k dalšímu rozvoji naší socialis­tické vlasti! Zdar nadcházejícímu XIV. sjezdu KSCl Účastníci manifestačních shromáždění u příležitostí Mezinárod­ních pamětních dnů odboje v Praze, 19. dubna 1971. ZSTVÍ KE DNI VÍTĚ Před 20 lety, 9. května 1945, dozně­lo Povstání Českého lidu, oněměly pražské barikády. Zatímco Rybalkovy a Lelj ušeň kovy tanky projížděly praž­skými ulicemi, jiná sovětská vojska pronásledovala ustupujícího nepříte­le. V bojové činnosti byl i 1. Cs. ar­mádní sbor ze SSSR, který ještě 9. května zaznamenal své poslední dva padlé. Teprve 10. května odpoled­ne mohl velitel sovětské 18. armády vydat rozkaz k postupnému přemístě­ní sboru do prostoru Prahy. V osvo­bozených koncentračních táborech se ', kdo přežili, chystali k návratu do vlasti nebo už byli na cestě Prostě byl konec II. světové války Republi­ka byla opět svobodná a jednomyslně přijatý Košický vládní program vy­jadřoval politické závěry z hrozných a proto i naléhavě poučných let čes­koslovenské a evropské tragédie. Čes­koslovenská poziCe vnitropolitická VOJTA ERBAN 1 mezinárodní byla zřetelně vymezena jako pozice protimnichovská a proti­fašistická. Nezbývá však než 1 při té­to příležitosti znovu připomenout, že za celý ten čas, od mnichovské zrady a kapitulace až do konce války, ani na okamžik neustala konfrontace v jádře dvou orientací českosloven­ského boje za svobodu. V lednu 1939 poslal dt. Beneš do Prahy jeden ze svých vzkazů, z něhož vyjímáme: „Ostatně vítězství Západu je jediná eventualita, jež by umožni­la Evropu zase sociálně zkonsolidovat pomocí Anglie a Ameriky a zabránit bud úplnému chaosu a rozvratu so­ciálnímu anebo přímo bolševictví...“ Nezáleží na slovech, ale na tom. že jednoznačně vyjadřují koncepci třídy, jejíž byl d,r. Beneš dlouholetým auto­ritativním představitelem. Tato kon­cepce to byla, která vedla k závislos­ti čs. zahraniční politiky na Francii a kapitalistických mocnostech Západu 1 za cenu likvidace předmnichovské­i ho Československa a zákonitě proto ke kapitulaci před mnichovským diktátem, navíc formou velmi proti­ústavní. V dalším vývoji pak vedla k tezi o tzv. právní a politické konti­nuitě s republikou Masarykovou a k „výkladu“ čs.-sovětské smlouvy z prosince r. 1943 jako smlouvy o spojenectví svým způsobem podmí­něném, které v pojetí reprezentace buržoázni části odboje nemělo mít ji­nou funkci, než neutralizovat Sovět­ský svaz ve vztahu k ČSR a střední Evropě vůbec. Kdybychom měli zjednodušeně vy­jádřit zásadní rozdíl mezi jejich a na­ší orientací národní a demokratické revoluce, lze tak učinit podle pravdy takto: jejich cílem, v souladu s politikou západních partnerů protl­­hitlerovské koalice, byla porážka Ně­mecka jako takového a obnova ČSR „v právní a politické kontinuitě s re­publikou Masarykovou“, tedy před­mnichovské republiky, byf s některý­mi modifikacemi a reformami v ob­lasti politické a sociální, 1 v meziná­rodních vztazích. V našem poje- 11, které inspirovala a formovala KSC, přesněji její moskevské vedení v čele s Klementem Gottwaldem, byla národní a demokratická revoluce pře­devším bojem proti fašismu, který vojenskou porážkou hitlerovského Německa nemohl skončit. Tento náš boj musel pokračovat 1 po 9. květnu 1945, pokračuje dodnes a skončí, až budou jednou provždy zbaveny moci a vlivu třídní kořeny a zdroje, ze kterých fašismus vzešel, vzchází a zatím i v budoucnu vzejít může. Vítězství je opakem porážky, 9. kvě­ten 1945 je opakem Mnichova. Ve všem i v souvislostech a příčinách. Je tedy příležitostí abychom sl nalé­havěji než kdykoli uvědomili, kde máme přátele na výpověď a kde přátele opravdové a bez výhrad, kde tfOKRACOVÁMl NA STR. 2V 7^ Z VOL U&S TÝDENÍK ČESKÉHO SVAZU PROTIFAŠISTICKÝCH BOJOVNÍKU POD RUDÝMI PRAPORY ZA SOCIALISMUS Letos slavíme 50. výročí založení Komunis­tické strany Československa. Gratulantů je mno­ho! Vedle nejstarší generace, která stála u ko­lébky založení strany a která jaksi gratulace přijímá, pochodují historií strany další generace slavných bojovníků naší dělnické třídy, které strana vychovala a kteří s ní i za ni bojovali. Výsledkem té dlouhé bojové cesty je budování socialistického státu, socialistické společnosti, která naplnila tužby o svobodě, sociální spra­vedlnosti, rovnosti a bratrství národů naší země. My, protifašističtí bojovníci na válečných fron­tách obou světových válek, se hrdě hlásíme k těmto tradicím a slavnostně prohlašujeme, že chceme nést rudý prapor bojů po boku strany a naší vítězné dělnické třídy. Československá dělnická třída věřila již za první světové války, že po pádu rakousko-uherské monarchie budou vůd­cové sociální demokracie po vzoru Vel­ké říjnové socialistické revoluce i u nás bojovat za socializaci průmyslu a země­dělství. Když však všeobecné nadšení po 28. říjnu odpadlo a sliby zůstaly ne splněny, když k moci se dostávala bur­žoazie a velkostatkáři, když začali v re­publice řádit keťasové, byla dělnická tří­da trpce zklamána a začala se od sociál­ní demokracie odvracet. Již v říjnu 1919 VRATISLAV KRUTIIMA, generální tajemník FV ČSSPB vznikl v sociální demokracii samostatný ideově politický směr a 16. ledna 1921 se na sjezdu levice sociální demokracie v Ľubochni sjednotili revoluční dělnici Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny a ma­nifestačné se přihlásili ke komunistické internacionále. Proces pak pokračoval i v českých zemích, kdy 12. března 1921 se jako sekce komunistické internacionály usta­vilo německé oddělení KSČ a ve dnech 14. až 16. května se v Praze sešel usta­vující sjezd Komunistické strany Česko­slovenska. Proces sjednocování byl v rámci Komunistické internacionály a osobni pomocí V. I. Lenina dokončen ve dnech 10. října až 4 .listopadu 1921, kdy došlo ke sloučení všech národních oddí­lů komunistického hnutí v ČSR v jed­notnou internacionální Komunistickou stranu Československa. Dělnická třída si vytvořila svou revo­luční stranu v pevné víře, že komunistic­ká strana socialismus v ČSR vybojuje a vybuduje. A nezklamala! Z historie víme, že již na Slovensku za pomoci maďar­ské komuny vznikla repubkila rad. V mnoha místech, jako na Klodně, v Oslavanech a v Hodoníně vznikly so věty Dělníci obsazovali továrny, rolnici parcelovali půdu, volalo se po znárodně­ní a pozemkové reformě Myšlenky boje za svobodu již po první světové válce dostávaly jasně třídnf charakter a svo­boda národní se přímo podmiňovala svo­bodou sociální. Zrada sociální demokracie a nezkuše­nost dělnické třídy však způsobily, že objekivní podmínky, které po Velké říj­nové socialistické revoluci v Rusku vznik­ly i u nás, nemohly být využity. Proto boi za boiševizaci strany, za vytvoření strany marx-leninského typu pak byl ško­lou zejména pro mlodé kádry, které nava­zovaly na zkušenosti starých bojovníků strany, soudruhů B. Šmeroia, J. Hakena, A Zápotockého, K. Kreibicha a Marka Čulena Pátý sjezd strany v roce 1929 byl dovršením tohoto procesu Strana přešla od oportunistické pasivity k bol­­ševistické aktivitě a přetvořila se v re­voluční stranu nového typu. Následující léta hluboké hospodářské krize opět uká­zala, že svoboda pro pracující lid má smysl jen tenkrát, je-li osvobozen i od vykořisťování, bezpráví a hladu. Třídní a mezinárodní charakter boje za svobo­du národa dále získával na své podobě především v letech boje proti fašismu a válce, za obranu republiky Pamatujeme, že nástupem Hitlera k moci v Němec­ku začínal i u nás probíhat proces faši­­zace, jenž buržoazie přijala jako výcho­disko z krize celého kapitalistického re­žimu a jako pokus o jeho záchranu ná­silím a mezinárodní zradou. Nastala do­ba historických střetnutí, ve kterých se osvědčila úloha KSČ v důsledném boji proti fašismu a imperialismu. Ve Francii a ve Španělsku vzniká Lidová fronta a po VII kongresu Komunistické interna­cionály v roce 1935 vynaložila i naše strano veliké úsilí na vytvoření široké jednotné fronty protifašistických sil. Jád­rem lidové fronty měl být pevný svazek dělníků, rolníků a pracující inteligence. K nejslavnějším kapitolám padesátile­tých dějin KSČ náleží právě boj proti fašismu, za obranu demokratických práv všech občanů první republiky a pak cí­levědomá ilegální a odbojová činnost v době druhé světové války. (POKRAČOVÁNI NA STR. 3) SLOVO MÄ Jevgenlj Dolmatovsklj. básník: Píši nyní knihu, kte­rou bych chtěl nazvat „Autogramy vítězství“. Jsou to dokumentární povídky o lidech, kte­ří se před více ne! čtvrt stoletím pode­­psalt na budovu říš­­ského sněmu, o těch, kteří dobyli vítězství pro milióny lidí. Mnohé z nich se ml podařilo nalézt, o Ji­ných Jsem se dozvěděl od jejich frontových kamarádů. Chtěl bych však rozšifrovat co nejvíce podpisů, které jsou pro nás dnes ui historií. Byl bych rád, kdyby mi v tom po­mohli bývalí vojáci — svědci těchto uýálostí. Sbírku povídek chci vybavit jako knižní album: vyprávění dokumentární fotografickým doplníme mate­riálem, který se za­choval v archívech vá­lečných fotokorespon­­dentů, mých fronto­vých přátel.

Next