Hlas Revoluce, 1974 (XXVII/27-52)
1974-07-06 / No. 27
ROČNÍK 28 CENA 80 hal. 8. 7. 197« TÝDENÍK ČESKÉHO SVAZU PROTIFAŠISTICKÝCH BOJOVNÍKŮ DOPIS PŘEDSEDNICTVA ÜV CSPB všem členům Českého svazu protifašistických bojovníků Předsednictvo OV CSPB projednalo závěry květnového plenárního zasedáni OV KSČ o posíleni úlohy vědecko technického rozvoje při zvyšováni efektivnosti národního hospodářství. Tento dokument orientuje celou naii společnost — vCetně Českého svazu protifašistických bojovníků — na závažné úkoly související s rozvojem národního hos- d| podářstvi. ČSPB se proto bude iniciativně a plně podílet na jeho realizaci. Dfky aktivitě a iniciativě orgánů organizací a členů ČSlTB byly vytvořeny předpoklady, aby také náš svaz mo-hl přispět svým podílem k rozvoji naší ekonomiky. Za rozhodující předsednictvo OV ČSPB pokládá vysoce angažovanou a účinnou polítickovýchovnou prácí, kterou ČSPB vyvíjí v řadách naších občanů — zejména mezi mládeží, a při plnění volebních programů Národní fronty. Konkrétním příspěvkem ČSPB v souvislosti s rozvojem národního hospodářství je především realizace výzvy OV ČSPB a pracujících národního podniku Buzuluk v Komárově ze dne 13. února 1974. ŰV ČSPB v ní vyzval všechny orgány a organizace ČSPB iniciativně podněcovat rozvoj socialistického soutěžení na počest 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou, především v závodech a družstvech, které nesou his torické pázvy spojené s bojem našeho lidu proti fašismu. Předsednictvo se proto obrací na všechny okresní výbory a základní organizace ČSPB, aby spolu s pracujícími a vedením závodů, jednotných zemědělských družstev a brigád socialistické práce, které nesou tyto názvy, odpověděly na výzvu OV ČSPB a ČKD Buzuluk v Komárově novými iniciativními činy, novým rozvojem socialistického soutěžení. Vědeckotechnický rozvoj a pokrok čs. ekonomiky nezbytně vyžadují vysoce angažovaný, tvůrčí, socialistický přístup každého občana ke společenským úkolům současné doby. Významnou pomocí, jíž k plně ní tohoto úkolu přispěje Český svaz protifašistických bojovníků, je upevňování morálně politických vlastností občanů, zéjména race. K lomu směřuje mladé generozšíření plnění výzvy OV ČSPB Liberec, ktea rou již přijalo a realizuje 57 okresních organizací ČSPB. Pracovní závazky, stejně jako promyšlená a komplexní politickovýchovná masová činnost členů a organizací ČSPB, jsou konkrétním přínosem našeho svazu k realizaci závěrů květnového pléna ÜV KSČ. Předsednictvo ÜV ČSPB se proto obrací na všechny orgány a organizace ČSPB s výzvou, aby dalšímu rozvoji této akce věnovaly veškerou pozornost tak, aby nebylo jediného okresního výboru ČSPB, který by v duchu liberecké výzvy nemobilizoval své organizace a členy k plně ní těchto významných úkolů. Předsednictvo OV ČSPB je pře svědčeno, že — jako tomu bylo vždy v minulosti — odpoví široké masy členů Českého svazu protifašistických bojovníků konkrétními činy. Pod vedením KSČ, společně v jed notné Národní frontě vpřed k novým úspěchům v rozvoji naší socialistické vlasti! Praha, 26. června 1974 Předsednictvo ÜV ČSPB NELZE ZAPOMENOUT Jdeš pomalu kiřsným malebným údolím, Odollm ticha. Slyšíš jak voda v potůčku skotačí a nasloucháš její písni. Ani se nenaděješ a přijdeš k obyčejné trampské chatě a kdyby sis nevšiml malého pomníčku s pěti? cípou hvězdou s kladivem a srpem a v něm vytesaného nápisu: „Dne 9. 7. 1943 zasedal v chatě ilegálni ústřední výbor Komunistické strany Československa“ přešel bys ji bez povšimnuti. Jen obyčejná chata, kterou trampská parta dělnické mládeže nazvala Port Igarka. Psal se rok 1933. V Německu nastoupil k moci Hitler. Síle né monstrum fašismu se dalo do po-_ hybu. Osudy národů i jednotlivců dostávaly v zběsilém běhu událostí jiný smysl a protichůdný směr. Mládež i Port Igarky dala svou chatu k dispozici partyzánům pro ilegální účely. Místo zde bylo ideální, na rozhraní brdských a křivoklát ských lesů, v kouzelném prostředí, ale zároveň nenápadným a bezpečným úkrytem. Stala se domovem mnoha ilegálně žijících soudruhů, místem mnoha ilegálních porad strany. Již v roce 1941 se zde skrýval ilegálně žijící Jaroslav Nelibá, partyzán a spolupracovník ilegálního vedeni strany, Josef Matějka z Prahy, který později zastával funkci instruktora III. ilegálního vedení ' v jižních Cechách. Později k nim přibyli i sovětští zajatci Ale xej Nikitič Anipatov a Leontin Grigorijevič Malov, kteří uteklí z nacistického koncentračního tábora a stali se našimf spolupracovníky. Do chaty přicházeli i další významní pracovníci strany. Například Josef Molák, který stál v čele třetího vedení KSC, dále soudruzi Josef Koš íálek, Karel Vydra a jiní, kteří rov něž byli členy tehdejšího vedeni strany. Občas sem přijížděla i Josefa Fajmanová, krycím jménem „Milada“ nebo také „Pepička", inštruktorka třetího vedení KSČ pro Prahu. Chata se postupně stávala centrem řízení ilegální práce v brdské oblasti, dílnou, v níž se vyráběly desítky ručních granátů a třaskavých t zápalných náloží, jejichž výbuchy nedávaly spát gestapákům. Stala se místem, kde 9. července 1943 zasedal třetí Ilegální ústřední výbor KSC. Rudolf Vettška předal přítomným bojové pozdravu od Klementa Gottwalda a Jana Švermy a objasnil stanovisko moskevského zahraničního vedení strany k domácí frontě odboje a ilegální činnosti strany. Směrnice „O politické linii a nejbližších úkolech ny Československa“ Komunistické stra prosazovala aktivní boj Čechů a Slováků za osvobození našich národů. Tato moskevská koncepce byla pravým opakem pojetí odbgje londýnskou emigrací, která proklamovala „šetření sil pro rozhodující chvíle války“, zatím co moskevské poselství naopak zdůrazňovalo, že nelze spoléhat na osvobo zení našich národů jen zvenčí, ale rozhodující je odpor našeho lidu doma. Rozvinula se rovněž organizátorská činnost a za velmi těžkých podmínek byly formovány bojové družiny i partyzánské oddíly. Na podzim r. 1943 došlo k vybudováni velkého party zánského krytu u obce Oseká a Ojezda na Berounsku, jeho velitelem JPOKRAČOVÁNI NA STR. 7) Starobylý hrad Streéno v romantickém miste nad zákrutami Váhu střežil po staletí vstdp do severního Slovenska. V prvních dnech Slovenského národního povstání se zde odehrávaly těžké boje. BRÁNA NA SLOVENSKO Nesčíslněkrát jsem projížděl silnicí z Prahy přes Hradec Králové, Svitavy, Olomouc, Hranice, A přece tentokrát od první chvile jsem se nemohl ubránit zvláštnímu vzrušení. Jarní den, měnící se vysoké nebe, tak vzácné svěží barvy květnových lesů tvořily malebnou kulisu. I poslání a cíl cesty jsou lákavé - poodhrnout clonu nad neprozkoumanými událostmi, neznámými hrdiny a jejich osudy, navštívit místa kudy - bez přehánění - kráčely před třiceti lety dějiny slavného Slovenského národního povstání. Valašské Meziříčí s mohutným závodem DEZA se změnilo k nepoznání. Bývalo to tiché, Ospalé město, hned za posledními domky začínají lesy a těmi je možno přejít až na Slovensko. V létě a no podzim roku 1944 tudy procházely desítky a snad stovky těch, které volala láska k rodné zemi, aby se zbraní v ruce konečně bili ne přítele. Kousek za městem dodnes stojí lípa, na níž hitlerovdi tenkrát pověsili několik mladých Čechů, jimž se útěk na Slovensko nepodařil. Cesta pokračuje a stále častěji připomíná tragické i slavné události válečných let. Nalevo zasvítí červené střechy vesnice Zubří, kterou pro pomoc partyzánům přijel ztrestat sám K. H Frank. Ještě blíže k hranicím se v posledních dnech srpna 1944 soustřeďovaly nacistické jednotky, připravené ke vpádu do údolí Váhu. Na nejvyšším bodu cesty, blízko hotelu Bumbálka ukazuje turistická značka k úbočí Javorníku, kudy přecházela Partyzánská brigádo Jana Žižky na Moravu. Konečně Slovensko. Hluboká údolí a strmé zelené stráně kopců, lesy a HLASÜ REVOLUCE po stopách SNP lesy a jedno pásmo hor za druhými Bača a pasoucí se ovce. Mnoho nových aut. A mnoho výstavných domů, spíš^ vil, mezi nimiž se čosto již jen ztrácí pár posledních dřevěných chalup. Makov - Kolárovo - Velká Bytča. Tudy koncem srpna 1944 přijížděl jeden z hlavních proudů fašistických ozbrojenců, aby udusili v krvi povstání slovenského lidu. Ve Velké'Bytči, v bezpečné vzdálenosti, se usídlil esesácký štáb. Je pozdní slunečné odpoledne, když vjíždíme do Žiliny. Ulice jsou plné promenujících se lidí, zítra začíná víkend, nikdo nikam nespěchá. Dnes je Žilina po Bratislavě a Košicích třetím největším slovenským městem, má už přes 50 000 obyvatel, za posledních dvacet let se jejich počet zdvojnásobil. Křižovatka železničních tratí do Ostravy, Bratislavy a Košic. Skutečná brána na Slovensko. Velkého strategického významu Žiliny si byli vědomi jak Němci, tak organizátoři povstání. Co se tehdy ve městě dělo, na to vzpomíná tehdejší velitel posádky major Josef Dobrovodský: „Jako velitel povstalecké armády v Žilině jsem dal 29. srpna 1944 asi v 9 00 hodin pokyn k začátku povstání. Ve městě měli Němci stálou posádku 350 mužů, kteří se po vyhlášení povstání v kasárnách zabarikádovali. Vyžádal jsem si z Martino posilu tří tanků o jednoho samochodného děla. Ty však u obce Stráňany musely svést těžký boj s nepřítelem a do Žiliny dorazily až po setmění. Mezitím byla ve městě s úspěchem dokončena mobilizace. Protože bylo město ohroženo I z jihu, nařídil jsem 30. srpna ústup na východní okraj města. Během dne jsem se radil s vedoucím francouzských partyzánů Lanouriem !POKRAČOVÁNI NA STR. 3) Ředitel Pavel Chovanec /vpravoj ukazuje autorovi reportáže zápisy v pa mětní knize Jizby tradic ve strečňanské škole. ' Foto: D. TOMÁŠEK VÁLEČNÉ ŠKODY NA ZDRAVÍ Lékařská komise Mezinárodni federace odbojářů F1R vydala publikaci, shrnujíc! výsledky V. mezinárodního kongresu lékařů FIR. Jde o výzkum důsledků války, zejména vězněni v nacistických koncentračních a zajateckých táborech, nebo života v ilegalitě a v odboji. „Nejde o to vědět, kolik stojí zdraví, avšak o to, že zdraví se nedá zaplatit, že není cen nějšího statku, než je život a že nerovnost v nemoci je nesnesitelná ...“ řekl na kongresu prof. dr. Louis Fi chez, ředitel kliniky deportovaných, internovaných a jejich rodinných příslušníků ve Francii. 181 profesorů, lékařů a vědců z 21 zemí Evropy a Ameriky referovalo o svých výzkumných pracích, týkajících se únavy a předčasného stárnutí jakožto jevů extrémního zatížení. Předmětem šetření byla relativně malá skupina těch, kteří přežili věznice, káznice a koncentrační tábory nacistické doby, od .bojových pracovníků, kteří žili v ilegalitě, a válečných zajatců, u nichž nebyly dodržovány mezinárodní dohody o válečných za jatcích. Je nepopiratelné, že úmrtnost me zi těmito lidmi je vyšší, než u ostatního obyvatelstva, život se jim zkracuje přibližně o 10 let. Podvýživa., spojená s těžkou tělesnou námahou, stresová situace, ve které žili, to vše má vliv na tělo a jeho orgány. Snižuje se odolnost a zkracují- se životní vyhlídky. „Nelze pochybovat o tom, že proces stárnutí probíhá pomaleji tam, kde člověk je v plné rovnováze s oko lim. Čím více energie naproti tomu vynakládá v boji o život, tím méně energie může nahromadit pro udrže ní .buněčných struktur a tím rychleji stárne“, konstatoval prof. Fichez. Další výzkumné práce mají být za měřeny na to, jak zpomalit proces stárnutí a působit proti předčasné smrti a proti větší náchylnosti k ne mocem. Sem patří otázky prostředí, v němž starý člověk žije, nejúčelněj'(POKRAČOVÁNI NA STR. Z] i ZPOVĚĎ Pod Jímto názvem budeme od příštího čísla Hlasu revoluce otiskovat na pokračování životni příběh bývalého pražského převcra F. W. Bobeho, konfidenta SD a gestapa z doby nacistické okupace. Měl na svědo,mí řadu lidských životů zejména z řad českých duchovních, umučených v koncentračním táboře Dachau. Příběh, k němuž jako podklady sloužily soudní protokoly i výpovědi svědků; byl napsán v první osobě ve formě zpovědi obviněného. red