Hlas Revoluce, 1975 (XXVIII/27-52)

1975-07-05 / No. 27

/ ' ”" 1 .......*"• ■ ' ' nositel vyznamenání Zasloužilý bojovník proti fašismu SPARTAKIÁDA - manifestace síly a jednoty TÝDENÍK ČESKÉHO SVAZU PROTIFAŠISTICKÝCH BOJOVNÍKA nositele Řádu republiky V neděli 29. Června vyvrcholil v hlavním městě naší republiky v Praze největší svátek naší jednot­né tělovýchovy — Československá spartakiáda 1973. Bylo to dílo stati­síců cviěenců a cviěenek, trenérů, učitelů, společné dílo Českosloven­ského svazu tělesné výchovy a všech složek Národní fronty i státních orgánů, jímž vyvrcho­lily důstojné oslavy 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Spartakiáda se stala mohutnou ma­nifestací, vyjadřující plnou podporu Komunistické stra­ny Československa, vysokou politickou, morálni a fyzic­kou zdatnost naší mládeže i starší generace. Brána borců na největším stadiónu světa se opět za­vřela. Vlajky už nevlají na tribunách a v ulicích Prahy, statisíce cvičenců a spartakiádních návštěvníků se vrá­tilo do svých domovů, obohaceno o krásné a nezapome­nutelné dojmy. Ale spartakiáda byla příliš silná, příliš podmaňující, než aby zcela patřila jen minulosti. Spartakiáda 1973 nesporně představovala významný vrchol vývoje tělesné výchovy v Československu. Ve ví­ce než stoleté bohaté historii masových tělovýchovných vystoupení u nás nikdy dosud nebylo dosaženo tak vy­nikajících výsledků. Je to skvělé vítězství kolektivu statisíců lidí, svědectví o morálně politické jednotě na­šeho lidu. Důstojný hold k třicátým narozeninám re­publiky a k 30 výročí vyvrcholení národně osvoboze­neckého zápasu českého a slovenského lidu s nacistic­kými okupanty. Vynikající výsledek obětavé, dobrovolné práce, vzorné kázně a nadšení. A právě proto, že o roz­voj takových vlastností usiluje celá naše socialistická společnost, je v těchto snahách průběh okrskových, okresních a zejména celostátní spartakiády nesmírně cenným přínosem. Je i pádnou odpovědí všem těm doma i v zahraničí, kdo předpovídali spartakiádě neúspěch, kdo toužebně očekávali, že ji cvičenci i diváci budou bojkotovat. A nejen vystoupení na Strahovském stadiónu, ale ta­ké průvod sto dvaceti tisíců cvičenců, sportovců a tu­ristů Prahou jasně prokázal angažovaný vztah všech jeho účastníků i přihlížejících diváků k socialismu. Byla to vpravdě obrovská politická manifestace, poděkování Komunistické straně Československa za život v socia­lismu a míru. > O tom, že cvičenci nepřijeli do Prahy jen proto, aby na Strahově předvedli své skladby, svědčí i jejich piet­ni položení věnců a čerstvých květů u hrobu neznámé­ho vojína v Národním památníku v Praze na Žižkově, u památníku obětem zavražděných na střelnici v Koby­­lisích, v sekyrárně ve věznici na Pankráci, v Petschko­­vě paláci, v Židovském muzeu, kde na stěnách je na­psáno desetitisíce jmen obětí nacismu, aj. Dčastníci spartakiády položili věnce a uctili památku sovětských vojáků, padlých v bojích za osvobození Českosloven­ska, poklonili se u hrobů předních bojovníků proti fa­šismu Kl. Gottwalda a A. Zápotockého, cvičící děti po­kládali květiny u pomníčků a desek padlých ve dnech Povstání pražského lidu. Spartakiádní cvičenci mysleli i na utrpení chilského lidu, kde krůtě vládne fašistická vojenská junta, a spon­tánně protestovali a žádali propuštění Luise Corvalána^ dalších chilských vlastenců, na besedách v ubytovnách hovořili a odsuzovali snahy západoněmeckých revanšis­­tů a narušování spolupráce a mírového spolužití evrop­ských národů aj. Svědčí to o dobré ideově politické prá­ci v tělovýchově. Československá spartakiáda 1973 dnes už sice patří vzpomínkám, ale má trvalé a nemalé hodnoty. Přinesla statisícům lidí radost z pohybu, utvrdila v nich vědomí, že jsou zdraví, přivedla je na myšlenku účelně a zdravě využívat volného času. A jak to řekl generální tajem­ník DV KSČ a prezident republiky soudruh Gustáv Hu­sák: nebyla to jen vrcholná tělovýchovná událost, ale také velká politická událost. Manifestace síly, zdraví a jednoty všeho našeho lidu. (vp) % vedoucím politicko organizačního oddělení OV CSPB JOSEFEM HORALKEM Redakce: Byl jsi, soudruhu Ho­­rálku, přítomen většině krajských aktivů. Co podle tebe bylo spo­lečné a typické pro všechny tyto aktivy? Josef Horálek: Že až na ne­patrné výjimky se krajských akti­vů zúčastnili všichni pozvaní funk­cionáři. Kdo nemohl přijet, byl řádně omluven. Dalším takovým společným rysem bylo, že všichni přišli připraveni sě stanovisky svých OV a s dokonalými znalost­mi z činnosti celé okresní organi­zace. Bylo proto možné všude při­stoupit k projednávání stanove­ných bodů programů se znalostí problematiky a zejména s bohatý­mi zkušenostmi a náměty jak po­­litickoorganizátorskou práci ješ­tě dále zlepšovat. Redakce: Co považuješ za nej­větší klad těchto krajských akti­vů? Josef Horálek: Především boha­a tou a otevřenou diskusi. Věcnost konkrétnost při projednávání zkušeností z organizování akcí k 30. víročí osvobození Českoslo­venska Sovětskou armádou. Uká­zalo se, že funkcionáři ČSPB po­važovali 30. výročí osvobození za 0 KRAJSKÝCH AKTIVECH svůj svátek a proto také do toho vložili maximum svých politických znalostí, organizátorských zkuše­ností a nadšení, které překlenulo léta každému vlastní. Že politicko organizátorská činnost našich funkcionářů byla velkým příspěv­kem k těmto oslavám dokazují především výsledky na úseku po­liticko výchovné činností zejména mezi mládeží. Ať už to byla spo­lupráce s SSM a jeho pionýrskou organizací při Expedici 30, spo­lečně organizované čtenářské be­sedy s odbojářskou tematikou a nebo putování po památných mís­tech odboje. Významně se také po­díleli na spolupráci s orgány Ná­rodní fronty a se členskými orga­nizacemi NF při zabezpečování velkých masově politických akcí. jakými byla například shromáždě­ní bývalých příslušníků 1. čs. ar­mádního sboru v SSSR, bývalých vězňů koncentračních táborů partyzánů. A to nejen v celostát­a ním měřítku,’ ale i v okresním a v základních, organizacích. Po zá­sluze proto kladně hodnotili jejich činnost představitelé KSČ a orgá­nů NF. A nejen to. Po zásluze mnoho našich funkcionářů obdrže­lo pamětní medaile k 30. výročí osvobození, svazové vyznamenání Zasloužilý bojovník proti fašismu. Čestný odznak ČSPB a jiná uzná­ní. Redakce: Dá se tedy o kraj­ ských aktivech říci, že byly dob­rým . ástupem k plnění dalších úkolů, zejména pro přípravu vý­ročních členských schůzí ZO ČSPB a konferencí okresů? Josef Horálek: Rozhodně ano. Uplynulé velmi náročné období ukázalo velkou politickou aktivitu všech svazových orgánů a organi­zací i celého funkcionářského ak­tivu. To můžeme považovat za zá­ruku, že budou dobře zvládnuty všechny úkoly spojené se zajišťo­váním výročních členských schůzí, které se uskuteční v období od 15. září do konce října 1 s okres­ními konferencemi, které násle­dují ve zkráceném období a kon­čí 15. prosincem letošního roku Domnívám se, že všechny obtíže, které souvisejí se zkrácením lhůt proti původnímu plánu, budou vy­řešeny a úkrly plně zvládnuty a beze zbytku splněny. Podle disku­se na krajských aktivech 1 ostat­ních informa ', které na našem oddělení m e, budou výroční členské schůze nejen hodnotit ve likou politickou a organizátorskou činnost za uplynulé období, ale budou také velikým nástupem do náročných politických úkolů roku 1976. Nástup do této práce byl na krajských aktivech velmi dohrý a iá věřím, že závěr bude neméně úspěšný. Redakce: Děkujeme ti, soudruhu Horálku, za rozhovor. HUSITSKÉ REVOLUČNÍ TRADICE Naši bojovníci za svobodu proti německým okupantům šit stopou Tábora. V tradicích Tábora a národního obrození bu­dujeme i náš nový lidový stát. Kl. GOTTWALD Když mocní středověké Evropy ne­chali před 560 lety zapá.it. hranici pod mistrem pražského vysokého uče­ní, netušili, že její plameny roznítí oheň největšího a nejrozsáhlejšího re­volučního hnutí tehdejší doby a že pravda Jana Husa se stane pravdou lidových zástupů, jejichž odhodlání bojovat za lepší, spravedlivější svět bude i po staletí burcovat k zápasu za lidská práva, proti útisku a ne­svobodě. Husova smrt 6. července 1415 se stala bezprostředním podně­tem k mohutnému hnutí, jaké nemělo nikde svým dosahem a historickým významem obdoby. Lavina lidové nenávisti a odhodlá­ní skoncovat se vším nespravedlivým se rozlila celou zemí. Překonala svou nacionálni omezenost a dala lidové­mu bojí třídní punc, který jen umoc­nilo budování Tábora a formování bo­jovných houfů. Pod vedením jihočes­kého zemana Jana Žižky naháněly tyto houfy strach sjednocené reakci celé tehdejší Evropy. Jejich bojové odhodlání, síla revolučních myšlenek a vědomí boje za spravedlivou věc daly vzniknout v českých dějinách tradici, která nemá ve světě obdoby. Po více než půl tisíciletí inspiruje myš­lení i jednání národa, pomáhá mu v boji proti utiskovatelům, za národ­ní svobodu i společenský pokrok. Husitské revoluční hnutí bylo sku­tečnou lidovou revolucí, nejmohutněj­ším bojem utlačovaného lidu proti vy­kořisťovatelům. I přes Lipany bylo hnutím vítězným, poznamenalo další osudy země a národa. Nejen tím, že vydobylo právo svobodného výkladu bible, což ryl tehdy čin dalekosáhlého revolučního významu, že demokrati­­sovalo celou tehdejší českou společ­nost 1 s její kulturou a politickou sorávou, ale především tím, že ukáza­lo sílu jednotného lidu a jeho vlaste­necký postoj. Byl to boj proti utlačo­­vatelům a cizím vetřelcům, boj za pravdu. Právem již před sto lety pro­hlásil Bedřich Engels, že každé ná­rodní a sociální hnutí u nás bude na husitství navazovat a bude mít jeho příchuť. A právem prohlásil náš nej­větší znalec husitství Zdeněk Nejed- 1'-: „Řekni ml, co soudíš o husitství, a řeknu ti, kdo jsi.“ Na vztahu k husitství krystalizova­lo po celých pět století myšlení a jednání všech příslušníků národa. Tento vztah pomáhal tříbit třídní a národní tábory všech jeho příslušní­ků, pomáhal mezi nimi diferencovat skutečné vlastence, revolucionáře, bo­jovníky za pokrok. A byl to právě lid, který se k to­muto odkazu lidového hnutí upřímně hlásil, cítil se jeho pokračovatelem a v jeho jménu bojoval za svá práva, která naplňuje až naše socialistická přítomnost. Již ve velkém povstání pražské chu­diny v roce 1483 pomáhala jména Husa ä Žižkv burcovat do boje proti klášterům a patricijům, symbolům křivdy a bezpráví. Pomáhala v boji proti náboženskému útisku i při for­mování protihabsburské opozice stej­ně jako předtím Jiřímu z Poděbrad v jeho mírových snahách a odrážení křižáckého nebezpečí. Tradice Husa, Žižky a Tábora posilovala lid i v po­bělohorském období. Žižkovo jméno strašilo panstvo i v selských bouřích a povstáních nevol­ného lidu proti feudální zvůli. Vzbou­ření poddaní si na svých praporcích připomenuli sílu a odhodlání husit­ského lidu a právě před dvěma sty léty, v roce 1775 vyvrcholili svůj boj, který sice znamenal porážku u Chlum­ce, ale také počátek reforem a uvol­nění poddanských povinností. V plné šíři a hloubce pak husitská tradice ožila v duDě národního obrození, kdy Josef Dobrovský postihl význam hu­sitství jako celonárodního hnutí i pro český jazyk a národní kulturu. Palac­­kého Dějiny národu českého a revo­luční rok 1848 pak v plné míře ozřej­mily dosah husitství pro vývoj národ­­(POKRAČOVÁNI NA STR. 7) V červnu začalo v Lisabonu první zasedání ůstavodárného shromáždění, jehož 250 poslanců bylo zvoleno letos v dubnu. Má vypracovat novou demokratickou ústavu Portugalské republiky Telefoto ČTK—UM

Next