Hospodářská Politika, červenec-září 1933 (VII/26-39)
1933-07-01 / No. 26
1. července 1933 Potřebujeme pružný peněžní trh Ročník Vil. Číslo 26 HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA OTÁZKY TÝDNE Bývá vždy škodlivé, když důležité hospodářské i finační otázky se dostávají na přetřes veřejné diskuse ve znamení boje mezi jednotlivými zájemci anebo mezi veřejnými institucemi. V takové atmosféře příliš často nabude vrchu otázka prestižní, eventuálně i mocenská, což pak vždy jde na úkor věcného a hospodářsky optimálního řešení, jež zvlášť dnes potřebujeme tím více, čím více se zamotává bez tak již zapletená situace na londýnské konferenci a mezinárodní situace vůbec. Právě proto, že nemůžeme mnoho očekávati ze světa, musíme svými vlastními úvěrovými i výrobními prostředky hospodařiti tak, abychom jimi co nejlépe vystačili. Musíme jimi hospodařiti tak, aby bylo co nejméně těch zjevů, kdy z naší vlastní viny dochází k hospodářskému zhoršení, k citelnému poškozování jinak dobře hospodařících podniků, ke zbytečnému zvyšování nezaměstnanosti a k oslabení celkové posice zdejšího hospodářství jak doma, tak v poměru k cizině. Právě proto, že jde o otázky tak vážné a tak značného dosahu pro další hospodářský vývoj celku i každého jednotlivce, je zapotřebí jejich klidného, věcného a odpovědného rozboru bez zatížení prestižního, což platí zvlášť o věcech měnových a úvěrových, které v poslední době způsobily živou diskusi jak v Londýně, tak i ve zdejším tisku. Již v úvodní glose minulého čísla zmínili jsme se o této diskusi, dnes musíme připojiti několik dalších zásadních poznámek. Víme dobře již z minulosti, že politika protiinflační zachránila zdejší hospodářství před těžkými hospodářskými otřesy a ztrátami, jež tak krůtě postihly hospodářství mnohých sousedů. Proto je také přirozené, že je nutno i nadále zachovávati tuto měnovou směrnici. Proti jakýmkoliv inflačním pokusům se u nás závazně vyslovilo již tolik veřejných činitelů, ať politických nebo hospodářských, že již z toho je patrno, jak vědomí o nebezpečí jakýchkoliv měnových pokusů je všeobecné a i v tom je určitá závora proti nim. Těžce by se dnes našel někdo, kdo by neschvaloval všecky kroky, jež u nás vedly k plnému zachování a zajišťování měnové stability. Nebo kdo by neschvaloval kroky, jež byly a jsou ochranou a brzdou proti všemu, co by měnovou stabilitu mohlo ohroziti a tím vyvolati finanční a hospodářský chaos. Proto také nutno i nadále chrániti cedulový ústav před jakýmkoliv politickým znásilňováním, jež by vedlo k rozšiřování úvěrů, které by nebyly hospodářsky podložené, t. j., jež by vedlo k mocenskému zneužití úvěrů ke škodě ostatního produktivního hospodářství. Proto také nutno trvati na tom, aby vláda včas a silnou rukou se postarala o naprostou rovnováhu veřejných rozpočtů. Proto také jsme již minule v úvodní glose napsali: „Je správné, že Národní banka je tvrdá, je správné, že nutí stát k pořádku v jeho financích, že nechce půjčovat na hodnoty nezmobilisovatelné. ..“ atd., atd. Vedle tohoto problému máme však ještě jiný. Stejně jako se musíme energicky brániti proti všemu, co by ohrozilo stálost měny, stejně energicky se musíme brániti proti všemu, co by způsobilo zbytečnou immobilisaci zdejšího hospodářství, jež by se dostavila jako následek různých poruch peněžního trhu. Taková zbytečná immobilisace může těžce poškoditi i podniky dobré a jinak správně vedené (o podnicích špatných a spekulačních zde vůbec nemluvíme!), když bezhlavým a překotným postupem některých financujících ústavů jsou někdy náhle vydány úvěrové restrikci, s níž nepočítaly a také nemohly normálně počítati. Je již v povaze věci, že v době úvěrového napětí nelze honiti špatného dlužníka, proto bývá úvěrovou restrikcí nejvíce a náhle postižen dlužník dobrý. Když se tak stane v době, kdy nelze jinde sehnati úvěr, je i dobrý dlužník nucen k překotným prodejům a likvidacím se ztrátou, čímž se i všeobecná krise ještě rozšiřuje i na trhu zboží i na trhu pracovním. K náhlým úvěrovým restrikcím dochází bohužel se strany některých ústavů v době úvěrového napětí stejně škodlivě a překotně, jako v době peněžního uvolnění k mnohým nepromyšleným úvěrovým nabídkám. Nastávají-li pak i takové poruchy na peněžním trhu, že ani proti vysokému krytí nelze sehnati přechodný a hospodářsky odůvodněný úvěr, pak se zbytečně podkopává důvěra, kterou všichni právem pokládáme za důležitý podklad dalšího zdárného vývoje. Nelze na př. schvalovati široký a určité meze překročující stálý lombard státních papírů, který by vedl k trvalému zamrznutí poskytnutých úvěrů. Nebylo by však také možno schvalovati stav, v němž by ani pro přechodné úvěrové potřeby nebylo možno dosíci ani v úzkých mezích krátkodobého lombardu státních papírů. To by vedlo dále k tomu, že i pro přechodnou peněžní potřebu by jejich majitelé musili je realisovati a tak zbytečně by snižovali jejich kurs i p o d úroveň odpovídající dnešním poměrům. Příklady toho nejsou daleko. Každý další zbytečný pokles způsobil by však neúměrným způsobem vnitřní nejistotu a neklid u těch ústavů, které v uvedených hodnotách mají uloženu velkou část svých aktiv. Tím by se dále krise rozšiřovala. Proto nutno vždy v č a s a pružně zakročiti, aby byly odstraněny uvedené a ještě jiné poruchy peněžního trhu a objevující se místa přechodné immobili- Vydávají a řídi: Dr. frant. Fousek a M. Bitterman