Hospodářská Politika, duben-červen 1936 (X/14-26)

1936-04-04 / No. 14

Ročník X. Číslo 14 4. dubna 1936 HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA OTÁZKY TÝDNE Hitler Nedělní volby v Německu přinesly Hitlerovi 99% konstruk v^t®^nu> a P° tomto vítězství (při němž prý prázdné líst­­ci Evropy ky byty počítány za hitlerovské) odevzdává Ribben­­a orgaoi- trop Londýnu notu, jež celkem překvapuje svojí umír­­saci míru něností. Nabízí letecký pakt, návrat Německa do Ženevy, 251etý pakt o neútočení s Francií a Belgií, chce vejít ve styk se státy na své severovýchodní a jihovýchodní hranici a ujednat s nimi pakty o neúto­čení, chce usměrnit výchovu mládeže v duchu pocho­pení a respektování sousedů a podobně. Tato nota vzbudí v Anglii nepochybně v celku dobrý dojem a posílí u ní přesvědčení, že je válka odvratitelná a že je možno zachránit mír v dohodě s Německem. S Německem se proto bude jednat. Při rozhovorech o podrobnostech pak snad se ukáže, jaké jsou jeho opravdové úmysly a zda doopravdy chce mír nebo zda ho nechce. To ovšem všechno bude trvat dlouhé mě­síce, dlouhé měsíce těžkých nervových zkoušek pro celou Evropu. My a Rakousko jsme ovšem k notě Hit­lerově nedůvěřiví, neboť jak máme věřit jeho mírumi­­lovnosti, posílá-li do svého parlamentu za poslance pány Krebse, Junga, pana Habichta a Frauenfelda. Bilate­rální smlouvy o neútočení mezi velmocí a malým stá­tem mají jen relativní význam. Takové pakty mají cenu — pokud mají papíry vůbec cenu — jen tehdy, když jiné velmoci je také budou moci zaručit. Neněmecká Evropa musí při tom vůči Německu více než se spo­léhat na paragrafy, dělat iniciativní a aktivní politiku. Musí s ním jednat, ale být na vše připravena a tak je zvykat na myšlenku, že nebude mít úspěch ani na evropském jihovýchodě. ^avád!^0 Viditelný výsledek římské konference bychom tedy všeobec- m^i- Rakousko zavádí všeobecnou vojenskou povin­nou vo- nost. Maďarsko, které materiálně ji už má aspoň 8 let, jenskou ji po velikonocích formálně prohlásí rovněž. Tím vnáší jovinnost se nový neklid do Podunají. Jugoslávie cítí se dotčena hlavně rakouským rozhodnutím a řada politiků v ní bu­de v tom vidět další důvod jít s Německem, maďarským činem budeme opět dotčeni hlavně my a Rumunsko. Odmýšlíme-li se od právního zřetele, máme jisté pochyb­nosti, zda Rakousko zavedením všeobecné vojenské po­vinnosti zvýší svoji bezpečnost efektivně vzhledem k sil­né posici národních socialistů. Případným maďarským aktem se na vojenské moci Pešti ničeho nezmění, Ra­kousko by jistě své rozhodnutí podstatně změnilo, kdyby dostalo se mu rychle nejen od Itálie a Francie, ale také od Anglie prohlášení, že se též vždycky za ně po­staví, bude-li ať z vnitřka či z venčí ohrožena jeho ne­odvislost. Sir Austen Chamberlein ve své poslední řeči tuto nutnost uznal. Něco takového nesnese dlouhých od­kladů, tu je potřeba ne měsíců, ale přímo týdnů. Zachrá­nit Rakousko se nám zdá věc o mnoho důležitější, než zachránit Habeš.• Jednání předsedy vlády se zástupci ludové strany se rozbilo. Ludovci kladli požadavek zřízení zvlášt­ního ministerstva pro Slovensko, na který ovšem dr. Hodža nemohl přistoupit. Jaké síly tu pracovaly, že iu­­dovci přišli právě s tímto postulátem, zůstává vnitropoli­tickým tajemstvím, když je přece známo, že ludovci by případně se byli spokojili i s ministrem bez resortu; avšak, jak se zdá, některým činitelům záleželo příliš na tom, aby dr. Hodža v jednání úspěchu neměl. Teprve, až bude „rozbita“ volební presidentská „fronta“ z prosin­ce, ludovci se do vlády dostanou. Určití agrární politi­kové by neradi viděli největší slovenskou stranu v této koalici a jiní opět socialističtí činitelé se obávali, že by vstupem luďáků do vlády byla posílena posice agrární strany a tím zase snahy po vyloučení socialistů z vlády. Pan Henlein takovouto politikou může být jenom potě­šen. Naše politiky zřejmě málo zajímá zahraniční situace, když jsou po většině soustředěni jenom na to, jak by jeden druhému v té vnitropolitické hře vsunul do ru­kou „černého Petra“.• Po krátkém provisoriu v ministerstvu financí došlo k definitivnímu obsazení finančního resortu. Ministrem financí jmenován dosavadní presidiální šéf dr. Tosef Kalfus. Dr. Kalfus účastnil se v posledních letech činně všech větších akcí finanční správy, tak, že jeho jméno a osobnost byly již dříve dobře známy nejen vedou­cím politikům, nýbrž i všem vedoucím lidem z hospo­dářského života. Dr. Kalfus je mužem tvrdé a hou­ževnaté práce. A tato práce to bylaa nikoliv po­litická nebo stranická opora, která umožnila jeho in­tensivní vzestup v úřední kariéře až na vedoucí místo finančního resortu. V tom je i kus velikého, mravního úspěchu nejen pro dra Kalfuse samotného, nýbrž i pro všechny pracovníky, kteří spoléhají hlavně na vlastní práci a kteří nepodlehli velikému zmatku hlav, ply­noucímu z dnešních stranicko-politických vlivů a zá­jmových sil. Situace, za které přejímá dr. Kalfus ministerský úřad, není právě utěšená, přes to, že se v minulých pěti letech podařilo zabrániti nejhoršímu. Na finanční správu čekají veliké úkoly, jež nebude lze zvládnouti v několika měsících, k nimž naopak bude zapotřebí další tvrdé dlouholeté práce vyplněné také zápasem Vydávají a řídi: Dr. Fráni• Fousek a M. Bitterman 1 Ludovci zatim ne­půjdou do vlády Nový ministr financí

Next