Katolické Noviny, 1972 (XXIV/1-52)
1972-05-14 / No. 20
BOHOSLUŽBA SLOVA Ctení ze skutko apoštolu Kdyt byl Ježíš vzat da nebe, vrátili se apoštolově do Jeruzaléma z hory, která se nazývala Olivová. Je blízko Jeruzaléma, jenom na sobotní den cesty vzdálená. A když přišli zase do města, vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli: Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Simon Horlivec a Juda, Jakubův bratr. Ti všichni jednomyslně setrvávali v-modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými, jsk 1,12—14) • ODPOVĚĎ: VĚŘÍM, Ž.E UVWlM BLAHO OD HOSPODINA V ZEMI ZlVÝCHi CTENl Z PRVNÍHO LISTU SVATĚHO APOSTOLA PETRA Milování! Radujte se, že se stáváte účastni utrpení Kritových, abyste také mohli jásat, až se slavně ukáže. Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, nebot Duch slávy, to je Duch Boží, spočívá na yás. Když někdo z vás trpí, nesmí to byť proto, že zavraždil nebo okradl, že někomu ublížil nebo jen že se míchal do záležitostí druhých lidí. Trpí-li však, že je křesťan, za to se stydět nemusí; spíše at Boha velebí, že nosí to jméno. JI Petr 4,13—16J SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE JANA Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: -Otčepřišla má hodina. Oslav svého syna, aby Syn oslavil tebe, stejně jako jsi učinil, když Jsi mu dal moc nade všemi lignii, atty vše, co jsi mu dal, dal jim: život věčný. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zémi, když jsem dokonal dílo, které tfsi mťsvěřil. A nyní ty. Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že všechno, co jsi mt dal, je od tebe; nebot slova, která jsi mi dal, dal jsem jim, a oni je přijali. Vpravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, nebot jsou tvoji; ä všecko mé je tvé, d co Je tvé, je moje. V nich lsem oslaven. Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě.“ jjan 17,1—Ha! Projev jednoty Bylo jich jedenáct (později s Matějem zase dvanáct) a byla s nimi Panna Maria. Ačkoli každý z nich byl svou povahou úplně jiný, byli všichni jednomyslní ve víře a modlitbě a jejich společenství bylo proniknuto svornosti. Zcela osvobozeni od pout lidského sobectví, ve velkomyslné jednotě a ve vzájemném porozumění, úplně oddáni Kristu, očekávali Ducha svátého a své 1 nové úkoly. Příchod Dncha svátého do tohoto prostřed! radostné lásky byl potom pochopitelně plodný a přinesl své ovoce. jsme plni úžasu nad tím, jak dvanáct Kristových apoštolů dokázalo v krátkém čase přesvědčit tisíce Izraelitů a později desetitisíce pohanů o Kristově pravdě. Vysvětlení zřejmě dává i jejich společenství jednoty. Svornost apoštolů se přenášela i na nové křesťany: ,,Křesťané setrvávali v apoštolském učeni, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách (Sk ap. 2, 42).“ Stejné projevy jednoty by měly charakterizovat i život dnešních křestanů. Naše katolická víra je vírou, apoštolskou. To znamená, že věříme a vyznáváme to, co věřili a vyznávali apoštolově, a uznáváme, že jenom nástupci apoštolů učí celé a neporušené Kristově pravdě a že mají svrchovanou moc této pravdě učit. Kdykoli se při mši svaté uvědoměle modlíme nicejskocařlhradské vyznání víry, hlásíme se k apoštolskému učení, spojujeme se s milióny ostatních věřících a podílíme se na jednotě víry. Proto věrnost apoštolskému učení je službou jednotě 1 snahou po sjednocení; je pravou službou ekumenismu. Víra nevytváří jen vztah k Bohu. Zívá víra by měla prostoupit i vztahy mezi křestany a stát se předpokladem vzniku bratrského společehství. Věřící by neměli tvořit jenom farnost, ale bratrské společenství dobrých vztahů, vzájemného pochopeni, respektu, vzájemné úcty a ochotné lásky. Často mnozi chodí do stejného kostela, na stejnou bohoslužbu, ale navzájem jsou spíše nepřátelé než bratři. V kostele stejnými slovy oslavují Boha, ale mimo kostel nemohou nalézt stejnou řeč. Při liturgii si podávají rukm na znamení pokoje, v životě si však pokoj nedají. V tomto ohledu dluží křesfané mnoho jednotě všedního dne. jenom jednota slov a gest a to jenom v neděli v kostele je málo, nebo možná vůbec nic. A právě nedělní slavení Eucharistie, slavnost lámání chleba a společné modlitby při této slavnosti by nás měly stále znovu podněcovat k vytváření této životní jednoty lásky a opravdového společenství. Při mši svaté se spojujeme s Kristem a s celou Církví, neměli bychom po mši svaté kvůli svému sobectví, kvůli vlastní neústupnosti tento stav jednoty opouštět. ALOIS HŐNEK O mši (Pokračováni) 2. EUCHARISTICKÁ MODLITBA Až do, II. vatikánského sněmu se užívala y římském ritu jediná eucharistická modlitba tzv. kánon (pravidlo, měřítko), který je už zachqván’v podstatě u sv: Ambrože a nabyl konečně podoby asi v 6. století. Rada pro provádění konstituce o liturgii vypracovala ještě tři kánony, které byly zveřejněny 23. 5. 1968; Obnovená liturgie užívá nyní 4 kánonů: I. původní římský s možností vynečhat seznamy svátých — II. upravená anafora (obětní modlitba) sv. Hlppolyta ->■ III. návrh C. Vagaggtniho z mozárabského a předgregoriánských sakramentářů — IV. úprava kratší anafory sV. Baslla — egyptské recenze ze 4. stol. Eucharistická modlitba je vrcholem a středem bohoslužby oběti. V ní se uplatňují tři hlediska: a) Díkuvzdání za velká díla Boží přL stvořeni a vykoupení světa. Kristova velikonoční oběf, která se v nl zpřítomňujej je nejdokonalejším díkůvzdáním svaté (eucharistii) církve Bohu Otci skrze Krista v lásce Ducha svátého. b) Památky, vzpomínková slavnost na Kristovo utrpení a oslavení, která nejen připomíná, co Kristus učinil pra naši spásu, nýbrž současně obsahuje přítomného Krista a jeho výkupnou milost, tedy ž-.l v á památka jeho Těla a Krve, v nichž je Kristus, celý přítomný s lid-stvím 1 božstvím-. c) Obětí, nebot mše:je skutečnou obětí, jako je skutečnou památkou. Velikonoční Beránek, Kristus, pod svátostnými způsobaml zpřltomňuje svou Kalvárskou obět: jeho Tělo se tajně vydává v oběť za všechny,, jeho Krev se vylévá za všechny na odpuštění hříchů, aby se všem přivlastnilo ovoce jeho krvavé oběti na kříži: svoboda dětí Božích v milosti a nová smlouva s Bohem. * , . Eucharistická modlitba je modlitba celého shromážděni místní církve, 1 když jl pronáší jedině kněz. - Věřící ji naslouchají s niternou účastí. „Smysl této modlitby Je' ten,‘ aby celé shromážděni věřících se spojilo s Kristem ve vyznáni velkých činů a v podání oběti.“ (IG 34.) (Pokračování) JOSEF BRADÁČ ----------------------------——----------------------------------------------- x Proti a pro ROZHOVORY S MLÁDÍMI O NÁBOŽENSTVÍ — 8 ZUZANA: Tak mám dojem, že jste mě při naší poslední debaté o ráji šikovné odvedl od podstaty věci. Považuji totiž za nejdňležitější a také za nejkrutějšf tvrzeni o hříchu prarodičů a o jeho dědičnosti. To skutečně věříte a chcete, abych i já věřila, že každé novorozené dítě je hříšné a kdyby umřelo, že přijde do pekla? OTEC: 2e je hříšné, musíme věřit. Do pekla však je neposílali ani středověcí teologové, nýbrž jen do tzv. limbu, tj. do „místa“ jakéhosi jen čistě přirozeného štěstí. Já bych však považoval za správnější říci: Víme, že í ono potřebuje vykoupení, nevíme však, jestli a jak mu Bůh účast na tomto vykoupení cjá. ZUZANA: Tím ještě nic nevyhrajete. Pro mne je doopravdy nepřijatelná myšlenka, že Bůh nechal po milióny let přicházet na svět nové lidi a přitom byli všichni „vadní“, zkažení, tedy vlastně zmetky. A když přišel Kristus jako Spasitel, kolik jich vlastně uvěřila a bylo spaseno a kolik je jich nyní? To opravdu převrací všechny moje představy o Bohn a je-li tomu tak, bude pro mne těžké věřit 1 v Boba. OTEC: Víš, Zuzano, že všechny Tvoje námitky mluví spíš pro pravdu, jíž se bráníš, než proti ní? Věřím Ti, že když se podíváš na malé, „nevinné“ děcko, že chceš s Rousseauem věřit, že člověk je od přírody dobrý. Ale když to „nevinné“ děcko začneš vychovávat, objevíš, jak dovede být zlostné, vzdorovité, sobecké atd. A až dospěje? Podívej se jen na lidstvo nezaujatě, připomeň si války, vraždy, rodinné rozvraty, připomeň si všechnu nenávist, 'závist, sobeckost, lhostejnost atd. Musíš opravdu doznat, že lidé jsou nějak „vadní“, nepodaření. Jenže Ty — ale nejen Ty, všichni to tak děláme, hned to házíme na Boha. Ovšem neprávem. On tím vinen není. On to tak neudělal a nezařídil — a vysvětlit nám to může jenom pravda o prVofním a o dědičném hříchu.: ZUZANA: To tedy bych chtěla vědět,‘ jak. Mně to připadá naopak. Ta pravda to zabíjí úplně' d »dělá ještě horší. Vždyť nenechá nevinnými ani ty malé děti! OTEC: Musíš sľ.uvědomit jednu věc: Jsou „vďdý“ fýzické a „vady“ mravní. Fyzicky vadná může být třeba stavba nebo stroj. Zde nepochází vada z věci samé, nýbrž od toho, kdo věc stavěl,; sestrojoval,, nebo Ji niá za povinnost udržovat či obsluhovat. Proto také, když se dům zřítí; nebo stroj zastaví,* neviníme je, -nýbrž stavitele, konstruktéra. U Udí «je tomu jinak. Je-li člověk „vadný“ — nemyslím tělesně, nýbrž mravně, je-li zlý, když udělá • něco mravně závadného; nemůžeme vinit a volat k edpověd-. nosti. „konstruktéra“ nebo „stavitele“, tj. Boha — nýbrž člověka samého. Sa- r mozřejmě, ten člověk není vinen sám a jen on, vinny budou í okolností, výchóva, jeho povaha a vrozené náklonnosti — ale přesto všechno bude' vinen také on. Však ‘ tm to ví sám — proto se za své .jednání stydí, nebo jinak je sí vědom ‘ své . odpovědnosti, ä víme to ’i my, protože sé snážíme čldvěka vychovávat, vychováváme detiY stát, čírkev a řůtjné organizace vychovávají a snaží se vychovávat t dospělé. To všechno by bylo’ nesmyslem, kdyby člověk nebyl svobodný a kdyby za sebe á za své jednání nebyl odpovědný (hikdo přece nevychovává dpmý nebo stroje!). Na to všechno nás právě upozorňuje pravda O prvotním a dědičném hříchu a tím nám 1 poukazuje na jediné možné řešeni. Dokud budeme ú mravních selhání lidí házet vinu na „konstruktéra“ tj. na Boha, nezmění a nezlepší sě nic. Musíme poznat a uznat, že chyba je v nás a ti nás a musíme se snažit jl odstraňovat. Liturgický kalendář 14. 5. SRDMÁ NEDÁLE VELIKONOČNÍ (po Nanebevstoupení Páně); barva bílá; mše vlastni. Gloria, 1. Čtení Skut 1,12—14, resp. žalm 26 (1, 4, 7—8a; odp.: v. 13 nebo Aleluja), 2. čtení 1 Petr 4,13—18, alelujový zpěv' Jan 14,18, edátfigélium Jan 17,1—11a, Krédo preface o Nanebevstoupení Páně. 15. 5. — SV. JANA KŘTITELE DE LA SALLE, kněz; b. bílá, památka; mše o sv, Janu Křtiteli de la salle bez Gloria, 1. čtení Skut 19,1—8, resp. žalm 67 (2—3, 4—5ac, 6—7ab; odp.: v. 33a nebo Aleluja), alelujový zpěv dle výběru ze společných textů pro ferie po Nanebevstoupení Páně, evangelium jam 16,29—33, bez Kréda, preface o Nanebevstoupení Páně nebo příslušná kánonu. -16. 5. — SV, JANA NEPOMOCKÉHO, kněze a mučedníka; v Čechách: svátek hlavního patrona Čech, na Moravě: Památka, b. červená; mše vlastni, v Čechách: Gloria, 1. čtení Jak 1,26; 3,2b—10, resp žalm 30.(3cd —4, 6ab+7b + 8a, 17 + 21ab; odp.: v. 6a), alelujový zpěv Jak i,12, evangelium Mt 10.17—22, bez Kréda, preface o sv. |atnu Nepomuckám, na Moravě: bez Gloria, 1. čtení Skut 20,17—27, resp. žalm 67 (10—11, 20—21; odp.: v. 33a nebo Aleluja), alelujový zpěv viz 15. t. ,m., evangelium lan 17,1—11a,' bez Kréda, ’ preface o sv. jamu Nepomuckám. 17. 5. — STŘEDA po 7. neděli velikonoční; b. bílá; mše ze dne vlastní, bez Gloria, l. čteni Skut 20,28—38, resp. žalm 67 (29 —30, 33—35a, 35b—36c; odp.: v. 33a nebo Aleluja), alelujový zpěv dle výběru ze společných textů pro farié po Nanebevstoupení Páně, evangelium ]an 17,11b— 19, bez Krédě, preface o Nanebevstoupení Páně nebo příslušná kánonu. 18. 5. — ČTVRTEK po 7. npděli velikonoční; b. bílá; mše ze dne vlastni, 1. čteni skut 22,30; 23,6—11, resp. žalm 15 (1—2a+5, 7—e, B—10, 11; odp.: vi 1 nebo Aleluja), evangelium lan 17,20—26, ostatní vše jako všera. 19. 5. — PÁTEK po 7. nedáli velikonoční; b. bílá; mše ze dne ylastní, 1. čtení skut 25,13—21, resp! žalm 102 (1—2, 11—12, 19 —20ab; odp.: v. fýa nebo Aleluja), evangelium lan 21, 15—19, ostatní jako 17. t. m. 2D. 5. — SOBOTA po 7. neděli velikonoční; b. bílá; mše ze dne'vlastní, 1. čtení Skut 28,18—20. 30—31 resp. žalm 10 (5,6 + 8; odp.: v. 8b nebo Aleluja), evangelium lan 21,20—25, ostatní vše jako 17. t. m. — sv. BERNARDÍNA SIENSKÉHO, kněze; nezávazná památka, b.. bílá; , mše o sv. Bernardinu.' Sienském, bez Gloria, perikopy, jako výšp, bez,Kréda,’preface o Nanebevstoupení Páně riebo příslušná kánonu. Při večerní mšj použije se mešního formuláře z vigílie Slavnosti sestání Ducha svátého (b; červená): gloria,., l/čterií Gn 11,1—9 nebo Ex 19,3—8a. 16—20b nebo Ez 37, 1—14 nebo [oel 2,28—32 (hebr. 3,1—5), resp. žalm 103 (1—2a, 24 + 35C, 27—28, 29bC—30; odp.: v. 30 nebo Aleluja). 2. čtení Rím 8,22—27, alelujový zpěv: „Aleluja. Přijď, Duše svátý, naplň srdce svých věrných a zpžqtyni v nich oheň své lásky. Aleluja.“, evangelium jan 7,37—39, Krédo, preface vlastní svatodušní, v římském kánonu vlastní „Communicant es". VSTUPNÍ modlitba Dobrotivý Bože, vyslyš naše pokorné prosby; jako věříme, že Spasitel lidského pokolení je s Tebou ve slávě, tak ať cítíme, že je podle svého slibu s námi až do konce časů. TŘICET LET OD POSVĚCENI KOSTELA. V úterý 16. května uplyne tfiicet let od posvěcení kostela sv. Jana Nepomuckého v Praze 5 - Košířích. Oslava výročí začne téhož dne v 3,8 hodin mší svátou, při níž homilll pronese kanovník Jan Lebeda „Zé Staré Boleslavě. Práce muže v povolání Pane, dej, abychom našli správný poměr k práci! V každém manželství jsou v určitých obdobích neshody kvůli práci. V tomto případě není míněna práce v domácnosti, nýbrž mužova práce v zaměstnání. Vnější podněty k tomu jsou různé: může se to týkat přesčasových hodin, práce, kterou muž přináší s sebou domů, služebních cest, vnitropodnikových potíží, které se dotýkají i rodiny. I když chybí takové konkrétní body, zatěžuje práce v zaměstnání manželský vztah. Zena instinktivně cítí, že je zde moc, která jí upírá právo na muže tím, že si dělá nárok na veškerý jeho čas. Každé ráno muž opouští dům a večer se vrací unaven a více nebo méně upracován. Není ochoten k velké činnosti a často se jenom s nechutí odhodlá k dalším domácím pracím. Lze se tomu divit, když manželka žárlí na podnik a na práci, která jej plně zaměstnává a vyprazdňuje jeho síly? Každý člověk musí pracovat. Již svátý Pavel praví: „Kdo nepracuje, ať nejí.“ Kárá zahaleče v soluůské církevní obci. Zahálka je počátkem všech neřestí. V našem životním řádu potřebujeme práci. Ale my všichni se musíme snažit o její správné vřazení do našeho života, o správný postoj k práci. Kdo zná pouze práci, ten nezná celpu šíři lidského života a možností, které jsou mu dány. Bůh nestvořil roboty, nýbrž bytosti podle svého obrazu a podobenství. Zahrada za domem není pouze užitkovou plochou, na kterou se sází rajská jablíčka, okurky a mrkaje nýbrž mají tam kvést 1 květiny. Práce není samoúčelná, nýbrž je službou většímu společenství a možností k vydělání peněz. Manželka není pouze hospodyní bez. možností výpovědi, nýbrž člověk, s kterým se druhý spojil z lásky pro celý život. Všechno má svůj mnohonásobný smysl a je naším úkolem. abychom to poznali a podle toho se zařídili. :i j. « Bylo by špatné, kdyby muž neměl žádný vztah ke své práci. Zaměstnání lze stěží zaměňovat s povoláním v duchovním smyslu. Svého času sě dály pokusy uvést v soulad vlastní sklony a schopnosti s požadavky hospodářství. Ty se však mění.- Kolík lidí . vykonává práci, která nemá nic' společného s povoláním, kterému se-vyučili! Příčinou jsoa-mežtíosft-lepšlhb ř výdělku, • blickest poduiku-'a ztláštnř výhody. A přece se každý musí snažit, .aby našel správný poměr k práv ci, kterou koná. Musí tak učinit, neboť, jinak vzrůstá nespokojenost v jeho vlastním životě a v pelem, okruhu jeho živpta. Muž, .který již s nechutí nastupuje cestu do práce.a ve špatné náladě .se vrací domů, zatěžuje celou domácí atmosféru, škodí sám sobě i druhým. Do druhého extrému upadají muži,’ kteří již 'čekají na to, aby mohli jít zase do podniku a kteří i večer neznají žádné jiné téma rozhovoru než práci. Manželé, kteří zjistí takový způsob chování, měli by si dělat vážné starosti, kde spočívá příčina. Je. .možné, že jde o útěk .muže z rodiny, který je odůvodněn rodinnými obtížemi, rozdíly v soužití obou partnerů. Po takových věcech se musí pátrat. Zde še opět jednotí ukazuje, že je nutný rozhovor a zábavy. Mnoha neshod manželů kvůli práci má svou příčinu v tom, že se jim do„ sud nepodařilo zařadit do určitého • systémů práva a povinnosti, úkoly, cíle, způsob jednání. Neví správně, co ’ si oba partneři vzájemně dluží, co jsou dlužni ostatním, vlastní život musí být teprve přetvořen na soužití. .Tento proces může probíhat velmi . rychle, může však trvat celá deseti-••letí. Pokud se týče’ práce,- měli bychom si občas klást několik otázek. • Snad na mnohé z nich musí partner odpovědět.-' *’ Jaký máid postoj 4t práci?* Nemám k ní žádný vztah, ňěbo' výplňiije všechen můj čas úplně? ’ ' ’ Jaké. jě mé .chování v podniku? Dávám, dobrý příklad křesťanského kolegy? Mám, starost o ostptní, pomáhám jim, spoluvytvářím ?drávé . pracovní ovzduší? Mlčím o práci, když .přijdu domů, - mluv.ím o ní, jakp o všem,, co .jsem toho dne. za^ií, nebo neznám žádné, jiné.téma rozhovory riež prácí? , Dávám práci, co, jí náleží a. robině také, co,. jí náleží? Mám ještě. ■ čas pro svou ženu,. pro dětj, mám ještě čas pro £ebe a. pro Boha? Každá manželka musí mít Rodil ■ na práci, svého mayžela. Musí, se informovat .o tom, co se děje v podniku, o úkolech, které byly manželovi přiděleny, o potíjíích a výkonech. Úspěch v zaměstnání musí být „os.laven i .doma. Musí však také poukázat na urč.}-. té hranice, které., jspu .stanovepy výměru práce. Manželský a rodinný, život nesmí být v žádném případě zkua., cován. To znapaená najít zlatou, střední cestu, k blahu všech zúčastněných.. (Podle H. Donatq upravil M. J, Smíšek) KN • 14. května 1972 0 str. 2 * u;;\ m Je ZUZANA; Ale to znamená, že člověk v mravním ■ ohlted-u vlastné odkázán sára na sebe — jaký potom má smysl - mluvit o vykoupeni a o milosti? -OTEC: - -Zase -si to musíš hledět osvětlit srovnáním ■ s výchovou. Covlastně dělá výchova? Upravuje kblem , dítěte nebo kolei člověka podmínky a dává mu podněty a povzbuzení — ovšem vlastní rozhodnuti dělá člověk sáíik. Tak’ se’ také Bůh sriažiľ už'kolem prvního člověka upráviť podmiň?'., ký na 'optimum a dát mu co nejžiyější podněty a ..ppyzhuzepí — ovšem rozhodnutí , dělal člověk sám a udělal je 'špatně. A proto je -vykoupení nováa jiná úprava podmínek a nové „při--'; hráVähí“ podnětů a’ povzbuzeni; abý. se člověk přece jen’ a' alespdň’ tentokrát rozhddf lépe a dobře. ' ., ZUZANA) ■ ftlě proč tb vykoupení při-. . šlo'až'po ták dlouhé době?'Není to hespravedlfťé ’ vtřci'těm; kteří žili dřív než' přišlo? OTEC: Člověk žije v čase a proto 1 yykoupeijí. přišlo v čase. Ale to neznamená, že lidé před tímto určjtým - časem z něho nic neměli. Vykoupení • je dílo Boží, a proto působí Božínj způsobem i když je rozloženo v čase ,— žili,a čerpali z něho lidé před Kristem jako z něho žijí a čerpají I dnes všichni ti, ,kdo o Kristu ani nevědí. ZUZANA: Rak tedv ani nezáleží na tom, jestli někdo Krista zná a jestli ja. v církvi. ‘ OTEC: Záleží. Nebot jinak se čerpá z toho a' spolupracuje s tím, co znám, než s tím, co neznám. P. FRANTIŠEK MIKULÁŠEK ----------- ----------------------------------------- 1 -■ na V HRADCI KRÁLOVÉ přijal 3. květmístopředseda Vč KNV J a n Pravda za přítomnosti zástupce ministerstva • kultury Josefa Ur,ba-r n a a církevního tajemníka V á c 1 a- ■ v a Jonáše představitele východočeského krajského, výboru Sdruž«-' ní k-atQlických duchovních, Č S R „Pacem in terrjs“ a setrval s nim,l v přátelské besedě. Česká katolická charita OBSAD! MÍSTO ÚČETNÍHO KATO-: LICKÝCH NOVIN. Předpoklady: středoškolské vzděláni — praxe. Nástup koncem června, nebo 1 v červenci. Uchazeči hlaste se v osobním oddělení Charity, Praha 1, Vladislav v o v a 12. — Náborová oblast PRAHA. y. ' V A . ' ’*• tyt’■•'Imi ' :-I Chvála ostychu ř Kolik lidi mu nemfiže přijít na jméno a svaluje na něj všecky své neúspěchy a zklamání? Kde jsem dnes mohl být,; jak Jsem se mohl uplatnit, kdyby se mě v rozhodujícím okamžiku nezmocnil ne- : překonatelný ostyeh? Tak hovoří. Je ovšem jistá chorobná nesmělost, proti které je tiíeba něco dělat. Bojovat proti ní nikoli vybičovanou vůlí, ale spíš klidným a rozumným zvážením' situace, vztahu mého j i k dané spólečnostl. A není ‘ nic tak hodnotného a trvalého Jako tote vydobyté sebevědomí (někdy stálé vydobývání), které nevylučuje skromnost a ostych. Vyléčená choroba vždycky: otvírá» člověku nové životní dimenze.’ Jak to řekl francouzský psycholog: Zdrávi zůstává ideálem, ..ale těm, kterým se ho dostalo rázem, bude vždy polovina světa.ukryta.............................. -. Zdálo by sě, že dnešní svět, v mnohém drsnější, než Jak ho znaly minulé generace, produkuje spíš povahy, které jsou pravým opakem ostýchavosti'. Učl- ’ tělům, rodičům a vůbec dospělým lidem se někdy zdá, že je mládež opovážlivá, až drzá. Možná však, že je to proto, že tl opovážlivé! jsou nápadnější než ti druzi, kteří zůstávají stranou. Mnozi z nich sl svým „neadaptovaným“ chováním řeší těžké vnitřní konflikty. Drzost bývá čas^to předimenzovaným překonáváním chorobného ostychu’. - : •> Ale harmonické mezilidské vztahy je těžko sl představit bez jisté dávky přirozeného, nechorobiiého ostychu. Příliš sebevědomé Vystupování druhé umenšuje, někdy zraňuje, je známkou, že takový člověk. Je příliš soustředěn sám k sobě, že pokládá druhého jen za posluchače — zdali ochotného nebo nikoli,’ na tom mU už nezáleží. Mezi domýšlivcem a skromným ■ člověkem nemůže dojit ’k • obohacující komunikaci, jde jen o jednostrannou výměnu slov. A nic tak nebráni bratrskému vztahu • jako příliš překotné přesvědčení, že druhého už dokonale známe, že už nám nemůže nic nového říci, ničím nás obohatit, a že tedy_ máme jaksi právo se k němu chovat bezostyšně. Kolik takových „to jsi celý tyl“ spojených s mách nutím rukou bylo na počátku konce dob rých mezilidských vztahů? Zdá se nám že druhý ustrnul a zatím jsme to my kteří ho soudíme podlé stále stejných ustrnulých kritérii. ' Není lehké si tento ostyšný (nikoli ostýchavý) vztah k druhému udržet, zvláště v dnešrji době, která na nás klade tolik nároků, odčerpává tolik sil. ’ V komplikovaností Společenských situaci nám sama únava, diktuje zjednodušení naších soudů o lidech. Vše se nám pak Zdá jednodušší a snadnější, ale za jakou cenu toho bylo dosaženo? Bližní byl zraněn a my sami jsme se uzavřeli da - násilňické definitivnosti svých SQudů. Pohotová a neúnavná pozornost k dru? hému a ostych před nim jako před ta. jemstvím by žde jtiohly působit osvobd. divě, jajt-o čérstvýfvítr v nevětrané ihístnostt. ^ j" X;,;. : / ’ zseb.