Kostnické Jiskry Evangelický Týdeník, 1953 (XXXVIII/1-27)
1953-01-08 / No. 1
- г Ь Д ' 1 8. LEDNA 1953 — ROČNÍK 38— 2 Kčs ими» kostnické lŠKRT [7 EVANGELICKÁ JĽ TIDENÍK ] Věrnost v práci 2. Tim. 2, 15 Celým Písmem se vine výzva к věrnosti (Zj. 2, 10). Věrnosti к Bohu, к jeho smlouvám o zákonu a věrnosti к lidem. Je to odpověď na věrnost Boží, která je ústřední zvěstí evangelia (ňím. 3, 3). A v tomto širokém toku je i výzva к věrnosti v práci. Ve Starém Zákoně přikazuje čtvrté přikázání: Šest dní pracovati budeš a dělati všeliké dílo své. V Novém Zákoně čteme Pavlův příkaz Timotecvi: Pilně se snažuj vydatí sebe Bohu milého dělníka, za nějž by se nebylo proč stydéti! Všecko, což byste koli činili, z té duše čiňte, jako Pánu (Kol. 3, 23). Když v uhelně kopeš, když na poli ořeš, čistota práce není jen pro potěšení lidského oka, je i pro Pána. Když odevzdáváš své dílo — jako Pánu, ne jako lidem! Kde je to jenom na oko a pro oko, kde jde jen o povrchové zdání, tam se šidí podstata, tam se šidí bližní a tam se šidí Bůh (Skut. 6, 6). Neboť co není z víry, je hřích. Když srovnáváte vztah lidí к práci, poznáte, že rozdíl je dán nedostatkem věrnosti, věrností všedních dnů, věrností v drobné práci, nedostatkem^ lásky k nú к lidem а к Bohu. Že ji není vidět, že na ní nezáleží? Na každé práci záleží, i na té, která se skryje lidským očím. Pěkně to pověděla Rafajová o kamenících, kteří tesali hrob pro Ježíše. Krásný hrob jste vytesali, kameníci? Nemuseli jste se studem rdít, nemuseli dláta odhodit, když se_otevřely oči spící v jitře po sobotě, kameníci? Snažuj se vydati Bohu věrného, zprubovaného dělníka, za kterfcj - reby1'* -*dít Oř! Mistrovy patří na dílo tvé práce a vidí, jaké dílo tvé je (Jer. 5, 3). v Od věrnosti v díle jde cesta к věrnosti v životě. Život náš je utkán z malých činů každého dne. Drobné činy věrnosti formují život a jsou jeho smyslem. Při opravě chrámu v Hartfordu, jehož věž by-: la smrští zničena, našli dělníci ve-: spod jednoho dřevěného sloupu napsáno tesařskou rudkou: Rok 1865 — odstraněno otroctví, život lidu byl zachráněn — hlavně milostí Boží. A pod tim podpisy dvou tesařů s označením: přední dělníci na vrchní stavbě. Snažuj se pilně vydati sebe Bohu pilného dělníka a jak Kraličtí vykladači dodávají, dělníka vzácného, zkušeného, příjemného, který by se nemusel stydět za svou nedbalost ani před Bohem, ani před lidmi. Máme být předními dělníky na stavbě života. Až se budou jednou ohledávat sloupy našich dnů, aby o nás platilo: Stavěli sloupy lepších zítřku. Pilnými a Bohu milými dělníky máme být i ve věrnosti к Boží pravdě. Rozdělovat rozšafně, rozšiřovat náležitě, nést slovo pravdy o Bohu smilovávajícim se, slovo pravdy o člověku, o jeho hříchu i odpuštění, slovo pravdy o vykoupení, a o Pravdě vítězné a vítězící. I tu jsme jen dělníky Slova, ale toto Slovo vyžaduje činu, činu celého, bezvýhradného, poctivého, upřímného. Všecko, což byste koli činili, z té duše čiňte, jako Pánu — věrně, odhodlaně, pevně. Pánu na lidech, lidu pro Pána. Věrnost v práci našeho povoláni. našeho společenského života, věrnost v práci naší víry, lásky a služby. To není povrchní^ lesk nebo postradatelná ozdoba. Věrnost v práci je čin. Pilní, věrní, Bohu milí dělníci jsou nositelé dějin, ne jen jejich příkrasou. Výrazně pověděl v době mnichovské zrady Jiří Zhor: Bronz roztavíš, roztavíš medailony, jež pro věčnost chtěl razit snivý čas, monument poboříš a rozliješ i zvony, když lidem znelíbí se jejich zvuk a hlae, pod novým sluncem stará sláva zhyne, mág přečaruje bílé světlo v stín, i prapor se žerdě mdlá ruka tiše svine, leč z dějin nikdo nevymaže čin. Věrnost v rozdělování pravdy, věrnost ve všednosti života, věrnost v práci — je čin. Ale jde o věrnost na soudu Bořím. Jde o zhodnocení toho, který může říci: To dobře, služebníče dobrý a věrný (Mat. 25. 21). Proto- Pilně se snažuj vydati sebe Bohu milého dělníka. F. M. Dobiáš Kolem vídeňský ho kongresu J. L. HROMÁDKA Svolavatelům Kongresu ní udů za mír ve Vídni záležělo na tom, aby jeho základna byla tak široká, jak jen možno. Nešlo jen o počet účastníků. Ten musil být předem omezen, protože v největším sále v Koncertním domě, který mohl být ve Vídni získán, nedalo se umístit víc než něco přes 2000 osob. Novináři a pomocný personál zaujali značný počet míst; a tak činil počet řádných delegátů 1627, hostů 105, pozorovatelů 102 a zástupců mezinárodních organisací 46, dohromady 1880. Bylo to tedy velké množství, ale delegace z mnoha zemí byly by za lepších vnějších podmínek bývaly mnohem větší. Šířka Kongresu se jevila v počtu zastoupených národů (85) a ve složení jednotlivých delegací. Když začalo mírové hnutí v roce 1948, skládalo se po většině z intelektuálů, t. j. z učenců, spisovatelů, politiků, umělců a vychovatelů. Ale rok od roku byly,-, ůhycováňy širší a širší vrstvy, i jídeŕ.ském Kongresu bylo už nčKolik set dělníků a rolníků. Pro naše čtenáře jest užitečno podtrhnout, že většina všech členů Kongresu byla ze západní Evropy. Států jiných 198, ač i falcká vláda uzavřela hranice, ze 157 delegátů britských bylo přes padesát členů Strany práce (Labour Party), ač tato strana zakázala svým členům účast. Ze Sovětského svazu, Lidové Číny a lidově demokratických zemí evropských a asijských přijelo 279. Komunisté tvořili jen malý zlomek účastníků. Pozoruhodným zjevem byla přítomnost latinsko-amerických delegátů od Mexika po Argentinu. Církevních představitlů a theologů přišlo 65. Byli to zástupci ze všech světadílů. Vůdcem australské dele‘*ac'r b’*J z.vctr^ ?uch^vr\í. Tř^v, Allan í>. Brand. Významnou úlohu na Kongresu hrál kanadský duchovní Rev.- James Endicott, bývalý misionář v Číně, který před několika měsíci předložil anglosaskému světu doklady o bakteriologické válce v Koreji. Z Francie a západního Německa přijelo někoi к protestantských duchovních. 2 istoupeni byli však i křestané z č ny, Japonska, Sovětského svazu a z velké většiny lidově demokratickýc zemí. Katolická církev v Rakousk se ovšem postavila ke Kongresu г imítavě. V neděli 14. prosince cli - li dva vysocí římsko-katoličtí hod- ostáři maďarští, členové Kongresu sloužit mši ve svatoštěpánském dómu. Ačkoliv s hlediska církevního nebylo proti nim námitek a podle řád t římsko-katolické církve moli-' r~ v kterémkoli chrámu konat své ki. žské povinnosti, přece kněžská sprš a svatoštěpánské katedrály jim nc uvolila přístup к oltáři. Prý se tak -tálo na zákrok kardinála Innitzera, který je ve světě znám pro svůj b.vvalý přátelský vztah к Hitlerovi. To ovšem neznamená, že se všichni r .kouští katolíci chovali tak nepřátel? ty. Rada vynikajících katolických Rakušanů pracovala horlivě na přípravách ke Kongresu i na něm. Ú iast katolíků ze západní Evropy bvla pozoruhodná. Poslanec křest ans'.,. ■ demokratické strany italské, Tersanova, bývalý německý . kancléř Jase1' Wirth, francouzský katolík de Ohambrun mluvili za rostoucí poč. n těch západoevropských katolíků, kteří jsou zneklidněni způsobem, jak jejich země jsou zasazovány do vojenského bloku atlantického a jak vatikánská politika zostřuje čas od času válečné napětí. Několik britských protestantských (zejména anglikánsk -h) duchovních se rozhodlo učinit v průběhu kongresových prací vý vu к pěti velmocím, aby o vánoci :h byla zastavena válka v Koreji. V rozhovorech s nimi jsme vycíti1! *. . •> 4 tiživě doléhá rrc-týrh britských (i amerických) lidí. Korea je dnes otevřenou, krvácející ranou, která otřásá lidským nitrem. Zrovna při zahájení vídeňského Kongresu vracel se nově zvolený americký president Eisenhower z Koreje a radil se za plavby Tichým oceánem o budoucích akcích americké armády na Dalekém Východě. Adventní doba a blížící se vánoční svátky měly být účinnou příležitostí, aby byla poslána mírová výzvá na vedoucí státníky světové. К britským duchovním přidali se skoro všichni přítomní duchovní a theologové křesťanských církví. Když Rev. Stanley Evans přečetl v nočním zasedání ze 16. na 17. prosinec apel, shromáždili se u tribuny, aby jej manifestačné podepsali za potlesku celého velkého shromáždění. Korea a západní Německo zůstanou zeměmi, kolem kterých se bude soustřeďovat mezinárodní pozornost a které zůstanou po celý rok 1953 místy nej těžšího rozhodování. Co se bude podnikat na Dalekém Východě, je v rukou nově zvoleného amerického presidenta a jeho rádců. Korejská válka se sice vede pod praporem Spojených národů, ale je to v podstatě válka Spojených států. Když se američtí státnici, kteří nastoupí úřad 20. ledna 1953, radili na Tichém oceáně o budoucích plánech, věděli oni a s nimi celý svět, že dělají politiku pro Spojené národy a že jejich vůle povede většinu Spojených národů v příštích měsících. Nic nemohlo více manifestovat skutečnou situaci v západním světě než cesta Eisenhowerova na Koreu a zpět. Ale mírový Kongres ve Vídni může vahou svého prostého rozumu lidského a mravně mocného programu zasáhnout do událostí světových více, než se dnes domnívají oficiální státníci západních zemí. Ratifikace generální smlouvy se západním Německem byla oddálena do značné míry také mírovým hnutím. Veliká účast asijských národů na vídeňském Kongresu mtľue in i ĺ mohutný vliv na m - národní události. Jestli se lid všech zemí, a také křesťanských církví, probudí к účinnému hlasu, stane se rok 1953 počátkem přelomu — směrem к pokojnému řešení dnešní těžké problematiky světové. Poselství do nového roku Sborům českobratrské církve evangelické S mnohým díkučiněním slavíme opět vánoční svátky, svátky radosti a pokoje, nasloucháme znovu vánočnímu evangeliu a zpíváme písně o tom, který přišel na svět, aby hříšné spasil. Opět žasneme nad velikostí Boží lásky, která se к nám sklonila, poslala nám svátého a neposkvrněného Syna Božího, aby on jako člověk nesl břímě našich vin a odčinil je svou obětí na kříži. „V pravdě veliké jest tajemství pobožnosti, že Bůh zjeven jest v těle, ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, ukázán jest pohanům, uvěřeno jemu na světě, vzhůru přijat jest v slávu“ (1. Tim. 3, 16). Vyznáváme, že menší jsme všech milosrdenství a vší pravdy, kterou Hospodin učinil s námi (Gen. 32, 10) a myslíme přitom i na všechna dobrodiní Boží, kterých jsme byli účastni v uplynulém roce. Hospodin, Bůh náš, vodil nás jako dobrý pastýř к pastvám zeleným а к vodám tichým, takže jsme neměli nedostatku v ničem dobrém. Budiž mu za to cest i chvála, nyní i na věky. Naše vděčnost se však musí projevovat nejen slovy, žalmy a chvalozpěvy, ale také i skutky lásky, milosrdenství a služby. Každý z nás je postaven na určitém úseku života a práce, a je na nás, abychom své dilo konali co nej věrně ji a nejpoctivěji. Žijeme v době, která pro své veliké úkoly potřebuje zvýšené pracovní úsilí všech lidí dobré vůle, a mezi takové se chceme počítat. Máme-li být podle slov Ježíše Krista „solí země“, pak se to musí jevit nejen v naší zvěsti, ale také v našem příkladném obcování mezi lidmi a v našem vzorném plnění vezdejších povinností, aby bylo zřejmo, že křesťanství nám neni heslem a frází, ale životem, službou a prací. Tímto způsobem také nejlépe přispějeme к zachování pokoje na ze mi. Příchod Ježíše Krista na tentf svět byl ohlášen andělským zvěstováním: „Na zemi pokoj.“ Cílem po slání Kristova bylo smíření, a to jak smíření Boha s člověkem, tak i smíření člověka s člověkem a smíření mezi národy. Přišel-li on smířit, kdo má právo rozeštvávat a vési к nepřátelství а к boji? Vážíme si neobyčejně toho, že jsme mohli minulý rok prožiti v míru a nepřestáváme se modlit o to, aby Bůh sám provázel všecky mírové snahy svým požehnáním. Proto vítáme i Kongres národů za mír, který se konal v době adventní ve Vídni, a chceme plnit jeho usnesení. Chceme učinit všecko, co je v našich silách, aby pokoj na zemi byl udržen, posílen a učiněn trvalým. Do nového roku jdeme s důvěrou v Boží pomoc a s jistotou, že Boži myšlení o nás jsou myšlení o pokoji (Jer. 29, 11) a že Kníže pokoje, Ježíš Kristus, bude i v příštím roce přemáhat všecku lidskou zlobu. Pamatujme jen na to, že i my máme býti jeho služebníky a tedy služebníky pokoje. Milost, nVilosrdenství a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, Pána našeho (2. Tim. 1, 2). Synodní rada českobratrské cirkve evangelické ThDr Viktor Hájek, synodní senior. ★ Sborům Jednoty českobratrské Slyšíme ohlas z největšího shromáždění národů, jaké se kdy sešlo, aby rokovalo o tom, jak zachovat mír na světě. Ze všech národů se ozývá živelná touha po míru, takže ti, kteří myslí na válečný podnik nebo pokračování v utrácení životů, riskují nejvíce. Všichni, kdo si nyní budou vděčně připomínat příchod Spasitele, který sebe obětoval, abychom měli pokoj, jsou zajedno s jednateli pokoje, a ze srdce se snaží a prosí o to, by se dobré dílo podařilo. Dobře rozumějí, že plán Boží s námi je o pokoji. On к němu dal všechny podmínky. Jen člověk vynalezl všechny prostředky к ničení životů a statků. X je naděje, že plán pokoje ä míru splněn bude? Je možné, že_ ti, kteří pracují pod praporem míru, který dnes sjednocuje národy, že ti, kdo jdou pod korouhví knížete pokoje, prorazí a přemohou spojence války? Podívejme se na dojemný obraz proroka Xzaiáše, kde známé šelmy jdou krotce ve společnosti domácích zvířat a malý chlapeček je vede. Takovou naději mají ti* kdo se sejdou za Kristem ä vezmou Jeho poselství za své. Největší nebezpečí života a ustavičný strach z něho se změní v pokojné soužití. К takovému cíli mířit životem a prací, zvláště nyní, nejen o vánocích, ale i v novém roce, je největší ctí. Věříme v Beránka Božího, který je pokoj náš, a proto věříme v mír. Jinak bychom nemohli vyřizoval radostné poselství Kristovo upřímně. A tak se připojujeme к těm, kdo mají války už dávno dost, a chceme svým vlivem a na modlitbách pomáhat věci míru, aby zkrotli dravci mezi lidmi a národy a aby nastal pokoj v srdcích a mír v Asii, v ^Evropě a mezi. všemi národy světa. Splníme, к čemu jsme se zavázali, aby dobrá vůle na zemi ovládla všechno. Za Hadu Jednoty českobratrské Fr. Zdychynec ★ Sborům evangelické církve metodistické Evangelium nám připomíná v těchto dnech narození dítka skoro před dvěma tisíci lety' v Betlémě a ujišťuje, že jest hodno jména „Předivný, Rádce, Bůh, silný, Rek udatný, Otec věčnosti a Kníže pokoje". Jsme udiveni, když kolem jeho jeslí vidíme směs lidských bytostí, patřících každé rase a každému věku. Jako magnet přitahuje к sobě různé součástky, tak také On přitahuje lidstvo, aby je učil míru a pokoji. Všichni křesťané vyznávají Pokračování na str. 2, 7 Hlasy z Vídně Frédéric Joliot- Curie — vědec, předseda Světové rady míru: Všichni, kdož jsou zde přítomni, vědí, že kdyby si veřejné mínění uvědomilo svou sílu, bylo by snadno s to hlásat a vynutit si rozumná a kompromisní řešení problémů, jež nyní rozdělují národy. Na této cestě bylo dosaženo již velmi významného pokroku a samo konání tohoto Kongresu je toho příznačným dokladem. My, kteří jsme se sešli ve Vídni, pocházíme z mnoha různých zemi. Máme často různé, někdy protichůdné názory na řadu politických, filosofických, náboženských nebo sociálních problémů, ale spojuje nás dvojí přesvědčení, že je nutno připravit společné akce veškerých sil míru, a že je možno nalézt a společně vytyčit směr a prostředky těchto akcí. Připustit možnost mírového spolužití znamená nedovolit, aby se ten či onen systém, ať už jsou jeho zásluhy nebo naopak jeho námitky proti jinému systému jakékoliv, chtěl uchýlit к válce mezi národy s cilem vnutit jiným národům zásadu určitého způsobu života. Připustit možnost mírového spolužití znamená vzdát se samé myšlenky preventive1 války, jež, jak víme, má několik známých apoštolů, kteří se snaží skrývat svou tvář. Připustit možnost mírového spolužití znamená s konečnou platnosti zavrhnout ovzduší křížového tažení, ať už se kryje pláštíkem osvobozeni t. zv. zotročených národů, nebo tak často zdůrazňovaným „božským posláním“; Můžeme vskutku dospět ke zmírnění mezinárodního napětí, pokud budou trvat boje v Koreji, Vietnamu a Malajsku? Také o těchto otázkách formulovalo již mírové hnutí přesné návrhy. Patrně bychom ne- ЬуЧ v?1 ch ni zajedno kdvhvrbnm chtěli zjišťovat osobní odpovědnost za vyvolání těchto válek, ale bezpochyby se budeme moci shodnout na tom, abychom žádali okamžité zastavení palby a konec zabíjení a ničení. Víme, jaká hrozba ničení visí nad celým lidstvem. Toto vědomí nás však naprosto nezastrašuje, nýbrž právě naopak stupňuje naše odhodlání к činům pro mír. Jsme nepřáteli jakéhokoliv křižáckého tažení, a proto budeme bojovat proti lžím, proti podněcování nenávisti, proti předsudkům. Vrátíme se pak každý do své vlasti odhodlán pokračovat v činech, vysvětlovat u nás doma to, co lidé nevědí, anebo co špatně^ chápou. Jestliže nevědomost je často matkou nedůvěry a nenávisti, pak poznání vede к bratrství, pak pravda vede ke světlu. * Ervin Kock, rakouský evangelický farář: Otázky a problémy, které zde budou projednávány, mají životně důležitý význam pro současnost a budoucnost Rakouska a jeho obyvatelstva. Mírumilovní lidé naší země jsou plni naděje a očekávají, že tento světový Kongres odstraní nebezpečí války, skoncuje se strachem a vyrazí zbraň z rukou ničivých sil. * Poslanec italského parlamentu za křesťansko-demokratickou stranu, Tarranova: Jsme zde proto, abychom našli cesty a zkusili všechny prostředky, aby se nesmyslné vraždění lidí neopakovalo a aby svět nebyl zbrocen krví. Sama skutečnost, že jsme se zde sešli, je již vítězstvím. Dokazujeme zde, i nadále budeme dokazovat, že východ a západ, že lidé různého vyznání a ideálů se mohou setkávat v zájmu míru a nikoliv v ozbrojeném boji. ★ Vdova po velkém činskén) revolucionáři Sun Jat-senovi, Sun Činlin: Čínský lid chce statečnyip bojem za mír chránit nejen svůj rodný dům, ale také rodný dům všech mírumilovných národů světa. * Údernice Marie Hniková, delegátka z Československa. — Tak jsem rozuměla slovům paní Sun Čin-lin. Čínský lid pomáhá zachraňovat mír pro všechny děti světa. Nikdo nemůže zabránit tomu, aby boj sovět, ského, čínského i našeho lidu, aby boj všech poctivých lidí na světě za mír neskončil vítězně...