Lidové Noviny, únor 1949 (LVII/26-49)

1949-02-01 / No. 26

ÚTERÝ L ÚNORA 1949 LIST SYNDIKÁTU ČESKÝCH SPISOVATELŮ ROC. 57. aS. 26. Za 1,50 Kčs Kosmopolitismus Jaroslav Pa tik Nedávno se konala v Indickém městě New Delhi konference zástupců asijských států, kteří se domněle zabývali in don eskou otázkou. Ne­mastná, neslaná resoluce, vydaná po skončeném jednáni jenom dotvrzuje, že v N< w Delhi se jed­nalo o něčem zcela jiném. Podle různých názna­ků lze soudit, že na této konferenci byly umlu­veny základy asijské aliance, obdobné bloku ame­rických států a připravovanému atlantskému paktu. Tato skutečnost dosvědčuje, že i buržoasie asij­ských národů, podobně jako měšťáctvo na zá­padě, chce udržet své viklajícl se posice těsným semknutím svých zbývajících sil v mezinárodním měřítku. Tato tendence nalezla své ideologické vyjádřeni v novodobém kosmopolitismu. Hlav­ním ideologem kosmopolitismu není ovšem ani indický ministerský předseda Pandith Nehru, ani burmanský Takin-nu, kteří měli hlavní slovo na konferenci v Delhi. Vrchním prorokem měšťác­­kého kosmopolitismu se stal především bývalý britský ministerský předseda W. Churchill. Ten, Jak známo, podal praktickou ukázku svého kos­­mopolitického nazíráni již za druhé světové vál­ky, když nabídl Francii, aby splynula s Anglii. Měl na mysli ovšem Jenom kolonie — Francie už tenkrát nebylo. Theoretlcky rozvinul své plány aa haagské konferenci „Sjednocené Evropy“. 0 nic méně horlivější jsou předáci pravicových socialistických stran, Blum, Saragat, Bevin a obzvláště rakouský Renner. Politicky se tato snaha projevila v různých atlantských, skandi­návských, stredomorských a asijských blocích, paktech, dohodách a úmluvách. Hospodářsky ji vyjadřuje Marshallův plán. Tato ideologie je po­třebná americkému i anglickému imperialismu, které usiluji o světovládu. Je potřebná i buržoa­zii vůbec, neboť rozkládá národní a tlm i poli­tické uvědomění širokých lidových vrstev. Pod záminkou pokrokových hesel mají být národy donuceny a přemluveny, aby se vzdaly své ná­rodní a státní svébytnosti — věci, které prý jsou V dnešním atomovém věku nepotřebnou veteší. Ideologické taženi kosmopoliiů je nebezpečno do té míry, do Jaké ovlivni dělnictvo v západních zemích. A pravičáčtl socialisté dělají vše, co je 1 není v Jejich silách. Na svou podporu se v po­slední době dovolávají dokonce 1 klasiků mar­xismu — Marxe a Engelse. Vybrali si určité části z „Komunistického manifestu“ kde se pra­ví, že proletariát nemá vlasti a z toho jednodu­chou dedukci dovozuji, že dělnictvo může vcelku souhlasit s projekty „Světových říší, Spojených Evrop a podobně“. Marx a Engels by se jistě poděkovali za tako­výto výklad svých názorů. Marxovi a Engelsovi Šlo o to, aby zdůraznili, že proletář a měšťák nemají společné vlasti. Z toho však nevyplývá, že dělnictvo je vůbec bez vlasti. Prakticky to nejjasněji prokázaly výsledky Velké říjnové re­voluce. Bylo to u nás potvrzeno v květnu 1945 a ještě zřetelněji v únoru minulého roku. Uká­zalo se, že nejlepšimi strážci národních tradic, nejlepšími vlastenci '■yli právě pracující lidé. Je to zcela přirozené, neboť měšťáctvo mravně chátrající prohýřilo zbvtky důvěry a zbytky oprávněni mluvit jménem národa. Měšťáctvo však prohýřilo nejen co bylo jeho, ale nadto před našima očima zašantročuje, nač Již nemá žádného práva. Tak francouzská, ital­ská, belgická, holandská a zrovna tak indická nebo indoneská»buržoasie zaprodává svobodu svých národů. Právě tak se pokusila zaprodat 1 nás. To jsou ti Zenklové u nás, Petkovové V Bulharsku, Nagyové v Maďarsku a Mikolaj­­ezykové v Polsku. A právě tato buržoasie, vy­děděná a zatracená vlastními národy, je nejkos­­mopolitičtější. Je horlivou agitárkou za různé pakty. Nejhorlivějši jsou ovšem političtí troseč­nici ze střední a jihovýchodní Evropy; slézají se a spřádají zelené a jinak zbarvené internacionály a slepují ve svých představách obrysy budoucích středoevropských a evropských konfederaci. Tento kosmopolitismus, kterým jsou otravo­vány široké vrstvy na západě a v kterém se Vyžívají političť ztroskotanci nemá s opravdo­vým internacionalismem nic společného. Vždyť skutečný internacionalismus znamená především lásku k vlastnímu národu, spolu s úctou k náro­dům jiným. Proto je kosmopolitické přezíráni osobitosti národů a národních kultur učením ve­skrze reakčním, a je pravým opakem opravdo­vého internacionalismu. Pokusy buržoasie, která jako tonoucí se chytá kdejakého stébla a která se nyní pokouší zneužit Vznešené myšlenky internacionalismu, jsou pře­dem odsouzeny k nezdaru. Licoměmost domněle pokrokových kosmopolitů nemůže natrvalo okla­mat. Lidstvo má před očima velký, prostý a pravdivý příklad: Příklad, jak se dohodly, jak si rozumí a jak spolupracují nejrůznější národy Sovětského svazu. Zde je lidstvu ukázána cesta. Není pochyby, že touto cestou i půjde. SSSR stále ochoten jednat o dohodě Generalissimus Stalin odpovídá na otázky amerického novináře TASS - Moskva 31. ledna Ředitel americké agentury „International News Service“ Kingsbury Smith předložil generalissi­mu Stalinovi 27. ledna 1949 čtyři otázky, na něž dostal tyto odpovědi. Bude sovětská vláda ochotna uvažovat o vy­dání společného americko-sovětského prohlášení, potvrsujícího, že žádná, z joou vlád nemá v úmyslu vstoupit proti druhé do války ? Sovětská vláda by byla ochotna projednat otázku uveřejnění takového prohlášení. Bude vláda SSSh spolu s vládou USA ochot­na učinit společná opatření, směřující k usku­tečněni takového mírového paktu cestou postup­ného odzbrojeníf Samozřejmě sovětská vláda by mohla spolu­pracovat s '.ľádou USA na opatřeních, směřuji­­cích k uskutečnění mírového paktu cestou po­stupného odzbrojeni. Bude vláda SSSR ochotna zrušit dopravní omezeni mezi Berlínem a západními pásmy Ně­mecka, která zavedly sovětské úřady, jestliže se vlády USA, Velké Britannie a Francie rozhod­nou odložit vytvoření separátního západoněmec­­kého státu až do svolání schůzky Rady zahra­ničních ministrů, jež by projednala německý problém jako celek T Jestliže vlády USA, Velké Britannie a Fran­cie dodrží podmínky uvedené ve třetí otázce, pak sovětská vláda nevidí překážek ke zrušeni dopravních omezení, ovšem s tou podmínkou, že současně budou zrušena dopravní a obchodní omezení zavedená třemi západními velmocemi. Byl byste ochoten sejit se s presidentem Tru­­manem na některém místě, přijatelném pro obě strany a projednat tam možnosti uzavření tako­vého mírového paktu? Jak jsem již dříve řekl, nemám proti takové schůzce námitek. Interview vyvolal naděje amerického lidu i zmatek ve Washingtonu Johannes Steel - tp - Nový York 31. ledna Uveřejnění Stalinových odpovědi na otázky amerického novináře v rozhlase a v posledních vydáních amerických nedělničil novin mělo dvojí účinek: pro prosté Američany znamenalo uvol­něni nervů, napjatých tísnivou a hrůzostrašnou propagandou kolem Atlantického paktu. Dnes je již možno bezpečně říci, že v dohledné budouc­nosti nedojde k válce. To je reakce průměrného Američana. Ve Washingtonu naproti tomu vzbudil Stali­nův interview úplný zmatek. Stalinova slova v rámci sovětského mírového tažení byla pří­mým úderem do tváře válečných štváčů a ob­chodníků se strachem. Americká diplomacie se octla v defensivě právě v okamžiku, kdy se má válečný Atlantický pakt stát skutečností. Za současné situace a zvláště vzhledem ke způsobu, jakým Stalin vyslovil svůj názor, ne­může americká strana odpovědět jinak, než ve stejném smyslu: totiž, že mír je možný a nutný a že Washington je ochoten jit alespoň tak da­leko jako Moskva. Jinými slovy musí nyni Wa­shington reagovat positivně, protože všichni bez výjimky si pí jí mír a ani ve Spojených státech není nikoho, kdo by byl ochoten souhlasit s po­kryteckým tvrzením, že sovětští státnici „ne­jsou upřímní“. Tento propagační trik již nelze dále provozovat. Americký občan nyní pochopi­telně žádá, aby Trumrn a jeho diplomaté sku­tečně zjistili sovětskou upřímnost v přímých rozhovorech o tom, jak zachránit mír. Zákrok sovětského Jednání o přistoupení Skandinávie Tas* - Oslo 31. ledna Dne fcl . . ŕ.tVŕtlvS* žiověCský /eivyífianfec v Oslo Afanasjév generálního tajemníka norské­ho ministerstva zahraničí Schilstada a učinil prohlášení: „Podle četných známých skutečnosti bude v blízké době zřízen t. zv. atlantický pakt. Ač­koliv iniciátoři tohoto paktu prohlašují, že sle­duje obranné čile, má sovětská vláda dost dů­vodů k zjištěni, že nemůže sloužit k posílení vše­obecného míru, nýbrž naopak představuje sku­pinu mocnosti, které sledují útočné čile, což je také potvrzeno skutečnosti, že se atlantický pakt zřizuje mimo Snojené národy a obcháze­ním Spojených národů. Je také opodstatněno říci, že se Iniciátoři atlan­tického paktu pokoušeli využít jeho ustavení ke zřizování leteckých a námořních základen v růz ných částech světa, a zejména na území moc nostf, které jsou blízké hranicím Sovětského svazu, což nikterak nesvědčí o mírumilovných cílech této skupiny. Upozorňujíc norskou vládu na tento stav věcí, považuje sovětská vláda za nutné prohlásit, že pohlíží na atlantický pakt jako na seskupení mocností, který de facto zřizuje v protikladu ke Spojeným národům a sleduje cíle, které ne­ velvyslance v Oslo k atlantickému paktu ztroskotalo mají ni 3 společného se zájmy konsolidace míru. b‘e zřeíejéi/i tíá to, zada ao'ětská'V»'*i nor­skou vládu, aby vysvětlila své stfxovisko k atlantickému paktu přihlížejíc zejména k to­mu, že Norsko má se Sovětským svazem spo­lečné hranice. Sovětská vláda žádá o informaci, zda zprávy, které se objevily v tisku, o tdln, že Norsko se připojuje k atlantickému paktu, od povídají skutečnosti, a dále o informaci, zda nor­ská vláda bere na sebe nějaké závazky vůči atlantickému paktu, pokud jde o zřizování letec­kých nebo námořních základen na norském úze­mí.“ Generálni tajemník norského ministerstva za­hranič! slíbil, že o tomto prohlášeni zpraví nor­skou vládu. ' Společná zpráva ministerských předsedů Nor- Sv v neděli večer oznámila, že jedn.. o . — „^andinavského vojenské­ ho bloku ztroskotalo. Norský ministerský předseda E. Gerhardsen k tomu pravil: „Necítíme se oprávněni nadále nepřesnými formulacemi vzbuzovat dojem jed­noty, jež neexistuje.“ Vyslovil však naději, že zklamáni nad ztroskotáním jednáni o společnou obranu skandinávských států „nevrhne stín na budoucí spolupráci severských států". Anglo-americká politika na pranýři Velký ohlas sovětského prohlášení ve světovém tisku . čt - Praha 31. ledna Odezva ve Spojených státech na prohlášeni ministerstva zahraničních věcí SSSR o severo­atlantickém paktu je ve znamení odmítání oné skutečnosti, že cílem paktu je násilné zavedení anglo-amerieké světoviády a podkopáni Organi­­sace Spojených národů. Washingtonský dopisovatel listu New York Ti­mes prohlašuje, že americká oficiálni místa zřejmě budou pokračovat v jednání o severo­atlantickém paktu bez ohledu na sovětská ob­viněni, že cílem paktu je podkopání Organisace Spojených národů a zavedení anglo americké světoviády. New York Times uvádí výňatky z brožury, kterou nyni rozesílá členům kongre­su Americké sdruženi pro Spojené národy. V této brožuře se praví, že severoatlantický pakt vy­volává ovzduší, které ve skutečnosti může posí­lit dvě protikladné politické světové soustavy. Nedělní anglický tisk věnuje mnoho pozornosti prohlášení ministerstva zahraničních věci SSSR o severoatlantickém paktu. Avšak jediný „Ob­server“ přináší obsah prohlášení v rozsahu jed­noho sloupce. Ostatní listy přinášejí pouze ně­kolik vět sovětského prohlášení a dodávají ob­sáhlé komentáře. Jak oznamuje Reuter, komen­toval zástupce britského ministerstva zahranič nich věcí prohlášení o severatlantickém paktu. Z jeho zprávy vysvítá, že se zmíněný zástupce nepokusil odmítnout protisovětský charakter projektovaného severoatlantického paktu, ale snažil se ospravedlnit vytvoření tohoto paktu tvrzením, že Sovětský svaz se vyhýbal politice spolupráce se západními velmocemi. Všechny polské listy uveřejňují pod význačný­mi nadpisy úplné zněni prohlášeni ministerstva zahraničních věcí SSSR o atlantickém paktu. „Trybuna ludu“ zdůrazňuje, že Sovětský svaz vy­stupuje proti všem imperialistům na ochranu mim a autority Spojených národů. Všechny maďarské listy uveřejnily prohlášení o severoatlantickém paktu. List „Hirlap“ pozna­menává, že ministerstvo zahraničí SSSR odhaluje svazek západních velmocí zaměřený na válku a že nové pakty, vypracovávané USA a Velkou Britannií podkopávají mir. Rím. Pod nadpisem „SSSR odhaluje před vše­mi národy útočné plány imperiaiistů“, uveřejnil list „Unitá“ podrobné prohlášení ministerstva zahraničí SSSR o severoatlantickém paktu, ostatní italské listy sovětské prohlášeni zaml čují. Veškerý bulharský tisk uveřejnil text prohlá­šeni ministerstva SSSR. V záhlaví zdůrazňují listy, že USA a Velká Britannie provádějí ote­vřenou útočnou politiku, jejímž cilem je násilné zavedeni anglo americké světoviády a že se sna­ží podkopat a zničit Spojené národy. Všechny rumunské listy uveřejňují text sovět­ského prohlášení na prvních stránkách. List „Tuekansan Sanomat“ zdůrazňuje, že prohlášení ministerstva zahraničních věcí SSSR jasně odhalilo zločinný charakter politiky západ nich velmocí. Ať by byly výsledky porad v Oslo jakékoliv — pokračuje list — je jasné, že ne­bezpečí války se strany imperialistických vel­mocí se přiblížilo 1ak ke Skandinávii, tak k Finsku. Pokud jde o Finsko a ostatní malé státy, platí zde prohlášení Vin. sjezdu komu­nistické strany Finska, že „malé štáty mohou zabezpečit svou nezávislost pouze bojem v řadách protiimperialistického demokratického tábora“. Oldřich M ikuldšek «1 přišel k sleč­ně v redakčním sekretariátě zase pro nějaký ten honorář. „Načpak ty potřebuješ honorář,“ povídali mu tam, „ty se přece jako básník máš živit nektarem a ambrosií.“ „To je právě to,“ povzdechl si básník, „když teď litr pavlovickýho nektaru přijde až na 250 korun." Evženu Löbl o ví položili na konferenci otázku, jaké bude mít odstoupení MarshaUovo důsledky na Marshallův plán. Povídal Evžen Löbl: „Když to dosud Marshallův plán vydržel bez plánu, vydrží to i bez Marshalla." X Eduard Vyškwský se hotovil vy­šlápnout si na sportovní podnik. Předcházel to­mu mohutný organisační zmatek v celém okolí. Konečně k 21. hodině se dostal Eduard Vyškov­ský k tomu, aby o své výnravě podal domů te­­tefonickou zprávu. ,J3nes do půlnoci nepřijdu. Jdu na football.“ Pani Vyškovská patrně na noční football tuze nevěřila, soudě podle toho, že se Eduard pustil do vysvětlování, z kte­rého se vzdáleně dalo vytušit, že tlm footbállem myslí hockey. Paní Vyškovská podle všeho na­mítla, že už i na hockey je trochu pozdě, ala 4 z toho se Eduard vymanil načisto odborníčky, řka: ,JAně stačí, když uvidím třetí půlku." x Malíř Zdeněk Pokorný md malou dceru, o které má vysoké otcovské mínění. Aby jí dopomohl k velkým úspěchům, jimiž by se chtěl chlubit, opravuje často dcerčiny úkoly a domácí přípravy pro školu. Jednou večer, když se postavil nřed rozmálovaný obraz, zjistil s hrů­zou, že mu jej někdo zpitvořil a přemaloxml k ne­poznáni. Pátraje po neznámém pachateli, udeřil i na Alenku. Alenka byla křížovým výslechem usvědčena a zarputile uvedla na svou obranu: „Ty mi taky opravuješ úlohy!" Dvě Čejko vy. Kdyi se malíř Josef Cefktt vrátil z války, potkal v jedni vsi na rodném Klatovsku kamaráda z vojny a ptal se ho, co mordyje dělá. I mordyje kuřecí salám, povídal kamarád. A kde iereš tolik kuřat, divil se Cej ka. Copak kuřata se seženou, vysvětlil výrobce, horši je to mordyje s tím ostatním. 8 jakým mordyje ostatním?, vyzvídá Čejka. Povídá vý­robce: Ono se to musí do salámu kapku míchat, víš ? Vždycky mordyje jedno kuře a jeden mor­dyje kůň. X Lakomému sedlák« onemocněla krá­va. Ztratit ji nechtěl, zvěrolékaře platit teprv nechtěl. Zašel si tedy na levnou radu k souse­dovi. Francku, povídá, tobě přej stonala kráva? Stonala, potvrdil Francek. A copa si ji mordyje dával? Mazal sem ji vemeno petrolkou, povídal Francek učeně. Sedlák šel domů a mazal taky krávě vemeno petrolkou. Kráva hynula a za tři dny uhynula. Sedlák zahlédne přes plot Franc­ka a volá: Francku, mazals dovopravdy krávě vemeno petrolkou? Baže mazal, petrolkou, po­tvrdil Francek. Já taky mazal a mně ta kráva mordyje chcípla, naříkal sedlák. Povídá Fran­cek: Dyť mně mordyje taky. K-\-M-\-B x X V STALINGRADSKÝCH ZÁKOPECH Viktor Někrasov V noci přijíždějí tanky. Šest starých několi­krát záplatovaných čtyřiatřicítek. Dlouho funí, řinčí-housenkami po břehu a maskují se. Hned je člověku veseleji. Už dávno je čekáme. Už deset dní se o tom povídá. Prý přijede ze zázemí celá tanková di­vise rovnou z fabriky. Potom se to scvrklo pa pluk, na prapor. Přichází ovšem všeho všudy šest světem protřelých stařenek, a to ne z týiu, nýbrž z Rudého Října, kde bojují téměř od prvního dne. Ale to všechno jsou maličkosti, Přece jen to jsou tanky, technika... A vypa­dají dosti hroziv'. K ránu mají už být na přední linii. Major mi nařizuje, abych pro ně našel a připravil cestu. Budeme muset vyhodit do vzduchu dva ploché železniční vagony, které zatarasují cestu u zá­vor. Posílám tam Lisagova a Agnivceva. Tři tankisté — dva poručíci a jeden desátník, přišli se ke mně ohřát. Jsou celí černi, špinaví, zaolejovaní od hlavy k patám. „K jídlu něco nemáte?“ ptá se nejstarši z nich, jehož obličej je protkán šrámy a jizvami — asi mu někdy hořel tank. „Od rána jsme neměli nic v ústech .. Val ega podává na stůl zbytky narozeninového zajíce. Poručíci ho s chutí pořádají. „Tak co, bijete se?“ ptaji se. „Pomalu, pomalu,“ odpovídám. „Nádrže jste ještě neobsadili?“ „Neobsadili. Holýma rukama to zíkrátka ne­jde ...“ Tankisté se uchechtnou jeden na druhého. „Spoléháte na nás?" „A na koho jiného se máme spoléhat? Bez techniky přece ...“ Poručík s hustým neholeným plnovousem, kte­rý mu sahá málem po oči, se směje. „A viš ty, kde ta technika všude byla?“

Next