Lidové Noviny, únor 1949 (LVII/26-49)
1949-02-01 / No. 26
ÚTERÝ L ÚNORA 1949 LIST SYNDIKÁTU ČESKÝCH SPISOVATELŮ ROC. 57. aS. 26. Za 1,50 Kčs Kosmopolitismus Jaroslav Pa tik Nedávno se konala v Indickém městě New Delhi konference zástupců asijských států, kteří se domněle zabývali in don eskou otázkou. Nemastná, neslaná resoluce, vydaná po skončeném jednáni jenom dotvrzuje, že v N< w Delhi se jednalo o něčem zcela jiném. Podle různých náznaků lze soudit, že na této konferenci byly umluveny základy asijské aliance, obdobné bloku amerických států a připravovanému atlantskému paktu. Tato skutečnost dosvědčuje, že i buržoasie asijských národů, podobně jako měšťáctvo na západě, chce udržet své viklajícl se posice těsným semknutím svých zbývajících sil v mezinárodním měřítku. Tato tendence nalezla své ideologické vyjádřeni v novodobém kosmopolitismu. Hlavním ideologem kosmopolitismu není ovšem ani indický ministerský předseda Pandith Nehru, ani burmanský Takin-nu, kteří měli hlavní slovo na konferenci v Delhi. Vrchním prorokem měšťáckého kosmopolitismu se stal především bývalý britský ministerský předseda W. Churchill. Ten, Jak známo, podal praktickou ukázku svého kosmopolitického nazíráni již za druhé světové války, když nabídl Francii, aby splynula s Anglii. Měl na mysli ovšem Jenom kolonie — Francie už tenkrát nebylo. Theoretlcky rozvinul své plány aa haagské konferenci „Sjednocené Evropy“. 0 nic méně horlivější jsou předáci pravicových socialistických stran, Blum, Saragat, Bevin a obzvláště rakouský Renner. Politicky se tato snaha projevila v různých atlantských, skandinávských, stredomorských a asijských blocích, paktech, dohodách a úmluvách. Hospodářsky ji vyjadřuje Marshallův plán. Tato ideologie je potřebná americkému i anglickému imperialismu, které usiluji o světovládu. Je potřebná i buržoazii vůbec, neboť rozkládá národní a tlm i politické uvědomění širokých lidových vrstev. Pod záminkou pokrokových hesel mají být národy donuceny a přemluveny, aby se vzdaly své národní a státní svébytnosti — věci, které prý jsou V dnešním atomovém věku nepotřebnou veteší. Ideologické taženi kosmopoliiů je nebezpečno do té míry, do Jaké ovlivni dělnictvo v západních zemích. A pravičáčtl socialisté dělají vše, co je 1 není v Jejich silách. Na svou podporu se v poslední době dovolávají dokonce 1 klasiků marxismu — Marxe a Engelse. Vybrali si určité části z „Komunistického manifestu“ kde se praví, že proletariát nemá vlasti a z toho jednoduchou dedukci dovozuji, že dělnictvo může vcelku souhlasit s projekty „Světových říší, Spojených Evrop a podobně“. Marx a Engels by se jistě poděkovali za takovýto výklad svých názorů. Marxovi a Engelsovi Šlo o to, aby zdůraznili, že proletář a měšťák nemají společné vlasti. Z toho však nevyplývá, že dělnictvo je vůbec bez vlasti. Prakticky to nejjasněji prokázaly výsledky Velké říjnové revoluce. Bylo to u nás potvrzeno v květnu 1945 a ještě zřetelněji v únoru minulého roku. Ukázalo se, že nejlepšimi strážci národních tradic, nejlepšími vlastenci '■yli právě pracující lidé. Je to zcela přirozené, neboť měšťáctvo mravně chátrající prohýřilo zbvtky důvěry a zbytky oprávněni mluvit jménem národa. Měšťáctvo však prohýřilo nejen co bylo jeho, ale nadto před našima očima zašantročuje, nač Již nemá žádného práva. Tak francouzská, italská, belgická, holandská a zrovna tak indická nebo indoneská»buržoasie zaprodává svobodu svých národů. Právě tak se pokusila zaprodat 1 nás. To jsou ti Zenklové u nás, Petkovové V Bulharsku, Nagyové v Maďarsku a Mikolajezykové v Polsku. A právě tato buržoasie, vyděděná a zatracená vlastními národy, je nejkosmopolitičtější. Je horlivou agitárkou za různé pakty. Nejhorlivějši jsou ovšem političtí trosečnici ze střední a jihovýchodní Evropy; slézají se a spřádají zelené a jinak zbarvené internacionály a slepují ve svých představách obrysy budoucích středoevropských a evropských konfederaci. Tento kosmopolitismus, kterým jsou otravovány široké vrstvy na západě a v kterém se Vyžívají političť ztroskotanci nemá s opravdovým internacionalismem nic společného. Vždyť skutečný internacionalismus znamená především lásku k vlastnímu národu, spolu s úctou k národům jiným. Proto je kosmopolitické přezíráni osobitosti národů a národních kultur učením veskrze reakčním, a je pravým opakem opravdového internacionalismu. Pokusy buržoasie, která jako tonoucí se chytá kdejakého stébla a která se nyní pokouší zneužit Vznešené myšlenky internacionalismu, jsou předem odsouzeny k nezdaru. Licoměmost domněle pokrokových kosmopolitů nemůže natrvalo oklamat. Lidstvo má před očima velký, prostý a pravdivý příklad: Příklad, jak se dohodly, jak si rozumí a jak spolupracují nejrůznější národy Sovětského svazu. Zde je lidstvu ukázána cesta. Není pochyby, že touto cestou i půjde. SSSR stále ochoten jednat o dohodě Generalissimus Stalin odpovídá na otázky amerického novináře TASS - Moskva 31. ledna Ředitel americké agentury „International News Service“ Kingsbury Smith předložil generalissimu Stalinovi 27. ledna 1949 čtyři otázky, na něž dostal tyto odpovědi. Bude sovětská vláda ochotna uvažovat o vydání společného americko-sovětského prohlášení, potvrsujícího, že žádná, z joou vlád nemá v úmyslu vstoupit proti druhé do války ? Sovětská vláda by byla ochotna projednat otázku uveřejnění takového prohlášení. Bude vláda SSSh spolu s vládou USA ochotna učinit společná opatření, směřující k uskutečněni takového mírového paktu cestou postupného odzbrojeníf Samozřejmě sovětská vláda by mohla spolupracovat s '.ľádou USA na opatřeních, směřujicích k uskutečnění mírového paktu cestou postupného odzbrojeni. Bude vláda SSSR ochotna zrušit dopravní omezeni mezi Berlínem a západními pásmy Německa, která zavedly sovětské úřady, jestliže se vlády USA, Velké Britannie a Francie rozhodnou odložit vytvoření separátního západoněmeckého státu až do svolání schůzky Rady zahraničních ministrů, jež by projednala německý problém jako celek T Jestliže vlády USA, Velké Britannie a Francie dodrží podmínky uvedené ve třetí otázce, pak sovětská vláda nevidí překážek ke zrušeni dopravních omezení, ovšem s tou podmínkou, že současně budou zrušena dopravní a obchodní omezení zavedená třemi západními velmocemi. Byl byste ochoten sejit se s presidentem Trumanem na některém místě, přijatelném pro obě strany a projednat tam možnosti uzavření takového mírového paktu? Jak jsem již dříve řekl, nemám proti takové schůzce námitek. Interview vyvolal naděje amerického lidu i zmatek ve Washingtonu Johannes Steel - tp - Nový York 31. ledna Uveřejnění Stalinových odpovědi na otázky amerického novináře v rozhlase a v posledních vydáních amerických nedělničil novin mělo dvojí účinek: pro prosté Američany znamenalo uvolněni nervů, napjatých tísnivou a hrůzostrašnou propagandou kolem Atlantického paktu. Dnes je již možno bezpečně říci, že v dohledné budoucnosti nedojde k válce. To je reakce průměrného Američana. Ve Washingtonu naproti tomu vzbudil Stalinův interview úplný zmatek. Stalinova slova v rámci sovětského mírového tažení byla přímým úderem do tváře válečných štváčů a obchodníků se strachem. Americká diplomacie se octla v defensivě právě v okamžiku, kdy se má válečný Atlantický pakt stát skutečností. Za současné situace a zvláště vzhledem ke způsobu, jakým Stalin vyslovil svůj názor, nemůže americká strana odpovědět jinak, než ve stejném smyslu: totiž, že mír je možný a nutný a že Washington je ochoten jit alespoň tak daleko jako Moskva. Jinými slovy musí nyni Washington reagovat positivně, protože všichni bez výjimky si pí jí mír a ani ve Spojených státech není nikoho, kdo by byl ochoten souhlasit s pokryteckým tvrzením, že sovětští státnici „nejsou upřímní“. Tento propagační trik již nelze dále provozovat. Americký občan nyní pochopitelně žádá, aby Trumrn a jeho diplomaté skutečně zjistili sovětskou upřímnost v přímých rozhovorech o tom, jak zachránit mír. Zákrok sovětského Jednání o přistoupení Skandinávie Tas* - Oslo 31. ledna Dne fcl . . ŕ.tVŕtlvS* žiověCský /eivyífianfec v Oslo Afanasjév generálního tajemníka norského ministerstva zahraničí Schilstada a učinil prohlášení: „Podle četných známých skutečnosti bude v blízké době zřízen t. zv. atlantický pakt. Ačkoliv iniciátoři tohoto paktu prohlašují, že sleduje obranné čile, má sovětská vláda dost důvodů k zjištěni, že nemůže sloužit k posílení všeobecného míru, nýbrž naopak představuje skupinu mocnosti, které sledují útočné čile, což je také potvrzeno skutečnosti, že se atlantický pakt zřizuje mimo Snojené národy a obcházením Spojených národů. Je také opodstatněno říci, že se Iniciátoři atlantického paktu pokoušeli využít jeho ustavení ke zřizování leteckých a námořních základen v růz ných částech světa, a zejména na území moc nostf, které jsou blízké hranicím Sovětského svazu, což nikterak nesvědčí o mírumilovných cílech této skupiny. Upozorňujíc norskou vládu na tento stav věcí, považuje sovětská vláda za nutné prohlásit, že pohlíží na atlantický pakt jako na seskupení mocností, který de facto zřizuje v protikladu ke Spojeným národům a sleduje cíle, které ne velvyslance v Oslo k atlantickému paktu ztroskotalo mají ni 3 společného se zájmy konsolidace míru. b‘e zřeíejéi/i tíá to, zada ao'ětská'V»'*i norskou vládu, aby vysvětlila své stfxovisko k atlantickému paktu přihlížejíc zejména k tomu, že Norsko má se Sovětským svazem společné hranice. Sovětská vláda žádá o informaci, zda zprávy, které se objevily v tisku, o tdln, že Norsko se připojuje k atlantickému paktu, od povídají skutečnosti, a dále o informaci, zda norská vláda bere na sebe nějaké závazky vůči atlantickému paktu, pokud jde o zřizování leteckých nebo námořních základen na norském území.“ Generálni tajemník norského ministerstva zahranič! slíbil, že o tomto prohlášeni zpraví norskou vládu. ' Společná zpráva ministerských předsedů Nor- Sv v neděli večer oznámila, že jedn.. o . — „^andinavského vojenské ho bloku ztroskotalo. Norský ministerský předseda E. Gerhardsen k tomu pravil: „Necítíme se oprávněni nadále nepřesnými formulacemi vzbuzovat dojem jednoty, jež neexistuje.“ Vyslovil však naději, že zklamáni nad ztroskotáním jednáni o společnou obranu skandinávských států „nevrhne stín na budoucí spolupráci severských států". Anglo-americká politika na pranýři Velký ohlas sovětského prohlášení ve světovém tisku . čt - Praha 31. ledna Odezva ve Spojených státech na prohlášeni ministerstva zahraničních věcí SSSR o severoatlantickém paktu je ve znamení odmítání oné skutečnosti, že cílem paktu je násilné zavedení anglo-amerieké světoviády a podkopáni Organisace Spojených národů. Washingtonský dopisovatel listu New York Times prohlašuje, že americká oficiálni místa zřejmě budou pokračovat v jednání o severoatlantickém paktu bez ohledu na sovětská obviněni, že cílem paktu je podkopání Organisace Spojených národů a zavedení anglo americké světoviády. New York Times uvádí výňatky z brožury, kterou nyni rozesílá členům kongresu Americké sdruženi pro Spojené národy. V této brožuře se praví, že severoatlantický pakt vyvolává ovzduší, které ve skutečnosti může posílit dvě protikladné politické světové soustavy. Nedělní anglický tisk věnuje mnoho pozornosti prohlášení ministerstva zahraničních věci SSSR o severoatlantickém paktu. Avšak jediný „Observer“ přináší obsah prohlášení v rozsahu jednoho sloupce. Ostatní listy přinášejí pouze několik vět sovětského prohlášení a dodávají obsáhlé komentáře. Jak oznamuje Reuter, komentoval zástupce britského ministerstva zahranič nich věcí prohlášení o severatlantickém paktu. Z jeho zprávy vysvítá, že se zmíněný zástupce nepokusil odmítnout protisovětský charakter projektovaného severoatlantického paktu, ale snažil se ospravedlnit vytvoření tohoto paktu tvrzením, že Sovětský svaz se vyhýbal politice spolupráce se západními velmocemi. Všechny polské listy uveřejňují pod význačnými nadpisy úplné zněni prohlášeni ministerstva zahraničních věcí SSSR o atlantickém paktu. „Trybuna ludu“ zdůrazňuje, že Sovětský svaz vystupuje proti všem imperialistům na ochranu mim a autority Spojených národů. Všechny maďarské listy uveřejnily prohlášení o severoatlantickém paktu. List „Hirlap“ poznamenává, že ministerstvo zahraničí SSSR odhaluje svazek západních velmocí zaměřený na válku a že nové pakty, vypracovávané USA a Velkou Britannií podkopávají mir. Rím. Pod nadpisem „SSSR odhaluje před všemi národy útočné plány imperiaiistů“, uveřejnil list „Unitá“ podrobné prohlášení ministerstva zahraničí SSSR o severoatlantickém paktu, ostatní italské listy sovětské prohlášeni zaml čují. Veškerý bulharský tisk uveřejnil text prohlášeni ministerstva SSSR. V záhlaví zdůrazňují listy, že USA a Velká Britannie provádějí otevřenou útočnou politiku, jejímž cilem je násilné zavedeni anglo americké světoviády a že se snaží podkopat a zničit Spojené národy. Všechny rumunské listy uveřejňují text sovětského prohlášení na prvních stránkách. List „Tuekansan Sanomat“ zdůrazňuje, že prohlášení ministerstva zahraničních věcí SSSR jasně odhalilo zločinný charakter politiky západ nich velmocí. Ať by byly výsledky porad v Oslo jakékoliv — pokračuje list — je jasné, že nebezpečí války se strany imperialistických velmocí se přiblížilo 1ak ke Skandinávii, tak k Finsku. Pokud jde o Finsko a ostatní malé státy, platí zde prohlášení Vin. sjezdu komunistické strany Finska, že „malé štáty mohou zabezpečit svou nezávislost pouze bojem v řadách protiimperialistického demokratického tábora“. Oldřich M ikuldšek «1 přišel k slečně v redakčním sekretariátě zase pro nějaký ten honorář. „Načpak ty potřebuješ honorář,“ povídali mu tam, „ty se přece jako básník máš živit nektarem a ambrosií.“ „To je právě to,“ povzdechl si básník, „když teď litr pavlovickýho nektaru přijde až na 250 korun." Evženu Löbl o ví položili na konferenci otázku, jaké bude mít odstoupení MarshaUovo důsledky na Marshallův plán. Povídal Evžen Löbl: „Když to dosud Marshallův plán vydržel bez plánu, vydrží to i bez Marshalla." X Eduard Vyškwský se hotovil vyšlápnout si na sportovní podnik. Předcházel tomu mohutný organisační zmatek v celém okolí. Konečně k 21. hodině se dostal Eduard Vyškovský k tomu, aby o své výnravě podal domů tetefonickou zprávu. ,J3nes do půlnoci nepřijdu. Jdu na football.“ Pani Vyškovská patrně na noční football tuze nevěřila, soudě podle toho, že se Eduard pustil do vysvětlování, z kterého se vzdáleně dalo vytušit, že tlm footbállem myslí hockey. Paní Vyškovská podle všeho namítla, že už i na hockey je trochu pozdě, ala 4 z toho se Eduard vymanil načisto odborníčky, řka: ,JAně stačí, když uvidím třetí půlku." x Malíř Zdeněk Pokorný md malou dceru, o které má vysoké otcovské mínění. Aby jí dopomohl k velkým úspěchům, jimiž by se chtěl chlubit, opravuje často dcerčiny úkoly a domácí přípravy pro školu. Jednou večer, když se postavil nřed rozmálovaný obraz, zjistil s hrůzou, že mu jej někdo zpitvořil a přemaloxml k nepoznáni. Pátraje po neznámém pachateli, udeřil i na Alenku. Alenka byla křížovým výslechem usvědčena a zarputile uvedla na svou obranu: „Ty mi taky opravuješ úlohy!" Dvě Čejko vy. Kdyi se malíř Josef Cefktt vrátil z války, potkal v jedni vsi na rodném Klatovsku kamaráda z vojny a ptal se ho, co mordyje dělá. I mordyje kuřecí salám, povídal kamarád. A kde iereš tolik kuřat, divil se Cej ka. Copak kuřata se seženou, vysvětlil výrobce, horši je to mordyje s tím ostatním. 8 jakým mordyje ostatním?, vyzvídá Čejka. Povídá výrobce: Ono se to musí do salámu kapku míchat, víš ? Vždycky mordyje jedno kuře a jeden mordyje kůň. X Lakomému sedlák« onemocněla kráva. Ztratit ji nechtěl, zvěrolékaře platit teprv nechtěl. Zašel si tedy na levnou radu k sousedovi. Francku, povídá, tobě přej stonala kráva? Stonala, potvrdil Francek. A copa si ji mordyje dával? Mazal sem ji vemeno petrolkou, povídal Francek učeně. Sedlák šel domů a mazal taky krávě vemeno petrolkou. Kráva hynula a za tři dny uhynula. Sedlák zahlédne přes plot Francka a volá: Francku, mazals dovopravdy krávě vemeno petrolkou? Baže mazal, petrolkou, potvrdil Francek. Já taky mazal a mně ta kráva mordyje chcípla, naříkal sedlák. Povídá Francek: Dyť mně mordyje taky. K-\-M-\-B x X V STALINGRADSKÝCH ZÁKOPECH Viktor Někrasov V noci přijíždějí tanky. Šest starých několikrát záplatovaných čtyřiatřicítek. Dlouho funí, řinčí-housenkami po břehu a maskují se. Hned je člověku veseleji. Už dávno je čekáme. Už deset dní se o tom povídá. Prý přijede ze zázemí celá tanková divise rovnou z fabriky. Potom se to scvrklo pa pluk, na prapor. Přichází ovšem všeho všudy šest světem protřelých stařenek, a to ne z týiu, nýbrž z Rudého Října, kde bojují téměř od prvního dne. Ale to všechno jsou maličkosti, Přece jen to jsou tanky, technika... A vypadají dosti hroziv'. K ránu mají už být na přední linii. Major mi nařizuje, abych pro ně našel a připravil cestu. Budeme muset vyhodit do vzduchu dva ploché železniční vagony, které zatarasují cestu u závor. Posílám tam Lisagova a Agnivceva. Tři tankisté — dva poručíci a jeden desátník, přišli se ke mně ohřát. Jsou celí černi, špinaví, zaolejovaní od hlavy k patám. „K jídlu něco nemáte?“ ptá se nejstarši z nich, jehož obličej je protkán šrámy a jizvami — asi mu někdy hořel tank. „Od rána jsme neměli nic v ústech .. Val ega podává na stůl zbytky narozeninového zajíce. Poručíci ho s chutí pořádají. „Tak co, bijete se?“ ptaji se. „Pomalu, pomalu,“ odpovídám. „Nádrže jste ještě neobsadili?“ „Neobsadili. Holýma rukama to zíkrátka nejde ...“ Tankisté se uchechtnou jeden na druhého. „Spoléháte na nás?" „A na koho jiného se máme spoléhat? Bez techniky přece ...“ Poručík s hustým neholeným plnovousem, který mu sahá málem po oči, se směje. „A viš ty, kde ta technika všude byla?“