Literární Noviny, leden-červen 1955 (IV/1-26)

1955-01-01 / No. 1

TÝDENÍK PRO KULTURNE POLITICKÉ A UMELECKÉ OTÁZKY. ROČNÍK IV. CIS. 1. 1. LEDNA 1955. — 60 hal. ITERÁRNÍ NOVINY í . ' S MYSLÍ SILNOU - SE SRDCEM STATEČNÝM Národní umělec E. F. BURIAN Tak opět přestupujeme ze starého do nového roku. V zamyšlení hle­díme zpět s výše své krásné přítomnosti. Bývávala rozmezí starých a nových let, která nebývala nic než změnou kalendářních dat. Bída sta­rým rokem neodešla. Změnou data málokdo pocítil s novým rokem cosi nového. Nic se nestalo. Kapsy se nenaplnily, žaludky-nepřestaly kručet. Bývala to léta idealistických ilusí s křížem i bez kříže, léta sentimen­tálních, až k umrtvení utišujících vzpomínek. A tyto vzpomínky byly jen proto krásné, že události, jichž se týkaly, byly vzdálené až kdesi v dobách plachého dětství člověka. Ovšem za ranéhó měšťáctva zahřívala se zarůžovělá idyla na saních s rolničkami. Poetové v naškrobených límcích a v kravatách ä la mode sedali na kozlíku a práskali bičem slov do větru. Udření lidé na samo­tách se ani neodvážili vzhlédnout k panstvu, dokud si nenasadili masky podlízavého zbožňování. Touha po životě zakřičela z děr, kam smetl člověka buržoa. Nahrbený lid se narovnal. Ze Silvestra na Nový rok s bídou už šla i její silná sestra, nenávist. A roky přecházely v boji o život a štěstí. . I naše vlast jako jiné země pamatuje nekonečné řady let ponížení lidu. Pamatuje hrůzy zi.cmírání. I ona byla raněna morem zlata. I země naší vlasti byla zalita slzami bídy. Na jejích úhorech dřel člověk bezna­děje. 1 u nás' chtěli vynalézaví inženýři ve službách svého pána učinit z lidu roboty, živené odpadky, vymazávané potem a poháněné cinko­tem laciných penízků. A tak i v naší vlasti se stalo, že se ve tmách našli lidé, objali se a zahřáli svá zkřehlá, uhasínající srdce velkou ne­návistí, která v nich zanítila tvůrčí plamen. I u nás šli otroci s holýma rukama proti puškám. I u nás tekla krev v alejích uhlobaronů. V našich minulých letech si podávala ruce bída s nouzí a tak docela jako v pohádkách se našli bohatýři, pobratřili se a šli do boje proti stohlavé lidožravé sani. A tak se ze starého roku do nového víc a více měnilo. Když přišly války, které měly posloužit panstvu ještě větším užitkem z bídy lidu, stalo se jen to, že smrtí posvěcení a hrůzami masových vražd vycepovaní lidé se ještě více semkli a ještě hlouběji si pohlédli do očí a porozuměli si. I v naší vlasti po dvou válečných nocích se rozednilo. A bývaly to tragické předvečery nových roků, kdy ve tmách svítily jen uhlíky očí, žhavené podzemním bojem. Bývaly to prosincové zimy, třeskuté bo­lestnými ranami, které nám krůtě zasazoval nepřítel z vil a paláců. Bývaly to zimy zrady a zločinů na vlastním národním těle. A přece jsme přestoupili jednoho dne ze Silvestra na Nový rok již ne jen podle data, ale skutečně, na Nový rok, jenž byl počátkem řady nových_let, velké budoucnosti života, štěstí a tvůrčích činů. Budiž blahoslaven okamžik, v němž dělník poznal dělníka. At věčně hoří plamen života, rozžehnutý silou lidu. I naše vlast se probudila za červánků na východě světa. I naše děti se rozezpívaly z radosti ze slunce. Tak tedy znovu přestupujeme ze starého roku do nového, a to už po desáté, kdy nás za ruku vede bezpečně nádherná svoboda. Deset let tomu bude letos, co se objal tankista Ivan s Janem na pražských barikádách. Deset let tomu bude, co padly brány koncen­tračních táborů. Desátý rok náš svět v našich rukou kvete rudými květy revoluce. Deset let, co naše pole se z chudých řádků mění v žírné lány. Deset let, co se z dolů sype uhlí do našich pecí, co z hutí vytéká ocel do našich forem, co z ríašich závodů jdou stroje do našich továren, deset let, co šperkujeme své historické památky a stavíme nové socia­listické stavby. Deset let tomu bude, co je česká rodina zbavena had­říků bídy. Ano, už deset let, a teprve deset let. Co všechno už bylo vytvořeno proto, že z našich zámků, vil a paláců lid silnou rukou vy­metl pavouky, kteří osnovali sítě zločinů. Dělný člověk, kdysi ušláp­­nutý, pozvedl se silou své třídy, stal se'silným ve svých rozhodnutích. Přetváří svůj svět i sebe v něm pro krásnou budoucnost, v níž už ne­bude nikdy skřípání zubů a pláč malomocných, ale velikost všestranně rozvinutého, bohatého člověka, který nebude dodýchávat na nevyléči­telné nemoci. Teprve deset let tomu bude letos, co se slavně zrodil náš svět svobody z křečí války. A přece ještě za západními hranicemi naší vlasti tlupy zločinců a dobrodruhů rozdmýchávají oheň, od něhož by měl chytit lem našich hor. Teď — právě do tohoto roku —přenášíme na svých bed rech tíhu tohoto poznání. Bylo by to až k nevíře, že jsou ještě na světě země, kde vládne tma a kde se zločin hřeje na těle zbídačelého lidu. Ano, bylo by to k neuvěření, kdybychom neměli ještě v dobré paměti příčiny, které rodí zločin. A tak my tu v našť vlasti se zpěvem míru přecházíme ze Starého do nového roku, zatím co jen několik kilometrů od našich chalup bubnují rafinovaní primitivové jazzové rytmy války. Tady u nás matka- s dítětem v náručí radostným a šťastným smíchem věnčí naše dny. Tam — nedaleko jen — matky s úzkostí tisknou svá robátka k vyschlým prsům a za zavřenými okny v hrůze naslouchají otřesům země, rozdupané válečným tancem. Zde, v milovaných hrani­cích země, která se sestersky tulí k zemím míru a tvůrčí radosti z práce, myšlenka svobody nese ovoce nejvzácnější, ovoce užitku všeho lidu. Tam, jen několik hodin cesty odtud, je práce prokletí, brambor dražší drahokamu, tam je smrt živitelkou dětí. A tak z tohoto starého roku do nového si lze jen usilovně přát, aby­chom měli dosti sil pozvednout to vše, co naplňuje náš život štěstím vysoko, až nad oblaka, aby do šířky i dálky ozářil plamen našich pecí tmu, v níž trpí ještě člověk. Aby se naše myšlenky rozlétly, jako bílé holubice nad naše hory a zvěstovaly všem lidem dobré vůle tam v oko­vech válečné hydry, že my tu na ně myslíme, že stojíme za jejich štěs­tím, že nepracujeme jen pro sebe, ale také proto, aby bylo více síly na celém světě ke zdolání posledních překážek, které naházel starý život do cesty novému životu. Je třeba vysoko pozvednout ideovou bohatost našeho života, musíme se ještě těsněji přimknout k vlasti so­cialismu, k velkému-Sovětskému svazu a věrně po jeho boku vystavět nerozbornou hráz proti zločincům, kteří usilují o zničení světa. Ať jsou naše mysli silné a srdce statečná. A naše ruce ať jsou ozbro­jeny všemi zbraněmi míru. Ať jsme v novém roce znamenití nejen v průmyslu, v zemědělství, ve vědě a v umění, ale i ve zbrani. To vše dohromady může učinit i tento nový rok šťastným a nejen to, jen takto můžeme bezpečně přejít přes hranice dalších a dalších mírových let. fl TlTr.MIMH Redakce Literárních novin požádala některé naše spisovatele, aby jí napsali o svých literárních plánech na rok 1955. Nemohou nám všichni povědět o všem, na čem budou v novém roce pracovat. Ale jistě i ty hlavní body jejich práce naznačí další bohatý rozmach naši nové literatury. Předkládáme dnes čtenářům první odpovědi. Když jsem si v rodinném kruhu při­píjel na Nový rok 1954, chmurně jsem prohlásil, že bude pro mne velmi těžký, ale ten další už bude snazší. Letos ří­kám totéž. Ale nechmuřím se. Zvykl jsem si. Jsem z těch spisovatelů, o kterých se říká: Ten, co píše současnou themati­ku. A za tím vězí příčina, proč letošní rok bude pro mne stejně obtížný jako předchozí. Palčivá, kupředu letící sou­časnost nás popohání, nemůžeme si od­počinout, protože bychom zůstali na pe­róně a rychlík by zatím dojel do druhé stanice. Spisovatel dosti nerad dává veřejnosti nahlédnout do své dílny, protože napřed neví, zda rozpracovaně dílo dokončí, nebo nespokojen, neohlížeje se na kilo­gramy popsaného papíru, nezačne zno­vu, lépe. Já však musím letos odpovědět přímo, poněvadž jsem pustil do světa jedno z dvojčat Závodu ve stínu: Kar­­pelanské jaro, a mnoho čtenářů mě za­stavuje s otázkou, kdy dokončím druhý díl. Vítám tuto příležitost odpovědět najednou: V tomto roce. A na -všetečnou otázku, jak jsem daleko, odpovídám, že u kapitoly, kde na pozadí rudé záře volá Dominik Rataj z Karpelan: „Trest boží!" — Rozmara utíká kolem něho obtížen minimaxy, jeden mu upadne do sněhu, stříká a zdvihne jej — nebudete věřit — Jan Takáč! Je to těžká kapitola, píši ji po několikáté a mám oči navrch hlavy. Kromě druhého dílu Závodu ve stínu: Zanechte naděje, dokončím dětskou knížku pro předškolní věk o dívence Majce, pokusím se nadále přibližovat naši současnost především na stránkách Mateřídoušky, Ohníčku a jednoho vel- . kého deníku. ' K. F. SEDLAČEK V roce 1955 hodlám vydat novou kni­hu veršů Polní kvítí, výbor z básní Vik­tora Dýka a dokončit překlad básní ru­munského klasika Mihaila Eminescu. VILEM ZÁVADA Připravují sbírku lyriky Břehy a vlny a sbírku satiricko-lyrických čtyř i více­­verší, nazvanou Mudrogramy čili zdra­vím vás aneb cokoli chcete. Rád bych během roku 1955 dokončil knížku veršů pro děti a novou sbírku lyriky, na které již pracuji. Satirickou rosu budu stále a dál sbírat všude, kam jen se dostanu. Ona u nás nepadá jenom k ránu. Pří­rodním i společenským l zákonům na­vzdory dští ji nebesa i lidské skutky po celých čtyřiadvacet hodin a ještě přes čas. JAN NOHA V roce 1955 vydám knihu lyriky Ve­čer u studny, knihu veršů pro děti Zlatý déšt. FRANTIŠEK BRANISLAV Píši právě třetí díl svého cyklu o rodu Janů Martinů, z něhož prozatím vyšly svazek první a druhý („Dědeček“ a „Hnízdo v bouři") a svazky pátý, šestý a sedmý („Sto dvacet dní“, „Cizí měs­to“ a „Vítr z hlubin"). Tento díl se bu­de jmenovat „Básníkova svatba“ a popíše osudy Jana Martinů za impe­rialistické války a za revoluce v letech 1915—20. Čtvrtý svazek, který spojí vše­chny díly bude se nazývati „Mnichov“. Při této každodenní práci si sestavuji knížku o cestě po Sovětském svazu. Bude to po dvaceti letech doplněné dru­hé vydání mé knihy, která vyšla v roce 1936 německy pod názvem „Menschen der Sowjetunion“ (Lidé Sovětského svazu). Kromě toho vydám se svým synerrt Jiřím Kubkou soubor povídek o vojácích tábora míru. Z pera mého syna vyjdou v něm povídky hlavně o vojácích Koreje a Činy, kdežto jý v něm shromáždím několik svých poví­dek o našich vojácích a pohraničnicích, o vojácích a námořnících polských, bul­harských a sovětských. FRANTIŠEK KUBKA

Next