Literární Noviny, červenec-prosinec 1962 (XI/27-52)

1962-07-07 / No. 27

LUMÍR ČIVRNÝ O NICOLÄSI GUILĽÉNOVI VESELE I VAZNÉ O HAŠKOVÉ LIPNICI KONCE NEKOMUNISTICKÉHO MANIFESTU BUDE DOST PITNfi VODY? AH: NAD OBLAKY JlZNl AMERIKY SEBEKRITIKA FILMOVÝCH O NOVÉM ROMANU ZD. PLUHAŘE O POVlDKÄCH J. TREFULKY A O DIVADELNÍCH PREMIÉRACH REŽISÉRI? SMUTNÉ ITERARNI NOVINY TÝDENÍK PRO KULTURNĚ POLITICKÉ A UMELECKÉ OTÁZKY - ROČNÍK XI. - 7. ČERVENCE 1962 - 80 hal. - CISLO Život proti smrti öíu sl někdy články amerických generálů, kteří s ohromnou chutí po­pisují, Jak bude vypadat příští válka. Co všechno' zničí, kolík miliónů lidí připraví o život, kolik stačí atomo­vých pum, aby se kvetoucí země pro­měnily v poušť bez života. Samozřej­mě jen na nepřátelské straně. Zajímá mne myšlení těchto lidí. Jsou si tak jisti, že ve válce padají pumy jen jed­ním směrem? Že válka bude vypadal tak, že někde stisknou knoflík, část světa zmizí z povrchu, a oni klidně půjdou hrát golf nebo lovit ryby? Ptám se někdy sám. sebe, kolik může být na světě asi lidí, kteří uvažují podobným způsobem jako tito gene­rálové. A jak vůbec lidé myslí v této době a iáké *sou jejich pocity nad tím, co se přec. ejich očima odehrává ve světě? jsou .tlídnl, zmateni, mají něco společného,'co je spojuje? Spisovatelé se na to pokoušejí na­lézt odpověď, když jdou za člověkem, když zkoumají jeho nitro, když líčí, jak člověk jedná v přítomném světě. A také my, když čteme básně, romá­ny, posloucháme dramata, chceme se dopátrat, co si člověk myslí, jak pro­žívá život a jak se staví ke světu. Ak­tivně, pasivně? Odvrací od něho tvář? Je otupen, znechucen, má vůli bojovat za jeho lepší vzhled? Sjednocuje vů­bec něco lidstvo, nějaká společná idea v tomto světě, plném tolika pro­tikladných zájmů? Literatura až na malé výjimky nezradila své poslání a s různým uměleckým zdarem v nás utvrzuje víru v dobré síly člověka. V jeho lásku k životu. To je však málo konkrétní, třebaže je to Jistě základní, lidstvo sjednocující moment. Ale kdyby se konala celosvětová anketa, která by měla za úkol vypátrat, kte­rá konkrétně vyslovená otázka s tím bezprostředně souvisí, Jistě by odpo­věď byla Jednoznačná: mír anebo válka. Není většího, důležitějšího životní­ho zájmu, než Je starost o zajištění míru, o budoucnost lidstva a světa. Nemyslím, že se někde najdou lidé tak cyničtí, jako jsou vojenští odbor­níci západních zemí, kteří se domní­vají, že nejlepší způsob, jak řešit me­zinárodni vztahy, je válka. Imperialis­tická propaganda má zastrašovat náš tábor a má čelit strachu, který se zmocňuje lidí v kapitalistických ze­mích, neustávajících -v šíleném zbro­jení. Ale působí pravý opak. Je dosti lidí, které tato propaganda přivádí do stavu otupělosti, takže zavírají oči před faktem, že na světě se nakupilo obrovské množství nepředstavitelně ničivé síly, která by mohla být uve­dena do pohybu, kdyby selhal rozum, který tomu brání. Avšak zdrcující vět­šina lidstva otupena není a nepodlé­há strachu. Ví, že Sovětský svaz krotí choutky válečných paličů. Mysliví lidé na celém světě věří, že válce lze zabránit, a čím dál víc dávají na­jevo tuto svou vůli. Vědí, že válka je nesmyslná a že nejdůležitější mezi­národně politické problémy lze řešit jednáním mezi Spojenými státy a So­větským svazem. V těchto dnech se sjíždějí do Mosk­vy delegáti ze 113 zemí, aby tlumočili vůli všech národů na světě nepřipus­tit válku, zajistit mír a prosadit myš­lenku všeobecného odzbrojení. Velko­lepá myšlenka! A co víc. S delegáty našeho tábora zasednou ke společnému stolu i lidé jiných politických názo­rů. I lidé ze zemi, jejichž vlády se v největší míře podílej! na rozdmýchává­ní válečného napětí a vy­tvářejí ve světě ohniska války. Očast delegací z těchto zemí ukazuje, že s politikou agresí, hro­zeb a válečného zbrojení nemají národy nic spo­lečného. Právě tato okol­nost, že v Moskvě budou jednat o míru a odzbro­jení lidé z celého světa, učenci, vědci, umělci, po- Jitikové, zástupci církví i prostí lidé, dává mos­kevskému kongresu širo­kou, celosvětovou plat­nost a závažnost. Snad by se kongres s takovým posláním mohl konat i v jiných zemích, v kterémkoli městě světa. Koná-li se ale v Moskvě, není to náhoda. Protože smysl jeho jednání je v naprostém souladu s politikou Sovětského svazu, s jeho důsledným, cílevědomým a upřímným bojem za mír, se zájmy všeho lidstva. Z elenobilé vlajky s půlměsícem zapla­vily alžírské ulice, uličky a prostran ství a davy Alžířanů dávají svou účasti najevo, že samostatnost, která vze­­šla 1. července, je jejich samostatností. V tomto smyslu zaznamenaly tedy fran­couzské kolonialistické kruhy definitivní porážku, o to horší, že pres evidentní znaky svědčící v průběhu sedmiapůlleté krvavé války, že závěr střetnuti nemůže být jiný, trvaly zaslepeně a hazardérsky na pokračování řeže. Alžířané přistoupili tedy ke kormidlu, které může určit směr plavby. Je to významný fakt, na něm* nezmění to podstatné ani to, že prostor kolem velitelského můstku je do určité míry nepřehledný a že na palubě se vml šili mezi posádku více čf méně nápadně přestrojení piráti. Lod, která měla být potopena i se svým nákladem lidí a zboží, pluje dál a plaví se s ní, o tom znamenitě víme, i kus našich vlastních osndů. Protože osudy jedné planety jsou ne* lělltelné. Skončila tedy jedna kapitola a skončili <e svém celku jako vítězství práva nati zločinem, kterým je kolonialismus, jako vítězství přirozenosti, kterqu je národní sebeurčení. Ale protože dějiny nejsou dávno uzavřeny a základní konflikty naši doby nedobojovány. zanechává nám alžír­ské válka jizvy, ba 1 živé rány, své těžké dědictví. Alžířané věnčí především alžír­ské části měst, alžírskou a oranskou kas bu, na volném prostranství se davy sro­cují především v těch místech, kde bylo vždycky značně málu lidi evropského pů­vodu. Mrtvěji je v centrech měst, v Alžíru a zejména v Oránu, baště tvrdohlavé ne­návisti. Ráz téchto středisek do značné míry spoluurčuji trosky škol a nemocnic, technických a humanitních zařízeni. Zby­lo til také určité prázdno po tisících Evro­panů, kteří buď z paniky, nebo z touhy pn dodatečné odvete opustili své domovy a dezertovali od svých povinností. Poně­vadž texty evianských dohod byly dosta­tečně výmluvné a dostatečně přesně ur­čily míru práv i odpovědností. Před Alžířany všech ras se otevírá ka­pitola. kterou budou nuceni zvládnout vy­pětím všech sil. jsou si ovšem jisti pomocí všech lidí dobré vůle, at jsou odkudkoli, jsou si neméně jisti tím, že kolonialismus učiní vše, aby se vrátil oknem, byl-II vy­ražen ze dveří, a že nebude litovat jaké­hokoli převleku neokoloniallstického. I« neméně jasné, že alžírská revoluce musí si zachovat svou jednotu, mé-li se vypo­řádat se svými odpůrci, af již emigrovali čt třeba zůstali na pokyn Suslniho. veli­tele oné části zabijáků OAS. ktěřf pnd patronaci a na pokyn určitých francouz­ských kruhů se sklonili před nevyhnutel­ností a dočasně — tak alespoň sond! — se smířili s existenci nezávislosti Alžír­ská. Mor fašismu, ktsrý se rozrostl v prů­běhu alžírského konfliktu, so přenesl i přes břehy Středozemního moře a dosta­tečně otravuje vzduch metropole. Co s tě­mi, které Francie je přinucena přijmout a kteří si z Alžírská nepřivážejí jen ná­klad svršků, ale také dostatečnou nálož nenového typu, plastickou hmotu revan­­šisinu? Domorodý francouzský fašismus, pěstovaný ještě v dobách stařičkého mar­šála Petaina a šanovaný všemi vládami IV. a V. republiky, dostal nesporné posily. Francouzský lid a .především jeho dělnic­ká třída a demokratické vrstvy inteligen­ce značně skepticky a s krajní nedůvěrou sledují shon a poplach, fangllčkářstvl a záplavy krokodýlích slz, provázející příliv nevítaných hostí. Šéf státu je ve své ne­omezené důvěře ve vlastní genialitu ovšem neotřesitelně netečný. Nevadl, že atentáty pokračuji, že končí sebevraždou i generál de Larminst, jeden z těch, kterému bylo těžko něco namluvit, že v těchto dnech je zavražděn major Kubasiak, který se postavil v dubnu 1981 proti alžírskému spiknutí, že Henri Alleg je ve Francii „nežádoucí“. Pro vládnouc! režim zůstává hlavní starostí ne snad ob­noveni demokratického pořádku, ale chi­méra o francouzské „velikosti“, tedy sen po vlastních atomových zbraních a po určováni osudů Evropy. 1. červenec Je tedy dnem těžce vykou­peného a denně vykupovaného vítězství v zápase o svět beze zbraní a vykořisťo­váni. je také dnem, jehož průvodní znaky připominajf, že nenf proč skládat ruce v ldfn- IVO FLEISCHMANN LU 0 >­> 01 Z >N D (/> Z O X > < -J u > Byla ukamenována řvoucí luna lazaretů a stáda otlučených vojáků ploužila se k doutnajícím diskům svých měst okusujíce smolnaté pupeny předjaří podél necest z hnátů poslední války chlemtali krev a říjeli nach Osten a pochodovali a nyní vracejí se k hořícím lebkám svých drahých k diskům svých měst která opustili a která tam nyní nebyla vraceli se se zavšiveným Srdcem a s uschlými tepnami bez šminek a iluzí a lakovaných holínek vraceli se necestami z hnátů t,oslední války šílení a hnaní ale bylo to málo i když ještě olej a dým kremačních pecí nevsákl v oblohu a. slzy matek ještě padají těžké jako pomníky utlučených ale bylo to málo neboť je opět vábí hazard a teplá lidská krev neboť wehrmacht znovu vytlouká rytmy revanše v dlažbu měst a v trávu pohraničních svahů a maršálské hole pískají v torbách na východní míle bylo to málo , ale dnes je nás dost a máme naběhlé klouby od zaťatých pěstí střežíme své stráně a strže a vichřičnaté lesy lokáme horký dým úrody a těžké nůše podzimu ale nezapomínáme a víme své a jsme připraveni pod víčky hoří a pálí rozteklá bělma poslední války vidíme na vás a není rok 1938 nehýbejte se ani o píd nad naší zemí už nevyjde řvoucí luna lazaretů Naši sportovní gymnasté se pečlivé připravovali na letošní XV. mistrovství světa, které se v těchto dnech koní v Praze. Těm, kteří z domácich soutěži vyšli jako naši reprezentanti, drží celá naše veřejnost pilce, aby čestně obstáli v této velké mezinárodni soutěži o světové prvenství. Snímek Jaroslava H ou {a

Next