Literární Noviny, červenec-prosinec 1964 (XIII/27-52)
1964-07-04 / No. 27
XIII. ROČNÍK 4. ČERVENCE 1964 — 60 hal. 27 LITERÁRNÍ NOVINY TU -v • • r Frijimacir dramata Na fakultu se přihlásil třiadvacetiletý cikán. Byl z kočovného rodu, od dětských domovů to dotáhl až na vysokou Školu. Pak najednou udělal nepochopitelný čin a octl se ve vězení. Pracoval a teď se znovu hlásí o studium. Listoval jsem v jeho papírech. Je v nich několik dopisů občanů malého města, adresovaných nejvyšším Institucím. Nejsou to dopisy formální, vynucené, zorganizované, i když je v nich dost otřepaných výrazů. Pro ony občany není vůbec lhostejné, zda člověk, o něhož se kdysi starali a na kterého byli dokonce pyšní, dostane ještě jednu příležitost, je tu i životopis, psaný vlastní rukou. Písmo je vzrušené, přesvědčuje víc než slova: chci, ještě jednou mi dejte možnost. Cikán příležitost dostal, komise ho přijala. Ten příběh je celý vysloveně dramatický. Nepatrná plocha posledních červnových dnů, ve kterých se rozhodlo o cikánově snu, je však sama 0 sobě drama. Nejvyhraněnější, nejvypjatější případ „přijímacího dramatu“. Ale dramat tohoto typu byly tisíce, byt jejich kulisu nevytvořily kočovné tábory a vězení, zaujaté dopisy cizích lidí presidentovi a práce v zeměměřičské partě^ Potkávali jsme na konci června ve 'vysokoškolských městech dívky, zrovna náměsíčně odpovědností chvíle, skupinky vracející se od zkoušky a zdrcené vlastní neznalostí jčasto domnělou, leckdy nezaviněnou) a premianty zčervenalé prudkým rytmem nedávné odpovědi — kus dramatu to bylo vidy. Jací jsou? — zeptejme se otázkou, která stála takřka u kolébky našich diskusí o mládeži, a odpovězme jediným slovem: různí. Jsou matematičtí a jazykoví (v jednom městě na východě Moravy jsem mluvil s kultivovanou dívkou, která maturovala s jedničkami — až na čtverku z matematiky; byla z toho prý městská senzace], mají rádi Kunderu i Vrchlického, big-beat i táhlé slovácké písně, líbí se jim Klee a dokonce Uprka. To vše jsou fakta z přijímacích pohovorů. Měli bychom vnitřní diferenciaci nejmladší generace vzít konečně na vědomí: ubránílt bychom se případným nejapným generalizacím, k nimž máme ještě leckdy sklon. Ale vkus není jediná dělící čára, a dokonce ani ne tak hlavní — maturanti se dělí především na opravdové a méně opravdové, na cílevědomé a nezacílené, na talentované a ne dost talentované pro obor, o nějž se ucházejí. Tu je jádro: „přijímací dramata" Jsou ze společenského hlediska cestami talentu na jeviště, do skutečné hry jnebát vysoká škola — to už je bezesporu vážná hra, je-li dvanáctiletka přece Jen v jistém smyslu přípravný píseček). A tady také plasticky vidíme 1 projev skutečnosti základnější. Talenty jsou největším bohatstvím řádu, Jenž nevyrůstá ze soukromého vlastnictví výrobních prostředků, potřebují však prostor: my ho těm schopným pořád dost nedáváme Jjsou u nás zneuznaní vynálezci, na slovo vzatí odborníci, kteří se jenom ironicky usmívají, slyší-lt naše horké řeči — mají prý své zkušenosti, nic se nedá dělat, všechno je zbytečné, v brněnském rozhlase vysílali před nějakou dobou pořad 0 člověku, jehož se vedení dolu chtělo zbavit jen proto, že projevil naturální politický talent]. Ještě před patnácti — desíti lety — bylo socialistické vědomí pro mnoho lidi totéž co smysl pro sociální spravedlnost a vize beztřídní společnosti. U dnešní mládeže by to nestačilo. Dnes jde o to, aby se synonymem socialismu a komunismu stal 1 smysl pro vědu a vědecká řešení, pro přesné uchopení skutečnosti, pro hlubokou kulturnost. Ztělesněním tohoto. typu socialistické mentality jsou právě mladé talenty. Odmaturovavší mládí je různorodé; v žádném případě se však nedělí na zasloužilejší a méně zasloužilé — jakápak zvláštní zásluha, byli-li X v hlavním výboru a Y pouze v třídním? Společensky únosné dělítko je nadání: ten, kdo našel své poslání a cílevědomě pěstuje talent, je socialistický. Ne, ani ty dramatické a kouzlem kolem dokola omotané přijímací pohovory na vysoké školy neodpovídají dosud těmto požadavkům. Samozřejmě, obrovská revoluční změna tkví především v tom, že talentům dnes nespoutává křídla závaží kastovnictví či nemajetnosti. Letos můžeme konstatovat i fakt, že byly odstraněny jisté jednostrannosti minulého přístupu třídně politického. A přece. Pohovor není dost spolehlivé síto talentů. Tzv. komplexní hodnocení nedává dostatečně přesný a plastický obraz vznikající osobnosti: což se vůbec dá lidský osud a charakter vtisknout na Jedinou stránku posudku? Četl jsem si v posudcích — soustřeďují se nejčastěji na vnějškové momenty, není to a nemůže být mapa duše. Východisko je zřejmě v prontkavéřn zvýšení úrovně a významu maturit í maturitního vysvědčení pro přijetí na vysokou školu. Kantoři otevřeně přiznávají, !e maturitní nároky klesají nebo nejsou dost vysoké; že výsledky zkoušek bývají předmětem zákulisních licitací, že — —. Ale to všechno souvisí s nepravidelným rytmem školního života, s ovzduším, v němž pracuje učitel i žák. A mapy studentské duše? Ty nemohou být dílem nikoho jiného než opravdových učitelských osobností, které také potřebují prostor: a nemají ho zatím dost, vezmeme-lt v úvahu, co všechno musí učitel. Takže jsme se dostali od červnových pohovorů k významu maturit, k potřebě učitelů-osobností a odtud — k celému složitému komplexu problému dnešního školství. Ostatně — proč by se zkušeností z přijímání na vysoké školy nemohly stát koncem niti, od něhož počíná rozplétání? Pohovory tedy skončily, ti, kteří je absolvovali, znají výsledek. Bylo v nich něco dojemného a sympatického. Pár červnových dní proběhlo pro tisíce chlapců a děvčat v dynamice a rozsazích, pro ně zcela neobvyklých. Naděje — skepse, strach z neznáma, odvaha v neznámu, víra — poznání, strádání — radost. Současně pohovory ozvučily i kategorický Imperativ dneška: volnou cestu a prostor talentům! VLADIMIR BLAŽEK Cestou ze Sovětského svazu se velký švýcarský dramatik Friedrich Dürrenmatt, jehož hry vzrušují diváky celého světa, zastavil v Praze. Z dlouhého rozhovoru vyjímáme devět odpovědí na devět otázek. 1. Jste — jako člověk, občan a spisovatel — optimista, pokud jde o světovou situaci? Netroufal bych si dělat prognózy a věštit budoucnost! Byl bych samozřejmě šťasten, kdyby šly dějiny dobře a rozumně kupředu. A myslím, že tu pro lidstvo platí stará lékařská zásada: když pacient žije rozumně, může se dožít vysokého věku. 2. Známe vaše výhrady k marxismu a komunismu. Jak se díváte t s těmito výhradami na možnosti socialismu jako společenského systému? Jak se díváte na historickou perspektivu buržoázni demokracie na Západě? Jako spisovatel jsem především pozorovatel reality. Nemám možnost změnit svět. Nemohu proto říkat například, že je v Rusku socialismus, který mi nevyhovuje. Pozoruji-li však jako spisovatel to, co se děje v Rusku, a to, co se děje na Západě, utvrzuji se neustále v přesvědčení, že světový vývoj si nachází jakousi střední cestu. My na Západě, ať chceme nebo nechceme, jsme nuceni dělat mnoho věcí, které vedou k socialismu. Mnohé na Východě zase prochází procesem nutné humanizace. Ohromnou roli přitom hrají dějiny lidu, to, čím lid už prošel, i to, v jaké vývojové etapě se nachází. Pokládal bych za donkichotiádu usilovat například o sociální revoluci ve Švýcarsku a naproti tomu Jsem přesvědčen, že země jako třeba Brazílie, Indie a mnoho dalších budou procházet ohromnými revolučními otřesy, nezbytnými k jejich vývoji. Myslím, že neexistuje žádné generální řešení — vyplývá to ze zmíněné nerovnoměrnosti vývoje světa, jednotlivých zemí i politických systémů. Co se však ukazuje čím dál tím nezbytnější, je nutnost dojít k rozumnému a pro lidstvo přijatelnému řešení soužití na světě. A. tady jde podle mého názoru méně o ideologickopolitické problémy a víc o skutečně věcné problémy, které vznikají. Zdá se ml, že ideologie na celém světě stojí před těmito konkrétními otázkami, že lidstvo v tuto chvíli potřebuje víc praxi než teorií a že se musí ve svém vlastním zájmu naučit myslet rozumně a prakticky. 3. Jak se vám jeví souvislosti přírodních věd a současného světa? Přírodní vědy hrají podle mého názoru větší a větší roli i ve vývoji politiky. Už proto, že přírodní vědy přinášejí nová věcná řešení pro existenci lidstva. Mnoho otázek, které jsme dříve kladli v oblasti metafysiky, si dnes kladou velmi konkrétně a prakticky přírodní vědy. Ten posun se děje proto, že přírodní vědy jsou nuceny tázat se čím dál přesněji po příčinách věcí. Přírodovědec musí nejen vědět, co chce zkoumat, ale musí také vědět, j a k myslet. To, co jsou v běžném životě ideologie, jsou v přírodních vědách pracovní hypotézy. 4. Do jaké míry na vás, respektive na vaše dílo působí moderní věda, např. teorie informace a komunikace, moderní statistika a sémantika? Jsou pro mne nezbytným protikladem k psaní. Umění dělá něco právě opačného než věda. Metody vědeckého myšlení musí být přísně vědecké a v tom je jejich nutné omezení. Člověk nemůže vědět neomezeně. Víra, že se dá vědět všechno, je naivní, neboť vědění je omezeno možnostmi lidského rozumu. Ve fyzice je například vázáno> na to, co se dá vyjádřit matematicky. Lidský rozum je zatím s to i v největších hloubkách poznání vytvářet jen jeho pravidla, formy, metody, neví však, co vlastně skutečně j e například atom, elektron atd. Chci tím říci, Pokračování na sír. 8 Devět otázek pro Friedricha Dürrenmatta Neznámé povídky Xsaaka Babela Milan Kundera o veliké utopii moderního básnictví Jiří Hájek: Květen na Dněpru Verše Jacquesa Préverta Norbert Frýd o Tucholském a Švédsku Informace o vraždě v redakci otázek pro FRIEDRICHA DÜRRENMATTA « TÝDENÍK SVAZU ČESKOSLOVENSKÝCH SPISOVATELŮ IN Dagmar Hochově: Benzín levnější „Vecpána 'do prázdného prostoru mezi Monou Lížou, kbelíky a smetákem, oblečena ve skvělé večerní toaletě, pololežela, poloseděla bezvládná dívčí postava.“ To je věta z DETEKTIVNÍHO příběhu, který začnou Literární noviny otiskovat UŽ V PŘÍŠTÍM ČÍSLE. V několika pokračováních bude odhalena VRAŽDA V REDAKCI Literárního týdeníku a vypátrán její překvapujíc! původce. Detektivku napsali známí čeští prozaici, kteří vždycky volně navazují — bez předběžné domluvy — na předešlé pokračování. Ezperimentální fotografie Dagmary Hochové.