Naše Hlasy, 1960 (VI/1-52)
1960-01-01 / No. 1
RADIO FREE E lí R O P E i ENGLISCHER GARTEN I» M U ENCHEN 2 2,W.G E R M'N' * «W w J f • Published weekly by “Our Voices“ Publishing Co., 1265 Queen St. W., Toronto. - LE. 6-2136 Directed by Editorial Board Printed by Litera Printing Co., Toronto Subscription: Canada $4.00. all other Countries: $5.00. Authorized as second dsss mait Post Office Department Ottawa INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY No. I (209) Vol. VI. ROZJÍMANÍ VÁNOČNÍ A POLITICKÉ Václav Majer Prožili jsme dvanácté vánoce exilu j a naši doma dvanácté vánoce v národní a politické porobě. Tajuplné kouzlo Štědrého večera a celé doby vánoční, nebylo však nikterak zeslabeno ani dálkami exilu, ani dlouhou dobou jeho trvání; víme také, že ani doma těžká bota komunistického “Dědy Mráze , nezašlapla v srdcích našeho lidu vánoční tradici naděje a víry, kterou s tak čirou vroucností zobrazila v “Babičce" nesmrtelná vlastenka Božena Němcová. Avšak doma i v exilu, bylo naše vánoční rozjímání při světlech vánočních stromečků, i letos zatíženo věčnou otázkou, která je s námi hned od prvých vánoc prožitých v exilu: Jak dlouho to ještě potrvá? Je to otázka palčivá, bolestná a neodbytná. Je pevně usazena v srdci a mysli každého z nás. Měli jsme ji ve svém nitru při odchodu z domova, přecházeli jsme s ní hranice, byla s námi v uprchlických táborech a je s námi i v nás i ve svobodných zemích, našeho dočasného útočiště. Je údělem všech exulantů, všech dob, je nerozlučnou součástí života v exilu. A není na ní v exilu žádné odpovědi. Odpo- ^ věď dá pouze konec exilu — anebo i smrt v exilu. To není pesimism. Naopak. — Toto zjištění je pouhým slovním vyjádřením toho co všichni cítíme a víme. Vyjádřením faktu, že si člověk nikdy nezvykne na exil, tak jako si nikdy nezvykne na porobu. A v tom je současně skryt živý pramen našich nadějí i uadejí lidu doma To ovšem neznamená, že nehledáme od poved na tuto kardinální otázku a že ji hledat nemáme. Hledáme ji neustále, dnem i nocí. S napjetím, někdy s nadějí a často s obavami, sledujeme vývoj světové politiky, pozorně zkoumáme zprávy z domova a činíme — alespoň pro sebe — závěry a odhady. Někdy se ve svých odhadech mýlíme. Téměř všichni jsme z počátku věřili, že “to nemůže dlouho trvat”. Mýlili jsme se. I to je údělem exilu. Každý exil se zpravidla mýlí pokud jde o délku jeho trvání. Maně vzpomínám, že i během druhé světové války jsme každé vánoce doufali, že o “příštích vánocích" budeme již doma. Přirozeně, že jsme na začátku tohoto exilu nevěřili, že také dvanácté vánoce budeme prožívati ještě v exilu. Naše naděje na krátké trvání exilu se nesplnila, ale to neznamená, že jsme celkovou situaci odhadovali špatně. — Nikoliv. Události potvrdili, že jsme celkem správně hodnotili zejména situaci v porobených zemích. Naše úvahy se opíraly především o fakt, že obrovská většina lidu {»robených zemí »e s {»robou a komunistickým reümem nesmířila a nikdy nesmíří. Bylo nám známo, že komunistické reümy satelitních zemí. jsou v latentní, hluboké krisi a že se drží u moci jedině diktátem Moskvy a hrozbou vojenské intervence Sovětského svazu. Krvavé čistky, soudy a popravy celých garnitur komunistických pohlavárů v satelitních zemích, poprava Berii a bezohledný zápas o Stalinovo dědictví mezi novými vláöci Kremlu, to plně potvrdily-Lid porobených zemí instiktivně reagoval na krisi komunistických režimů a slabiny sovětské moci. Již v roce 1953 došlo k otevřené vzpouře dělnictva i ostatních vrstev obyvatelstva v Plzni v Československu a krátce na to byl svět vzrušen povstáním ve Východním Německu. Na jaře roku 1956 došlo k mohutné vzpouře v Poznani, jež byla signálem k polskému povstání. V Československu došlo k revoltě na sjezdu spisovatelů a k bouřlivým demonstracím studentů a těžké napětí, které se hromadilo ve všech satelitních zemích vyvrcholilo slavnou národní Pokračování na str. 2 NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK Friday. January 1, 1960 GENERAL GEORGE P. VANIER, KANADS KÝ GENERÁLNÝ GUVERNÉR S MANŽELKOU POSOLSTVÁ POKOJA Dr. Jozef Lettrich Tohoročné Vianoce oslávili jsme v znamení paradoxných posolstiev pokoja: vianočného posolstva pokoja ľudom dobré vôle a {»litického posolstva o všeobecnom odzbrojení a večnom pokoji. Prvé posolstvo sprevádzalo Ježišov príchod na svet a druhé predchádza sovietské plány na ovládanie sveta pomocou mierových, tzv. koextstenčných prostriedkov. Pôjde svet za svetlom betlemskej hviezdy alebo za bengálom moskovskej hviezdy? To je azda najpálčivejšia otázka našich čias. Ježišove prikázanie “Miluj bližneho svojho!” obrátilo smer starovekej kultúry. Ľudí urobilo ľudskejšími. Kráľovstvo nebeské postavilo nad štátne zriadenie. Vydedencov spoločnosti postavilo pred Behom naroveň s vladármi. Život na zemi dostal novú náplň a nový smysl. Viera, láska a nádej staly sa jeho vedúcimi zásadami. Nasledovníci Ježišovi si dobre zapamatali Majstrovu radu "Kto vytrvá do konca, bude spasený". Vianočná zvesť “Nebojte sa!” je zdrojom sily utlačovaným a zastrašovaným, vy:mievaným a urážaným pre vernosť náboženským, duchovným, národným a politickým ideálom. Rovnako i posolstvo pokoja, pokoja duchovného a osobného, mieru duše, platí ľudom dobrej vôle a nie mocným sveta. Betlémské svetlo osvecuje ľudské srdcia ožiartrje dušu túžiacu po vyrovnanosti a šťastí. Sovietské heslo o svetovom pokoii vyplynulo z iných pohnútok a sleduje iné ciele. Je veľký rozdiel medzi jeho vnútornými a vonkajšími motívmi a účelmi. Navonok sa mierová propaganda tvári nesobeekv. vznešene a ušlachtile. Chce nastoliť trvalý mier. Navrhuje rozpustiť okrecn policajných sborov všetky ozbrojené sily národov a zničiť námorné, {»zemské a letecké zbrane, najmä zbrane hromadnej ničivosti. Dovoláva sa Marxa, ktorý považoval socialismus za podmienku pacifizmu a socialsttckú revolúciu za matku večného mieru. Sovietsky pacifizmus v skutočnosti má celkom inú tvár. Jeho pôvodcovia hlásajú mier a pripravujú sa na atómovú vojnu. Pretože by taká vojna bola veľmi rizkantní, robia z núdze cnosť. Chcú nanútiť svetu svoje mierové podmienky. Snaüa sa dosiahnuť medzinárodné uznanie terajšieho politického stavu v strednej a východnej Európe a potvrdenie lúpeže z nedávnych vojnových a povojnových čias. Okrem toho chcú si {»nechať voľnú ruku rozvracať vnútorné poriadky slobodných krajín v mene slobody hlásať komunistickú náuku a vyuřívať demokratických inštitúcií. Hoci zavrhujú vojnu, najmä imperialistickú t. j. vojnu vyvolanú kapitalistickými krajinami, schvaľujú vlasteneckú vojnu. t. j. vojnu robotníckej triedy s utlačovateľskými vládami- Navrhujú všeobecné odzbrojenie, ale odmietajú medzinárodnú kontrolu atómového zbrojenia. Srozumiteľne povedané: vzdajte sa a my vám zaručíme večný mier. Práve tak, ako to robia aj vo vnútroštátnom meradle, kde najprv ľudí zotročia a potom im sľubujú socialistický blahobyt a slobodu Svetlo moskovského mierového ohňostroja neoslepí zrak razvážmych a zodpovedných ľudí na západe, ktorí sa denne presviedčajú o nepreklenuteľnvch rozporoch medzi sovietskymi slovami a skutkami. Mierumilovná spolupráca a súťaž medzi krajinami s rizdielnymi politickým a hospodárskymi sústavami je nebezpečné heslo. Sovietske Rusko sa snaží ním najprv zmiasť, potom mravne odzbrojiť a nakoniec rozvrátiť a podmaniť si krajiny slobodného sveta. Veď to terajší sovietsky diktátor hovorí na plné ústa, ke3 Američanom prorokoval, že SSSR pochová americký “kapitalizmus” a že ich vnukovia budú žiť už v komunistických {»riadkoch. Pred 42 rokmi prezident Spojených štátov vyhlásil, že právo je cennejšie ako mier. A dnes by sa mal tento výrok prispôsobiť našim pomerom. Na adresu Moskvy by mala isť spoločná odpoveď — “sloboda je cennejšit ako mier,” najmä mier, aký ponúka SSSR. Preto tiež vianočné posolstva pokoja nemôžu byť zatienené posolstvom zotročujúceho sovietského pokoja. DO MASARYKOVA DOKU Ant. VEČEŘA Před tucty a tucty let objevil se na prahu světa muž. Filosof, myslitel, člověk s láskou na štítě a se zásobou vysoké inteligence, pevné vůle za nim. Masaryk. Vzal si člověka a jeho život — a svůj národ a jeho život — za bitevní pole, s cílem vydupat z existující neplodnosti, zmatků a bezúčelnosti lepší úděl. jeho nejvyšší zbraní byla myšlenka. Myšlenky. Vědění. Postavil základy k lepšímu spolužiti lidstva, a ze sveno života se snažil učinit příklad ostatním. Když zemřel, národ měl slzy v očích a svět, který jej znal si dal černou pásku na rukáv. Je již údělem učitelů, že mají v zástupu žáků jen hrstku nadaných, většinu povrchních a některé docela oprav dově špatné. Učitel Masaryk žáky s nadáním, přitahoval magneticky. Více jako kterýkoliv jiný z učitelů mohl doufat po složení rukou v klín, že jeho myšlenky. rozesety široko daleko, přinesou budoucnosti nekonečně plodnou úrodu. Býval o tom ujišťován v sklonku svých let, vzpomínáte, přátelé, ne? Politikové stavěli pomníky věrnosti jeho odkazu a básníci jej obložili věncem růžových slov. A i když se světy začaly prát sotva hlína sesedla na prostém rovu v Lánech, vzal se vzniklý zápas milionů jako poslední těžká nemoc rodící se humanitní demokracie, poslední krise před mírným, zdravým ránem. Pravda. Zvítězili bojující na jejichž straně by Masaryk bezpochyby přiložil ruce k dílu. Zvítězili i za cenu nekonečných ztrát, právě v řadách nejnadanějších jeho žáků. Zvítězili, padajíce únavou. Když konečně únava mizela, jiný plot vyrostl kolem jejich lánů. Trnitý, hustý, neprostupný___ Přátelé. Uvědomme si několik věcí. Masaryk měl daJeko lepší vztah k lidství, k soužití společností, než máme my, ať se pokládáme jak chceme za inteligentní. Podložil jej hloubkou studií, myšlením. On prohlásil demokracii lidství za jedinou přijatelnou formu politického života pro nejširší vrstvy národů a my jsme s ním souhlasili. My s ním stále souhlasíme, tím více, čím více si osvěžujeme jeho slova, jeho učení. Pokud se ovšem namáháme k nim vracet. Nezdá se vám, že žijeme v divném prostředí lethargie,, nezájmu? A řekněte, jak si můžeme dovolit luxus zpohodlnění, když zápas daleko ještě není dobojován? Vždyť právě svět, ve kterém žijeme, ať má jaké chce nedostatky, a kterému říkáme svět demokratický, má proti sobě nejlépe organisované nebezpečí všech věků. A při tom nebezpečí nevězí ani tak v síle protivníka jako v naší slabosti. Nazvali jsme nastávajcí rok rokem Masarykovým. Stodesáté výročí jeho narození tvoří našemu úmyslu pěkný rámec, i když sto deset let není pravým důvodem. Nemáme ovšem v úmyslu pouze oprášit starý obraz v zahnědlém rámu a ozdobit jej trikolorem. Nebo otisknout básničku Seiferta někdy v září a obrázek vážné tváře v březnu. Chceme se vrátit spolu s vámi k Masarykovu učení. K jeho slovům. Ke směru, který ukazoval a cesstám, které pokládal za správné. — Chceme tak učinit proto, abychom zesílili svoji posici a posici naší věci. Masaryk v západním světě hledal mnoho příkladů pro svoji filosofii. Na druhé straně Západ jeho vývody přijímal, více snad jako nám všem je známo, usměrňoval se jimi a sílil jimi. Masaryk je nesporně částí základu svobody, částí nás. Použijme všech našich možností, abychom jeho ideály přenesli na naše okolí. Je to v našem vlastním zájmu, přátelé, svět potřebuje dnes Masaryka více jako kdy jindy. K úmrtí br. Matúše Pavlíka. Předsednictvo ústředí ČSNS v Kanadě vyslovuje členům rodiny zemřelého br. Matúše Pavlíka z Toronta svoji upřímnou soustrast. Jmenovaný stál u počátků činnosti ČSNS v Kanadě a byl vždy věrným zastáncem myšlenky čs. vzájemnosti. Jeho vzorná rodina byla po dlouhou řadu let jakýmsi neoficiálním zastupitelským úřadem desítek slovenských i českých rodin, které v Kanadě hledaly nový domov. Svou bez příkladnou pílí, poctivým jednáním a dobrým srdcem si br. Matúš Pavlík získal mnoho přátel, kteří želí jeho odchodu. Předsednictvo ústředí ČSNS vzpomíná br. Pavlíka a jeho spolupracovníků, kteří stáli u kolébky naší ústřední krajanské organisace a vděčně oceňuje jejich práci.