Nové Knihy, 1984 (XXIV/1-52)
1984-01-04 / No. 1-2
Izakovičov Čajkovskij „ ... posledné štyri roky som žil iba pre neho.“ I tak sa vyznal z hlbokého vzťahu obdivu, lásky a úcty k velikánovi svetových hudobných dejín P. I. Čajkovskému slovenský prozaik a prekladateľ Ivan Izakovič v nedávnom rozhovoru pri príležitosti vydania svojej najnovšej románovej partitúry s názvom Chvíle šťastia, roky múk. Izakovič obdivuhodne sleduje životné osudy veľkého ruského ^skladateľa. Genéza osudu umeleckého života P. I. Čajkovského je ý Izakovičovom literárnom pláne pi’jmárna. Zaujíma ho zrod jednotlivých symfónií, opier i baletov, polnosti ich vzniku, ich prijatie obecenstvom, priateľmi a kritikou, ičil\poloha v celkovom kontexte skladateľovho diela a vo vývine ruskej hudby. Skúma kvalitu problémovej polarity Čajkovského symfonického a operného typu" skladateľa, jeho názory na prograifiovosť hudby, zdôrazňuje jeho základne novátorské úsilie vytvárať zreteľne národný charakter hudby, upozorňuje na konkrétne pôvodné-rúšŕ ké komponenty jednotlivých skladieb. Pripomína Čajkovského vzťah k svetovým i domácim hudobným tvorcom, lásku k Mozartovi i Glinkovi, priateľstvo s Griegom, nesúhlas s Brahmsom či Wagnerom a jednoznačný, pritom však plne tolerantný, ale diferencovaný postoj k dielam predstaviteľov tzv. Mocnej hŕstky. V Izakovičovom stvárnení ožíva celý rad osobností ruského kultúrneho života, ktoré boli v priamom kontakte so skladateľom alebo svojím významom naň pôsobili, napr. bratia Rubinštejnovci, G. Laroš či spisovatelia Ostrovskij, L. N. Tolstoj alebo Čechov. Aj portréty trojice žien, ktoré prenikli do skladateľovho života, kreslí Izakovič cez prizmu konečnej, nevyhnutnej, ale bolestivej samoty umelca. Osobitne pripomína chvíle, keď Prahou zneli tóny Čajkovského husľového koncertu D dur či slávnostnej predohry Rok 1812 pod vlastnou taktovkou a napokon víťazoslávne tóny opery Eugen Onegin ... Pravdaže Čajkovského priateľské vzťahy k českým, ale aj slovenským hudobníkom neboli ojedinelé. Pripomeňme si v tejtp súvislosti pravidelnú spoluprácu s E. Nápravníkom. F. Laubom alebo priateľstvo s Dvoŕákom či Nikischom. Izakovič čitateľsky pútavým, miestami až brilantne členitým štýlom svojej „päťdielnej sonáty“, nevyhýbajúc sa i fundovaným polemickým postrehom vzácnym podielom prispel do bohatej literatúry o P. I. Čajkovskom, vytvoril zaujímavý obraz skladateľovho života i genézy jeho diela, zároveň však faktograficky dôsledne pripomenul a rekonštruoval atmosféru ruského hudobného života vo svetovom kontexte z druhej polovice 19. st., predovšetkým však umelecky výrazne porozprával o sile krásy hudobného umenia. Ján Felix Na ludi. Reprodukce z knihy Denise Rouarta a Sandry Orientiuvé Edouard Manet (Odeon) pro členění tematické a obsahové. Zařadil tak vedle sebe tvůrce, jejichž poezie vyrůstala z různých dobových kontextů — a přece nás přesvědčuje o tom, že jde 0 souvislou výpověď. Příchod na svět, jeho objevování, tragično rozporů, láska a předtucha smrti... Skoro se až nechce věřit té synonymii a shodě, ale abych doopravdy nevěřil, musel bych objevit nějakou trhlinu, slabé místo, náznak schválnosti. Avšak nenacházím je. Maršíčkův výbor, připomínající kromě Máchy, Wolkera, Ortena, Hausmanna, Hraběte a jiných slavných také tvorby méně známých 1 Bonn, Pala, L. Maršíčék, Trojanová atd.) je dokumentem o kázrači.é plnosti a síle české poezie a neměl by chybět v knihovně jejího opravdového Čtenáře. Ladislav Langpaul Ladislav Maršíčék Tu z kavárny, tu s cigaretou v ústech, och, jak nesmírně jsem já ji neměl rád. Jak se to potom stalo? Chodím s ní často, trýzní mě — a já ji miluji. A je mi příjemná ta její rafinovanost. Rozvinula všechny vůně známé paseky a připomněla mi i blízkost bledé dívky v sousedství. ÍTa dívka? Ach, má pěkný pozemek — v rohu tam u zdi hřbitova.) Renety, renety, jakou vy máte letos úrodu! TA Z KAVÁRNY A S CIGARETOU V ÚSTECH ROČNÍK 1984 4. LEDNA CENA 30 HAL. 1/2 H Tizian, Sv. Šebestián. Z knihy Davida Weisse Ber4(čan (Nakladatelství Svoboda) Básníci a smrt Chlapecké srdce mi zemřelo. Výbor z. veršů předčasně zesnulých českých básníků. Uspořádal V. Maršíčék. Básník, láska, smrt; ta tři slova nás provázejí takříkajíc od čítanky a možná, že i proto si uvědomujeme, jak právě ona slova, kterým by patřilo zaznít co nej- 0 plněji, nejdramatičtěji, nejosudověji, jsou spíše něco jako prázdné obálky od dopisů, které jsme možná kdysi chtěli číst, ale pak jsme je ztratili, snad jen někam založili, ale už jsme se k nim ni*dy nedostali. Možná vám to napadne i v okamžiku, kdy berete do rukou výoor z veršů předčasně zesnulých českých básníků, připravený Vlastimilem Maršíčkem a vydávaný v Melantrichu jako stý osmnáctý svazek edice Poesie. Ocenění nakladatelskému činu se dostává v úvodním slově národního umělce Viléma Závady: „Pozornosti a úcty si zasluhují všichni, kdož se snažili a snaží povznést nad běžný lidský osud, i- když přitom někdy ztroskotají.“ A Vlastislav Hnízdo v krátkém hodnotícím doslovu doplňuje: „Odpovědný výbor ... činí z antologie mimořádný čtenářský zážitek, skutečný hodokvas poezie.“ Pořadatel vybral 130 jmen, zvučných i téměř zapomenutých, jmen, která spojuje nejen tragická nenaplněnost životů, ale především prokazatelné svědectví tvorby. Právě toto svědectví zní až podivuhodně symfonickým tónem — přesto, že časový rejstřík uvádí jako krajní letopočty 1773—1981. Vlastimil Maršíčék měl šťastný nápad, když se rozhodl vyhnout se důsledně chronologickému přístupu — na rozdíl od předválečné antologie prof. M. Hýska, k němuž se hlásí a z jehož práce i vychází — a místo toho se rozhodl Bohdan Jelínek A táhnou myšlenky teskné okolo hlavy mi — Venku kraj mrazem se leskne a táhnou myšlenky teskné, blízko již do zimy. Ten přijde na tvrdé lůže, kdo přijde do země ... Jde měsíc — sněhová růže, a svítí dojemně. Těch plný písní mých světe, můj sen tě pochová! Nad námi ve mráz si vkvěte ta růže sněhová. A táhnou myšlenky teskné okolo hlavy mi — Venku kraj mrazem se leskne a táhnou myšlenky teskné, blízko již do zimy. SNĚHOVÁ rOZe Miloš Wurm Vždyť opět přijde láska do světa a štěstím ozáří se naše tvář a radost, smích vykouzlí na líci a v očích zaplá spokojení zář. Zas žhavé růže u nás pokvetou a skřivan zpívat bude písně a mladá vesna, smavá, opojná, již mořem krve cestu sobě klestí. NADEJE Básně z výboru Chlapecké srdce ml zemřelo (Melantrich) štěstí, Literární měsíčník Prosincové číslo Literárního měsíčníku (č. 10/83) otevírá filozof Milan Matouš statí Ideologické ostří umělecké literatury, poezii zde otiskují M. Florian, F. Nechvátal, M. Bieblové, K. Sýs, I. Odehnal, B. Stehno a V. Hons. Prózu reprezentují ]. Hotmar, Jar. Sekera, M. Tomanová, P. Tobiáš a D. Dušek. J Peterka píše o poezii M. Rú-, lůse a předkládá jeho verše ve svém překladu, reportáž Jany Pohankové se zabývá pražskou porodnicí, V. Milota ve svém eseji konfrontuje minulost a přítomnost rodného kraje. Esej o díle J. Nesvadby napsal O. Chaloupka, o románu Zd. Adly píše 0. Rafaj Teorií a kritikou se zabývá především stať H. Hrzalové, věnovaná knize Zd. Pluhaře. J. Hrabák se zabývá životem a dílem Vlád. Neffa, M. Blahynka píše teoretickou stať o publicistice, J. Holý o díle J. Čapka. Hostem 10. čísla LM je Robert Merle. Humor a satiru zastupují J. Žáček, J. Stehno a naši humorističtí kreslíři. Dokumenty připomínají život a dílo P. Jilemnického, rubrika Fórum recenzuje literární novinky, Dílna uvádí dvacet začínajících autorů. Literární měsíčník aktuálně informuje o stavu české i světové literatury. Bohumil Nohejl: Objevení planety Michovice Napsal jste knihu o dvou kosmonautech-průzkumnících, o kapitánu Michalovi a poručíku Petrovi. Oběma dohromady není ani čtrnáct. Jak se s tím vyrovná dnešní věda? Současná kosmonautika zatím neumožňuje, aby letů do vesmíru se zúčastnily i zvídavé děti. To ovšem neznamená, že by takový let nemohly simulovat a objevovat při tom neznámé pevniny. Dvěma odvážným klukům k tomu postačí nejprimitivnější prostředky a trocha fantazie. Fantastika se nyní objevuje i v dílech naprosto „vážných". Je Jí prostoupena i vaše kniha? Ne, není to tak zvaná literatura sci-fi. Všechna dětská dobrodružství, správněji snad průzkumnictví, protože se jedná o kosmonauty-průzkumníky, se odehrávají na naší staré dobré Zemi. V představách kluků, kterým učarovala kosmonautika, se neznámou, neprobádanou planetou může stát kterékoliv místo v naší republice. Třeba i vesnice Michovice, ve které ještě nikdy nebyli. Takže objevovat, zkoumat nové a tajemné ... Ale možná, že ti kluci jsou opravdu budoucí kosmonauti? Je to vlastně jenom hra. Ale současně i příprava na život, chcete-li, docela v duchu zásad Jana Amose Komenského. Děti ovšem hru, kterou samy vymyslely, berou nesmírně vážně a potřebují, aby jejích dospělí partneři nejen měli pro ni porozumění, ale stali se pokud možno i spoluhráči. Můj pozemšťan Straka, který se v rozhodném okamžiku jmenuje plukovníkem planety Michovice, takovým správným spoluhráčem je. A co takoví šesti, sedmiletí špunti potřebují víc než dobrého, moudrého a laskavého (ale i ostražitého) partnera? Dobrým partnerem může být i kniha. Kterým čtenářům jste ji věnoval? Byl bych rád, kdyby knížku četly nejen ty děti, kterým ji v tiráži připsalo nakladatelství Albatros. Snad to nebude znít příliš sebevědomě, ale představoval jsem si, že píši jakousi rodinnou knížku pro všechny, od vnoučat až po dědečky a babičky. Konec konců, trochu fantazie, dětského dobrodružství, humoru i poučení přece nemůže být nikomu na škodu ...? Kdy nás potěšíte další knihou? A o čem bude? Loni na jaře (1983) jsem odevzdal nakladatelství Albatros rukopis příběhu ze života současných čtrnáctiletých kluků. Má vyjít pod titulem Expedice Blahotín v roce 1986. Takže si ještě počkáme.