Rudé Právo, červenec 1946 (XXVI/152-169)
1946-07-03 / No. 152
2 RUDE PRÁVO -------------------------------------------------- 3. července 1946 Ministr vnitra sojidr. Václav Nosek jest synem černého, průmyslového Kladenská. Narodil se jako dělnické dítě v obci Dobré и Kladna dne 12. září 1892. Bídu, stávky, nezaměstnanost — to vše viděl mladý soudr. Nosek v rodině i kolem sebe v kraji. Od svého časného mládí hořel nadaný hoch tou- Jiou po vzdělání. Avšak splnění této touhy bylo pro dělnické dítě nemožností. Proto po vyjití měšťanské školy odešel do Poldovky, kde pracoval půldruhého roku. Z Poldovky jde soudr. Nosek do dolů Max, potom do kladenských železáren a zase zpět na šachtu. Po válce prožívá ono veliké revoluční hnutí na Kladensku, nespokojenost s otálením v otázce znárodnění dolů a stávku v prosinci 1920. Je stíhán a persekvován. V rodné obci je zvolen členem obecní rady, později členem kladenské městské rady. R. 1924 se stal sekretářem hornické odborové organisace, v r. 1929 generálním tajemníkem. Za druhé republiky pracuje illegálně, po 15. březnu 1939 je zatčen a po svém propuštění uniká do Anglie, kde pracuje jako ječmen z vedoucích ěs. zahraničního odboje. R. 1941 stává se členem státní rady, příštího roku jejím místopředsedou. V únoru 1945 odjíždí do Moskvy na porady o vytvoření vlády a programu Národní fronty. Koncem března odjíždí do Košic a 5. dubna je jmenován ministrem vnitra. Obrovský úkol připadl soudr. Noskovi jako ministru vnitra: z chaosu vybudovati novou lidovou demokratickou správu, budovat nové bezpečnostní orgány, provádět očistu ve správním aparátu a v’ národním životě vůbec, Zvládnout i odsun Němců a jiné důležité úkoly. Je jeho zásluhou, že všechny tyto obrovské úkoly byly i přes nesmírné obtíže zvládnuty jako snad nikde v ostatních osvobozených zemích. A při tom všem zůstává srntdr. Nosek skromným dělníkem, vpravdě lidovým politikem, váženým i jeho politickými odpůrci. Ministr zemědělství soudr. J ul. Ďuriš pochází z Rovňan na Slovensku. Jeho otec byl chudý obuvník, který se sám vlastní pílí dopracoval až к učitelování. Julius Ďuriš od malička pomáhal svému otci na malém políčku, bystře se učil a brzo se začal zajímat o politiku. Pod vlivem revolučních let konce první světové války - stává se socialistou. Studuje na gymnasiu a po maturitě odjíždí do Prahy na právnickou fakultu. Po první státnici odjíždí do Paříže, kde studoval na vysoké škole sociálních, hospodářských a politických věd. Vstupuje do komunistické strany a pracuje jako redaktor českých a slovenských dělnických časopisů v Paříži. V Československu se stává členem zemského vedení komunistické strany na Slovensku a je znám jako jeden z nejdůšežitějších bojovníků proti zrádné Hlinkově straně. Pokračuje ve svém boji i v illegalitě, kdy žije střídavě v Čechách a na Slovensku, řídí illegální komunistický časopis »Ilias lidu« a je vedoucím komunistické strany na Slovensku. 30. srpna 1941 se podařilo zvláštní úderce gestapa zatknout soudr. Ďuriše, který byl až do konce vál-V nové vládě, která čítá 26 členů, je 9 komunistů (z toho 6 českých a 3 slovenští), 4 národní socialisté, 4 lidovci, 3 sociální demokraté, 4 slovenští demokraté, 2 odborníci. Zůstalo zachováno předsednictvo vlády jako. užší politický kabinet ministrů, což ulehčuje chod vlády a nahrazuje .neblaze proslulou koaliční »pětku«, která ze zákulisí vládu dirigovala. Byla zřízena dvě nová ministerstva — ministerstvo veřejných prací (jehož agenda byla dosud vedena ministerstvem dopravy) a ministerstvo pro sjednocení zákonů. Obě tato ministerstva existovala již v předmnichovské republice a jejich obnovení bylo provedeno jednak se zřetelem к rozmachu veřejných staveb v rámci dvouletého plánu a jednak vzhledem к potřebě sjednocení právního pořádku ve všech částech republiky. Ministr veřejných prací lidovec dr. Vošahlík a ministr pro sjednocení zákonů slovenský demokrat Mikuláš Franěk byli zatím jmenováni jako ministři bez portefeuille, neboť příslušná ministerstva budou zřízena zákonem teprve v pondělí. Neobsazeno zůstává místo slovenského státního tajemníka v ministerstvu zahraničního obchodu, kde dosud byl Lichner (dem.). Ministr informací soudr. Václav Kopecký pochází z Mladoboleslavska, kde se 27. srpna 1897 narodil v Kosmoríosích jako jedno z třinácti dětí vlasteneckého živnostníka, vnuka slavného buditelského loutkaře Matěje Kopeckého. Po maturitě, kterou soudr. Kopecký složil s vyznamenáním na malostranském gymnasiu, absolvoval právnickou fakultu a složil dvě státní zkoušky. Do řad dělnického hnutí byl soudr. Kopecký přiveden již v roce 1917 pod vlivem ruské revoluce. — Účastnil se velmi aktivně revolučního hnuti mládeže. R. 1919 byl spoluzakladatelem Mezinárodního sdružení marxistických akademiků, které sehrálo významnou úlohu při vzniku komunistické strany. Pracuje jako redaktor v brněnské »Rovnosti«, plzeňské »Pravdě« a moravskoostravském »Dělnickém deníku«. R. 1928 přechází do redakce »Rudého práva«, jehož se stal po roce šéfredaktorem. R. 1929 byl zvolen poslancem za pražský kraj. V době Mnichova je soudr. Kopecký jedním z těch, kdož vyjednávali se zástupci ostatních demokratických politických stran o vytvoření výboru obrany republiky, který se měl změnit na vládu obrany republiky. Když tato jednání ztroskotala a mnichovská kapitulace se stala přes všechno úsilí komunistů skutečností, odchází soudruh Kopecký z příkazu strany do Sovětského svazu, ^ V první vládě Národní fronty byl jmenován ministrem informaci,Za jeden rok se mu podařilo ve spolupráci s předními českými kulturními a vědeckými pracovníky dobře vybudovat své ministerstvo, jehož řízení přebírá i t nové Gottwaldově vládě. ky vězněn společně se soudr. Širokým, zatčeným po jeho illegálním příletu ze zahraničí. Byli vězněni gestapem, kterému se však nepodařilo přimět je к výpovědi a tak byli odevzdáni slovenským policejním orgánům. Z bratislavské věznice udržovali spojení s illegální komunistickou stranou a pomáhali organisovat národní povstání. Začátkem února se jim podařilo uprchnout, bojují v partizánských oddílech a později přecházejí do Košic. Soudr. Ďuriš se stává ministrem zemědělství v první vládě Národní fronty. Statisíce rolníků poznali blahodárnost Ďurišovy zemědělské politiky, vedené jen skutečnou potřebou a prospěchem českých a slovenských rolníků. ■4 Ministerstva byla rozdělena podle zásady poměrného zastoupení na podkladě výsledků voleb z 26. května. KSC obsadila dvě nová ministerstva: ministerstvo financí, jemuž připadá velký význam ve dvouletém plánu a kde bude stát v čele soudr. dr. Jaromír Dolanský, dosavadní předseda poslaneckého klubu KSČ; a ministerstvo vnitřního obchodu, které bude jříditi známý družstevní pracovník soudruh Ant. Zmrhal, odkud slovenský demokrat Pietor odešel do ministerstva dopravy. Z ministerstva sociální péče odešel slovenský komunista soudr. dr Š o 1- tés, který se stal mezi tím místopředsedou Ustavodárného národního shromáždění. Ministrem sociální péče se stal soudr. prof, dr Zdeněk N ejedlý a na jeho místo do ministerstva školství přišel národní socialista dr Stránský. Ve vládě zůstal jako ministr národní obrany arm. gen. Ludvík Svoboda a jako ministr zahraničí Jan M as а г у k, oba bez stranické příslušnosti, ačkoli byl s jisté strany činěn nátlak, aby byli odstraněni a nahrar zeni politickými ministry. Z dosavadní vlády odcházejí čtyři: kromě dr Šoltése je to dr Vávro Š robů г (býv. dem.), který byl ministrem financí; / dosavadní ministr dopravy generál Hasal, který odMinistrem ochrany práce a sociální péče v Gottwaldově vládě byl jmenován univ. prof, soudruh Zd. Nejedlý, který přichází do tohoto resortu, aby v něm založil novou tradici. Prof. Zd. Nejedlý, tento velký český humanista, může dát práci svého ministerstva nový, 'hlubší obsah a smysl, naplnit ji velkorysou péčí 0 pracujícího člověka, jak tato péče odpovídá duchu lidové demokracie. Zdeněk Nejedlý narodil se 10. února 1878 v Litomyšli. Jeho děd byl pekařem a malým zemědělcem, jeho otec učitelem, sbormistrem a hudebním skladatelem. Zdeněk začal chodit do školy ještě ne pětiletý. Vedle hudby bylo jeho láskou vždy divadlo. Horlivě četl. R. 1900 odejel studovat archivy do Varšavy a Moskvy, byl na Ukrajině a Kavkaze, navštívil i Tolstého v Jasné Poljaně. Po návratu byl promován na doktora filosofie. Jeho literární a vědecké dílo je velmi obsáhlé. Nejedlý není však jen vědec, je i bojovník. Po první válce psal do Varu a Rudého práva a zúčastnil se veřejného, uměleckého 1 politického života. Málokterý muž vědy dovedl se tak přiblížit lidu, tak mu porozuměti a získati si takové sympatie, jako Zdeněk Nejedlý. Státní tajemník ministerstva zahraničí soudruh dr. Vladimír Clementis se narodil v Tisovei na Slovensku 20. září 1902. Již za svých studií gymnas. a pak na právnické fakultě Karlovyuniversity se zúčastnil politického života a stal se význačným činitelem ve studentských organisacích. Od svých studentských let se věnoval publicistické činnosti a byl spo. luorganisátorem významné slovenské chází do kanceláře presidenta republiky a generál Ferjeněík, který jako odborník byl slovenským státním tajemníkem v ministerstvu národní obrany a nyní byl nahrazen L i c h-nerem (slov. dem.). Nových členů vlády je pět. Kromě dvou komunistů dr Dolanského a Zmrhala, je to národní socialista dr Z e n к I, lidovec dr Vošahlík, správce učitelského ústavu v Jičíně, profesor matematiky, a slovenský demokrat Mikuláš Franěk v min. unifikací. Ustavení nové vlády bylo dohodnuto již v úterý "v poledních hodinách, zdrželo se však, poněvadž slovenští demokraté teprve v pozdních večerních hodinách sdělili jména designovaných ministrů. Ve čtvrtek se koná zasedání Národní fronty Čechů a Slováků, kde bude definitivně schvalován vládní program. V pondělí 8. července jej projedná vláda a odpoledne téhož dne se vláda představí Ustavodámému národnímu shromáždění. Předseda vlády soudr. Klement Gottwald přednese vládní prohlášení a UNS budou předloženy tři osnovy zákonů: 1. O zřízení dvou nových ministerstev; 2. prodloužení dekretu o potrestání válečných zločinců, kolaborantů a zrádců; 3. zákon o porotách. Rozprava o prohlášení vlády začne ve středu nebo ve čtvrtek. Náměstkem předsedy vlády zůstává pochopitelně i v nové vládjý předseda Komunistické strany Slovenska soudr. V ilia m Široký, Soudr. Široký pochází z velmi početné rodiny slovenského železničáře. Narodil se v Bratislavě 31. května 1902. Již jako chlapec hledá cestu ve spletitých otázkách revolučních let války. Jako železniční■ zaměstnanec vstupuje do odborového a politického hnutí sociální demokracie. R. 1921 spoluzakládá bratislavskou komunistickou organisaci a nastupuje tvrdou a odříkání plnou cestu poctivého 'dělníka komunistické strany. Postupně prochází všemi stranickými funkcemi a roku 1935 byl zvolen jako jeden z nejmladších poslancem. R. 1938 převzal vedení komunistické strany na Slovensku. Soudr. Široký organisuje přechod komunistické strany do illegality a pak odchází do zahraničního odboje. Když v únoru 1940 byl zatčen pražský illegální ústřední výbor, vrací se tajně soudr. Široký na Slovensko, aby zorganisoval nový ústř. výbor. Po několika měsících byl z£ak gestapem zatčen a uvězněn. Ve vězení, při výslechu i před soudem se soudr. Široký chová statečflě. R. 1945 uprchl společně se soudr. Durišem к partyzánům. V Košicích byl soudr. Široký jmenován náměstkem předsedy vlády, kterým zůstává i v nové vládě. politicko - kulturní revue »D a v«. Roku 1935 byl po prvé, zvolen poslancem za komunistickou stranu. Pobýval delší dobu ve Francii a ve Velké Britannii, kde působil jak politicky. tak i publicisticky. Stal se brzy terčem útoků nacistického tisku, Fj 15. březnu odešel soudruh dr. Clementis přes Polsko a Sovětský svaz do Paříže, kde však po vypuknutí války byl zatčen a internován v Íconcéntračním táboře, poněvadž tehdejší francouzská vláda vedla válku nikoliv proti Němcům, nýbrž proti levicovým činitelům. Po kapitulaci Francie se dostal soudr. Clementis do Velké Britannie, kde se zúčastnil ve význačné míře odbojového hnutí. Vydal tam několik prací politických i literárních, zvláště cenné studie o slovanské otázce. Státním tajemníkem v ministerstvu zahraničních věcí byl jmenován hned v první vládě Národní fronty a vedl v této funkci některá velmi důležitá jednání, zejména v otázce maďarské menšiny na Slovensku. Ministrem financí v nové vládě je soudr. dr Jar. Dolanský, dosavadní předseda klubu poslanců a zástupce gen. sekretáře KSČ. Soudruh Dolanský patří к našim nejlepším znalcům theorie marxismuleninismu. V ohnisku jeho theoretických i politických zájmů byly vždy především problémy národohospodářské. Ve svých projevech a článcích usiluje o jasnou a vědecky správnou klasifikaci našeho současného politického i hospodářského řízení a naši specificky československé cesty к socialismu, Účastní se velmi činně prací národohospodářské komise při ÜV KSČ, především na vypracování dvouletétyp plánu, v němž je jeho hlonmtm přínosem řešení problému nedostatku pracovních sil ve výrobě v duchm nového činorodého vlastenectví a humanismu práce. Soudr. dr Jaromír Dolanský se narodil 25. února 1895 v Karlině, vystudoval gymnasium v Plzni a práva na pražsicé universitě. Politickou činnost začal jako příslušník realistické strany ve studentském hnutí a r. 1914 stal se předsedou československého svazu studentstva a předsedou federace slovanského studentstva. Po založení Komunistické strany Československa stal se jejím členem a až do r. 1928 byl tajemníkem poslaneckého klubu KSČ. Po rozpuštění strany na podzim r. 1938 stal se členem užšího 5členného illegálního vedení KSČ. 11. VI. 1939 byl se soudr. Zápotockým, Klimentern a jinými zatčen na hranicích při pokusu o odchod do SSSR. Byl pak vězněn na Pankráci, dále v Drážďanech a 5 let v koncentračním táboře Oranienburgu, kde byl členem pětičlenného illegálního vedení tábora. Po osvobození tábora Rudou armádou byl několik měsíců v Moskvě a počátkem srpna loňského roku se vrátil do Prahy, aby věnoval všechny svoje síly a zkušenosti výstavbě naší milované republiky. Novým členem vlády je ministr vnitřního obchodu soudr. Antonín Zmrhal. Stejně jako rolnici tak nyní i živnostníci se přesvědčí, že komunistická strana je stejně stranou jejich jako stranou ostatního pracujícího lidu. Soudruh Antonín Zmrhal pochází z rolnické rodiny z Českomoravské vysočiny. Vyučil se kupcem a pracoval v různých obchodech. Roku 1900 ve svých 18 letech vstoupil do sociálně demokratické strany. Pracuje v družstevnictví. Od 1. ledna 1923 se stává ředitelem »Včely«, která za jeho vedení přes všechnu persekuci výborně prosperuje. Hned v březnu 1939 byl soudruh Zmrhal zatčen gestapem. Po třech nedělích byl propuštěn, ale za krátko znova zatčen. Využil propuštění mezi dvěma výslechy a na příkaz ústředního výboru strany odchází illegálně do Polska. Tam prodělává ústup s polskou armádou a dostává se do Sovětského svazu. Do osvobozené vlasti se vrací v červenci minulého roku. Využívaje svých bohatých zkušeností, vrhá se ihned do práce, je povolán do čela jednotného družstevního hnutí a stává se členem Hospodářské rady. V nové vládě je ministrem vnitřního obchodu. Třetí vládo Národní fronty Šest českých a tři slovenští komunisté v nové vládě — Ve čtvrtek Národní fronta koná závěrečné jednání o vládním programu Václav Nosek J ulius Ďuriš Václav Kopecký Prof, dr Zdeněk Nejedlý Viliam Široký , Dr Vladimír dementis Dr Jaromír Dolanský Antonín Zmrhal