Svět Motorů, leden-červen 1967 (XXI/1-13)
1967-01-07 / No. 1
Automobil vám přiblíží hory, zpříjemní zimní volné dny. Ale nezapomeňte, že brzdná dráha na namrzlé vozovce je dvoj — až trojnásobné větší než rychlost jízdy. Při „padesátce“ je to 96,46 metrů, při „osmdesátce“ již 246,40 metrů! SILNÉ INDIVIDUUM Starý rok se odkulil, že jsme to ani nepostřehli a mnozí z nás se do Nového roku neprobouzeli právě vesele, křepče a vyspali do růžová. Ba někteří misto přání dobrého jitra volali spíš po kyselé okurce. Ale nový rok je tady, třebaže ještě dlouho budeme ze zvyku psát do dopisů to navyklé 66. Ale jakmile zasedneme za volanty a řidítka, určitě si hned vzpomeneme, že tenhle rok už není to, co bylo. Že nás zaskočili. Že nám přichystali léčky na křižovatkách i na otevřené silnici. Že prostě musíme teď jezdit trochu jinak. Ne ovšem tak, jak si to představuje ten pán, co mi toto vyprávěl! „Zvědavě jsem se prokousal novou vyhláškou, ale pak jsem ji pohrdavě odložil, protože v ni tak něco světoborně nového zas není. Pořád se tam mluvi o nějaké ohleduplnosti a slušnosti, ale to se naštěstí dobře pokutovat nedá. Třeba ti chodci. Zaplaťbůh, že nedostali přednost na přechodech! Vždyť to snad ani nejsou lidi. Chodí jako stádo a pořád se na křižovatkách pletou. Co je mi do toho, že je jich mnohonásobně víc než motoristů? Ať jim udělají podchody, aby se nepletli na křižovatce. Já jim taky nejezdím po chodníku! Nebo jakápak ohleduplnost k začátečníkům. Když to neumím, nelezu za volant! Ať si jezdí někde po poli a necpou se do velkoměsta! A kdo asi prosadil do vyhlášky: ohleduplně umožnit tomu strejdovi, co jede z vedlejší, aby se zařadil. Tůdlel Já jsem na forhontě a chci být taky dřív doma I Jen ať počká, až ten štrůdl přejede. Zato jízda v proudech a předjíždění na křižovatce, pane, to je věc! To se jim asi vloudilo do vyhlášky omylem.Hned budu podle toho jezdit Co bych četl další vysvětlení, prostě předjíždět na křižovatce se dá a to je ono! A dokonce se může vlítnout do křižovatky i na žlutou. Božíčku, to je šitý doslova na mě! Víte, já jsem měl zatím těžkej život. Někdo si na mně zasedl. Neminul týden, abych nebyl předvolán na VB; jak jsem někde zastavil, už jsem měl lísteček za stěračem. Dokonce jsem měl popotahování, že prý kradu. Někdo mi odšrouboval venkovní zrcátko. Koupit nejde, tak co jsem měl dělat? Půjčil jsem si je tedy na druhém voze. To se přeci dneska dělá. Motoristická výpomoc, ne? Možná, že to byl zrovna ten, co mi ho sebral. Ať mi nikdo nemluví o ohleduplnosti. Já vím, jak se člověk musí vyznat v tlačenici, aby vůbec něco měl. A na silnici mají budoucnost jen silná individua! Jako já. Mezi námi, co se mi může stát? Že přijdu o řidičák? Ale jděte! Mně ho přece sebrali už loni na podzim! Tak jakej jsem, co?" AD. KUBA LUBLAŇSKÁ 57, PRAHA 2 ★ ŠÉFREDAKTOR (22-37-16): Ing. J. Hausman ★ ZÁSTUPCE: (25-89-81): A Kuba ★ TECHNIKA (22-39-92): Ing. J. Poliaček, Ing. J. Schmid, F. Šmolka ★ MÁTE SLOVO (22-39-92): A. Tůma * ZPRAVODAJSTVÍ (22-39-92): M. Busta ★ SPORT (22-37-15): M. Ebr * TURISTIKA (22-37-15): J. Šmíd * TECHNICKÉ KRESBY (22-37-15): J. Nejedlý FOTO (22-34-98): R. Wittmann, M. Bakeš ★ GRAFICKÁ ÚPRAVA (22-37-15): K. Helmich ★ ★ ★ s/m TRÉNINK PRO MONZU LIBUŠE KAVANOVÁ Dráha, záludná svými zatáčkami, lákající rovnými úseky, náročná a odměňující se buď krutou porážkou nebo vavřínem, který přibližuje titul mistra světa. To je Monza. Široká paleta vozů, jež jsou řidiči ovládány jako hračky a přece se i těm nejzkušenějším majitelům někdy vymykají — to je vaše Monza. Je ještě jedna dráha. Jezdí po ní také vozy světových značek: Ferrari, Lotus, Chevrolet, Elva BMW, Wartburg i Bentley, Škoda i Mercedes. Charakterizuje ji také shon, nervozita a př Ichází jí rovněž neúnavný, systematický tréning. To je naše Monza. V malém provedení. Nemá tak velkou a populární tradici. Ale patří jí budoucnost. Jezdí se na ní s dráhovými modely. S maketami automobilů v měřítcích 1 : 32 a 1 :25, které musí karosářský do detailů odpovídat skutečným vozům. Každý musí být zároveň jezdcem, konstruktérem i výrobcem — z průmyslově vyráběných dílů smí mít v maketě jen motor, převody, kola s nápravou a vodítko. Při přejímce je tvůrce povinen předložit oficiální výkres. To je první soutěžní třída, předepsaná pravidly, které vypracovali modeláři američtí, v tomto odvětví nejpopulárnější a nejpokročilejší. Udávají směr ostatním. V druhé třídě — volných konstrukcí — je dána pouze šířka 80 a délka 200 mm. Karosérii si vyklepej jakou chceš! Ve třídě pak jezdí modely tovární výroby světoznámých firem z USA, z NSR, z Anglie (v poslední době se prosazuje na světovém trhu precizními výrobky Japonsko). Modýlky — namítnete. Posečkejte s tím namítáním — víte, že za modýlek automobilu Mercedes Benz ochotně zaplatila americká spisovatelka Dana Broc cioli 1000 liber? Nebyl to ovšem dráhový model z běžného materiálu, byl ze stříbra... Ale přece: počtem se sběratelé modelů v zahraničí řadí na druhé místo za sběrateli poštovních známek. Všichni nejezdí, ale mnozí ano. A ty modely, s nimiž se dá jezdit na dráze dvou až osmiproudé, lákají i nemodeláře, kteří na půdu Anglie či Ameriky vstoupí. Kdybychom dali majitele modelů poslední jmenované třídy dohromady a nechali je s jejich automobily nastoupit na startovní čáru, máme závod s úctyhod- SVĚT MOTORŮ 1/67 Foto: R. Wittmann