Svĕt Práce, červenec-prosinec 1950 (VI/30-52)

1950-07-27 / No. 30

f L- _ «fe* I* *ÍW«6«H< ****** SVĚT PRÁCE r' ~" ' ^ JM—H,l*LHMaMAL. * ^ 1 L-U-l LLUNJ—i^JJJU^JlJLM^SjilglIJBgjgggjgfflBaiffllMJULOglIJJ !—I—ÜIÜULÜ!W!Bg!! )Ľ l1.1 UU * ROČNÍK VL, GlS. 30. PRAHA 27. CERVENCE 1950 CENA Kčs 3— SOBĚSLAVSKÉ DVANÁCTERO Jiří Pilař Právě před dvěma roky byl vyhlášen v Kroměříži program reorganisace veřejné správy v našem státě. Na manifestačním Dnu národních výborů, který se konal za přítomnosti ministra Václava Noska dne 23. července v Soběslavi, mohlo být konstatováno, že tento smělý program je dnes zhru­ba splněn. Krajské národní výbory jsou zřízeny a byla změněna územní j vnitřní organisace okresních národních výborů. Byla provedena pronikavá deeentralisaoe správy, která se tak přiblížila ještě více lidu. Byla zlikvido­vaná statutární městá a byl vytvořen nový typ národních výborů v sídlech krajů. V novém duchu byla přestavěna také lidová správa v hlavním městě Praze. Finanční hospodaření národních výborů bylo postaveno na nové, lidově demokratické základy. Byly vytvořeny komunální podniky jako jeden z pilířů socialistického sektoru v hospodářství. Byla již vybudována insti­tuce újezdních tajemníků. A nyní je prováděna a z větší části již provedena přestavba místních národnich výborů, které jsou základnou celého našeho státního zřízeni. Lze prostě bez nadsázky říci, že souběžně s přebudováním našeho hospodářství z kapitalistického na socialistické se také dovršuje pře­stavba státního aparátu z buržoasního na státní aparát socialistického typu. Reorganisace místních národních výborů probíhala za široké účasti občanstva na výběru nejlepších občaiíů do národních výborů. Kandidáti byli veřejně kritisováni. musili přednést program své budoucí činnosti a dát jej Veřejně posoudit. Ti, kteří byli pověřeni íunkeí znovu, musili svou dosa­vadní činnost ‘ obhájit před kritikou spoluobčanů. I když tato široce rozvi­nutá kampaň neprobíhala ještě ve všech obcích tak, jak by tomu mělo být, přece znamenala vcelku velký pokrok k demokratisaci naší lidové správy. Takový převrat není také a nemůže ani být věci jediné kampaně, nýbrž otázkou soustavné a dlouhodobé výchovy občanů k socialistické demokracii. Především došlo k podstatnému rozmnoženi počtu členů národních vý­borů, kterých je nyní na čtvrt milionu. K 30. červnu, kdy jejich počet ne­byl ještě úplný, stoupl v českých krajích se 139.103 na 171.865. na Sloven­sku se 40.415 na 62.322. Tak se zúčastní mnohem větší počet občanů než tomu bylo dosud přímé práce ve státním aparáte. Pronikavě se také zlep­šilo složení nových místních národních výborů. V českých krajích stoupl počet dělnických členů se 46.821 na 63.050 a na Slovensku dokonce se 7003 ha 20.289, tedy celkem o 29.515 více než dosud. Stoupl také počet malých a středních rolniků na úkor počtu rolníků vlastnících více než 15 hektarů. Není bez zajímavosti, že pronikavě stoupl také počet bezpartijních a zástup­ců složek Národní fronty, a to v českých zemích s 23% na 38,5% a na Slo­vensku na 39,93%. Reorganisace tedy zajistila a upevnila účast všech složek Národní fronty, yšech masových organisací na výkonu státní moci v obcích, posílil«! zastoupení těchto složek a organisací a zabezpečila i vedoucí úlohu komunistické strany. Nejde totiž o počet zástupců komunistické strany, ale 0 její vliv na obsah a směr práce místních národních výborů. Neméně důležité je, že podstatně stoupl v místních národních výborech také počet žen a to v českých krajích oproti dřívějším 4558 na 21.583, tedy se 3,2% na 12,7% a také na Slovensku stoupl Jejich počet na 5,92%. Zvý­šená účast žen znamená nejen že se požadavek zrovnoprávnění žen u nás uskutečňuje v praxi, nýbrž že se aktivisuje pro účast na práci státního apa­rátu další ,široký okruh ■(>bčanstva. Stoupl také počet členů z řad mládeže, a to v českých krajích s 3550 na 19.921, tedy s 2,7% na 11.9% a ija Sloven­sku na 4.18%. Nastalo také podstatné omlazení kádrů národnich výborů. Další výhodou je, že máme od nynějška na celém území státu vybudo­vány místní národní výbory podle stejných, jednotných zásad. Reorganisace vyvrcholuje a dovršuje sjednocení soustavy národních výborů v celém státě. Na Slovensku se stala příležitostí k odstranění pozůstatků buržoasně byro­kratické soustavy správy. Na dobro tam mizí soustava obecních notářů a 1 tam se dostává do rukou místních národních výborů všechna pravomoc, která jim patří. Právě nedůvěra v lid vedla k tomu, že byli bývalí notáři na Slovensku ponecháni a že jim bylo až dosud ponecháno nadřazené posta­vení v poměru k lidovým zástupcům. Reorganisace dále zavedla referentský systém i u místních národních výborů a tím ruší poslední zbytky někdejší starostenskě soustavy, kdy v obci vládl a ve správě pracoval v podstatě jediný člověk. I tady se přechází k dělbě práce a ke kolektivní spolupráci. Již dnes lze říci, že reorganisace posílila masovou základnu našeho státního aparátu, že upevnila a posílila blok pracujících měst a venkova, přinesla rozmnožení počtu i omlazení kádrů národních výborů. Je nyní ještě třeba v těchto zásadách dobudovat místní národní výborý i po organisační stránce tak. aby byly skutečně orgány no­­véhp/socialistického typu, aby mohly dobře plnit úkoly, které jim při socia. listické výstavbě připadají. Postupující vývoj k socialismu nám přináší nové a nové úkoly a ty si vynucujíVpři svém provádění nové a nové formy orga­nisace a způsoby práce. Tyto zásady a úkoly rozvedl ministr vnitra Václav Nosek ve svém so­běslavském projevu veimi podrobně a názorně před shromážděnými 7000 funkcionáři lidové správy ze všech krajů republiky a závěrem sám odpově­děl ve dvanácti stručných bodech na' otázku, co očekává pracující lid a jeho republika od každého člena mistního národního výboru. Těchto dvanáct zásad, které byly posluchači hned na místě nazvány »soběslavským dva­nácterem«. se musí stát nejen svátým dvanácterem všech členů místních ná. rodních výborů, ale dvanácterem opravdu nás všech. Tru manový krokodýlí slzy nad Koreou. Filmový festival v Karlových Varech se stal velkolepou přehlídkou novéhfo úsilí f&ntařů Vidové demokratických států. Zatím co pokrokoví delegáti ze Západu si v Karlových Varech otevřené stěíují na pronásledování, jemná jsou v zmarshallisovaných zemích vystaveni, ukazují filmy e pokrokových zemí správnou cestu, která byla v bu­dování socialismu nastoupena. Na obrázku záběr z čs. filmu reiiséra Martina Friče „Zocelení". DVA RŮZNÉ SLOVNÍKY, Michal Štemr Z města Hranice v Českosloven­sku do města Fenjanu na Koreji je velmi daleko. Něco přes 12.000 km. I ze Severní Ameriky do Koreje je velmi daleko. Také několik tisíc ki­lometrů. Ale ani značná vzdálenost, ani různost jazyků není překážkou všem poctivým lidem na celém svě­tě vyjádřit horoucné přání, aby hrdin­ný korejský lid co nejrychleji vyhnal amerického nájezdníka z vlasti. K těm poctivým lidem patří také bý­valý dělník z Vysočan, Jaroslav Se­verin, dnes důstojník naší lidové ar­mády, který před několik dny v Hra­nicích přísahal věrnost svému lidu, vládě i presidentu republiky Klemen­tu Gottwaldovi. A k americkým ná­jezdníkům patřili poručík 34. pluku 24. americké divise Herbert Marlott, kapitán Nugent a nadporučík ame­rického letectva Donald Seerman, kteří byli zajati vojskem lidově de­mokratické korejské armády. Co má Jaroslav Severin společné­ho s Koreou? Jak dát dohromady Vysočany, vojenskou akademii v Hranicích se jmény, která jsou dnes známa celému světu, Kim-Ir-Sen, Fenjan, Seul, Pusan? Ano, mají co společného, důstojník naší armády i boj korejského lidu za svobodu. Pro důstojníka naši armády je boj korejského lidu proti americ­kým interventům významnou udá­lostí, závažnou skutečnosti. Velmi blízko má český důstójnik Jaroslav Severin k důs^jníkům lidové armády bojující Koreje. V den svého jmenování důstojní­kem vyprávěl Jaroslav Severín, proč se stal důstojníkem, proč vstoupil do armády. Říkal, ie pracoval za oku­pace v bývalých závodech Aero v$ Vysočanech. Byl tehdy mladý, ale je­ho nenávist k fašistům byla nesmír­ná. Spolu s ostatními soudruhy sa­botoval. Roznášel illegální zprávy, bojoval. Říká: „Můj slovník je velmi stručný: život, mír, práce a přátelství mezi všemi lid­mi dobré vůle na celém svě­tě.“ A vedle důstojníka Jaroslava Se­verina sedl jeho matka, s obličejem plným vrásek, s prošedivělými vlasy, s rukama, které prozrazují, že se ne­mazlily se životem a s očima, září­címa štěstím a hrdosti. „Mám ra­dost,“ říká Anna Severínová, „že jsem se dožila toho, že dělníci dělají velitele v naší armádě a můj syn je jedním z nich. Vím, že uhájí nejen mne, ale všechny matky na světě." Československému důstojníku Jaro­slavu Severínovi a jeho soudruhům, kteří byli právě jmenováni důstojní­ky naší armády, ani ve snu nena­padne vydat se na loupežné tažení někam do světa. Jejich posláním je uhájit mír a ne vyvolat válku. Je­jich úkolem je bránit klidnou práci dělníků v továrnách, rolniků na po­lích a ne barbarským způsobem bombardovat školy a nemocnice, za­bíjet děti, ženy a starce. Povinností našich důstojníků je hájit vlast, bu­­de-li napaáena. Nasadit i životy, bu­­de-li to zapotřebí a ne přepadat míru­milovné sousedy. A proto má Jaro­slav Severín tak blízko Ke Koreji, k jejímu hrdinnému lidu, k jejím slav­ným vojákům a důstojníkům. A který čert vyhnal americké důs­tojníky Marlotta, Nugenta a Seer­­mana z jejich vilek, kanceláři a klu­bových křesel do Koreje? Z jakého slovníku se učí tyto svedené i nesve­dené loutky velmožů z Wall Streetu. Nízkou úroveň, pokud se dá vůbec o úrovni mluvit, ubohost a lupičskou povahu válečných paličů na Západě odhaluje věta, která se vyskytuje ve • „švédské frazeologii“, vydané ame­rickým ministerstvem války, zřejmě pr0 potřeby amerického invasního vojska ve Švédsku. A je nesporné, že tato „frazeologie“ je tištěna ve všech jazycích národů, které považují ame­ričtí „nadlidé1 za méněcenné. Čemu se uči americký voják, kdy* je poslán na loupežné tažení do ci­ziny? „Já jsem Američan — poslou­chej, nebo tě zastřelím.“ Tak zni vě­ta ve slovníku amerických „ochrán­ců" civilisace. To jsme už někde slyšeli. A není tomu tak dávno. Podobné slovníky jsme našli u zabitých esesáků u So­kolova, u nacistů, kteří byli zajati našimi vojáky u Kyjeva. „N ě m e e pán, ostatní sluhové,“ tuto větu jsme četli v zápisnicích hitle­rovských důstojníků a poddůstojníků, které jsme vyhnali za pomoci sovět­ských vojáků z Dukelského průsmy­ku, ze Slovenska, Moravy a z Čech. Daleko je, na kilometry počítáno, z Ameriky k bývalým nacistům, k loutkové vládě tak zv. západoněmée­­kého státu v Bonnu. Ale Trunmnův slovník má velmi blízko k slovníku Hitlerovu. Daleko je od náš do Koreje, ale velmi blízko má náš důstojník a vše­chen náš lid k hrdinnému korejské­mu lidu. Náš společný slovník mluví jasnou řečí: svoboda, mír, práce, lid« ské štěstí. I

Next