Tribuna, červenec-prosinec 1977 (IX/27-52)

1977-07-06 / No. 27

Ostává všestranného pokroku Ladislav Hába společnosti. Celý život Marxe a Engelse byl věnovaný teorii a praxi dělnického hnutí. Realizace jejich převratných my­šlenek o historické roli dělnické třídy, realizace socialistické teorie však připadla V. I. Leninovi, Komunistické straně Ruska, ruskému proletariátu. Šlo o nesmírně náročný úkol, který nemá v historii lidstva obdoby. Jestliže se dnes po šedesáti letech od vítězné Velké říjnové socialistické revoluce ohlédneme zpátky, pak jsme zcela prá­vem naplněni hrdostí a obdivem nad dílem, kterého pracující Sovětského svazu pod vedením komunistické strany za tak krátkou dobu dosáhli. Jde o šedesát let, ve kterých se krok za krokem naplňuje historická mise dělnické třídy, kdy se myšlenka socialistické demokracie stala skutkem. Demokra­tismus, úcta k důstojnosti člověka bez ohledu na jeho po­stavení, hodnost, příjem, bez ohledu na barvu jeho pleti, ja­zyk, národnost, to všechno je 'uskutečněním idejí, které měli na mysli ti nejlepší z nejlepších, aniž ovšem mohli ve vy­­kořisťovatelské třídní společnosti dosáhnout reálných výsledků. Všechna krásná slova o bratrství mezi lidmi, náboženská přikázání o lásce bližního k bližnímu, ideje francouzské re­voluce: rovnost, volnost, bratrství, různá filozofická učení, buržoázni humanismus a mnoho jiných teorií a názorů zů­stávalo na papíře, byly pouze velkou tužbou, velkým snem. Vykořisťovatelská společnost nemohla nic z toho uskutečnit, mohla pouze proklamací těchto ideálů zastírat pravou sku­tečnost na hony vzdálenou opravdovému demokratismu. Ve vykořisťovatelská společnosti platí demokracie pro vládnoucí menšinu, diktatura pro vykořisťované pracující masy. Teprve socialistická demokracie, ustavení diktatury proletariátu umož­nily rozšiřovat demokracii, zapojovat do ní stále širší a širší masy pracujících, dovolily vytvořit všnlidový stát, který vy­jadřuje vůli a zájmy dělnické třídy, rolnictva a inteligence. To všechno se podařilo uskutečnit za pouhých šedesát let, což měřeno historií znamená velmi krátkou dobu. V závěru zprávy přednesené na XXV. sjezdu Ov KSSS se o tom říká: »šedesát let, to je méně než průměrný lidský věk. Za tuto dobu však naše země prošla cestou, která se rovná staletím. Vybudovali jsme novou společnost, společnost, jakou lidstvo dosud nepo­znalo. Je to společnost bez krizí, společnost neustále rostoucí ekonomiky, vyspělých socialistických vztahů, společnost oprav­dové svobody. Je to společnost, kde vládne vědecký světový názor. Je to společnost pevně věřící v budoucnost, ve šťastné komunistické zítřky. Tato společnost má před sebou neome­zené perspektivy dalšího všestranného pokroku . ..« Návrh nové ústavy zakotvuje všechno, čeho bylo dosaženo od ústavy přijaté v roce 1938. Vzbudil proto zájem lidí na celém světě. Konkrétní zakotvení a zabezpečení socialistické­ho demokratismu přímo v ústavě je demokratismem rozvinu­tého socialismu. Buržoázni kritici, kteří se tak často odvo­lávají na demokracii a hovoří o lidských právech, mají pří­ležitost si zodpovědět otázku: ve státech kterého typu je více demokracie, více svobody, více lidských práv? Na XXV. sjez­du KSSS byla kritikům tohoto typu určena slova: »Známe lépe než všichni naši kritici své nedostatky, vidíme obtíže a úspěš­ně je překonáme. Vidíme a známe cesty, které vedou k dal­šímu rozvoji a zdokonalování naší společnosti. Návrh nové ústavy je jednou z nich.« týdeník pro ideologii a politiku | 6. července 1977 / cena Kčs 1,50 Neustálé rozšiřováni socialistické demokracie předpokládá především stále širší účast pracujících na řízení. Pro to je však nutné vytvořit řadu předpokladů, překonat řadu překážek a obtíží jak objektivních, tak subjektivních. Již od samého vzniku Marxistické revoluční strany, strany, která se ve své činnosti řídila a řídí vědeckým světovým názorem, bylo zřej­mé, že naplnit a v praxi uplatnit jednu ze základních tezi materialistického pojetí dějin o rozhodující úloze lidových mas ve vývoji společnosti si vyžádá velkého úsilí, nemalé re­voluční iniciativy, smělosti a bojovnosti, stejně tak jako trpě­livosti, uváženosti a taktu od revolučního předvoje, od děl­nické třídy a její revoluční strany. Proletariát neměl z po­čátku skutečně nic více než své okovy. Zkušenosti získané v boji za jeho práva byly často zkreslovány různými utopis­tickými představami, které neměly s vědeckým učením nic společného a spíše zaváděly na scestí, než aby pomáhaly v organizování, v boji. Revoluční teorie musela nejdříve pře­konat utopistické představy a musela změnit socialismus z utopie ve vědu. Je známo, že tento úkol splnili K. Marx a B. Engels. Hned od samého počátku vnášení vědecké teorie do děl­nického hnutí bylo nutné bojovat na dvě strany; jednak proti pokusům zdiskreditovat nové učení tím, že jeho zásady by by­ly vykládány značně zjednodušeně a mechanicky, jednak proti těm, kteří obviňovali Marxe z přílišné učenosti, z nesrozu­mitelnosti, z neznalosti skutečného postavení proletariátu ve „Tolerance“ Bruno Kreiského (str. 8) • Před rokem v Berlíně (str. 10) • K pa­řížské konferenci o mezinárodní hospo­dářské spolupráci (str* 12) • Polsko-náš soused, přítel a spojenec (str. 16) Bohumil Němec Motto: Článek 8. Hlavním smě­rem vývoje politického systému so­větské společnosti je další rozvíjení socialistické demokracie: stále širší účast pracujících na řízení společen­ských a státních záležitostí, zdoko­nalování státního aparátu, zvyšová­ní aktivity společenských organiza­cí, posilování lidové kontroly, upev­ňování právního základu státního a společenského života, rozšiřování zá­sady veřejnosti a neustálé respekto­vání veřejného mínění. (Návrh Ústavy SSSR) BURŽOÁZNI DEMOKRACIE VZOREM? Příprava přijetí nové Oslavy SSSR probíhá v období, kdy celý kapitalistický systém prodělává hlubokou celospolečenskou krizi. Je to i krize buržoázni demokracie, kterou nám nejen buržoazie, ale i mnozí »přátelé lidu«, oportunisté a revizionisté, chtějí dávat za vzor. Zejména v posledním období ze­sílila ideologická kampaň buržoažních sdě­lovacích prostředků proti socialistické de­mokracii. Soudobá buržoázni a reformistic­ká ideologie v otázkách demokracie však nepřináší nic nového k podstatě věci. Nové je jen to, že se snaží využít Závěrečného aktu z Helsink k tomu, aby zahájila třídní podstatu celého problému a pod praporem abstraktních frází o svobodě, lidských prá­vech a demokracii rozpoutala nenávistné útoky proti socialistickým zemím. Jde přitom o aplikaci stále téhož meto­dologického přístupu, který Lenin kriticky rozebral již v polemice s Kautským. Tato metoda spočívá v odtrhování státo­právních forem od jejich sociálně politic­kého a ekonomického obsahu — v tom, že se operuje s obecným pojmem (»čisté«) demokracie a lidských práv tam, kde je třeba specifikovat třídní podstatu. Jde vždy znovu o pokus líčit státoprávní formy nad­­třídně a ve skutečnosti přitom vydávat buržoázni demokracii za vzorovou, věčnou formu lidské svobody a lidského soužití. Podstatné rozdíly mezi buržoázni a socia­listickou demokracií zákonitě vyplývají z rozdílu mezi dvěma odlišnými společen­skoekonomickými formacemi. Buržoázni demokracie je politickou for­mou, která je především jedním z nástrojů zachování stavu třídní nadvlády vykořisťo­­vatelské buržoázni menšiny společnosti. Socialistická demokracie je naopak poli­tickou formou prosazování vůle dělnické třídy a jejícli spojenců — pracující většiny společnosti. Je nástrojem revolučních pře­měn — realizace historických zájmů a cílů dělnické třídy. V tomto smyslu každý socialistický stát i tehdy, když v ohni třídních bojů využívá některých dočasných omezení v oblasti po­litických prév a svobod, je svou podstatou mnohem demokratičtější než nejvybrouše­nější a nejliberálnější režim buržoázni de­mokracie. (Pokračování na straně 3f Foto V. IFSER

Next