Tribuna, červenec-prosinec 1977 (IX/27-52)
1977-07-06 / No. 27
Ostává všestranného pokroku Ladislav Hába společnosti. Celý život Marxe a Engelse byl věnovaný teorii a praxi dělnického hnutí. Realizace jejich převratných myšlenek o historické roli dělnické třídy, realizace socialistické teorie však připadla V. I. Leninovi, Komunistické straně Ruska, ruskému proletariátu. Šlo o nesmírně náročný úkol, který nemá v historii lidstva obdoby. Jestliže se dnes po šedesáti letech od vítězné Velké říjnové socialistické revoluce ohlédneme zpátky, pak jsme zcela právem naplněni hrdostí a obdivem nad dílem, kterého pracující Sovětského svazu pod vedením komunistické strany za tak krátkou dobu dosáhli. Jde o šedesát let, ve kterých se krok za krokem naplňuje historická mise dělnické třídy, kdy se myšlenka socialistické demokracie stala skutkem. Demokratismus, úcta k důstojnosti člověka bez ohledu na jeho postavení, hodnost, příjem, bez ohledu na barvu jeho pleti, jazyk, národnost, to všechno je 'uskutečněním idejí, které měli na mysli ti nejlepší z nejlepších, aniž ovšem mohli ve vykořisťovatelské třídní společnosti dosáhnout reálných výsledků. Všechna krásná slova o bratrství mezi lidmi, náboženská přikázání o lásce bližního k bližnímu, ideje francouzské revoluce: rovnost, volnost, bratrství, různá filozofická učení, buržoázni humanismus a mnoho jiných teorií a názorů zůstávalo na papíře, byly pouze velkou tužbou, velkým snem. Vykořisťovatelská společnost nemohla nic z toho uskutečnit, mohla pouze proklamací těchto ideálů zastírat pravou skutečnost na hony vzdálenou opravdovému demokratismu. Ve vykořisťovatelská společnosti platí demokracie pro vládnoucí menšinu, diktatura pro vykořisťované pracující masy. Teprve socialistická demokracie, ustavení diktatury proletariátu umožnily rozšiřovat demokracii, zapojovat do ní stále širší a širší masy pracujících, dovolily vytvořit všnlidový stát, který vyjadřuje vůli a zájmy dělnické třídy, rolnictva a inteligence. To všechno se podařilo uskutečnit za pouhých šedesát let, což měřeno historií znamená velmi krátkou dobu. V závěru zprávy přednesené na XXV. sjezdu Ov KSSS se o tom říká: »šedesát let, to je méně než průměrný lidský věk. Za tuto dobu však naše země prošla cestou, která se rovná staletím. Vybudovali jsme novou společnost, společnost, jakou lidstvo dosud nepoznalo. Je to společnost bez krizí, společnost neustále rostoucí ekonomiky, vyspělých socialistických vztahů, společnost opravdové svobody. Je to společnost, kde vládne vědecký světový názor. Je to společnost pevně věřící v budoucnost, ve šťastné komunistické zítřky. Tato společnost má před sebou neomezené perspektivy dalšího všestranného pokroku . ..« Návrh nové ústavy zakotvuje všechno, čeho bylo dosaženo od ústavy přijaté v roce 1938. Vzbudil proto zájem lidí na celém světě. Konkrétní zakotvení a zabezpečení socialistického demokratismu přímo v ústavě je demokratismem rozvinutého socialismu. Buržoázni kritici, kteří se tak často odvolávají na demokracii a hovoří o lidských právech, mají příležitost si zodpovědět otázku: ve státech kterého typu je více demokracie, více svobody, více lidských práv? Na XXV. sjezdu KSSS byla kritikům tohoto typu určena slova: »Známe lépe než všichni naši kritici své nedostatky, vidíme obtíže a úspěšně je překonáme. Vidíme a známe cesty, které vedou k dalšímu rozvoji a zdokonalování naší společnosti. Návrh nové ústavy je jednou z nich.« týdeník pro ideologii a politiku | 6. července 1977 / cena Kčs 1,50 Neustálé rozšiřováni socialistické demokracie předpokládá především stále širší účast pracujících na řízení. Pro to je však nutné vytvořit řadu předpokladů, překonat řadu překážek a obtíží jak objektivních, tak subjektivních. Již od samého vzniku Marxistické revoluční strany, strany, která se ve své činnosti řídila a řídí vědeckým světovým názorem, bylo zřejmé, že naplnit a v praxi uplatnit jednu ze základních tezi materialistického pojetí dějin o rozhodující úloze lidových mas ve vývoji společnosti si vyžádá velkého úsilí, nemalé revoluční iniciativy, smělosti a bojovnosti, stejně tak jako trpělivosti, uváženosti a taktu od revolučního předvoje, od dělnické třídy a její revoluční strany. Proletariát neměl z počátku skutečně nic více než své okovy. Zkušenosti získané v boji za jeho práva byly často zkreslovány různými utopistickými představami, které neměly s vědeckým učením nic společného a spíše zaváděly na scestí, než aby pomáhaly v organizování, v boji. Revoluční teorie musela nejdříve překonat utopistické představy a musela změnit socialismus z utopie ve vědu. Je známo, že tento úkol splnili K. Marx a B. Engels. Hned od samého počátku vnášení vědecké teorie do dělnického hnutí bylo nutné bojovat na dvě strany; jednak proti pokusům zdiskreditovat nové učení tím, že jeho zásady by byly vykládány značně zjednodušeně a mechanicky, jednak proti těm, kteří obviňovali Marxe z přílišné učenosti, z nesrozumitelnosti, z neznalosti skutečného postavení proletariátu ve „Tolerance“ Bruno Kreiského (str. 8) • Před rokem v Berlíně (str. 10) • K pařížské konferenci o mezinárodní hospodářské spolupráci (str* 12) • Polsko-náš soused, přítel a spojenec (str. 16) Bohumil Němec Motto: Článek 8. Hlavním směrem vývoje politického systému sovětské společnosti je další rozvíjení socialistické demokracie: stále širší účast pracujících na řízení společenských a státních záležitostí, zdokonalování státního aparátu, zvyšování aktivity společenských organizací, posilování lidové kontroly, upevňování právního základu státního a společenského života, rozšiřování zásady veřejnosti a neustálé respektování veřejného mínění. (Návrh Ústavy SSSR) BURŽOÁZNI DEMOKRACIE VZOREM? Příprava přijetí nové Oslavy SSSR probíhá v období, kdy celý kapitalistický systém prodělává hlubokou celospolečenskou krizi. Je to i krize buržoázni demokracie, kterou nám nejen buržoazie, ale i mnozí »přátelé lidu«, oportunisté a revizionisté, chtějí dávat za vzor. Zejména v posledním období zesílila ideologická kampaň buržoažních sdělovacích prostředků proti socialistické demokracii. Soudobá buržoázni a reformistická ideologie v otázkách demokracie však nepřináší nic nového k podstatě věci. Nové je jen to, že se snaží využít Závěrečného aktu z Helsink k tomu, aby zahájila třídní podstatu celého problému a pod praporem abstraktních frází o svobodě, lidských právech a demokracii rozpoutala nenávistné útoky proti socialistickým zemím. Jde přitom o aplikaci stále téhož metodologického přístupu, který Lenin kriticky rozebral již v polemice s Kautským. Tato metoda spočívá v odtrhování státoprávních forem od jejich sociálně politického a ekonomického obsahu — v tom, že se operuje s obecným pojmem (»čisté«) demokracie a lidských práv tam, kde je třeba specifikovat třídní podstatu. Jde vždy znovu o pokus líčit státoprávní formy nadtřídně a ve skutečnosti přitom vydávat buržoázni demokracii za vzorovou, věčnou formu lidské svobody a lidského soužití. Podstatné rozdíly mezi buržoázni a socialistickou demokracií zákonitě vyplývají z rozdílu mezi dvěma odlišnými společenskoekonomickými formacemi. Buržoázni demokracie je politickou formou, která je především jedním z nástrojů zachování stavu třídní nadvlády vykořisťovatelské buržoázni menšiny společnosti. Socialistická demokracie je naopak politickou formou prosazování vůle dělnické třídy a jejícli spojenců — pracující většiny společnosti. Je nástrojem revolučních přeměn — realizace historických zájmů a cílů dělnické třídy. V tomto smyslu každý socialistický stát i tehdy, když v ohni třídních bojů využívá některých dočasných omezení v oblasti politických prév a svobod, je svou podstatou mnohem demokratičtější než nejvybroušenější a nejliberálnější režim buržoázni demokracie. (Pokračování na straně 3f Foto V. IFSER