Učitelské Noviny, leden-červen 1971 (XXI/1-25)
1971-04-22 / No. 16
MILÁ NÁVŠTĚVA 5. dubna přijela do Československa milá návštěva — šestičlenná delegace ministerstva lidového vzdělám NDR v čele s ministryní soudružkou Margot Honeckerovou. Není to poprvé, kdy k nám přicházejí naší přátelé ze školské oblasti z Německé demokratické republiky, poprvé však od krizových let přicházejí na tak vysoké úrovni. Vzájemné rozhovory delegace s vedoucími pracovníky ministerstva školství posloužily poohlédnutí zpět, na vývoj vzájemných styků ve školství v nedávných letech a na vše to, co pomáhalo tyto styky upevňovat a prohlubovat, i na to, co je kalilo a bránilo jejich úspěšné realizaci. Těžiště rozhovorů však spočívalo v poskytnutí vzájemných informací o všeobecně vzdělávacím školství v NDR a ČSSR a především v projednávání dalších možností styků a spolupráce, v jednání o konkrétních kontaktech za účelem výměny zkušeností na všech úsecích všeobecně vzdělávacího školství. Výsledkem jednání bylo podepsání úmluvy o spolupráci v oblasti všeobecně vzdělávacího školství mezi ČSSR a NDR, v souladu s dohodou mezi vládou ČSSR a vládou NDR o vědecké a kulturní spolupráci ze dne 6. října 1964. Podpisy ministra prof dr. Jaromíra Hrbka, DrSc., a ministryně Margot Honeckerová potvrdily, že obě strany dají vše pro to, aby úmluva vstoupila plně do života. Úmluva stanoví cíle vzájemné spolupráce, ukazuje, na co se tato spolupráce zaměří. Především budou všechna opatření směřovat k tomu, aby v duchu proletářského internacionalismu obě strany podporovaly všechna opatření mezi pedagogy a školskou mládeží ve prospěch upevňování přátelství mezi národy Československa a Německé demokratické republiky a přátelství k Sovětskému svazu. Úmluva se neomezuje jen na všeobecné formulace, ale stanoví i konkrétní cesty spolupráce, čemu věnovat pozornost, její formy a metody. Především se zaměří na spolupráci v oblasti socialistického vzdělávání a výchovy školní mládeže, plánování a řízení všeobecně vzdělávacího školství, přípravu c doškolování učitelů, na základní otázky marxisticko-leninské pedagogiky, ale i na další otázky, jako je například výzkum a vývoj učebních pomůcek a učebnic. K realizaci uvedených úkolů budou navázány pracovní kontakty různých složek a orgánů školské soustavy obou států, dojde k výměně materiálů týkajících se školství a pedagogiky — například pedagogických učebnic a literatury, budou pořádány konzultace, výměny pracovníků z oblasti všeobecně vzdělávacího školství apod. Stanoví se i konkrétní formy různých studijních pobytů, kursů učitelů němčiny, resp. češtiny, exkursí a praktik odborných učitelů různých předmětů. Úmluva uvádí jmenovitě, které vědecko-výzkumné pedagogické ústavy a pedagogická nakladatelství budou udržovat pravidelné pracovní kolektivy, formuluje i úkoly a zaměření spolupráce Učitelských novin obou států, a — což je zvlášt důležité — stanoví partnerské dvojice pro vzájemnou spolupráci mezi školskými správami jednotlivých krajů v českých zemích a NDR a mezi pedagogickými fakultami u nás a obdobnými zařízeními v NDR. Návštěvu ministryně Margot Honeckerové v Československu byla plodná a užitečná. Potvrdil to i její krátký pobyt v gymnasiu v Praze 2 - Wilhelma Piecka, i přijetí předsedou vlády ČSSR dr. Lubomírem Strougalem; vyjádřil to i interview soudružky ministryně pro Učitelské nov;ny, který uveřejníme v příštím čísle UN. Nk 22. dubna 1971 - ročník XXI (74) - číslo 16 Je přechod žáků z 5. do 6 tříd ještě problémem? Před několika týdny jsme hodnotili práci žáků za 1. pololetí školního roku. Při takové příležitosti hovoříme nejen o výsledcích práce, ale také o příěinách poklesu nebo naopak o vzestupné tendenci vědomostí a chování v jednotlivých třídách i předmětech. V této souvislosti se ještě před několika léty pravidelně objevovaly na pedagogických poradách stejné problémy. Byl to přestup žáků z >5. do 6. tříd, iprovázený velkými obtížemi. Třídní učitelé 6. ročníků hovořili o těžkostech práce se žáky, o poklesu prospěchu, kázně a pracovní morálky ve srovnání s 5. ročníkem. Jako příčinu označovali malou samostatnost dětí, příliš volné pracovní tempo, bezradnost, malou soustředěnost na vyučování i malé znalosti. Nejhůře v tomto hodnocení dopadly děti s průměrným prospěchem a děti z málotřídních škol. Tato každoročně se opakující situace přinášela s sebou lhodmě zla. Především to bylo zklamání žáků, kteří najednou ztráceli chuť do práce, pomalu se vytrácely i vypěstované návyky pravidelné přípravy na vyučování,'někteří dokonce přecházeli do zjevné pasivity nebo agresivity. Ojediněle se vyskytovalo i záškoláctví. Stejné bylo i zklamání rodičů, kteří byli nemile překvapeni zhoršenými výsledky svých dětí a nedovedli si je dost dobře vysvětlit. Vždyť do této doby jejich děti chodily do školy rády a slovo soudružky učitelky sehrálo nejdůležitější úlohu v rozhodování, v práci, v chování i jednání. Pravidelně se na vyučování připravovaly a zapomínání bylo skutečně ojedinělým zjevem. V neposlední řadě toto rozčarování přinášelo nevraživost mezi učiteli 1. a 2. stupně, dokonce svalování viny jednoho na druhého a poukazování na nedostatky v práci druhého bez potřebných znalostí. Často se tvto třecí plochy přenesly i do schůzí SRFŠ a dalších organizací na škole. To samozřejmě autoritě školy nijak neposloužilo. Jak takovéto situaci čelit? Cíl nás pedagogů i vychovatelů je stejný a společný: vychovat všestranně vzdělaného člověka pro naši socialistickou společnost. Proto musí práce učitelů probíhat ve vzájemné shodě a porozumění Každý stupeň má své zvláštnosti, které je třeba respektovat, ale také je znát. Učitel 1.—5. ročníku má pro svou výchovně vzdělávací práci některé výhody. Je se svými žáky téměř celý den, může tedy dobře poznat jejich vlastnosti, záliby, ale také překážky pro pochopení učiva i pro vypěstování potřebných návyků. Většinou pracuje se stejným kolektivem několik let, zná dobře rodinné podmínky. Rozborem všedh těchto získaných informací o žáku dochází k volbě nejvhodnějších metod pro svou práci. Individuálním přístupem řeší rozdílnost kvality mezi žáky. Výuka je kombinována s hrou, manuální prací. Je dosaženo velice těsného kontaktu. mezi žákem a učitelem. Učitel má možnost působit na každého žáka, protože i mejslabší žák v českém jazyce nebo počtech se může pěkně projevovat v jiném předmětě; většinou to bývá v pracovním vyučování, v tělesné výchově, hudební nebo výtvarné výchově. Často se hovoří o rezervách na 1. stupni. Nechci tvrdit, že látky je příliš mnoho, ale musíme pamatovat na to, že v počátečních ročnících vyžaduje hodně času vypěstování pracovních návyků, dobrého chování i osobních morálních vlastností každého žáka. Nemůžeme být ani plně spokojeni s výsledky ve všech složkách vyučování. Mnoho starostí nám činí vyjadřování žáků, kvalita čtení, slohu, logické myšlení v počtech, samostatnost žáků při práci atd. Proto pro učitele 1. stupně zůstává nadále úkolem zvýšit nároky v triviu, ve formulování odpovědí. V 5. ročníku je nutné úměrně zvyšovat pracovní tempo, ve spolupráci s učiteli 6. ročníku přizpůsobit formy zkoušení a prověřování. Při hodnocení zachovat komplexnost a dodržovat úměrnost klasifikace. Zkušenosti z minulých let stále dokazují kladný význam poloodborného vyučování pro přechod žáků na druhý stupeň. Je přínosem i pro učitele 6.-9. ročníku, kteří mají možnost si ověřit mentalitu i možnosti žáků mladšího věku, jejich přístup k práci i jejich vyučovací výsledky. Naopak zase žáci poznávají další učitele školy, seznamují se s náročnějšími formami práce a s růzňorodostí způsobů práce učitelů. Poloodborná výuka se osvědčila v ruském jazyce, tělesné výchově, hudební a výtvarné výchově. Třídní učitel 6. třídy přebírá odpovědnost učitele 1.—5. ročníku za další úspěšné vedení žákovského kolektivu. Jeho možnosti jsou sice omezeny počtem hodin předmětů jeho aprobace, ale při dobré souhře s ostatními vyučujícími musí být výchovný výsledek kladný. Základem dobré práce v 6. ročníku by mělo být úsilí učitelů o urychlené sžití žáků a vytvořeni nového kolektivu, o seznámení se způsoby práce jednotlivých vyučujících. Každý pedagdg musí dětem vyložit svůj způsob práce, svoje nároky, formy zkoušení a prověřování. Zásadou je postupné navykání a vystříhání se jakéhokoliv „profesorského“ přístupu k žákům. Je známo z psychologie, jak důležitý je vztah učitele a žáka pro vlastní pedagogickou a výchovnou činnost. Jde nám o lormování mladého člověka, o rozvíjení jeho mravních a společenských hodnot, a to není snadné. Nedostatek citu, pozornosti a taktu vede ke zbytečným konfliktním situacím, k odporu a nekázni. Velmi záporně například může působit špatně volený zjišťovací diktát, který je přeplněn gramatickými jevy a zadán hned na začátku 6. třídy. Nové prostředí třídy, nový učitel, někde i tréma — a dovršením je řada špatných známek. Tyto počáteční neúspěchy žáka znechutí, zvláště zveličíme-li ještě jeho chyby mentorováním a zesměšňováním. Než se třídní učitel vůbec poprvé setká se svými žáky, měl by je znát z prostudování pedagogických záznamů, z osobního rozhovoru s vyučujícími v 5. třídě. I. čtvrtletí 6. ročníku by mělo být poznamenáno intenzívním opakováním učiva a přizpůsobeno nutná adaptaci žáka. Někteří vyučující navrhují, aby první prověrka v hlavních předmětech byla stejná se závěrečnou v 5. ročníku s možností srovnání a zjištění, co žáci zapomněli. Zároveň je třeba se vystříhat unáhlených soudů o znalostech dítěte. Hodnotit můžeme teprve tehdy, když poznáme jeho písemný, ale i ústní projev, jeho přístup k práci. U písemného ověřování je třeba oddělit neprohrané jevy, dát dětem také možnost v klidu si práci opravit a zkontrolovah—Závažnost pedagogické diagnózy žáků při přechodu z 5. do 6. ročníku vyžaduje, aby se výběr učitelů do funkce třídních učitelů 6. tříd řešil nejpozději na začátku posledního školního čtvrtletí, neboť práce třídního učitele budoucí 6. třídy vlastně začíná již v posledním čtvrtletí posledního školního roku. (Hospitace v 5. třídě, studium pedagogické dokumentace, prověřování úrovně vědomostí, účast na třídmické besedě rodičů aj.) Velmi se nám osvědčují vzájemné hospitace učitelů 6. tříd v 5. třídě a naopak. Spolupráce těchto učitelů je nesporně důležitá. Zároveň by měl učitel 6. ročníku znát osnovy 1.—5. ročníku a učitel 5. třídy osnovy českého jazyka a matematiky v 6. třídě. Tomu mohou napomoci společné metodické schůzky v některých předmětech i s učiteli venkovských škol. Otázka spolupráce s těmito školami by vyžadovala samostatné pojednání. Práce v málotřídních školách je složitá a velice náročná. Žáci přicházejí do městských škol s dobrými návyky v samostatné práci, ale mají i některé potíže. Dojíždění, noví spolužáci, noví učitelé, nové prostředí jim ztěžuje rychlé přizpůsobení. Mnoho rodin nemůže svým dětem pomoci radou, protože k tomu nemají již potřebné znalosti. Přesto můžeme říci, že venkovské školy v našem okrese plní své poslání. V loňském roce jsem si ověřila vědomosti žáků v Dobevi, kde jsem zadala žákům 5. třídy stejnou prověrku z počtů a českého jazyka jako v naší škole. Děti obstály dobře a znalosti odpovídaly klasifikaci. Spolupráce s venkovskými školami je zajištěna také v rámci OPS. Scházíme se na pracovních metodických schůzkách, společně se školíme, zpracováváme texty pro společné měření vědomostí žáků, navzájem hospitujeme, spolupracujeme v organizaci ROH. Smažíme se společně o to, abychom odstranili zbytečné překážky ve své pedagogické práci a mohli se více věnovat kvalitám svých metod. Proto jsme otázce přechodu žáků z 5. do 6. třídy věnovali na začátku letošního školního roku dostatek času jak v jednání v sekci OPS, tak v jednání pedagogických rad na jednotlivých školách. Výsledek těchto pracovních schůzek byl jednoznačný. Kdo chce, ten ví. Teď už záleží na tom, aby všichni učitelé chtěli. Výsledek je potom zaručen. MARIE YVDCWYCZYNOVÄ, zást. ředitele ZDŠ kpt Jaroše, Písek Ministryně lidového vzdělání NDR MARGOT HONECKEROVÄ a ministr školství CSR prof. dr. JAROMÍR HRBEK, DrSc., po podpisu úmluvy o spolupráci v oblasti všeobecně vzdělávacího ško>lství mezi ČSSR a NDR. Snímek ]. Martínka