Učitelské Noviny, leden-červen 1974 (XXIV/1-26)
1974-03-28 / No. 13
28. 3. - DEN UČITELŮ Kdyby někdo řekl: Co s toho bude, stanou-li se řemeslníci, sedláci, nosiči a dokonce i Ženšti nfy vzdělanými? To odpovídám: To bude, že každý bude míti potom dosti řádné látky k myšlení, toužení, snažení a konání, až se toto všeobecné vzdělání mládeže ustanoví náležitým způsobem, A že všichni budou vědět, kam mají řídit všech na svá jednání a toužení života, mezi kterými mezemi se mají bráti a kterým způsobem má každý hájit své místo. VELKÁ DIDAKTIKA Komenský stále živý v Doc. PhDr. MIROSLAV SOMR, CSc., \> proděkan Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích Po ukončení studií v Herbornu a Heidelbergu vrací se roku 1614 mladý Jan Amos Komenský do vlasti. Cestu z Heidelbergu do Prahy „urazil docela sám a pěšky“. Nese si sebou rukopis Koperníkova díla O bězích těles nebeských. On, který nikdy nemohl najít s Kopernikem společnou cestu vědeckého poznání, zakoupil si zá zbytek peněz dílo, které se stalo světlem pravdy. Stejně jako Kopernik zapálil Komenský pochodeň, která přes všechny vnitřní „labyrinty“, se kterými po celý život zápasil, protiklady rozumu a víry, poznání a zjevení, osvítila cestu lidskému rozumu a konáni. Životnost Komenského díla neztratila nic ze své bohatosti myšlenkové i přes hluboké proměny, které zaznamenal obraz světa od dob jeho života. Komenský zůstane mužem 17. století, ale také velkým myslitelem, spojujícím horoucí české vlastenectví s internacionální solidaritou, která přesáhla hranice starého kontinentu a přinesla užitek celému lidstvu. Proto je právem nazýván „učitelem národů“. Podstata Komenského vychovatelského úsilí tkví v jeho demokratismu, požadujícím vzdělání pro všechny, bez rozdílu pohlaví a povolání. Naše socialistická přítomnost naplnila tento Komenského Ideál budoucnosti a marxistická pedagogika rozvinula jeho pedagogický optimismus, víru v člověka předurčeného všemi svými rysy k harmonickému rozvoji schopností a vloh. Ve svém díle Komenský postupně realizuje celkovou změnu v oblasti výchovy a vzdělání. Jeho česká verze Didaktiky je prVní ucelená soustava názorů v tomto smyslu, je nástrojem k tomu, aby vzdělání se dostalo všem lidem. Je prvním myslitelem, který vznešený společenský smysl výchovy naplňuje aktivním humanismem. Komenský byl osobností, jež ve své době patřila k nejpodnětnějším, nejaktivnějším a nejdůslednějším. Jeho vševědné snahy vedou k zdokonalení člověka, který ve veřejných školách získává vzdělání a stává se v souladu s harmonií světa dokonalým. Tímto vzděláním slouží nejen sobě, ale především druhým lidem na této zemi, v životě, kde všechno přemáhá nezdolná práce. „Nebot lidé, rostou-li bez vzdělání, rostou jako plané stromy, jako trní, kopřivy a hloží, mají-li růsti jako štěpné stromy v zahradách, pak musí býti horlivě pěstováni, zavlažováni a štěpováni.“ (Vševýchova.) Na cestě k „Všenápravě“ vyjadřuje Komenský přesvěd čení, že zbraně ducha a rozumu, osvěty, jsou mocnější než zbraně fyzické, a svými spisy se snaží ovlivnit současné politické dění. V květnu roku 1667 vydává útlou knížku pod názvem „Anděl míru, poslaný k mírovým vyslancům anglickým a nizozemským do Bredy, odtud pak k poslání určený ke všem křesťanům po Evropě, a nato i ke všem národům po celém světě, aby sé zastavili, válčit přestali...“ S ní se pětasedmdesátiletý Komenský vydal z Amsterodamu do Bredy, aby pro svůj program smíru osobně získal jednající vyslance. Komenský v tomto (Dokončení na str. 3.) U príležitosti DNE UCITELO zdravíme všechny učitele, výchovné a školské pracovníky, všechna děvčata a chlapce, kteří se rozhodli pro učitelské povolání tak jako studentky II. ročníku pedagogické školy Zdeňka Nejedlého v Litomyšli Ina snímku E. Starého spolu se svou profesorkou Zdeňkou Olivovou při hodině výtvarné výchovyj. POHLED BO BUDOUCNOSTI ' Ing. JOSEf HAVLÍN, Tak jako každoročně patří i letošní 28. březen našim učitelům. Vzpomínáme při něm velkých myšlenek a demokratických principů ve výchově a vzdělávání J. A. Komenského i všech, kteří pokračovali v jeho díle a usilovali o to, aby cestou vzdělání přivedli člověka k pravdivému poznání a pochopení života, k schopnostem jej ušlechtile naplňovat. Naše socialistická společnost v tento den oceňuje svědomitou práci všech našich učitelů a vychovatelů. Při letošních oslavách Dne učitelů se máme nad čím zamýšlet. Dosáhli jsme výrazného pokroku při realizaci závěrů XIV. sjezdu KSČ a mnoho se už udělalo k naplnění závěrů loňského plenárního zasedání OV KSČ k problémům mladého pokolení. Na tom všem se značnou měrou podíleli učitelé a výchovní pracovníci škol všech stupňů, pracovníci školské správy, národních výborů i společenských organizací. Vedle radostných svátečních chvil musíme ale pohlížet do* budoucnosti, na další perspektivu rozvoje vzdělání a jeho stále důležitější úlohu v procesu dalšího vývoje naší společnosti. Jsme-li dnes a tím spíše v budoucnu postaveni před náročný úkol nepřetržitě zvyšovat produktivitu práce, vidíme, že máme v podstatě jedinou, ale také nejúčinnější možnost, jak toho dosáhnout — zvyšovat vzdělanost a kvalifikaci nejširších vrstev pracujících. Naše výchovně vzdělávací soustava stojí při tomto pohledu před závažnými úkoly: zvýšit profesionální mobilnost i adaptabilitu absolventů škol všech stupňů, zkvalitnit úroveň přípravy dělnického dorostu, vytvořit širokoprofilové učební obory a zabezpečit mnohostranné použití absolventů středních i vysokých škol; dosáhnout, aby se vzdělávání stalo celoživotní nutností, permanentním procesem u co největšího počtu obyvatelstva a v neposlední řadě spolehlivým článkem intenzivního rozvoje socialistické dělby práce mezi státy Rady vzájemné hospodářské pomoci. Z uvedeného výčtu je zřejmé, jak náročné jsou tyto úkoly z hlediska vytvoření odpovídajících podmínek v samotné struktuře systému výchovy a vzdělávání, zejména pokud jde o výběr a transformaci poznatků, vědomostí a dovedností pro jednotlivé stupně i druhy škol. . Pozitivní řešení této situace vyžaduje pružně uzpůsobit obsah, metody i formy školní práce v souladu s rychlým rozvojem vědy a techniky, s požadavky dneška i vzhledem k potřebám předpokládaného vývoje. Zásadou přitom je provádět minimální zásahy do organizační struktury školské soustavy, ale podstatně změnit její vlastnosti tak, aby nekladla důraz na mechanickou paměť a reprodukční schopnosti mladých lidí, nýbrž účinně formovala osobnost žáka, vedla ho k samostatnému myšlení a tvořivé činnosti. Tato zásada bude rozhodující při obsahové přestavbě vzdělávacího ministr školství ČSR systému, při eliminaci zbytečných faktů, které škola dosud svým žákům předává, a při volbě takových prvků pro výuku, jichž bude možno nejvhodněji využít ve všestranném, formativním pedagogickém procesu. Změna kvality obsahu vzdělání, které naše školy poskytují, resp. budou poskytovat, není zdaleka jednoduchou věcí. Vzdělávací soustava je živý, celistvý organismus s vlastní vnitřní logikou, vyžadující účelnou návaznost mezi jednotlivými stupni i zdravou rovnováhu s optimálními proporcemi mezi jednotlivými školskými typy. Změna, která se zprvu týká jen některého článku, může se posléze výrazně projevit v celé školské soustavě. Proto všechny dílčí úpravy je třeba důkladně zvažovat a provádět je se zřetelem k celému systému a konečnému cíli. Vezmeme-li v úvahu prudkou akceleraci sociálního, vědeckého a technického pokroku naší epochy, bylo by iluzorní předpokládat, že v2tdělávací soustava může dosáhnout stavu trvalé stabilizace v tradičním pojetí. Proto nyní při práci na dlouhodobém rozvoji našeho školství usilujeme předně o vyjasnění a stabilizaci perspektiv. V tomto postupu je záruka, že dílčí změny učiněné dnes budou v souladu i s dalšími podstatnějšími změnami v budoucnosti. Základní záměr strategie obsahové přestavby školy lze proto charakterizovat jako promyšlenou etapizaci, která důsledně vychází ze současných podmínek, respektuje je, ale zároveň vhodně usiluje o jejich postupné zlepšování. Přitom se zvažuje únosnost frontálních přeměn tak, aby přes jejich často progresivní podstatu při univerzálním zavedení v masovém měřítku nedošlo k jejich diskreditaci. Proto klademe tak velký důraz na experimentální ověřování všech předpokládaných změn, ať již se týkají oblasti základních škol, prioritního úseku učňovského školství i dalších článků výchovně vzdělávací soustavy. Předpokládáme také, že naši učitelé tuto strategii nejen pochopí, ale pomohou pozitivně ovlivňovat veřejnost, zejména rodiče, kterým se někdy zdá tento postup zbytečně zdlouhavý a kladou nejčastěji otázku: Víte-li, co chcete, proč to neučiníte ihned? jenomže zde nestačí pouze znát, čeho chceme dosáhnout, ale také vědět, j a k nejlépe toho docílit a vyloučit předem možnost, aby nová úprava všeobecným zavedením do praxe ztratila svůj progresivní charakter, či se dokonce stala brzdou dalšího vývoje. Ve všech připravovaných opatřeních máme stále na mysli postupné změny kvality pedagogického procesu, který musí poskytovat optimální prostor pro přípravu a tvořivou produktivní činnost mladého člověka ve prospěch společnosti i k vlastní seberealizaci. To si vyžádá rovnoměrnější a racionálnější uspořádání obou hlavních stránek rozvoje osobnosti, tzn. jejího vlastního vývinu a jejích tvůrčích sil. (Dokončeni na str. 3.J