Učitelské Noviny, leden-červen 1974 (XXIV/1-26)

1974-03-28 / No. 13

28. 3. - DEN UČITELŮ Kdyby někdo řekl: Co s toho bude, stanou-li se řemeslníci, sedláci, nosiči a dokonce i Ženšti nfy vzdělanými? To odpovídám: To bude, že každý bude míti potom dosti řádné látky k myšlení, toužení, snažení a konání, až se toto všeobecné vzdělání mládeže ustanoví náležitým způsobem, A že všichni budou vědět, kam mají řídit všech na svá jednání a toužení života, mezi kterými mezemi se mají bráti a kterým způsobem má každý hájit své místo. VELKÁ DIDAKTIKA Komenský stále živý v Doc. PhDr. MIROSLAV SOMR, CSc., \> proděkan Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích Po ukončení studií v Herbornu a Heidelbergu vrací se roku 1614 mladý Jan Amos Komenský do vlasti. Cestu z Heidelbergu do Prahy „urazil docela sám a pěšky“. Nese si sebou rukopis Koperníkova díla O bězích těles nebeských. On, který nikdy nemohl najít s Kopernikem společnou cestu vědeckého poznání, zakoupil si zá zby­tek peněz dílo, které se stalo světlem pravdy. Stejně jako Kopernik zapálil Komenský pochodeň, která přes všechny vnitřní „labyrinty“, se kterými po celý život zápasil, protiklady rozumu a víry, poznání a zjevení, osvítila cestu lidskému rozumu a konáni. Životnost Komenského díla neztratila nic ze své boha­tosti myšlenkové i přes hluboké proměny, které zazna­menal obraz světa od dob jeho života. Komenský zůstane mužem 17. století, ale také velkým myslitelem, spojují­cím horoucí české vlastenectví s internacionální solida­ritou, která přesáhla hranice starého kontinentu a při­nesla užitek celému lidstvu. Proto je právem nazýván „učitelem národů“. Podstata Komenského vychovatelského úsilí tkví v jeho demokratismu, požadujícím vzdělání pro všechny, bez rozdílu pohlaví a povolání. Naše socialistická přítom­nost naplnila tento Komenského Ideál budoucnosti a marxistická pedagogika rozvinula jeho pedagogický opti­mismus, víru v člověka předurčeného všemi svými rysy k harmonickému rozvoji schopností a vloh. Ve svém díle Komenský postupně realizuje celkovou změnu v oblasti výchovy a vzdělání. Jeho česká verze Didaktiky je prVní ucelená soustava názorů v tomto smyslu, je nástrojem k tomu, aby vzdělání se dostalo všem lidem. Je prvním myslitelem, který vznešený společenský smysl výchovy naplňuje aktivním humanismem. Komenský byl osobností, jež ve své době patřila k nej­podnětnějším, nejaktivnějším a nejdůslednějším. Jeho vševědné snahy vedou k zdokonalení člověka, který ve veřejných školách získává vzdělání a stává se v souladu s harmonií světa dokonalým. Tímto vzděláním slouží ne­jen sobě, ale především druhým lidem na této zemi, v životě, kde všechno přemáhá nezdolná práce. „Nebot lidé, rostou-li bez vzdělání, rostou jako plané stromy, jako trní, kopřivy a hloží, mají-li růsti jako štěpné stro­my v zahradách, pak musí býti horlivě pěstováni, zavla­žováni a štěpováni.“ (Vševýchova.) Na cestě k „Všenápravě“ vyjadřuje Komenský přesvěd čení, že zbraně ducha a rozumu, osvěty, jsou mocnější než zbraně fyzické, a svými spisy se snaží ovlivnit sou­časné politické dění. V květnu roku 1667 vydává útlou knížku pod názvem „Anděl míru, poslaný k mírovým vy­slancům anglickým a nizozemským do Bredy, odtud pak k poslání určený ke všem křesťanům po Evropě, a nato i ke všem národům po celém světě, aby sé zastavili, vál­čit přestali...“ S ní se pětasedmdesátiletý Komenský vydal z Amsterodamu do Bredy, aby pro svůj program smíru osobně získal jednající vyslance. Komenský v tomto (Dokončení na str. 3.) U príležitosti DNE UCITELO zdravíme všechny učitele, výchovné a školské pracovníky, všechna děvčata a chlapce, kteří se rozhodli pro učitelské povolání tak jako studentky II. ročníku pedagogické školy Zdeňka Nejedlého v Lito­myšli Ina snímku E. Starého spolu se svou profesorkou Zdeňkou Olivovou při hodině výtvarné výchovyj. POHLED BO BUDOUCNOSTI ' Ing. JOSEf HAVLÍN, Tak jako každoročně patří i letošní 28. březen našim učitelům. Vzpomínáme při něm velkých myšlenek a de­mokratických principů ve výchově a vzdělávání J. A. Komenského i všech, kteří pokračovali v jeho díle a usilovali o to, aby cestou vzdělání přivedli člověka k pravdivému poznání a pochopení života, k schopnos­tem jej ušlechtile naplňovat. Naše socialistická společ­nost v tento den oceňuje svědomitou práci všech našich učitelů a vychovatelů. Při letošních oslavách Dne učitelů se máme nad čím zamýšlet. Dosáhli jsme výrazného pokroku při realizaci závěrů XIV. sjezdu KSČ a mnoho se už udělalo k naplně­ní závěrů loňského plenárního zasedání OV KSČ k pro­blémům mladého pokolení. Na tom všem se značnou mě­rou podíleli učitelé a výchovní pracovníci škol všech stupňů, pracovníci školské správy, národních výborů i společenských organizací. Vedle radostných svátečních chvil musíme ale pohlí­žet do* budoucnosti, na další perspektivu rozvoje vzdě­lání a jeho stále důležitější úlohu v procesu dalšího vývoje naší společnosti. Jsme-li dnes a tím spíše v bu­doucnu postaveni před náročný úkol nepřetržitě zvyšovat produktivitu práce, vidíme, že máme v podstatě jedinou, ale také nejúčinnější možnost, jak toho dosáhnout — zvyšovat vzdělanost a kvalifikaci nejširších vrstev pra­cujících. Naše výchovně vzdělávací soustava stojí při tomto po­hledu před závažnými úkoly: zvýšit profesionální mobil­nost i adaptabilitu absolventů škol všech stupňů, zkva­litnit úroveň přípravy dělnického dorostu, vytvořit širo­­koprofilové učební obory a zabezpečit mnohostranné po­užití absolventů středních i vysokých škol; dosáhnout, aby se vzdělávání stalo celoživotní nutností, permanent­ním procesem u co největšího počtu obyvatelstva a v ne­poslední řadě spolehlivým článkem intenzivního rozvoje socialistické dělby práce mezi státy Rady vzájemné hos­podářské pomoci. Z uvedeného výčtu je zřejmé, jak náročné jsou tyto úkoly z hlediska vytvoření odpovídajících podmínek v sa­motné struktuře systému výchovy a vzdělávání, zejména pokud jde o výběr a transformaci poznatků, vědomostí a dovedností pro jednotlivé stupně i druhy škol. . Pozitivní řešení této situace vyžaduje pružně uzpůso­bit obsah, metody i formy školní práce v souladu s rych­lým rozvojem vědy a techniky, s požadavky dneška i vzhledem k potřebám předpokládaného vývoje. Zása­dou přitom je provádět minimální zásahy do organizační struktury školské soustavy, ale podstatně změnit její vlastnosti tak, aby nekladla důraz na me­chanickou paměť a reprodukční schopnosti mladých lidí, nýbrž účinně formovala osobnost žáka, vedla ho k samostatnému myšlení a tvořivé činnosti. Tato zásada bude rozhodující při obsahové přestavbě vzdělávacího ministr školství ČSR systému, při eliminaci zbytečných faktů, které škola do­sud svým žákům předává, a při volbě takových prvků pro výuku, jichž bude možno nejvhodněji využít ve vše­stranném, formativním pedagogickém procesu. Změna kvality obsahu vzdělání, které naše školy po­skytují, resp. budou poskytovat, není zdaleka jednodu­chou věcí. Vzdělávací soustava je živý, celistvý organis­mus s vlastní vnitřní logikou, vyžadující účelnou návaz­nost mezi jednotlivými stupni i zdravou rovnováhu s optimálními proporcemi mezi jednotlivými školskými typy. Změna, která se zprvu týká jen některého článku, může se posléze výrazně projevit v celé školské sou­stavě. Proto všechny dílčí úpravy je třeba důkladně zva­žovat a provádět je se zřetelem k celému systému a ko­nečnému cíli. Vezmeme-li v úvahu prudkou akceleraci sociálního, vědeckého a technického pokroku naší epo­chy, bylo by iluzorní předpokládat, že v2tdělávací sousta­va může dosáhnout stavu trvalé stabilizace v tradičním pojetí. Proto nyní při práci na dlouhodobém rozvoji na­šeho školství usilujeme předně o vyjasnění a stabilizaci perspektiv. V tomto postupu je záruka, že dílčí změny učiněné dnes budou v souladu i s dalšími podstatnějšími změnami v budoucnosti. Základní záměr strategie obsahové přestavby školy lze proto charakterizovat jako promyšlenou etapizaci, která důsledně vychází ze současných podmínek, respektuje je, ale zároveň vhodně usiluje o jejich postupné zlepšování. Přitom se zvažuje únosnost frontálních přeměn tak, aby přes jejich často progresivní podstatu při univerzálním zavedení v masovém měřítku nedošlo k jejich diskredi­taci. Proto klademe tak velký důraz na experimentální ověřování všech předpokládaných změn, ať již se týkají oblasti základních škol, prioritního úseku učňovského školství i dalších článků výchovně vzdělávací soustavy. Předpokládáme také, že naši učitelé tuto strategii ne­jen pochopí, ale pomohou pozitivně ovlivňovat veřejnost, zejména rodiče, kterým se někdy zdá tento postup zby­tečně zdlouhavý a kladou nejčastěji otázku: Víte-li, co chcete, proč to neučiníte ihned? jenomže zde nestačí pouze znát, čeho chceme dosáhnout, ale také vědět, j a k nejlépe toho docílit a vyloučit předem možnost, aby nová úprava všeobecným zavedením do praxe ztra­tila svůj progresivní charakter, či se dokonce stala brzdou dalšího vývoje. Ve všech připravovaných opatře­ních máme stále na mysli postupné změny kvality peda­gogického procesu, který musí poskytovat optimální pro­stor pro přípravu a tvořivou produktivní činnost mladého člověka ve prospěch společnosti i k vlastní seberealizaci. To si vyžádá rovnoměrnější a racionálnější uspořádání obou hlavních stránek rozvoje osobnosti, tzn. jejího vlast­ního vývinu a jejích tvůrčích sil. (Dokončeni na str. 3.J

Next