Český Zápas, 1987 (LXVII/1-52)
1987-01-04 / No. 1
V -tg Základ je položen Obracím se k celé církvi, zvláště k vám, sestry a bratři duchovní, s prosbou, abychom se na všech úrovních pravdivě a s osobním zaujetím zamýšleli nad stavem našeho obecenství víry, lásky a naděje a hledali cesty a možnosti, jak obnovit s Boží pomocí jehn životodárnou sílu. Vede mě k tomu usnesení ústřední rady o svolání VII. řádného sněmu na rok 1991. Máme tedy před sebou pět let, jež musíme naplnit dobrou přípravou a to se silami, které máme. Nesmíme ztratit nic z času, jež je dán. Nikdo nemůže položit jiný základ, než ten, který je už položen a to je Ježíš Kristus“, napsal apoštol Pavel do Korintu (1K 3,11). Na něm byla vybudována církev v Korintu. Na něm je vybudována i církev československá husitská. Její zakladatelé to jasně vyhlásili na prvním sjezdu v roce 1921: „Ježíš Kristus je úhelným kamej nem veškerého našeho úsilí náboženského.“ Na tomto základě stavěli církev, jež zachránila statisíce lidí, kteří byli po strašné válce duchovně i mravně vykořeněni, a stal seiim duchovním domovem, v němž slovo bratr a sestra dostalo živý obsah opravdové lásky, 'i .i ie nám dnes dědictví otců zakladatelské generace? Velké stavby chrámů trvaly generace. Z daleka viditelnou dominantou Prahy je chrám sv. Víta. Je krásný svou zvláštností. Stavitelé se odvážili posadit na polovinu gotické věže věž renesanční. Nebo jak libý je pohled na baziliku sv. Jiří na Hradě. Má románský základ, gotické přístavby, renesanční portál a barokní stavbu kaple i dnešní interiér. Obdobně je tomu i se stavbou naší církve. Pokračovatelé zakladatelské generace opravovaii i dotvářeli. Zářezem v dějinách byla druhá světová válka, která zasáhla celou zeměkouli a zanechala svět v troskách tělesných i duchovních. Náš druhý sněm v roce 1946 dal směrnice pro novou podobu společnosti v socialismu. Poslední VI. sněm tyto směrnice teologicky i sociálně-eticky vyhodnotil. - Ježíš Kristus Nyní mezi námi vyrůstá nová generace mladých. Jsou zase jiní, a jinak se oblékají, chovají se volně nemají zábran, neposlouchají rad rodičů. Rodiče ovšem zapomínají, že nesou hodně viny špatným příkladem sobectví, nepoctivosti a chytračení, které se nesnáší s příslušností k církvi. Pod-* statná část této mládeže přežije rok 2000 od narození Páně. Máme před sebou cestu ke společenství církve pro třetí tisíciletí! Pamatujme, že naše skutky jsou stokrát hlasitější než napomínání. Ukažme v každodenním shonu života, co to je žít denně s Bohem. Mladí ani nemohou přijímat všechno pasivně. Pán z nich nechce mít napodobnvatele [zažil jsem v cizině, že mladí lidé nesli těžké kříže jako Pán Ježíš na cestě na Golgotu), ale chce následovníky, a to je mnohem těžší. Následování se neobejde bez úcty k odkazu generací v církvi, ale i v duchovní kultuře našeho národa. Snažme se, aby mladí pochopili i přírodu jako Boží stvoření a Boží dar i úkol, aby dříve než bude pozdě, správně pochopili slovo Písma o „panování nad zemí“ (Gl,20). Vyzvedněme úctu k posvátnému daru života, který je dnes ohrožen jako dosud nikdy přr.d ííx> A lo vše at je neseno živou současnou vírou církve. Příprava na sněm bude tak příležitostí k sebeuvědomění i ke společnému i osobnímu pokání. Prosme stále o dar Ducha svátého, abychom porozuměli, co od nás v této době Bůh žádá. Prosím vás všechny, duchovní i prosté členy církve, modlete se za církev, posilujte se navzájem ve víře a "využijte všech setkání k tomu, abyste mluvili o radosti i smutku ze života církve. Své poznatky, své návrhy i otázky pošlete ústřední radě. Dobrý základ je položen — Ježíš Kristus. Záleží na tom, zda se na něm staví „ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy — dílo každého vyjde najevo“ (1K 3,12). Dr. Miroslav Novák, patriarcha „Hle, všecko tvořím nové“. (Zjevení Janovo 21, 5h Prožíváme první hodiny a dny nového roku Páně 1987. V jeho nejbližších měsících se budou v našich náboženských obcích volit nové rady starších. Na dlecézních shromážděních budou povoláváni na různá místa a do rozličných služeb diecézních a ústředních orgánů církve noví bratři a nové sestry. Nový rok, nové rady starších, nové diecézni rady, nová ústřední rada, nové církevní zastupitelstvo — všecko nové! Ale tak už to chodí, že i s novými lidmi může zůstat všecka při starém. I v církvi. Bohužel. Přiznám se, že právě z toho mám na počátku nového roku strach. Tím větší, čím by více seltnohlo zdát, že noví lidé mohou být sami o sobě zárukou něčeho nového. Jen tak z vlastních sil. Ale nový rok přináší také novou lia^ějl. I pro Kristovu církev v církvi československé husitské. Tato naděje se neupíná na nové lidi v církevních službách, a funkcíclf, nýbrž jenom na toho, který může v lidech — ať starých, ať nových — započít nové dílo. Dílo nikoli z: lidí, ale ze svého Ducha pro lidi, totiž k jejich spáse. Jen svrchovaný Pán a Hlava svého těla — církve může činit nové věci v našich obcích, okrscích, diecézích a v celé církvi. To aby všecko tvořil mezi námi a v nás nové, potřebujeme všichni do jednoho jako chleba a soli. Kéž tedy vy, kdo budete v tomto novém roce zvoleni na jakékoliv místo v církvi, nikdy nenesete svou službu a odpovědnost jako břemeno, které vám ukracuje volný čas, ale jako radost i osobní čest, že přes svou lidskou slabost a nedostatečnost můžete sloužit svaté Boží věci ve světě. Kéž si Ježíš Kristus, jemuž jedinému patří církev, učiní z každého z vás svého vyznavače, který se nebude ptát „Co ml přinese tento nový rok?“ —, výbrž „Co já přinesu lidem v tomto novém roce?“ A pak celých dvanáct měsíců kéž nás všechny pálí velice osobní otázka: „Komu jsem já Božím andělem — svědkem o Kristu a jeho církvi?“ Posílám vám všem, sestry a bratři, kdo budete v tomto roce povoláni do služby starších církve, modtitbu, kterou jsem sl kdysi opsal. Pokuste se jejími slovy den co den obracet k 'Tomu, který chce 1 vaši zbožnost, věrnost a opravdovost víry použít při svém spásném plánu se světem: Pane, co dnes udělám, chci udělat pro Tebe! Co dnes udělám, nemohu udělat bez Tebe. Dělej Ty, . co udělám já a dej mi udělat, co děláš Ty. A ještě něco. Až vám budou ubývat síly (a to se určitě stane), pak si rychle vzpomeňte na Ježíšovu výzvu i ujištění: „Hledejte především Boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno“ (Mt 6, 33). To je totiž právě to „nové“, co chce s každým z nás, s každou náboženskou obcí a s celou církví Pán Bůh učinit i v tomto novém roce. MILAN MATYÁŠ Ekumenický týden modliteb ' K—11, ledna 1987) KDO JE V KRISTU, JE NOVĚ STVOŘENÍ (2 K 5, 17—6, 4a) je hlavní téma modlitebního týdne. Chceme se na počátku nového roku spojit v upřímných modlitbách v duchu smíření, jak Je na-* znatíuje hlavní text. Jednota Církve je předmětem našich modliteb po celý rok, stejně tak naše svědectví a prosby za pokoj mezi národy. Avšak v tomto týdnu modliteb se mají naše hlasy k’ Bohu spojit. Předlohu k úvahám ňa každý den jsme převzali z ženevského materiálu, jehož základní myšlenky sestavila komise Britská rady, církví.; ■ Ke vzniku CCSfí Když vznikala GČSíI, říkali si mnozí: Máme církev. Máme ’učiteľku, rádkyni, pomocnici, dárkyni nedáli, tlumočnici věčného slova, cestu ke Kristu. Člověk potřebuje ještě opory. Neslyší-li slovo důvěry snadno se zakymácí. Zakladatelé věděli, že jsou zástupy, které nikdo nenasytí. Bylo jím líto těch zástupů. Ze života prvního patriarchy Farského známe vypravování o úhoru. Pohleď na neobdělané pole je smutný. Pohled na nevychované děti také. Podobně setkání s člověkem, který nemá zakotvení, působí smutně... Vracíme se vždycky v lednu k začátkům. Také letos přt výročním shromáždění budeme slyšet, jak začínala naše náboženská obec: Cirkev byla jako chudé dítě. Začala bez všech hospodářských základů. Ale měla důvěru v Boží pomoc. Začátky církve jsou dějinami velké důvěry o Boží pomoc. Potřebuje jí jak jednotlivec, tak t celek. ' . Mnoho krásných vlastností měla církev na začátku. Mnohé sobectví bylo vyléčeno. Jako by se v národě zase uskutečnila krásná Tyt&pva slova: Jedinec hic, celek vše. Biblický výjev o groši chudá vdovy měl následování. Ale nade vše byla ta velká důvěra, že církev vyroste. Když před něčím v životě stojíme, přěd nějakým rozhodnutím, teprve poznáme, že nic nemáme. Co kdo z nás má? Na čem je možno si zakládat? Uběř a budeš spasen: Měj důvěrni BVL (1967f I Most viry. „Přejděte do země trvalého vlastnictví Hospodinova ..Joz 22, 19 Foto: P. Kovář Věříme ve vyvolení a poslání své církve I když letos nemáme kulaté výročí vzniku naší církve, přece jen si musíme luto pro nás rozhodující událost znovu připomenout. Je to třeba proto, abychom si znovu uvědomili, že vznik naší církve byl událostí záchrannou, že byl spásným činem Božím pro statisícová množství českých lidí. V úvodní části našich zpěvníků v odstavci nadepsaném VĚŘÍME VE VYVOLENÍ A POSLANÍ SVÉ CÍRKVE se říká: „Věříme, že naše církev vznikla z Boží vůle a milosti, aby skrze ni do jedné, svaté a obecné Boží církve byli přivedeni mnozí, kteří by jinak zůstali ztraceni v nevěře a beznaději, a aby usilovala o Boží církev bez poskvrny a vrásky.“ A skutečně! Římskokatolická církev, která se dala svést podílem na moci k opuštění cesty evangelia a žehnáním zbraní, pohoršila mnoho křesťanů natolik, že si velice vážně položili otázku, zda v církvi, která zradila sama sebe, mají zůstat —• nebo odejít. A mnozí si tuto otázku také zodpověděli tím, že z církve vystoupili. Ztráta víry v církev znamenala však ve většině případů I ztrátu křesťanské víry vůbec. Vznik nové církve, která od počátku chtěla usilovat o podobu církve bez poskvrny a vrásky, znamenala opravdu pro mnohé záchranu ze zklamání, rozčarování a beznaděje. Okol, který si církev předsevzala a který na sebe vzala, byl těžký, protože nově vzniklou církev vytvořili lidé, kteří se rozešli se starou církví a jejichž víra tím byla nalomena. Víra v církev totiž ke křesťanské víře patří a je její neodlučitelnou součástí. Podlomení víry v církev se přeneslo i do nové církve a teprve v poslední době si naši členové začali uvědomovat základní význam církve pro život víry. Církev, která vznikla Božím spásným činem, nepřestala být místem, odkud vede cesta k záchraně a spáse. Naše církev československá husitská vznikla, tak jako i jiné církve v určité historické situaci a byla odpovědí na náboženské otázky a problémy konkrétní dějinné situace. Není však jen z dějinné situace vysvětlitelná. Je totiž zároveň dílem Božího spásného činu a události Boží záchrany z nevěry a beznaděje. Proto k naší víře musí patřit hluboká vděčnost Bohu za církev, v níž nás Bůh ve svém Synu skrze Ducha Svatého pozval na cestu spásy. „Buď chválen, že jsi církev svou zde Pane ustavil,“ budeme zpívat při bohoslužbách o výročí vzniku církve; je to tak správné a je třeba, aby to bylo upřímné a hluboké. V dnešním našem současném ohroženém světě převládají společné úkoly všech křesťanů. Žijeme v době eschatologicky naléhavá, v čase zápasů o budoucnost lidstva a všeho živého na naší planetě. Křesťané se nemohou a nesmějí tohoto duchovního zápasu vzdát. Musí společně svádět duchovní boj za zachování posvátného daru života, za nový vztah lidí k přírodě a ke všemu Božímu stvoření. S potěšením smíme konstatovat, že jakkoli jednotlivé církve odlišují různé tradice, historické zkušenosti, odlišná obdarování a organizační charakter, žádná z nich nepřeslechla docela slova svého Pána Ježíše Krista, který o sobě a o svém poslání v Janově evangeliu (10, 10) říká: „Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“ Každou neděli se modlíme za mír všech národu, za svornou práci všech církví a vyznání i všech lidí dobrých, za mír a pokoj v naší vlasti, za sbratření všeho lidstva — přitom však si uvědomujeme ve vděčnosti Bohu, že se na celém tom gigantickém zápase podílíme skrze svou církev, v níž se k nám sklonil svátý Bůh. Mějme svou církev v úctě a lásce, protože v ní a skrze ni máme účast na těle Kristově, na jeho církvi, v níž vzkříšený; Kristus dál kráčí dějinami Je záchran# »věta a naší spáse. DVZ ♦ *