Hospodářské Noviny, duben 1990 (XXXIV/14-17)

1990-04-06 / No. 14

Z OBSAHU: • Jak jsou podniky připrave­ny na činnost v nových podmínkách? (str. 3) • Co s dosavadním projek­tem strukturálních změn (str. 4) • V Janče Radotín o dnešku i zítřku (str. 6) • Beseda s domácími i za­hraničními odborníky o pri­vatizaci v našem hospo­dářství (str. 8—9) • Má smysl existence RVHP? (str. 10) HODNOTOVÉ VZTAHY PŘI VÝROBĚ A SPOTŘEBĚ POTRAVIN DO HRY VSTUPUJE TRH Přechod 5«. ekonomiky ne tržní principy nastoluje též otázku způsobu řeše­ni cenových deformaci, které v uplynulých čtyřech (a vlastně pěti) desetile­tích vznikly. V diskusích o způsobech, variantách a scénářích tohoto řešeni na jednom z prvých míst stoji nákladovost výroby potravin a cenové relace potra­vin a průmyslového zboží (resp. služeb) na vnitřním spotřebitelském trhu. Při­tom jde o otázku nejen ekonomickou, ale i politickou, nebof má silný sociální obsah a náboj. Situaci ve spotřebě potravin dokumen­tuje tabulka C. 1. Růst spotřeby potravin v posledním čtvrtstoletí byl v některých položkách rychlý (např. za 25 let se zvý­šila spotřeba masa o 30 kg a překročila hranici 90 kg na obyvatele a rok, což odpovídá zhruba standardu spotřeby zápa­doevropských zemi). Trh potravin je v celkové rovnováze; výraznější problémy se projevuji zejména u ovoce a zeleniny. V podstatě soběstační, ale ... Kvantitativní nasycenost a celková sta­bilita na trhu potravin vytváří základní podmínky pro možné kvalitativní změny ve spotřebě, a tudíž 1 ve výrobě potravin. Celkově lze spotřebu potravin charakteri­zovat takto: u větSiny položek vysoká, energeticky nadměrná a představující zdravotní rizika.’ Pramen: Zprávy o spotřebě potravin, VOO, VÚEZVŠ, FSÔ Praha. Poslední čtvrtstoletí je zároveň charak­teristické rfistem uspokojováni potřeb v zemědělsko-potravinářských výrobcích z tuzemských zdrojů. ZvySovánI spotřeby potravin bylo dosahováno při rostoucí míře soběstačnosti. Ta v základních potra­vinách dosáhla v průměru let 1986—1988 téměř 98 % a v porovnáni s druhou polo­vinou sedmdesátých let se zvýšila o 5,4 bodu. U živočišných výrobků činila 103 % (zvýšeni o dva body) a u rostlinných vý­robků 92,3% (zvýšeni o 8,5 bodu). Pod­statně se zvýšila soběstačnost zejména Ing. KAMIL JANÁČEK, CSc., ing. JAROSLAV KUTIL, CSc., Ekonomický ústav ČSAV u zrnin (o 16,6 bodu) a u olejnín (o 38,4 bodu). (Zvýšeni míry soběstačnosti v zrni­nách se promítlo v podstatném snížení do­vozů. V druhé polovině sedmdesátých let byl průměrný dovoz obilovin 1,56 mil. tun ročně; v druhé polovině osmdesátých let klesl o 1,2 mil. tun na 390 tis. tun ročně.) Nízké míry soběstačnosti při nedostatečné spotřebě je však dosahováno u zeleniny (87,2 %), a u ovoce (68,3 %). Rostoucí míry soběstačnosti bylo však dosahováno s vysokou úrovní nákladů, při zhoršováni kvality zemědělských a potra­vinářských výrobků a s negativním půso­bením na přírodní i životni prostředí. Materiálová a fondová náročnost země­dělské produkce dlouhodobě a soustavně rostla. V letech 1966—1988 se produktivita práce v zemědělství (měřená čistou pro­dukci na pracovníka) zvýšila o dvě třeti­ny, zatímco vybaveni pracovníků základ­ními výrobními fondy 4,3krát, materiálová náročnost čisté produkce vzrostla 2,Ikrát a fondová náročnost 2,6krát. Uvedené tendence vyplývají z podstat­ného rozdílu ve vývoji vstupů na straně jedné a výstupů na straně druhé. Výrobní spotřeba a základni výrobní fondy rostly podstatně rychleji než produkce a pokles pracovních sil nebyl podstatný a v posled­ním období přecházel ve stagnaci. Negativní tendence ve vývoji materiá­lové a fondové náročnosti produkce země­dělství jsou odrazem širších vazeb rozvoje celé ekonomiky, jejich příčinou jsou ze­jména zvyšující se úroveň nákladů vstupů z ostatních odvětví národního hospodářství (strojírenství, chemie), jejich komplex­nost, technické parametry, struktura a do­stupnost. Další výraznou příčinou vysoké úrovně nákladů a jejich vývoje Je stupeň využiti těchto vstupů a veškerých zdrojů uvnitř zemědělství, v jednotlivých země­dělských podnicích; nižší technické vyba­veni spolu s celým systémem organizace a řízeni (a dalšími faktory) vede k nižší úrovni produktivity práce a nižšímu zhod­nocení zdrojů v čs. zemědělství ve srov­náni s vyspělými kapitalistickými zeměmi. Ohrada nákladů ve výrobě potravin je značně složitá. Přerozdělovacl procesy za­ujímají v reprodukci zdrojů potravin vý­znamné místo. Objem prostředků ze stát­ního rozpočtu dosahuje po přestavbě ná­kupních a velkoobchodních cen přes 70 miliard Kčs. Tato situace plyne z přístupu ke stanoveni nákupních cen (jejich zákla­dem jsou totiž lepši než průměrné pod­mínky), z nepropojenostl cenových okruhů a z celého dosavadního systému řízeni. Rozpory cenových okruhfi Důsledky pohybu cen se z velké části ře­šily prostřednictvím záporné daně z obra­tu. Výsledkem je odtrženi vývoje malo­obchodních cen potravin od vývoje nákup­ních cen a velkoobchodních cen potravi­nářského průmyslu. V letech 1967—1988 se ceny vstupů, nákupní ceny a velko­obchodní ceny potravinářského průmyslu zvýšily o polovinu, hladina maloobchod­ních cen se zvýšila o necelou čtvrtinu. Tento rozpor se výrazně prohloubil při přestavbě velkoobchodních a nákupních cen k 1. lednu 1989. Nákupní ceny se zvý­šily o jednu pětinu, velkoobchodní ceny Vedle nutnosti řeštt nákladovost výroby a cenové relace potravin na trhu vyvstává t otázka kvalitativních změn v jejich spo­třebě. Například významnější roli nei do­sud by mělo v našem jídelníčku hrát die­tetický kvalitní maso z drůbeže. K tomu může přispět i zvýšení objemu výroby v Pražských drůbežářských závodech v Li­buši, kde zvýší kapacitu porážkové linky až na 73 000 kuřat denně. Foto ČTK — J. Hejzlar ◄ -------------------------------------------------­potravinářského průmyslu o jednu šestinu, při nezměněné úrovni maloobchodních cen. Dopady z přestavby se promítly v zá­porné dani z obratu, která dosahuje okolo 35 mld. Kčs (pro srovnáni v roce 1970 činila záporná daň z obratu u potravin 3,2 mld. Kčs, 4,8 mld. Kčs v roce 1980, v roce 1988 Již 19,4 mld. Kčs). Tlm se zá­porná daň rozšířila na značný okruh po­travin. Výše záporné daně z obratu u vybra­ných potravin je uvedena v tabulce č. 2 na str. 4. Její úroveň se o několik mld. Kčs zvýšila i změnou sazeb obchodního rozpět! v potravinářském obchodě. (Například ob­chodní srážka u mlékárenských výrobků se zvýšila z 10 na 15 % maloobchodní ceny, u masa a masných výrobků ze 7 na 12 %). Výše uvedená úroveň soběstačnosti, stu­peň nasyceni trhu v potravinách a úroveň nákladů na výrobu potravin spolu s de­formacemi v oblasti velkoobchodních, ná­kupních a maloobchodních cen vyžaduje nezbytně realizovat kvalitativní přeměny, řešit tuto situaci. Je několik cest. Především jde o to, zda s ohledem na náklady spojené s dosaženou soběstačnosti by nebylo účelné část potravin dovážet. Rozšíření dovozu potravin je předpokla­dem ke zkvalitněni a pestrému zásobováni vnitřního trhu. Šlo by o strategický směr. Jehož realizace je kriticky závislá na po­souzeni možnosti vytvořeni zdrojů v eko­nomice. Zároveň je třeba přihlížet k mezinárod­ním zkušenostem. Snahou prakticky všech vyspělých kapitalistických zemi bylo zvý­šeni míry soběstačnosti v potravinách. Při­tom to jsou země, kde zdroje na nákup potravin v zahraničí jsou k dispozici. Vy­stupují zde totiž i jiné faktory (bezpeč­nost zásobováni potravinami, vliv na osí­dleni krajiny a její uchováni atd.). Více­méně je zřejmé mimořádně široké zapojeni Jednotlivých kapitalistických států do me­zinárodni dělby práce ve výrobě potravin. Čs. ekonomika nemá volné zdroje deviz na dovoz potravin. Akutně je třeba dovozů nové techniky a průmyslového spotřebního zboží. Uvedené okolnosti svědčí spíše v nejbližšlm období pro udrženi vyšší míry soběstačnosti. Avšak širší zapojeni eko­nomiky i odvětví zemědělství a výživy do mezinárodni dělby práce je jedním ze zá­kladních předpokladů racionálního hospo­daření. Přechod k tržnímu mechanismu umožni ocenit efekty a náklady takového přístupu. Zároveň by měl přispět k racio­nálnímu využíváni zdrojů jak ve výrobě, tak 1 ve spotřebě potravin. Kompenzace jsou nutné V dané souvislosti se intenzivně disku­tuje otázka propojení cenových okruhů, tj. maloobchodních cen potravin a nákup­ních cen zemědělských výrobků. Je zřej­mé, že rozporný vývoj nákladů na výrobu potravin a jejich maloobchodních cen Je nezbytné řešit. Důsledky se promítnou do vzestupu maloobchodních cen. Jakékoliv oddalováni řešení jak tlakem na sníženi nákladů ve výrobě, tak zreálněním malo­obchodních cen prodlužuje neudržitelný stav a stává se silným brzdícím prvkem přechodu čs. ekonomiky na tržní principy. U zvýšeni cen základních potravin Jde o nepopulární opatřeni, mající závažné so­ciální dopady, a proto se s realizaci toho­to opatřeni váhá a převažuje tendence realizovat jej až po volbách. Výše uvedené údaje o vývoji záporné daně z obratu u po­travin v posledním dvacetiletí ukazuji na nemožnost pokračováni v tomto vývoji; vliv na deformace ve spotřebě (relativní (Dokončeni na str. 4) Tabulka ř. 1 Spotřeba základních potravin v Ceskosloven­ska (v kg na obyvatele) ÍMO IMS IMS Maso 85^6 87^3 913 Mléko a mléčné výrobky 228,1 250,4 253,4 Vejce (kusy) 316 346 345 Tuky 24,2 27,0 27,5 Cukr 37,5 37,5 40,4 Obiloviny (v hodnotě mouky) 106,7 109,7 112,2 Brambory 76,1 79,5 82,5 Zelenina 65,6 75,0 82,0 Ovoce 55,6 60,4 59,3 Kaergte (kJ) 12 45S 13150 13 534

Next