Katolické Noviny, 1985 (XXXVII/1-52)
1985-01-06 / No. 1
Jubilejní Metodějův rok Z PASTÝŘSKÉHO LISTU BISKUPU A ORDINÁŘ0 DIECÉZI CSR Zahajujeme jubilejní rok svátého Metoděje, našeho apoštola, učitele všech slovanských národů a spolu se svátým Benediktem a svátým Cyrilem patrona celé Evropy. Připomínáme si jeho blaženou smrt před 1100 lety, jak nám ji popisuje jeho žák a životopisec, pravděpodobně svátý Kliment Ochridský, který píše: „Když se na Květnou neděli shromáždil všechen lid, vešel Metoděj do chrámu, a poněvadž byl nemocen, vyslovil požehnání císaři, knížeti i duchovenstvu a lidu a řekl: Opatrujte mne, děti, do třetího dne. Tak se i stalo. Když svítalo na třetí den, řekl naposled: V ruce tvé, Pane, poroučím svou duší. Zesnul na rukách kněží v šestý den měsíce dubna roku 885.“ Své arcipastýřské požehnání udělil náš světec při loučení našim předkům a skrze ně i nám všem. S tímto požehnáním nám zanechal i celé své dílo jako vzácné dědictví, jež máme věrně uchovávat a horlivým křesťanským životem rozmnožovat. K tomuto dědictví patří především slovo Boží, které nám svátý Cyril a Metoděj ústně hlásali a také písemně zachovali. Přeložili do slovanského jazyka hlavní části Písma svátého, potřebné při čtení pří bohoslužbě, a nakonec svátý Metoděj sám před smrtí doplnil ještě překlad zbývajících částí. Žádný jiný evropský národ, kromě Řeků a Římanů, nemohl se v té době chlubit, že má přeloženo celé Písmo svaté. Jen Slované zásluhou svátého Cyrila a Metoděje dostali hned na úsvitě svých dějin tento drahocenný dar, čímž bylí zařazeni mezi nejkulturnější národy světa. K dědictví cyrilometodějskému patří také slovanská bohoslužba, sloužená v našem národním jazyce. Toto veliké privilegium nám vydobyli svati Cyril a Metoděj. Nešetřili práce, času ani osobních obětí, aby přeložili bohoslužebné knihy do našeho jazyka, vyškolili stovky kněží pro službu v tomto jazyce a statečně hájili toto privilegium proti všem nepřátelům. I když po smrti svátého Metoděje jejich myšlenka byla odsunuta do pozadí v zájmu upéiUĚXl jednoty víry, přece nezanikla a po 110 letech zvítězila na 11. vatikánském koncilu r. 1963 a tak byla obnovena už ne jako privilegium jen pro Slovany, ale jako právo pro všechny národy světa. Je to veliké zadostiučinění snahám našich svátých apoštolů. Záleží jenom na nás, abychom toho co nejvíce využili, abychom si více zamilovali mši svátou, když je nyní sloužena v našem mateřském jazyku, abychom se jí rádi, často a zbožně účastnili a z ní čerpali sílu k obětem křestanského života. Svatý Metoděj žil v době, kdy jednota církve byla ohrožena spory mezi Cařihradem a Římem a u nás spory mezi kněžími slovanskými a německými. 1 v těchto nebezpečných dobách zůstal svátý Metoděj věren jednotě církve, zůstal ve spojení s Římem t Cařihradem, jak dokazují jeho cesty do Říma i do Cařihradu. Ve sporech s německými kněžími se opíral o autoritu římského papeže a lak dovedl udržet rovnováhu mezi duchovenstvem slovanským a německým. V liturgické praxi vycházel z liturgie východní, ale využil také prvků západních a tak vytvořil nový harmonický celek spojující předností Východu a Západu. To je také správná metoda pro ekumenickou spolupráci v naší době. Musíme uznávat a vážit si kladných hodnot, které nacházíme u bratří různých křesťanských tradic. Odkaz svátého Metoděje můžeme stručně shrnout do tří bodů: Písmo svaté, mše svátá a jednota církve. To všechno předpokládá a vyžaduje stálé spojení s Kristem, v němž jediném je naše spása. Kéž tedy tento jubilejní roK, který začínáme dnes na začátku nového církevního roku, znamená pro nás pro všechny další krok blíže ke Kristu, k jeho pravdě a lásce, a skrze Krista také k pravému a trvalému pokoji a míru na celém světě. Kéž nás v těchto snahách provází a nám pomáhá svými přímluvami Matka Boží. Její úctu vštípili svati Cyril a Metoděj do srdce (Pokračováni na 2. straně] Mistr Vincent Hložník: Svatý Cyril a Metoděj Ročník XXXVII. Praha 6. ledna 1985 Cena 50 hal. Mezi námi Z MODLITEB a svátečních čtení se dnes dovídáme, že se nejedná jen o několik učených mužů, kteří přišli zdaleka do Jeruzaléma. Nejsou ve středu jesliček, stojí pokorně na jejich okraji. Středem jeslí i dnešní slavnosti je ježíš Kristus. Slavíme jeden z nejstarších a nejzářivějších svátků Páně. Mudrci nechtějí zastínit tuto skutečnost, i když evangelium jim věnuje nejvíc prostoru, ale spíš osvětlit to, na co myslíme v den Zjevení Páně. Toto pojmenování nás nechává tušit, co je jím míněno. Vzdálený Bůh, který přebývá v nepřístupném světle, jak se vyjadřuje bible, se ukázal lidem vstoupil do lidských dějin. Vzdáa lený Bůh se stal blízkým, skrytý přišel jako Bůh náš a našich srdcí. Neviditelný a věčný se stal viditelným s lidskou tváří. Tak se stalo, že patří k nám, dělí se s námi o naše osudy, jde našimi cestami a nedívá se jen na náš život, ale podílí se na něm. První křesťané, malé a ve světě ztracené stádečko, museli mít velkou a odvážnou víru, když v narození Dítěte ve chlévě poznali opravdové zjevení Boha a vyznali: „Hle, přišel Pán a v jeho ruce je moc.“ První křesťané, od dnešní slavnost pochází, kterých poznali až po velikonocích, že narození Ježíše bylo světovou událostí, jeho smrt a zmrtvýchvstání ukázalo. že v něm přišel na svět skutečně Vykupitel a Zachránce ze hříchu. Ježíšův návrat do života učinil jasným, že „Ježíš je Pán“, ale již v jeho dětství se to muselo nějak projevit, zazářit. Stalo se tt> při chvalozpěvu andělů a zvěstování velké radosti, kterou oznámili; bylo to při příchodu mudrců, kteří v Dítěti poznali krále a vladaře a proto se mu klaněli tak, jak se tehdy klaněli císaři, když zavítal mezi lid. Bůh mezi lidmi! To bylo velikým poselstvím, jedinečným a odvážným; Bůh přišel tak blízko, že Jan Křtitel mohl ukázat a říci: „Hleďte, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“ Stal se tak bezprostředně přítomný, že apoštol Jan svoje setkání s ním vyjádřil slovy: „Co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli, bedlivě pozorovali, svýma rukama se dotýkali, to dosvědčujeme, zvěstujeme vám: Ježíše, Život, který byl u Otce.“ Toto poselství je tak veliké, že při něm poklekáme a vyznáváme: „Slovo se stalo Tělem a přebývalo mezi námi“ (Jan 1, 14). Slav-ností Zjevení vyvrcholují, ale končí vánoce, které nejsou jenom i líbivou, nezávaznou idylou, u které se jednou za rok zastavíme a více s ní v životě nepočítáme. Při oslavě narození Páně více myslíme na Boží lásku e pokoru. Při slavení Zjevení Páně se obracíme spíše na Boží velebnost betlémského Dítěte. Vyznáváme, že ve tváři Ježíše Krista se ukázala dobrota a Boží láska všem lidem. Podle proroka Izaiáše Boží velebnost září nad námi. Vánoce tak představují Boha v lidském těle. Kdyby Bůh zůstal skrytým za svým stvořením a tuto dělící zeď mezi sebou a člověkem nepřekročil, kdyby dále zůstal vzdáleným, takže člověk ho mohl jenom tušit, měl by také i právo hledat ho svým způsobem a podle svých možností i najít. Jeden jako nepohyblivého hýbatele, nebo Stvořitele světa, jiný jako duši světa, nebo plnost bytí, třetí jako mateřský klín všeho živého. Bůh se však rozhodl tuto dělící přepážku překročit, jedinečně a neopakovatelně v jistou hodinu přijít na svět. V Betlémě se stal člověkem, vyrostl v tichu Nazareta, učením a divy se prokázal ve Svaté Zemi, za vlády pontského Piláta, zemřel, vstal z mrtvých, jak dosvědčují apoštolově a učedníci, usedl po pravici Otce a opět, jak slíbil, přijde. Proto mohl Pán Ježíš připomenout Filipovi: „Kdo mne vidí, vidí Otce“ (Jan 12). K tomu vedla Boha láska k nám. (Pokračován! na 2. straně) Kardinál František Tomášek zaslal prezidentu ČSSR Gustávu Husákovi blahopřejný dopis tohoto znění: Pane prezidente, dovolte, abych Vám u příležitosti vánočních svátků a k počátku nového roku vyjádřil upřímné přání osobního blaha i plného úspěchu Vašich snah jako hlavy státu na poli domácím a zahraničním, zejména v dalším zabezpečování spokojeného života všech občanů naší vlastí ve stále více zabezpečeném míru v celém světě. Při této přVelHos Vás ujišťuji svou osobní podporou v tomto úsilí i všech našich věřících občanů naší vlasti. S projevem úcty FRANTIŠEK KARD1NÄL TOMÁŠEK, arcibiskup pražský Prezident ČSSR Gustáv Husák odpověděl tímto dopisem: Pane kardinále, íěkuji Vám za vánoční a novoroční pozdrav i za Vaše přání plného •spěchu mým snahám jako prezidenta ČSSR na poli domácím i zahraněním. Rád přijímám ujištění o Vaší osobní podpoře tomuto úsilí. Cílem naši společnost vždy bylo a je zabezpečovat spokojený a štestlý život našich občanů a usilovat o mír ve světě. Upřímně si vážíme šech, kdo bez rozdílu filozofického přesvědčení i náboženské víry připínají k rozkvětu naší socialistické vlasti a k zachování míru. V souladu s ústavou a zákony našeho státu budeme i nadále zaručovat svobodu náboženství a jeho vyznávání. Přeji Vám, pane kardinále, do nového roku hodně zdraví a štěstí. Cas nelze zastavit, využijme jej proto ke konání dobra Snímek: M. Čerr.á 1 Novoroční pozdrav Ve dnech kdy oslavujeme zrození našeho Pána Ježíše Krista, jímž se „ukázala Boží milost, která přináší spásu všem“ (Tt 2,11), obracíme se k spolubratřím v kněžství i ke všem bratřím a sestrám s přáním dobra a pokoje. Toto přání tryská z našich srdcí zvláště naléhavě na začátku roku, kdy celý svět vzpomene konce až dosud nejstrašnější války lidských dějin a naše vlast oslaví čtyřicáté výročí osvobození, které do života našich národů vstoupilo především vítězstvími slavných sovětských vojsk. Vstupujeme také do roku, kdy naše kněžské Sdružení na svém shromáždění znovu vyjádří odhodlání věrně vykonávat svou kněžskou službu k prospěchu církve i vlasti. Při příležitosti Všekřesťanského mírového shromáždění, jež v roce 1985 chce zdůraznit podíl křesťanů na všelidovém mírovém hnutí, chceme vyjádřit své úsilí o zachování míru a pokoje mezi lidmi. V čase, který nám z milosrdenství Božího nabízí příležitost k činům podporujícím dobro, chceme upevňovat opravdovou bratrskou jednotu v duchu kněžské služby veškerému církevnímu i národnímu společenství v těsném spojení se všemi církevními představiteli, s bratřími i sestrami, s nimiž jsme spjati křtem a se všemi lidmi dobré vůle. Dekret Druhého vatikánského koncilu o kněžství nám ukládá, abychom „žili s ostatními lidmi jako se svými bratry“. Proto, bratři a sestry, jsme s vámi a spolu s vámi přispíváme svou službou k obecnému dobru v duchu hesla: „Sloužit a pomáhat.“ Stejně tak následujíce mírové výzvy Svatého Otce Jana Pavla II. a jeho předchůdců, zejména Jana XXIII. blahé paměti, usilujeme stejně jako vy všichni, aby zůstal zachován světový mír a nad našimi domovy aby se i nadále klenula duha naděje. Jsme přitom přesvědčeni, že když usilujeme o duchovní a hmotné blaho svých bratří, konáme službu, která je v plném souladu s kněžským posláním a s duchovním stavem. Jsme si přitom vědomi, že „mír nebyl jednou provždycky dosažen, nýbrž je třeba jej neustále budovat“ (R a N 78). Usilujeme proto o upevnění vědomí lidské a křesťanské odpovědnosti. Chceme i nadále zvěstovat evangelium pokoje a vykládat teologii míru v duchu hesel, které každoročně papežové vydávají. I letos vyjádřil Svatý Otec Jan Pavel II. naději, že mládi a mír budou spolu se všemi lidmi kráčet vstříc pokojným dnům na Zemi. Proto také podporujeme vše, co vede k obecnému blahu. Jsme si vědomi, že občanská láska — caritas politica — vyžaduje, aby se ve všem zaujímala reálná a vzájemně se sbližující stanoviska a tak, aby se vytvářely podmínky k rozmnožování duchovních i materiálních hodnot. Tuto občanskou lásku chceme i nadále rozvíjet a spolu s ní i věrnost církvi a vlasti v harmonickém souladu a v prohlubování bratrských vztahů mezi kněžími, mezi věřícími i mezi národy. Vždyť církev, která je naší duchovní matkou a naše milovaná vlast Československá socialistická republika, která je naším společným domovem, si zaslouží naši lásku a oddanost. Chceme být dobrými dětmi, které v duchu víry v Boha a lásky k lidem usilují o jejich dobro, pokoj a šťastnou budoucnost. Přejeme vám v novém roce hojnost Božích darů, lásky a pokoje v duších a míru ve světě kolem nás. SDRUŽENI KATOLICKÝCH DUCHOVNÍCH PACEM IN TERRIS ČSSR 4 4