Literární Noviny, červenec-prosinec 1961 (X/26-52)
1961-07-01 / No. 26
Výstava v NájSrstkově muzeu Afrika se osvobozuje odpovídá požadavkům dobré, přehledné výstavy na politické téma Tím nemá být snížena hodnota několika desítek uměleckých exponátů, avšak o těch se dovídáme jen tolik, že například gorilí masky pocházejí z Pobřeží slonoviny, dřevěný zvonec, hudební nástroj canca, dřevěný podnlevníček a fetiše z Konga či drobné bronzové plastiky z Dahomeye — bližší údaje většinou chybějí. Obrny afrického kontinentu, které se nám v posledních letech vtiskly do paměti (kolikrát se jen objevily v.denňíin tisku! zejména v roce 1960, v roce Afriky!) najdeme téměř na každém panelu výstavy. Nepůsobili přesto stereotypně, je-li to pokaždé nový obraz, nová výpověď — o přírodním bohatstyí kontinentu, o starých říších před vpádem kolonialismu a o jeho historii, o ohniscích osvobozeneckého boje či o dnešním neokoloDíallsmu, a na'druhé straně o pomoci Socialistického světa černému kontinentu — pak to svědčí o důkladné, možno říci mravenčí práci těch. kteří opatřili a skloubili stovky údajů v poučný celek. Jmenujme aspoň hlavního scenáristu V. Opluštila a inž. arch. M. Třesku, vedoucího výtvarné skupiny. Obtížnosl přípravných prací je snad i vysvětlením, proč fotografický materiál, grafy atd. nevybočují ani výtvarně, ani po stránce instalační z běžného průměru. ' ia Čtěte uvnitř listu o nové historii staré Afriky o budoucím stadiónu na ManínácH o nových proudech v norské literatuře o Zábradlí a Semaforu o písních, tanci a džezu o českých rudoarmejcích o rozhlasu, filmu a televizi o tom, že kalendář ukazuje jinak ... a pokračování novely V. Těndrjakova ITERÁRNl NOVINY TÝDENÍK PRO KULTURNĚ POLITICKÉ A UMĚLECKÉ OTÁZKY. ROČ. X. 1. VII. 1981. 80 h. ČÍSLO P r -í/ íseu zeleného lesa FRANCISCO JOSE TENREIRO Slunce do černých zad černé pálí, v proudech pot se horce, horce valí. Úpal, žár! ■ Do kmenu nůž zabodne se, žhavý, řinou se a řinou proudy šťávy. Úpal, žár! Oči bělocha — pár dýk se blýská, sténá list, když padly na křoviska. Úpa.l, žár! Jenom voda, věčně klidná, tichá, k oceánu proudí, nepospíchá. To v ili duše země dýchá ... Z poezie současného černošského básníka z ostrova Sao Torné přeložil Kamil Bednář ■v /"’íro byla pro nás Afrika včera? Svěiadilem mimo čas. bez minulosti, s přítomností mimo okruh našich zájmů. O Africe jsme věděli od Holuba. Pařízka nebo Vávry. Znalci uměni se obdivovali podivným soškám a jeskynním malbám. Na prstech jedné ruky bys spočítal světoběžníky mezi nánu, kteří tam byli. Maminky nadávaly nezbedným klukům ašantů, a když někdo chtěl vyjádřit opovrženi nad zápecnictvím a zaostalosti, říkal, že zulu-kafři .se při|riou na nás podívat. Za pouhé dva roky učinila Afrika skok přímo do středu světového zájmu. Názvy Akkra, Lagos, Luanda, Konakry, Bamako, Casablanca, Stanleyville se oblevují v novinách častěji než Vídeň nebo Ríra, jména jako Lumumba, Touré. Nkrumah, Kenyatta a Keita se stala důvěrně známá každému, kdo má nějaký rozhled po světě. Počet našich lidi, kteří opouštějí Ruzyni s africkým vízem v kapse, roste geometrickou řadou a v roce 1965 téměř čtvrtina našeho zahraničního obchodu s nesocialistickými zeměmi bude směřovat do Afriky. Černé tváře na pražských ulicích už nepřekvapují ani malé děti. Afrika vtrhla mezi nás se vší živelností a bujarostí mladého kontinentu. A Československo se stává v Africe velmocí. K naší hrdosti velmocí jiného rázu, než byly dříve ty velké — velmocí techniky a kultury, traktorů a motocyklů, školství a zdravotnictví. Jako mladý obr povstává mladý světadíl, v němž žije čtvrt miliardy lidí, k novému životu. Nemůže být ani jinak, než že se tento život rodí v rozporech, bolesti a krvi. V Africe už vzniklo 28 samostatných stá.tů a do několika let tento počet vzroste ale samostatné státy tu vznikají dříve než národy. Kolonialismus umírá a ultrakolonisté chtějí jeho agónii prodloužit, vyhozeni dveřmi snaží se vrátit oknem s vojenskými základnami, zachováním monopolních výsad, se svou „pomocí“ a strašením před komunismem. Kmenové zřízení se teprve rozkládá, feudalismus ještě brání své pozice, národní buržoazie sí už hledá místo na slunci, dělnická třída se teprve formuje. , Hlad po vzdělání a kultuře je fenomenální. Teprve se formují z kmenových nářečí národní jazyky a před novými státy stojí obrovské budovatelské úkoly. Ale nejhlavnějším z nich, úkoleiA. který chce netrpělivě rozřešit nynější generace, je rychle skoncovat s bídou, se stavem, kdy průměrný věk Afričanův sdtva dosahuje 38 let. To ]e dědictví kolonizátori!, kteří jen drancovali africké země a hmotnou a duševní úroveň lidu udržovali na tom nejnižšim stupni, jaký kdy ve světě vůbec byl. Právě tato míra nelidského vykořistování ríásobi vůlt Afričanů po svobodě, vůli setřásl nenáviděný kolonizátorský systém, ať se projevuje, v staré podobě jako v Angole, nebo se maskuje, aby se udržel dál. Afrika ]e kontinent, kterému patří budoucnost. V této touze po šťastné budoucnosti jsou Afričané s námi a mladé africké státy našimi spojenci. I oni mají zájem na udržení míru, neboť pouze v míru mohou splnit své naděje. sb íí fK1 rdi, Büchergilde CSutenberg. Zürich] Šaška předka, Konga Z výstavy Afrika se osvobozuje Náprstkovo muzeum v Praze Výzva a příležitost Národní umělkyně MARIE MAJEROVÁ Vláda Československé socialistické republiky bdi nad ustavičným rozvojem hospodářských sil, ale souběžně pečuje o rozkvět národní kultury. Na počest čtyřiceti let Komunistické strany Československa vyhlásila novou uměleckou soutěž k 20. výročí ČSSR. V sedmi kulturních oborech budou umělci soutěžit pracemi slovesnými, výtvarnými, hudebními a filmovými o uznánf nejvyšší i čestná Do odvětví literatury je v této soutěži pojata i dramatická tvorba. Literatury se týká též sedmý obor vědeckých a kritických prací o literatuře. Vedouct zásada nové soutěže je zobrazit pravdivě život pracujícího Hďu, jeho snahy o postupné zdokonalováni výroby a pokračující změnu v charakteru lidí.. Socialistický režim a socialistická výroba nezbytně ovlivňují charakter člověka. Poznáváni a přijímání socialismu kovalo z nemyslivého dříče uvědomělého pracovníka a tento dramatický proces zasluhuje, aby byi podroben slovesnému zkoumání a zobrazování veršem i prózou. Soutěž je pojata obecně a je velmi rozsáhlá, zejména její odvětvi literární. To skýtá mnohé možnosti velikého rozvoje tvůrčí práce v tomto oboru, který tak dohře a vítaně odpovídá společenské potřebě zvláště u nás, kde každý ČÍověk je čtenář a kde každý čtenář spotřebuje, ročně několik knih pro své potěšeni a poučení. Proto bude soutěž dbát o'to, aby odměňovaná díla byla vytvořena v duchu komunistické ideovosti, společenské účinnosti a se,zvláštním důrazem na umělecké mistrovství. Knihy, pokud buijou odpovídat těmto podmínkám, přispěji k stále rostoucímu styku umělců pera s pracujícími. k prohlubování těchto styků. Kdo chce psát 0 pracujícím lidu, musí znát způsob jeho myšlení, okolnosti jeho života, způsob jeho práce i její tvar, její produktivitu i možnosti jejího zlepšování. Potřeba takových děl je dnes aktuální, a proto dbá soutěž o to. aby byly vytvořeny zvláštní dílčí etapy, a to již v první polovině soutěžního údobí v letech 1961 až 1962. Dílům, která budou oceněna ve zvláštních terminech těchto dílčích soutěží, mohou být v závěru hodnocení 1965 uděleny hlavní ceny a doplacen rozdíl mezi cenou ze soutěže dílčí a hlavní cenou, pokud porota bude o jejich vynikající hodnotě přesvědčena. V socialistickém zřízení je umělecká soutěž vypsaná za těchto podmínek společenskou objednávkou, jíž vláda prokazuje svou péči o kulturní růst národa. Tvůrčí umělecká práce'se tak může rozvíjet v souladu se společenskou potřebou. Může odpovídat přání širokých mas pracujících. A jen tak se může i literární tvorba podílet na dalším rozvoji vyspívajícr socialistické společnosti. Umělecká soutěž široce pojaté ovlivňuje uměn* prvky plánovitosti a způsobuje, že si uměni je víc a víc vědomo svých cílů. Tím se vtahuje do zájmu o umění 1 nejširší veřejnost a ta. ustavičně podněcována novými a současnými díly, sama přichází s novými plány a podněty k dalšímu uplatňování umění v životě společnosti. I v nové soutěži budou národní výbory, úřady a závody vyhlašovat náměty z nejrůznějších od. větví našeho života a odměňovat práce na ně vytvořené. Setkání umělců s těmito dílčími vypisovateli soutěže přinesou umělcům, nová zajímavá poznání. Výsledky, soutěže pak nezbytně přispěji k tomu, aby umění hlouběji prostoupilo život našich pracujících a stalo se jim každodenní duševní potřebou. -X