Literární Noviny, leden-červen 1962 (XI/1-26)
1962-01-06 / No. 1
Plánování MIROSLAV HOLUB Kolem stolu, z ruky do ruky, ze spisu do spisu, z rubriky do rubriky putují ledničky, které jsou, a ledničky, které budou, bílé a skvělé jako antarktická flotila, kompoty, které jsou, a kompoty, které budou, červené a zelené, vznešené jako panoši krále ze skleněného zámku, bagry, které jsou, a bagry, které budou, černé a heroické jako bouřka ve škatuli, novorozenci, kteří jsou, a novorozenci, kteří budou, s vyjevenýma očičkama, s přechodným nedostatkem dudlíků, putují zářivky, knihy básní, dalekohledy, svrchníky, kokily, megawatty, přesné jako chirurgická jehla, megatuny, jisté jako příští jaro, putují kolem stolu, za chladného a suchého žáru cigaret; za pozvolného svařování fantazie s ocelovými pruty čísel. Budoucnost na tři desetinná místa přesně. Ale někdy nakonec, když už je skončeno a podepsáno, jen tak, bez jednacího čísla se ozvou bagry, novorozenci, jablka, knihy, ledničky, tichými, naléhavými hlásky — \ a co vy sami, přátelé, co vy sami, na kolik desetinných míst vy sami dnes, vy sami zítra, na kolik míst přesně doma a na ulici, v a k ženě a k přátelům, a ráno přesně, a večer, a cestou nahoru a cestou dolů, na kolik desetinných míst přesně Ivy sami přátelé? A měli bychom odpovídat v tomto plánovacím roce. ť O K TÝDENÍK PRO KULTURNĚ POLITICKÉ A UMELECKÉ OTÁZKY - ROČNÍK XI. - 8. LEDNA 1382. - 88 hal. — ČÍSLO VŠEM ČTENÁŘŮM DO NOVÉHO ROKU ^ ZDRAVÍ, RADOST Z PRÁCE, ODVAHU KE SMĚLÝM MYŠLENKÁM A ČINŮM TíITERARNI ±D NOVINY Z dá se mi, že to, co bychom si měli _ na prahu nového roku navzájem _nejvíc přát, jsou nejen nesřýcftťP- né spousty štěstí, jímž se v našichjíov'jro'čn'ích blahopřáních Obvykle tak ■-nezřízeně hýn.'"NěvýRládejle sFlc prčfsíirn-ve-zdémr všiehalžijěine prot<vahychom byli šťastni, a nejrozhodnějším -důvodem toho, že se už jedna třetina ■'Tidštva rozhodla pro socialismus, je pro každého jednotlivce z oné miliardy lidí, kterých se to týká, i docela konkrétu! a prostá -otázka-jeho osobního štěstí, štěstí těch, které má rád JL_ s ..nimiž..žije.-svěj život., Jenomže s lidským štěstím je to tak podivuhodně složité, že se nám snadno může stát, že si teprve po dlouhých letech uvědomíme, kdy jsme vlastně byli nejvíce šťastni. A jindy, když se už domníváme mít to, po čem jsme nejvíc toužili, úplně na dosah ruky, chystá nám možná zrovna život nemilosrdné zklamání, které nás pořádně pocuchá. Nepřejme si proto radši k novému roku moc halasně štěstí: na tuhle převzácnou květinku mysleme vždy spíš jen tak říkajíc mezi řádky a v skrytu srdci, jako se myslí na všechno zázračné a nejisté. Přejme si však navzájem hodně svěžích sil a hodně dobrá práce. Přejme si hodně užitečných starostí a plodných, bojů. Přejme si, aby v Onom roce, o který budeme za dvanáct měsíců starší, nám nepřibylo jen mrtvé tíže času, který uplynul bez návratu a bez užitku: přejme si, aby v něm přibylo našeho díla, které přetrvá chvíle našeho štěstí i našich žalů. Přejme si, aby v něm na všech stranách přibylo zítřka: oné konkrétní budoucnosti, která se rodí každého dne z našich činů a myšlenek, jejíž generální linii otevřel XXII. sjezd KSSS. Vybudovat ještě za života naší generace komunismus znamená zajistit našemu světu takovou převahu, která zbaví lidstvo přízraku válek, která uvolní cestu k socialismu i v kapitalistických zemích. Vybudování komunismu, to není poetická vidina, kterou jsme si vymysleli k potěše srdce uprostřed drsných zápasů našeho všedního dne. To je úkol, který se začíná ríaplňovat právě v této nejobyčejnější realitě našeho dneška: vše záleží na tom,, abychom i jeho dočasné problémy i bezprostřední starosti začali už vidět a řešit jako součást onoho velkého plánu, kte'rý nás povede příštími dvěma“ desetiletími. Vše záleží na tom, abychom věděli, že tato budoucnost začala už dnes a že cesta k ní nebude jen cestou grandiózních opatření, velkolepých hrdinských činů a geniálních objevů, ale i cestou naší obyčejné každodenní práce, naší odvahy tváří v tvář novým úkolům, naší statečnosti tváří v tvář všemu starému, co se ještě v různých převlecích zuby nehty drží při životě i Zá cenu podvodu a klamu. Co přát literatuře na prahu tohoto důležitého roku? Hodně nových děl, hodně čtenářů, hodně soustředěni a pohody k tvorbě, hodně úspěchů? To vše jistě také. Avšak především je jí třeba přát jedno jediné: aby nebyla navzdory všem svým — případně jen zdánlivým — vnějším úspěchům neužitečná a^Zbytečná pro to, co se začíná odehrávat v našem životě. Dvacátý sjezd KSSS podnítil ve všedi socialistických zemích mnoho plodných diskusí a rozepří o nových úkolech literatury v období budování komunisíhu. A ač jsou vyslovována nejrůznější a přirozeně značně sporná mínění, jedno je díky jednoznačnosti slov, která byla na adresu umělců řečena soudruhem Chruščovem z tribuny sjezdu, od počátku jasné: vůbec nejde o to, aby literatura budoucnost jen halasně oslavovala. Jde o to, aby ji pomáhala probojovat. Pomoci probojovat budoucnost však neznamená nic jiného než svést urputný zápas ó dnešek, v němž se tato budoucnost rodí. Ze všeho, co na toto téma bylo zatím řečeno, pokládám pro nás za nejvážnější slova básníka Alexandra Tvardovského, jimiž volal po literatuře, která vysloví nejúplnější pravdu o dnešním socialistickém člověku. Slova, jimiž se postavil proti povrchnosti, opatrnicíví a polovičatosti v nazírání konfliktů současného života. Nemáme u nás zatím rozhodně příliš mnoho básníků, prozaiků a dramatiků, jichž by se vůbec netýkala Tvardovského sjova o „chození kolem horké kaše‘7 Naši l literaturu neohrožuje dnes, ják se zdálo ještě před několika lety, maloměš- : ťácká hysterie a skepse, ani estétská povznesenost vůči životu. Nebezpeč- i nější je pro nás v této chvílí ona í středně vlahá rozšafná temperatura i nenáročnosti, opatrnosti a sebespoko-' jenosti, v níž se nakonec, co do ohlasu u kritiky i ve veřejnosti, často lépe daří dílům, která se úzkostlivě střeží říci cokoli, co předtím ještě nebylo řečeno, která ničím nevzruší, ale taité příliš nezarmoutí, než oněm pracím,. jež riskují i nezdar a omyl, chtějíce vyslovit něco, co ještě nebylo v životě řečeno. Je-li však co pro náš život zbytečné, jsou to právě knihy a hry, proti jejichž myšlenkám, pokud jaké obsahují, nelze celkem nic namítat, která mají třeba i průměrně slušnou řemeslnou úroveň, v nichž však naprosto o nic nejde, z nichž se nedozvíme o lidech naší doby nic, co bychom už dávno sami lépe nevěděli. Dnes, kdy jsme se už ze zkušenosti nedávných let přesvědčili, že ani takzvaný „černý“ schematismus není 0 nic pravdivější než schematismus růžový, nemusíme se, myslím obávat žádného spuštění, budeme-li apelovat na všechny spisovatele dobré vůle, na veřejné literární mínění'i na literární tisk a kritiku, aby v literatuře společně vytvořili nejpříznivější podmínky pro síly, které hledají plnou, nevykleštěaou pravdu života. Které chtějí pomáhat tomu nejprogresívnějšímu, co se rodí ve společnosti i v lidech. Kterým jde o literaturu, jež dává lidem nején radost, nýbrž jež jim pomáhá 1 nalézat moudrost. Která líčí, ale i zjitřuje. Která nechce sloužit jen udržování dobré nálady, nýbrž nutí k myšlení a klade i otázky, jež jsme si třeba ještě nebyli nakloněni připustit. v^^ediné přání, s nímž se obracíme na prahu nového roku k literatuře a všem, kdo chtějí poctivě sloužit jejímu rozvoji, zní proto: nechť nejsme zbyteční životu, nechť napomáháme zmnožovat jeho zítřek, jeho pravdu, jeho krásul JIŘÍ HAJEK