Literární Noviny, leden-červen 1964 (XIII/1-26)
1964-02-22 / No. 8
POSTAVA V OBERHAUSEN U Třikrát za ten první únorový týden, ca trval desátý festival krátkých filmů v západoněmeckém Oberhausenu, zazněl ve festivalovém sále potlesk silou zcela mimořádnou: při polském kresleném snímku W. Glersze Červený a černý, při československém filmu Pavla Juráčka Postava k podpírání a pří jugoslávském Z. Berkovtče Můj byt. Je už známo, ie oba první si z náročné soutěže odnesly Velkou cenu; nám tu zbývá jen vyjádřit radost nad tím, Ie to byla právě Postava k podpírání, které se výrokem meizlnárodní poroty dostalo toho nejvyšSího uznání Jo odměně 5000 DM nemluvíc/. Co pokazilo nepříliš šťastné praíské uvedení tohoto filmu, napravil Oberhausen, a to navzdory obavám z nepřeložitelných míst, navzdory obavám týkajícím se formy. Po prvních vyčkávavých minutách přišlo překvapení, když vlastni smysl díla „došel" napjatým divákům tak, ie to československého pozorovatele opravdu až překvapovalo. Nikdo v Oberhausenu nevěděl, kdo je Pavel Juráček. Ale každému citlivému divákovi jeho film znovu potvrdil, co mezinárodni filmový svět už chvíli luší: Ie mladá a nejmladší generace našich filmových tvůrců nezaspala dbou příležitost; le má co říci a Ie zná také účinný způsob, Jak to říci. Jestlite v Postavě k podpíráni nacházeli v Oberhjutsenu cosi „kafkovského", polský snímek Červený a černý by bylo možno označit jako film picassovský. Temperamentní štětcovou kresbou se v něm líčí býčí zápas a je to podívaná tak vtipná a překvapivá, Ie to z plátna přímo srší. Bohatý ,,děj", vtipný gag a prudký rytmus tu nastupují v plné klasické slávě a vítězi proti všem prognózám, Ie moderní chápání kresleného jilmu těmto vlastnostem odzvonilo. 'A jmenujme ještě dnes ul proslulý britský Sníh JG. Jones/, americký Dým JJ. Kramerf, rumunský Haló, haló JI. Popescu-Gopoj, maďarský Ruku v ruce JA. Herskóf, polský Pramen JT. Jaworskif a Křeslo (Szczechuraf a francouzský Valparaiso /j. Ivensj — a máme zhruba přehled toho nejpozoruhodnějšího, co mezi 8G filmy přinesla jubilejní oberhausenská přehlídka. JAN 2ALMAN ACADEMIA 64. Titulek v záhlaví první mezinárodní výstavy novinek akademických nakladatelství sedmi zemí socialistického tábora (ve výstavní síni SČSP na Václavském náměstí) má být u nás napříště běžný; takové výstavy, rozšířené o další účastníky, budou prý v Praze rok co rok.. Z 1500 publikací, což je výběr z loňské produkce, nepochybně vědecké pracovníky leccos upoutá — tím spíš, že si mohou na místě koupit, co potřebuji. Smysl přehlídky Je ovšem hlubší. Má také ukázat, Jaká Je mezinárodní ediční součinnost; to je totiž nejlepšl cesta k naplněni nejčasovějšlho požadavku současné vědy — mit rychle k dispozici dobrá a nejčerstvější Informace. S mnohostrannou spoluprací, která Je sotva v počátcích, souvisí spousta otázek. Počátkem týdne Je v Praze projednávali ředitelé akademických nakladatelství. Jsou pod-, statnější než opojeni z prudce stoupajícího počtu titulů vědeckých publikácii Čísla Jsou sice utěšená, ale nepovídají nic o společenské účinnosti knih ani o pokroku disciplín, Jež byly v této části světa Ještě před nemnoha lety velice slabé. Ty naznačuje 1 letmá probírka néivy knížek. Kromě těch tradičních, Jimiž věda v Jednotlivých zemích dávno proslula, přibývá publikovaných výsledků také ve společenských vědách, Jako Je sociologie, psychologie, pedagogika, ekonomie. A protože se hodně překládá, bráni lepši vzájemné informovanosti Jazykové bariéry čím dál tím méně. , Jsroslaw Iwaszkiewlcz, předseda Svasn polských spisovatelů, oslavil 20. února sedmdesáté narozeniny. Z díla velkého spisovatele n nás vyšlo bohužel málo; výbor novel Benátské krajky a Chopin. 8 překladem poslední Iwaszkiewiczovy práce, trilogie Cest a sláva {připravuje JI SNKL), přijdeme zase jednou pozdě — po překladu německém, bulharském a srbochorvatském. HLEDAJÍ SE TEXTY. Nakladatelství Československý spisovatel připravuje pro svou edici divadelních her svazek věnovaný někdejšímu Divadlu satiry, Jež sídlilo v malostranské Umělecké besedě. Zatím se však nepodařilo získat texty všech her, které se tam hrály. Prosíme proto bývalé spolupracovrjjky Divadla satiry, kteří si texty uchovali, aby Je laskavě zapůjčili nakl. Cs. spisovatel, Praha, Národní třída 9. V sovětském nakladatelství Innostranaja litěratura vyšla v překladu I. I. Trofimkinové a s komentářem bohemisty S. V. Nikelského Petrmichlova studie Patuáct let české literatury. DVAKRÁT UBU. Jan Werich připravuje pro Čs. televizi inscenaci slavné Jarryho komedie Král Ubu, v níž hrál titulní postavu Již před lety na scéně Osvobozeného divadla. Krále Ubu uvede i Divadlo Na zábradlí, kde tu komedii nastuduje režisér Jan Grossman s hudbou Zdeňka Sikoly a ve výpravě Libora Fáry. Maryši E. F. Buriana (nedávno uvedené v LUbecku — viz LN i. B) věnují dlouhý článek londýnské Times: Nyní, když byl pořízen dobrý překlad, má opera reálnou naději, že bude zařazena do mezinárodního repertoáru, píší Times. E. F. Buriana líčí jako „ucelenou uměleckou osobnost“ a Maryšu zařazují do „literárně dramatické tradice, navazující na psychologismus a sociální realismus ze světa Dostojevského a Ostrovského, v němž 1 jiní češti a slovenšti skladatelé, zvláště Janáček. ale I Bella a Suchoň našli tolik Inspirace“. PABLO PICASSO, letos jedenaosmdesátl* letý, vystavuje v pařížské galerii Louisa Leirise 68 pláten, která vznikla mezi 13. prosincem 1981 a 17. zářím 1963 — sérii obrazů na téma Malíř a Jeho model, několik obrazů s námětem Unos Sabinek, dále zátiší, portréty (mj. své ženy Jacqueliny), figury a rozměrnou krajinu z Mougins. Pařížští kritikové hovoří nad těmito díly o Ficassově znovunalezeném mládí, o vrcholné svobodě, o Jeho spontánnosti, projevující se v ohnivé barevnosti, v odmítání kompozice, ve volná faktuře a v bohatých kontrastech hutné malířské hmoty a téměř transparentních barevných nánosů. Kritika hovoří o malbě jako o gestu stejně přirozeném, Jako Je pro jiné přirozenou potřebou jíst, pit nebo spát. A to vyjadřuje t Picassův výrok, který cituje v katalogu Mtchel Leiris: „Malba je silnější než já, nutí mě dělat, co chce.“ Dickens and Kafka je další, tentokrát anglický přírůstek k rozsáhlé kafkovská literatuře. Mark Spilka, zkoumaje Kafkovu citlivost, dospívá k podtextu Dickensnva humoru, a zabývaje se Dickensem, odhaluje v Kafkově díle jasnější stránky. Nejde ovšem tak daleko, aby tvrdil, že Diekens měl na Kafku vliv — existuje skutečně jen velmi málo odkazů Franzo Kafky na Charlese Dickense. KDYŽ SLYStM SLOVO KULTURA... Na masovém shromážděni Křesťanské sociální unie (12. II.) se vyjádřil její předseda, bývalý ministr Franz Josef Strauss, také k „nekonformním literátům“ západního Německa: „Kdo žije u nás, nemá psát špatně o naši zemi. Komu se u nás nelíbí, komu se zdají poměry nesnesitelné, ten ať sl z Německa odejde ., 1 REFORMA KALENDÄRE. S kalendářem a vůbec s přesnosti byly vždycky potíže. Ať astronomové a matematici počítali Jak chtěli, neklaplo Jim to nikdy na fous, takže Řehoř XIII. musel „chybičku“ juliánského kalendáře sprovodit ze světa tlm, že prostě vyškrtl deset dnů: gregorlánská úprava snížila nepřesnost na pouhých 28 vteřin za rok; ta se zaokrouhli na plný den teprve v roce 3323 a lze Jt snadno administrativně zlikvidovat. A přece se zase už jedná o nový. Jednotný kalendář. Proč to? Zdá se, že důvody Jsou tentokrát organizační a hospodářské. Nejnadějnější návrh, předložený OSN v New Yorku, vychází z toho, že není praktické, když Jsou čtvrtletí nestejně dlouhá a nezačínají týmž dnem týdne, že Je rušivé, když se liší počet pracovních dnů v Jednotlivých měsících, že není dobré, když každý rok začíná Jiným dnem. Tvůrci nového kalendáře předpokládají čtyři měsíce po 31 dnech a 8 měsíců po 30 dnech, rozdělené do čtvrtletí po 91 dnech, dohromady tedy 364 dnů. Kde Je Silvestr? 385. den bude bez data a beze Jména, zato aspiruje na světový svátek zařazený za 30. prosinec. Bez pořadí a bez názvu bude také svátečni den vsunutý y přestupných letech za 30. červen, Jímž se má nahradit přestupný 29. únor. Aby vznikalo delší pracovní volno, mají se svátkům vyhrazovat hlavně pcndělky. Jestliže má rok podle nové reformy začínat neděli, měla by se zavést od roku 1967; nebude-li věc do té doby připravena, nezbude než čekat na rok 1978. Studebaker,. americký dědeček automo bil. vyjel z vrat mateřského závodu naposled 18. prosince 1963 — a první autumobilka USA přestala existovat. Propus tiía 6D00 dělníků a přesídlila do Hamiltonu v Kanadě, kde hodlá vyrábět auta laciněji —■ kanadské mzdy jsou o 15 až 20 % nižší. ČERNĚ DIVADLO. Nicolas Bataille, který v Paříži první uvedl Ionescovy hry, začal asi před třemi lety pracovat pro montmartreské noční kabarety. Bataille se tu pokouší různým způsobem umělecky oživit konvenční výstupy. V programu uváděném nyní v kabaretu Folies-Pigalle užil principu černého divadla: bláznivý balet rukou a nohou na černém pozad) se postupně mění v tanec dvojice nahých těl. Rozhodně tedy nejde o přímou konkurenci našim souborům černého divadla (I když Jeden z nich vystupoval nedávno také v Paříži). V časopise Novy) mir (8. 11/63) otiskl A. Gladkov obsáhlou recenzi povídkové sbírky A. Platonova „Rasskazy“. Je to po dlouhé době první větší studie o autorovi, kterého V. Šklovskij pokládá za „neobjeveného klasika sovětské prózy" a jehož literární vědec Kožinov řadí hned vedle Šolochova. Platonov zemřel naprosto umlčen — zuřivé útoky vedené na jeho nejlepší prézy jej zbavovaly možnosti publikovat. Tiskl většinou v méně známých časopisech a občas vydávané svazečky jeho povídek zanikaly vedle zvučných jmen třicátých a čtyřicátých let. Platonovova próza — píše Gladkov — zachycuje obraz světa plný kontrastů, jen na první pohled zdánlivě ztlumených obdivem k prostému člověku, který je pro Platonova ěfmsl neobyčejně zajímavý a nepodobný všem ostatním — jako sám Platonov se nepodobá nikomu v sovětské literatuře. Jeho povídky prostupuje „překvapivá něžnost ke všemu lidskému, neobvyklá psychologická pronikavost a zvláštní lyrlčnost, nikdy ne nasládlá, spíše trochu trpká . ..“ Gladkov dokazuje konkrétním rozborem, že svéráznost a neobvyklost Platonovových próz není v ayžetn, ve větě, ale ve složité ěechovovské prostotě. Budeme mit možnost poznat Platonova i v českém překladu? Man Ray vydal svůj životopisný Self Portrait. Vzpomíná na příjezd z New Yorku do Paříže v r. 1921, na první výstavu dadaistů, jíž se účastnil svými obrazy i kreacemi z latěk a z drátů. Neměly však úspěch — a to způsobilo, že začal fotografovat, nejdřív vlastni obrazy, pak obrazy jiných tvůrců a — jak doznává — byl a zůstal fotografem amatérem. Fotografoval z hravosti, pro radost — asi proto byl už v třicátých letech uznávaným mistrem fotografie. VASEN SUPÜ, kniha Tristana Coffina, je zrcadlo nastavené americkému militarismu. New York Times v recenzi píši, že autor si Jasně uvědomuje sílu vojenské a obchodní opozice v USA proti odzbrojení. Autor tuto skupinu specifikuje: Je to houf vojenských dodavatelů, generálů, Jimi placených propagandist^ vojenských spolků, profesorů a vědců, kongresmanů, lobyistů, odborářských vůdců a hejno místních tajemníků obchodních komor, advokátů apod.‘. Americké branné sily mají své záložní důstojníky ve všech hlavních kongresových výborech a autor je uvádí jmenovitě. Celou kapitolu věnuje vlivu, který vykonává Pentagon Jejich prostřednictvím. Kniha je nejsilnějšl tam, kde dokazuje, jak Je civilní Amerika zavázána Americe militaristické. BEATLES, POMOZTHI Londýnská královská filharmonie ie octla ve finanční krizi. Nemá vládni «ubvenci, a dirigent sir Thomas Beecham, který JI platil z vlastních prostředků, Je už tři roky mrtev . .. Nyní filharmonii spravují družstvo složené ze členů orchestru; chybějících 30 000 liber ročfcě je třeba krýt ze soukromých sbírek. Předseda družstva se obrátil na slavnou čtyřčlennou skupinu liverpoolských Beatles, kteří svým džezem vydělávají ročně 6 a čtvrt miliónu liber. „Kdyby svůj příjem za dva dny věnovali filharmonii, hýli bychom po celý rok bez starosti“, podotýká pan předseda. * 1 (NEJENOM CHLEBEM...) Básnici honoris causa nám čtou svá slova A tak máme verše dietní lehce 1 těžce stravitelná a potom ty jejichž cena rozumí se s kosti INKA MACHULKOVA S uspokojením, ale bez nadšeni a bez Iluzí přijímá americký fyzik J. R. Oppenheimer z rukou presidenta Johnsona cenu Enrica Fermiho. Před deseti lety byl mjccarthysty vyhnán z národa a zbaven možnosti pracovat v atomovém výzkumu. President Kennedy nž neuspěl dovršit zamýšlený akt rehabilitace. Namísto Kennedyho objal zavrženého syna Johnson. Happy end? Spiše jen další jednání dramatu, které se nazývá dlouhý zápas o vítězství rozumu. Foto Sféra ZAMI LOVANÁ PRINCEZNA Nehledají na Barrandov' ’námět na film o zamilované princezně, s politickým zabarvením a s happy endem? Západní tisk ten námět nabízí v podobě palcových titulků. Holandská princezna Irena, druhá dcera královny Juliany, z oraníské, tradičně protestantské dynastie, přešla na katolicismus. Princezna Irena dlí ve Španělsku. Princezna Irena se zamilovala do blíže neuvedeného španělského šlechtice. Princezna Irena měla ve Španělsku interview, v němž vychvalovala Frankův rellm. Holandský tisk se bouří: protestantský proto, Ie ve Španělsku jsou protestanti pronásledováni, socialistický proto, Ie Franco je fašista, nacionalistický proto, že Španělé kdysi vládli v Holandsku a vyhnala je revoluce. Královna Juliana a princ-manlel Bernhard se předčasní vrátili z Innsbrucku, kde byli na olympijských hrách, a královna v rozhlasovém projevu oznámila, že bohužel k zasnoubení její dcery nedojde. Princezna Irena ve Španělsku zmizela. Princezna Irena našla ve Španělsku útočiště v klášteře. Neunesli a neuvěznili jt ti papežencl? Královna Juliana a princ-manžel Bernhard odletěli z Haagu do Španělska. Královna a manžel přistáli v Pařili a vracejí se domů, protože vláda nesouhlasila s jejich španělskou cestou. V úvodnících se vyhrožuje, le královská rodina můle být donucena k rezignaci. Do Haagu se vrátilo letadlo pouze s princem Bernharden, královna v něm nebyla. Kde je? Nepokračovala v cestě proti vůli vlády? Koneční se královna našla: vystoupila z letadla ještě před příletem do Haagu. Princ Bernhard letí do Innsbrucku a vrací se odtamtud s dalšími princeznami. Tajně přistává v Haagu letadlo ze Španělska. Je v něm princezna Irena a její záhadný ženich. Večer se celá královská rodina shromalduje v paláci. Očekává se důležitá rozhlasová zpráva. Rozhlas, který obvykli končí ve 23 hodin, vysílá vojenské pochody a zábavnou hudbu. Polovina Holandska nespí. Ještě štěstí, že je sobota večer a zítra se nemusí vstávat do práca. Konečně ve tři hodiny ráno nastává vyvrcholení a katarié. Královna Juliana, princezna Irena a předseda vlády Martinen oznamují lidu šťastnou událost: princezna se vdává a bere sl dona Cc-lose- Hugona z Bourbonů, (parmskd v lev), francouzského státního příslušníka a parašutistického kapitána francouzská armády v záloze, jinak pretendenta na španělský trůn. A protože ženich se nemel vzdát svých nároků na španělský vzdává se princezna Irena svých nároků na trůn holandský a bude lít mimo Újzeml Holandska. Jinak by se totiž mohlo stát, Ie bude v Holandsku obnovena španělská dynastie, col holandští vlastenci, kteří Jí v 17. století v krvavé revoluci vyhnali, nepřipustí. Tím spíš, Ie princ don Carlos- Hugo je karltstický pretendent, tj. patří k nejreakčnějšl větví španělských monar• chistů, bigotních katolíků a fašistů (* karltstlcků propaganda mu dělá reklamu, Ie na rozdíl od těch druhých zkostnatílých Bourbonů má pochopení pro sociální g'äzku, nebot o přestrojení za horníka prý měsíc fáral v asturských dolech, aby poznal bídu proletariátu). A tak tavláil v království mír a pohoda, lid se shromáždil před palácem a mával nastávajícím manželům; činí se přípravy k slavní svatbě a lény zaníceně debatují o toaletě, v niž princezna Irena půjde k oltáři. Kdyby na Barrandově měli potíže e titulem, nabízíme: Vaše starosti bychom Chtfli mítI STANISLAV BUDli) 7a dnech 12. a 13. února sešil se v Doně , čs. spisovatelů na Dobříši zástnpc] svazů spisovatelů evropských socialistic|kých zemi ke společné poradě. Svaz spisovatelů SSSR zastupovali na tomtp jednáni ti. M. Markov a K. V. Voronkov, Svaz bulharských spisovatelů K. Kalčev a T. Stojanov, Svaz jugoslávských spisovatelů I. V. Lalié a D. Čosié, Svaz matfaiských spisovatelů J. Darvas a I. Dobozy, Svaz německých spisovatelů H. Koch a E. Langeová, Sraz polských spisovatelů J. Futrament a z)\Fedecki, Svaz rumunských spisovatelů M. Beniuc, S. Pop a A. Mlhale. Svaz československých spisovatelů I. Skála. K. Rosenbaum, I. Kříž, L. Mňaěko, M. Ferko, J. Hájek a J. S. Knpka. Na setkáni se hovořilo ti celé řadě otázek vzájemné spolupráce spisovatelů a spisovatelských organizaci těchto zemi • výměny delegaci v tomto rcoVI O kočičí Mot« Taxidermie — nčenf o vycpávání zvířat Taxislužba — podnik hlavního města Prahy NUŽE, je to povolání jako kterékoli jiné, za těchto dnů, kdy se škola, atletika nebo kumšt dělají, zatímco zaměstnáni se vykonává. Pokud je povoláni řidiče autotaxi opředeno mýtem, jest to bájesloví z rodu těch, jež panují třeba o pohraniční stráží a jsou naplněna mystériem dobrodružství a srdnatosti. V podstatě je to všechno jen způsob, jakým trávíme svůj čas. NUŽE, životní poslání řidiče rozvážejícího mléko a řidiče rozvážejícího lidi nestojí ve vzájemném hierarchickém poměru. Ten čí onen získává prostředky k obživě za vykonávání služeb, potřebných pro společnost, a obávám se, že určovat stupnici osobní hodnoty bylo by zde příliš těžké. Hromada pokrouceného plechu v dílnách DP Košíře může svědčit o tom, že jsem se řidičem nenarodil (když vycházíme z kritéria, že každý Maďar může za to, že je Maďar). Znám řidiče, kteří opustili řemeslo kouzelníka, řemeslo právníka, řemeslo hudebního skladatele, doktora filosoíie a konečně i řemeslo civilního strážce bezpečnosti. Dokonce i jednoho, který opustil řemeslo sportovce. Ale všichni jsou rozptýleni tu či onde. Takže taxi, které si najmete, může řídit doktor práv, ale stejně dobře hulvát, jehož nevrlost jsme pohříchu většinou ochotni oko pamatovat si lépe než slušnost stovky těch dalších. NUŽE, nedržel Jsem palec na tepu doby jako řidič rozvážející mléko, ale byl jsem řidičem rozvážejícím ochmelky i pracující, a mám-li mluvit o pohnutkách toho konání, tedy musím prohlásit, že jo bylo spíše v zájmu mé výživy než čeho jiného. Mlékař ovšem neriskuje noc co noc přepadení od nějakého amatéra, který se domnívá, že taxíkář převáží u sebe majland. Nezávisle na tom, mohu však možná prohlásit člověka, který má splnění plánu rozvozu zároveň 1 za splnění společenské potřeby, za blbce. Má-li být tato představa konkrétní, vzpomeňte si na to, že by dejme tomu od pětadvacátého do konce měsíce nebylo rozváženo mléko jenom proto, že další hodiny a kilometry nejsou v plánu. Nevím, zdali taková situace v mléčném dispečinku někdy existovala, leč doba je nehledě na družice zázračná, a možné to je. Vím však, že existuje BLBOST, vtělená v patřičné oběžníky a formule, jež díky ochraně svých vydržovaných fámulů, kteří jí byli u vědomí obsažnosti Své mozkovny přitaženi jak můra ke světlu, a získávají svou obživu nikoli tvořením hodnot, ale definicí definic a tvořením problémů. TATO (tj. blbost) nehledí na autodrožku jako na dopravní prostředek (ve zmatení tramvají a trolejbusů jediný, který je vás schopen odvézt sice draze, ale rychle a včas), ale jako na cosi mezi toboganem a zvonkovou dráhou, co nám plní ukazatele a- pťo- JAN BENEŠ blémy čehož sl rozříkáváme na složkách. Takže třeba v době vánoc a shonu jež je obklopuje, bylo taxi čímsi, po čem občanstvo pídilo jak lid izraelský po zemi zaslíbené. Díky existenci již pojmenovaných předpisů a panovníků nad taxíky, kteří usoudili, že jezdit není třeba tehdy, když to lidi potřebují, a proto, že to potřebují, nýbrž pro plán, který máme (zaplaťbůh) pod střechou. NUŽE, obdobná situace ovšem panuje i v úpravě způsobu, jak Jezdit. Strohé ustanovení totiž praví, že řidič při normovaném korunovém výdělku na hodinu (pohybuje se kolem 30 Kčs) je povinen jezdit tak, aby nejméně 62 % ujetých kilometrů bylo placených. V praxi je to ona průpovídka — Tady vás stojí plno a ve městě není vůz. Řidič, který vyjede s vozem od hlavního nádraží a jede do Dejvic, nemá už možnost vrátit se bez zákazníka zpět do centra, kde se třeba právě v té době svádějí o každé svítící kočičí oko za .sklem mezi zájemci tuhé boje, ale jeho osudem je ustrnout často na dlouhé hodiny někde na periférii. Takže zase neplní korunovou normu. Vidět! řidiče, jak ujíždí se zapnutým taxametrem za vlastní peníze, není proto žádný zázrak. Kdo to nechápe, jsou třeba kontroly, které zřejmě ze zbytečných průvodčích, uvolněných samoobsluhami, zřídil DP. NUŽE, byl jsem přítomen schůzi ROH, kde byla odhlasována takováto suplika: Chceme sloužit. Předpisy nám v tom svou skladbou, tvořenou třeba ve zbožném klamu bránit nevyužití vozů, brání. Podobně nám brání ve zvýšení výdělku. Navrhujeme: Om^; zit normované kilometry na 50 až 55 % tak, aby se zvláště v noci mohly vozy vracet zpět do města, což by odstranilo neekonomické prostoje na periférií, které řidiče nebaví a veřejnosti neslouží. Dále navrhujeme snížení ceny jízdného (rozdíl mezi cenou za vůz v takové'Moskvě nebo Varšavě a Praze Je velmi nepoměrný. Náš taxík- je přibližně o 300 % dražší), což umožní zvýšení provozu (lid se bude více vozit) a učiní z taxi skutečně věc denní potřeby. V Moskvě se tak jezdí nakupovat, a tó tam mají metro a systém okružních taxi, jezdících (mikrobusy) stále stejnými ulicemi a neustále přibírajících, pokud mají volná místa. Zvýšení provozu a odstranění „kilometrových“ prostojů způsobí i zvýšení obratu, které vyrovná ztráty plynoucí ze snížení jízdného. Tak nějak jsem si to pamatoval, a tak nějak prý to závodní výbory ROH podávají každoročně. Nezdá se, že by se s roztínánlm pražského dopravního propletence příliš spěchalo. Kromě publikování projektů ml aspoň v této chvíli není nic konkrétního známo. Lekci o - slušnosti, výchově cestujících a plynulosti dopravy vám ovšem ráda poskytne většina řidičů, zejména nových tramvají, když máte třebas kufr a nerad byste se prodíral až k zadním dveřím. Což nemá s taxíky už vůbec nic společného, leda to, že kdyby ze mne hříčka náhod nettyla učinila člověka píšícího, přál bych si být taxíkářem. Oni jsou to většinou chlapi. Pocit patřit mezi ně patří k těm nejlepším.