Obrana Lidu, červenec-prosinec 1975 (XXXIV/27-52)
1975-07-05 / No. 27
Nedělní ÚSTŘEDNÍ ORGÁN MINISTERSTVA NÁRODNÍ OBRANY ^ y Ročník XXXIV • 5. července 1975 • Cena 1 Kčs • Číslo * ■vyvrcholení Československé spartakiády 1975 na Strahově HOLD MLÁDI NAŠÍ ZEMI Byty to velké, nezapomenutelné chvíle. Chvíle zastavující srdce nad nádherou toho snu, který se po měsíce střádal, rostl, mohutněl, aby se v sobotu a v neděli proměnil na Strahovském stadiónu v úžasnou skutečnost. Tři dělové salvy otevřely Bránu borců. Bránu mládí naší země. Mládí, které přišlo vzdát hold pokojnému životu v míru, naší třicetileté cestě, našim socialistickým perspektivám. Na čestné tribuně zasedli generální tajemník OV KSČ a prezident republiky G. Husák, předseda federální vlády L. Štrougal spolu s dalšími členy a kandidáty předsednictva O V KSČ, členy sesekretariátu a dalšími hosty Mohutný blok svazáků, pionýrů a cvičenců — reprezentantů všech 14 skladeb — doprovodil ke vztyčení československou a rudou vlajku, nad Strahovem zněl zpěv naší hymny a pak předseda ÚV ČSTV A. Himl přivítal hosty. Po krátkém projevu — přesně ve 14,15 hodin — prohlásil hlavní dny Čs. spartakiády 1975 za zahálené. A pak už se na ploše vystřídalo v osmi skladbách 79 680 cvičenců a v neděli dalších 73 144! jejich výkony, kázeň a nadšení, které nedokázal odvát silný chlad ani smazat sobotní liják, aplaudovalo 378 000 diváků! POKRAČOVANÍ NA 2. STRANE Vzájemné návštěvy ve výšce 23G km „Své! dosud nezaži! takovou událost jakou mu přináší letošní červenec v kosmickém prostoru ve vzdálenosti 230 kilometrů od naši planety konstatuje Jean Jaques Vaiignat, komentátor ústředního tiskového orgánu francouzských komunistů 1’Humanité. „Tiskové agentury celého světa se touto záležitostí již dlouho zabývají a ještě dlouho se k ní budou vracet, protože jde o událost dalekosáhlého významu pro celé lidstvo. A celý svět si to stále jasněji uvědomuje!“ 1 ČTETE NA 9. STRANĚ Brand, Kubasov, Slayton, Leonov a Stafford před modelem kosmických lodí Apollo a Sojuz LÉTÁNÍ NA DELFÍNECH Reportáž z Vysoké vojenské letecké školy o jedinečnosti létání, vzrušivosti poznání a organizace, především však o těch, kteří si zvolili vojenské povolání Den byl jasný a letovod o něm řekl svým svěřencům: „Drobečkové, tohle je počasí, kdy to létá samo.“ Posluchači piloti se podívali na jiskřivou oblohu a dověděli se ještě: „Takový den, počítám, bude v příštích deseti letech nanejvýš jednou. .Potom letovod pokračoval věcně: „Dnes létají první sólo — podporučík jedlička, četař Bubeníček.. Posluchači si prohlíželi své spolužáky se zájmem, jako by na nich zkoumali, čím se odlišuje od ostatních člověk, který poletí poprvé sám bez učitele. POKRAČOVÁNÍ NA 5. STRANĚ Na snímku je četař Vojtěch Hájek h<ssttf€ ^44 1 bhjMmj Viděl jsem vojáky cvičit „Gymnastiku vojáků“ mnohokrát. Poprvé v chladném únorovém dopoledni na kasárenském dvoře, který svou betonovou plochou ani trochu nepřipo míňal gymnastický planžet. Viděl jsem odřené ruce, koleqa, záda, boule a škrábance na čele chlapců, kteří ještě před několika měsíci netušili, jak velký, ale i hrdý úkol je čeká. Od toho okamžiku jsem jím začal fandit, držel jim palce, obdivoval je. Stali se pro mne stejnými reprezentanty armády, jako třeba Viktor, Hoffmann, Satrapa, či Netušil. Ted sedím na tribuně Spartakiádního stadiónu, pode mnou je plocha největšího cvičiště na světě. Vlastně již to není cvičiště, ale jeden veliký rybník bláta, ve kterém se ztratily poslední viditelné značky. Zahřmí tři dělové salvy a z Brány borců se vyhrnula nezadržitelná masa armádních cvičenců. Na zádech se mí usadil mráz a nepříjemně mně jezdil po těle. Stejně tak, jako když jsem sám měl před velkým závodem, tisíce mravenců mi pochodovalo pažemi až do konečků prstů. Předstartovní horečka jaké má být. Sedím v hledišti a přece jsem se všemi vojáky na ploše, strachuji se v obtížných místech skladby, dýchám zhluboka při rychlých, na orientaci obtížných přebězích, cítím chlad velkých žlutých kaluží, do kterých bez jediného zaváhání padají těla armádních gymnastů. Ano, dnes již to nejsou cvičenci, obyčejní vojáci, ale postavami, uměním i myšlením opravdoví gymnasté. Na svých uniformách nos! označeni motostřelců, tankistů, chemiků, letců, dělostřelců. Dnes by jim právem náležel odznak mistrů Čs. spartakiády 1975. Prokázali nejen sílu, odvahu, sportovní jistotu, ale především uvědomění, vysokou morálku poprat se se vším a s každým, kdo by se jim chtěl postavit do cesty. Říká se. že opravdovost vztahu se prokazuje v těžkých situacích. Vojáci právě na Strahově prokázali, že jsou skuteč nou hrází míru a bezpečnosti celé naši socialistické společnosti. Až poslední takt hudby, poslední pohyb z náročné skladby odehnal mravence z konečků prstů i mrazivý dech ze zátylku. Vystřídalo je hřejiSnímky: E. KARKAN M. SUSTA vé teplo, radost z velkého vítězství, pocit slastného uvolnění a vnitřního uspokojení. Ani za slzy v koutcích očí jsem se nestyděl. Vojáci zvítězili nejen na Strahově, ale 1 sami nad seboulil Vilém MANDLlK VLAJKA NA VRCHOLU Hlubokého Dunaje, klidné Dyje či dravého Hronu. Těžko říci, kdo z nich se nám líbil více, komu dát svůj první 'ilas. Snad ženám za krásu spojenou s vtipným skunduvanim / „Lepší točit kuželem nežli doma s manželem“, „Nebojte se Krakonoše, navštěvujte Krkonoše“) nebo dorostenkám za ladnost a upřímnost mládí, kterými nás zdravily i „Bylo nám tu blaze, děkujeme Praze“, ,flazdar Pražáci, zdravia vás Slováci"). Samozřejmě, nelze zapomenout ani na muže pro jejich sebevědomou vyrovnanost (i když, přiznejme, leckterá z manželek, rozpoznaná mezi diváky, dostala nefalšovaný „spartakiádní“ polibek), ani na žáky či žákyně, pro které po předchozím chladnén a deštivém dnu byl samotný pochod úctyhodným výkonem. Požitkem bylo i sledovat defilé turistů, žijících celý týden pod stany na Džbánu, mezi nimiž nechyběla ani šestimístná koloběžka z - Brna či pochod sportovců, od zasloužilých mistrů sportu až po benjamínky v dresech, pro které je spartakiáda možná jedním ze stupínků, po nichž směřují až na olympijský vrchol. A přece nakonec přišli ti, na něž se Pražané snad nejvíce těšili. Krátce před jedenáctou hodinou Václavské náměstí zašumělo. Vojáci! To už se od Muzea dolů rozběhly stovky opálených těl, nad jejichž hlavami vlály červené, modré a bílé prapory. V tom strhujícím a přece jednotném tempu si každú ještě více mohl uvědomit pravdivost slov známé písně, kterou zpívali: „ ... nás s Rudou armádou nikdo nerozdrtí." Horolezci zanechávají ■ na vrcholu ještě nedobytém či nesmírně obtížném vlajku na znamení svého výkonu. Spartakiádní průvod Prahou jq takovou vlajkou. Ti, kdo v něm šli, překonali sami sebe, hodiny únavy, potu a tvrdého nácviku. Na půdě hlavního města svou vlajku zanechalo navždy nejlepší mládí naší vlastí. her Chcete vědět, . co dokáže mládí, úsměv, dobrá nálada, optimismus? Všechno! Dokáží náhle rozjasnit za chmuřenou oblohu, rozzářit zamrače nou tvář, strhnout k potlesku sebe většího skeptika. Všechny ty tisíce které nedělní dopoledne procházely ulicemi Prahy, tohle uměly. Každý z těch, kdo směřoval z Pankráce na Václavské náměstí, měl jedinou tou hu — rozdávat radost. Šli, r do jejich nezadržitelného proudu jako by se vlévaly vody všech našich řek. Pověstmi opředené Vltavy,