Pochodeň, leden-březen 1973 (LXII/1-77)

1973-03-23 / No. 70

Ludvík Svoboda jednomyslně zvolen presidentem ČSSR President republiky Ludvík Svoboda skládá ústavou přede­psaný slib. Mezi prvními gratulanty ke znovuzvolení do presidentské funkce byli členové předsednic­tva ŰV KSČ v čele se soudru­hem G. Husákem. Presidentem CSSR pro příští období byl jedno­myslně zvolen armádní generál Ludvík Svoboda. Podle zápisů o volbě pre­ sidenta obdrželi poslanci Sněmovny lidu 194 hlaso­vacích lístků a odevzdali 194 platných hlasů. Pro navrženého kandidáta hla­sovalo 194 poslanců. Ve Sněmovně národů bylo vydáno poslancům, zvoleným v ČSR, 72 hla­sovacích lístků; odevzdáno bylo 72 platných hlasů, pro navrženého kandidáta 72 hlasů. Poslanci Sně­movny národů, zvolení v SSR, dostali 75 hlasova­cích lístků a odevzdali 75 platných hlasů, pro navr­ženého kandidáta 75 hlasů. Proletáři všech zemi, spojte se! Páteční ORGAN VÝCHODOČESKÉHO KV KSC POCHODEŇ Pátek 23. března 1973 • 50 haléřů • Ročník 62 • Číslo 70 Zástupci našich rozhodli Na Pražském hradě se včera dopoledne společně sešly na slav­nostní schůzi Sněmovna lidu a Sněmovna národů Federálního shromáždění'CSSR. Poslanci nejvyššiho orgánu státní moci v naší zemi se zde shromáždili, aby zvolili pro pětileté funkční období presidenta ČSSR. Dějiště významného státního aktu, starobylý gotický Vladislavský sál, byl slavnostně vyzdoben československou vlajkou a státním znakem ČSSR. Také nad budovou vlála státní vlajka ČSSR. národů PŘEDSTAVITELÉ NA ČESTNÉ TRIBUNĚ Již před desátou hodinou přicházeli do sálu poslanci obou sně­moven Federálního shromáždění a hosté, mezi nimi představitelé ústředních ůřadů, vědeckých a kulturních institucí a společenských organizací, delegace ze všech krajů ČSSR. Na čestné tribuně usedli generální tajemník ÚV KSČ a předseda CIV Národní fronty ČSSR Gustáv Husák, předseda federální vlády Lubomír Štrougal, předseda Federálního shromáždění ČSSR Alois Indra, další členové a kandidáti předsednictva ÚV KSČ Vasil Biľak, Peter Colotka, Karel Hoffmann, Antonín Kapek, Josef Kempný, Jo­sef Korčák, Jozef Lenárt, Miloslav Hruškovič a Václav Húia. Pří­tomni byli předseda Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ Miloš Jakeš, členové sekretariátu a tajemníci ÚV KSČ Jan Baryi, Jan Fojtík, Miroslav Moc, František Ondřich a Oldřich ŠMitka. Místa na čestné tribuně zaujali členové předsednictva Federálního shro­máždění ČSSR a místopředsedové federální vlády. Slavnostního aktu se dále zúčastnili členové federální a národ­ních vlád, členové ÚV Národni fronty ČSSR, České národní rady a Slovenské národní rady, delegace Č$. lidové armády, Sboru ná­rodni bezpečnosti a Lidových milicí, akademici, přední umělci, cír­kevní hodnostáři a další osobnosti čs. politického, veřejného a hos­podářského života. Hosty byli rovněž členové pražského diplomatic­kého sboru a zahraniční novináři akreditovaní v ČSSR. Přesně v 10.30 hodin zahájil společnou schůzi sněmoven Federál­ního shromážděni člen předsednictva ÚV KSČ a předseda Federál­ního shromáždění Alois Indra. NÁVRH NA VOLBU PRESIDENTA Poslanci sněmoven Federálního shromáždění se poté vyjádřili k návrhu předsednictva FS, aby pořad schůze tvořily volba pre­sidenta ČSSR a jeho slib. Jednomyslným hlasováním poslanci obou sněmoven navržený pořad schválili. Návrh na volbu presidenta ČSSR předložil Federálnímu shromáž­dění generální tajemník ÚV KSČ a předseda ústředního výboru Národní fronty ČSSR poslanec Gustáv Husák. Projev soudruha Gustáva Husáka přijali poslanci a hosté sou­hlasným dlouhotrvajícím potleskem. Předseda Federálního shromážděni Alois Indra oznámil, že rov­něž poslanci - členové Komunistické strany Československa, Česko­slovenské strany socialistické, Československé strany lidové, Strany slovenské obrody, Strany slobody a poslanci bez politické přísluš­nosti souhlasili s tím, aby armádní generál Ludvík Svoboda byl jejich jediným kandidátem na funkci presidenta republiky. Konsta­toval, že Federálnímu shromáždění byl navržen jediný kandidát. Podle ústavního zákona o československé federaci a zákona o jednacím řádu Federálního shromážděni — uvedl soudruh Alois Indra - koná se volba presidenta republiky tajným hlasováním. Ke zvolení presidentem ČSSR je potřebný souhlas třipětinové vět­šiny všech poslanců Sněmovny lidu a souhlas třipětinové většiny všech poslanců Sněmovny národů, zvolených jak v ČSR, tak i SSR. K zajištění volby tajným hlasováním zvolily sněmovny na svých středečních samostatných schůzích volební komise, které se ujaly v souladu s paragrafem 19 jednacího řádu Federálního shromážděni své funkce. Podle jejich sčítáni v zasedací siní bylo přítomno 194 poslanců Sněmovny lidu, 75 poslanců Sněmovny národu zvolených v SSR a 72 poslanců Sněmovny národů zvolených v ČSR, takže obě sněmovny Federálního shromáždění byly usnášenischopné. Začala volba presidenta Československé socialistické republiky. Poslancům Federálního shromáždění členové volebních komisi vydali hlasovací lístky. Poté přistoupily obě sněmovny k volebnímu aktu. Poslanci.postupně přicházeli k volebním urnám ve Vladislav­ském sále a vkládali do nich hlasovací lístky. V 11.20 hodin vyhlásil člen předsednictva ÚV KSČ a předseda Federálního shromážděni ČSSR Alois Indra výsledek tajného hla­sování. Oznámil, že presidentem ČSSR pro příští volební období byl jednomyslně zvolen armádní generál Ludvík Svoboda. Shromáž­děni přijalo toto sděleni bouřlivým potleskem. /Pokračování na str. 2] BLAHOPŘEJNÝ TELEGRAM L. BREŽNĚVA, N. P0DG0RNÉH0 a A. KOSYGINA Presidentu Československé so­cialistické republiky soudruhu Ludviku Svobodovi. Vážený soudruhu Ludvíku Svo­bodo! Jménem ústředního výboru Ko­munistické strany Sovětského sva­zu, presidia Nejvyššiho sovětu SSSR, rady ministrů SSSR a my osobně Vám zasíláme přátelská srdečná blahopřáni k Vašemu opětovnému zvolení do vysoké funkce presidenta Československé socialistické republiky. Sovětští lidé Vás považuji za vynikajícího státniho a stranic­kého vedoucího činitele, přesvěd­čeného vlastence a internaciona­­listu, a hluboce si váží Vaši u­­šlechtilé činnosti pro posíleni ne­rozborného svazku našich stran, zemí a národů, Vašeho přínosu společnému boji bratrských státu za mír na celém světě. Vaše velké zásluhy v boji proti fašistickým uchvatitelům, ve vý­stavbě socialistického Českoslo­venska i v upevňování sovětsko­­československého přátelství Vám získaly zaslouženou autoritu v naší zemi. Dovolte nám, abychom Vám z celého srdce, soudruhu presiden­te, popřáli další úspěchy ve Vaši odpovědné práci pro další upev­nění a všestranný rozvoj socia­listického Československa, pro všestranné prohlubování spolu­práce mezi ČSSR a SSSR, jež odpovídá zájmům sovětského a československého lidu i zájmům míru a socialismu. L. BREŽNĚV N. PODGORNYJ A. KOSYGIN sněmoven FS ČSSR na Pražském hradě Vážená Federální shromáždě' ní, vážené soudružky a suudru zi poslanci, vzácní hosté! Z pověření ústředního výboru Komunistické strany Českoslo­venska i ústředního výboru Ná­rodní fronty Československé so­cialistické republiky předklá­dám vám společný a jednotný návrh kandidáta na funkci pre­sidenta Československé socia­listické republiky. Doporučuje­me, aby do této důležité stát­ní funkce byl zvolen člen před­sednictva ústředního výboru KSČ, dosavadní president naše ho státu, soudruh Ludvík Svo­boda. Tento návrh předkládáme pro velké celoživotní zásluhy sou­druha Svobudy v zápasech o svo­bodu našich národů a našeho státu, v letech výstavby socia­lismu i v posledních letech u-pevnpvání naší socialistické společnosti. Život soudruha Lud­víka Svobody znají nejen po­slanci Federálního shromáždě­ní, znají ho i milióny našich občanů, ba i lidé daleko za našimi hranicemi. Přesto mi však dovolte připomenout z je­ho životních osudů a zápasů alespoň některé myšlenky. Naše národy — český a slo­venský — neměly to v dějinách nikterak lehké. Musely vést zá­pas o svoji národní svobodu, o existenci svobodného českoslo venského státu, o řešení sociál­ních problémů, v zájmu pracu­jícího lidu, zápas o socialistic­kou výstavbu naší společnosti. Řekli jsme již při jiných pří­ležitostech, že v posledních tři­ceti letech se osudy národů Československa, naší dělnické třídy a pracujícího lidu pod statným způsobem změnily, že naše národní svoboda byla za­bezpečena takovým způsobem, jak jsme to v minulosti nikdy nepoznali. Náš lid po všech stránkách dosáhl rozvoje a úrovně, za kterou se nikde a před nikým nemusí stydět. Vzpomínám to­ho proto, že s těmito přemě­nami československého státu a československé společnosti ve všech rozhodujících uzlových bodech je spojeno i jméno na­vrhovaného kandidáta na funk­ci presidenta ČSSR soudruha Ludvíka Svobody. Vzpomenu-li jen stručně těžkého národně n­­svobozeneckého zápasu českého a slovenského národa v letech rozbití československého státu, v letech druhé světové války, nacistické okupace a brutální­­(Pokračování na str. 21 ----DVA Z NEJBLIZŠICH PLUKOVNlK ČSLA DIMITRIJ HEGEDŰS z Hradce Králové: „Ludvíka Svobodu jsem poprvé poznal v roce 1942 jako velite­le prvního polního praporu v Buzuluku. V bojích u Sokolova, Kyjeva, Vasilkova, Rudy, Čer­­iíachovky, Bílé Cerkve, Dukly a dalších, neustále připomínal vojákům, že naše místo je po boku hrdinné Sovětské armády v boji za osvobození Českoslo­venska od německých okupan­tů. Stále nám zdůrazňoval, že nebojujeme jen proti fašistům, ale i vykořisťovatelům. V osvo­bozené vlasti již nebudou vlád nout kapitalisté, nebude bída a nezaměstnanost jako za Masa ryka a Beneše. Soudruh Svoboda otcovsky pečoval o příslušníky jednotky v týlu i na frontě. Jednou při výcviku, seskočil jeden voják s tanku a zlomil si nohu. Zjisti! si, jak se jmenuje, zašel za ním do nemocnice, aby ho po­těšil. Při přesunu na frontu při­šel za vojáky do vagónu, aby je povzbudil, v každém boji se objevil na pozorovatelně. Je to velký vlastenec. Nejšir­ší vrstvy našeho národa jej mi lují za velké zásluhy při osvo božení vlasti.“ LADISLAV ILYÁŠ z Hradce Králové —PŘÍSLUŠNÍK PRVNÍ­HO ČESKOSLOVENSKÉHO AR­MÁDNÍHO SBORU V SSSR: „Prv­ně jsem soudruha Svobodu po­bojovat po boku Rudé armády za její osvobození již na so větském území. Vždy to byl člověk skromný, nenáročný. Po celou dobu byl vzorem nám všem. I ve svém vyšším funkč­ním postavení nikdy nezapo­mněl na své spolubojovníky a pomáhal, jak mohl. Také v únoru 1948 sehrál svou velkou roli. Nikdy nezapomněl znal na cvičení v Chústu u 45. ru­munského pluku. Bylo to v do bě napadení Československa německými fašisty. Tehdejší plukovník Svoboda vždy byl a stále je naším starším bratrem otcem, kamarádem a rádcem Dělil se s námi jak v dobrém tak i ve zlém, o všechno. Důraz ně nám připomínal, že naše vlast je okupována fašisty a sovětská vláda nám umožnila Ve svém životě jsem prožil hodně trápení i radosti. Ale ta kovou radost, jakou nyní pro žívám, že je soudruh Svoboda znovu presidentem, jsem nikdv neměl a snad ani nebudu mí! Proto mu přejí z upřímnéhc srdce i jménem všech spolubo jovníků hodně zdraví, aby nás i dále vedl po těžce dobyté cestě k ještě lepšímu životu." Ichý) -Spolubojovník- Plukovník ing. Vladimír Tyrek je jedním z těch lidí, kteří válku prožili na fron­tě. V řadách 1. českosloven­ského armádního sboru Sovětském svazu pod vele v ním nynějšího presidenta ČSSR, armádního generála Ludvíka Svobody. „Vzpomínám si na několik osobních setkání v době vál­ky,“ říká soudruh Tyrek, „ale jedno mi zvláště utkvě­lo v paměti. Již dlouho jsme byli v zákopech a na frontě byl klid. Každý seděl a když opravdu nemusel, své místo neopustil. A soudruh Svobo­da chodil kolem nás a říkal — hoši, neseďte pořád, mu­síte se také projít ven. Vtom začali Němci pálit z mino­metů. Soudruh generál sko­čil do zákopu a přitom mne přimáčkl. Tehdy mi bylo de vatenáct let a on byl přece jen silnější, chlapské posta­vy. Ve mně to hrklo, až jsem vykřikl. A soudruh Svoboda mne v té palbě nadzvedl a povídá: „Chlap če, nestalo se ti nic?“ Lidí, kteří s ním tehdy bojovali, není již mnoho. — Vždyť od té doby uběhlo třicet let. Před dvěma roky — 11. února 1971 — si sou­druh president pozval na Pražský hrad několik býva­lých spolubojovníků. Pod plukovník Tyrek byl mezi ni­mi. „Je to živá vzpomínka. —• Soudruh Svoboda nás pozval sedm, většinou válečných invalidů. Já jsem v boji při­šel o ruku. Vzpomínali jsme, zasmáli se i zaplakali si. — Znovu se před námi odvíjely příběhy, které se vryly do paměti na celý život. Když jsme odcházeli, tak jeden soudruh z presidentské kan­celáře řekl: Já si nepamatu­ji, že by president někomu věnoval tolik času jako vám A člověka to hřeje u srdce, že si našel chvíli pro své spolubojovníky. Vždyí jeho čas je přece vzácný,“ končí své vyprávění soudruh Ty rek. VLASTIMIL VLČEK

Next