Svět Hospodářství, 1973 (XIV/1-78)

1973-03-23 / No. 36

fel odernizace maďarského textilního a oděvního průmyslu je jedním z hlavních cílů čtvrté pětiletky (1971 —1975). Na renovaci textilního prů­myslu se předpokládají výdaje ve vý­ši 12 mid Ft; z toho se má použít 78 °/o na nákup strojů. Asi 86 % jich bude dovezeno vzhledem k malé do­mácí produkci. Ze socialistických stá­tů má tento dovoz dosáhnout asi 57—65 mil. rublů a z nesocialistic­kých zemí 63—69 mil. dol. Dovoz textilních strojů se uskuteč­ňuje mj. v madarsko-sovětské koope­raci. MLR dodá díly pro textilní stro­je v hodnotě 4,6 mil. rublů a jako protidodávku obdrží moderní tkal­ MLR REKONSTRUUJE TEXTILNÍ PRŮMYSL covské stavy. Maďarsko usiluje o uza­vření dalších podobných dohod a hodlá i pro sovětské textilní stroje, které se mají vyrábět v příštích le­tech, dodávat díly výměnou za hoto­vé stroje. Je to v souladu s maďar­ským záměrem zvýšit během páté pě­tiletky dovoz textilních strojů ze so­cialistických zemí o dalších 50 °/o a současně v menší míře i ze Západu. Rekonstrukce maďarského textilní­ho průmyslu má mj. umožnit, že do roku 1975 se vyřadí asi 7000 zasta­ralých tkalcovských stavů a 62 % stavů bude automatizováno. Podíl syn­tetických materiálů má stoupnout z 12 na 18 %, sníží se podíl bavlně­ných látek a významně se má zvýšit podíl vlněných. Dovoz textilních strojů umožní na všech úsecích podstatně změnit vý­robní strukturu. V roce 1975 se má např. již vyrobit 140 mil. m2 pletené­ho zboží, což představuje zdvojnáso­bení produkce v pěti letech. Maďarský konfekční průmysl byl značně rozšířen a modernizován již v minulých letech a během čtvrté pětiletky se má dále rozvíjet ve vyso­kém tempu. V zahraničí se projevil v posledních letech rostoucí zájem o udělování zakázek maďarskému textilnímu průmyslu na práci ve mzdě. Příjmy z tohoto zdroje činily v roce 1972 u podniku Hungarotex přes 13 mil. dol. a u podniků zahra­ničního obchodu Tannimpex a Hun­­garocoop dalších asi 5 mil. dol. Vývoz textilu do nesocialistických států realizovaný Hungarotexem se zvýšil v roce 1972 o 15—17 %. K to­mu přispěly smíšené podniky založe­né společně se západními firmami. Během tří let. založil Hungarotex pět takových společností ve Velké Britá­nii, Španělsku, NSR, Nizozemí a Ku­vajtu. Úkoly modernizace vedly dále k to­mu, že textilní průmysl projevil akti­vitu i ve finanční sféře. Budapnnt, nej­větší maďarský podnik s 20 tisíci za­městnanci, který vznikl před deseti lety sloučením řady závodů, se obrá­til na Mezinárodní investiční banku se žádostí o úvěr k částečnému fi­nančnímu krytí modernizačních zá­měrů. Poskytnutý úvěr ve výši 14,5 mil. rublů kryje náklady spojené s dovozem 500 moderních strojů a zařízení ze socialistických zemí v le­tech 1972—1975. Většinu těchto stro­jů dodá ČSSR a NDR, menší část So­větský svaz a Polsko. Ropný průmysl plně v íránských rukou Iránský ministerský předseda Ámir Abbás Huvajda oznámil, že od 21. března bude Irán plně kontrolovat všechna ropná zařízení v zemi. Huvajda v parlamentním projevu uvedl, že na základě nové dohody mezi Iránem a mezinárodních rop ným konsorciem přecházejí na Irán všechna práva na vlastnictví a využí­vání ropných zařízení konsorcia na Iránském území. Cleny konsorcia jsou největší ropné společnosti USA, Bri­tánie, Francie a Holandska. ma U A W zpravodajství PRO PRŮMYSL, ZEMĚDĚLSTVÍ, FINANCE A OBCHOD Modernizace metalurgického průmyslu vyžaduje jakostní paliva Rozvoj československého koksárenství Dosavadní rozvoj metalurgie a účast ČSSR v zahra­ničním obchodě si vyžádaly odpovídající zdroje kokso­­vatelného uhlí a koksu. Výroba koksu se v poválečném období zvýšila zhruba čtyřnásobně; produkce uhlí vhod­ného pro koksování dosáhla v roce 1970 hodnoty 17,2 mil. tun. Z prognózy čs. ekonomiky do roku 1990 vyplývají další nároky na tyto zdroje; tempo přírůstku potřeb se však podstatně zmírňuje. I za těchto předpo­kladů bude zabezpečování zdrojů koksovatelného uhlí a koksu velmi obtížné a nákladné. Rozvoj hutnictví železa a vývoz koksu si vyžádal rozsáhlou výstavbu koksoven. Během předchozích let by­ly uvedeny do provozu nové koksové baterie ve stávajících báňských a hut­ních koksovnách. Rozhodující nové kapacity byly vy­budovány v hutních kombinátech. V letech 1952—1962 byla postavena naše největší koksovna v NHKG Kun­­čice s celkovou kapacitou 3,6 mil. tun koksu ročně, v letech 1966—1969 koksovna ve VSŽ Košice s celkovou kapacitou 1,7 mil. tun koksu ročně. Zatímco v roce 1946 činila výroba koksu 2,6 mil. tun a zvýšila se do ro­ku 1960 na cca 8,5 mil. tun, dosáhla v roce 1970 zhruba 10,3 mil. tun. I při tomto růstu výroby byl koksu trvalý nedostatek. Řada opatření smě­řovala k omezování jeho spotřeby v průmyslu a u obyvatelstva. Až do šedesátých let se vyvíjela spotřeba koksu v čs. metalurgii v podstatě lineárně s výrobou surové­ho železa, tedy extenzívně. V pozděj­ším období jsou zřejmé výsledky úsilí o růst účinnosti a efektivnosti spotře­by koksu ve vysokopecním procesu: mil. tun 1960 1965 1970 výroba surového železa 4,7 5,9 7,5 spotřeba koksu 4,6 4,7 4,8 Těchto výsledků bylo dosaženo ze­jména výstavbou aglomeračních zaří­zení, realizací technickoorganizačních opatření v hutních kombinátech, vý­stavbou moderních provozů a použí­váním ušlechtilých forem paliv. Růst výroby koksu spolu s opatře­ními ve spotřebě umožnil zvyšovat vývoz koksu tak, že V roce 1970 do­sáhl 2,5 mil. tun. Rozvoj koksárenství vedl k velkým nárokům na koksova­­telné uhlí, které se po roce 1956 ješ­tě zvýšily tím, že ČSSR pomáhá do­dávkami uhlí a koksu některým ze­mím socialistického tábora při rozvo­ji jejich koksochemického a metalur­gického průmyslu. Rozvoji ostravsko­­-karvinského revíru, našemu jediné­mu zdroji kvalitního koksovatelného uhlí, byla proto stranickými a vládní­mi orgány věnována mimořádná po­zornost a péče. Dík tomu a obětavé práci pracujících vzrostla těžba ostravsko-karvinského revíru z 11,1 mil. tun na 23,9 mil. tun v roce 1970. Tohoto rozvoje bylo dosaženo výstav­bou nových dolů, rekonstrukcí a mo­dernizací dosavadních. Současně s tím byly vybudovány nové úpravárenské kapacity s hlav­ním posláním získat z těžené substan­ce koksovatelného uhlí co nejvíce kvalitního uhlí vhodného pro kokso­vání. Zatímco v padesátých letech by­la k výrobě koksu a k vývozu použí­vána pouze asi polovina těžby reví­ru, je v současné době k těmto úče­lům používáno tří čtvrtin těžby. Tím se podstatně zvýšilo využívání vlast­ností ostravsko-karvinského uhlí, vzrostl i jeho význam ve vývozu. Uhlí vhodné ke koksování a koks se postupně staly významnou obchod­ní položkou v platební bilancí ČSSR, dokonce jednou z rozhodujících v oblasti surovin. Vývoz koksu a uhlí vhodného pro koksování umožňuje realizovat dovo­zy důležitých surovin a materiálů ne­zbytných pro naše národní hospo­dářství, moderníph strojů a zařízení. V prognóze čs. ekonomiky do roku 1990 se počítá s dalším rozvojem metalurgie. Ocel bude i v příštím de­setiletí základním konstrukčním ma­teriálem strojírenství a dalších od­větví. Náhrada plastickými a synte­tickými hmotami je do určité míry omezena; půjde spíš o vzájemné do­plňování těchto materiálů než o zá­sadní náhradu oceli. V porovnání s dosavadním mnoho­letým vývojem se zmírní tempo růstu výroby surového železa a oceli. To spolu s další modernizací metalurgic­kého průmyslu a s růstem používání ušlechtilých forem paliv a energie ovlivní nároky na koks a koksovatel­­né uhlí. Předpokládá se, že spotřeba koksu v porovnání se současným sta­vem vzroste do roku 1990 o 10 až 15 °/o. Potřeba koksu v ostatních prů­myslových odvětvích a stavebnictví bude mít pravděpodobně mírně klesa­jící tendenci. Perspektivní oblastí spotřeby koksu je komunálně bytová sféra včetně obyvatelstva. Ve výhledové palivo­­energetické bilanci se počítá s dal­ším růstem potřeb odpovídajícím růs­tu životní úrovně a pohody bydlení. Na zabezpečování potřeb se budou stále větší měrou podílet ušlechtilé formy paliv a energie. Zatímco jejich podíl činí v současné době zhruba 30 °/o, měl by se ke konci příštího de­setiletí pohybovat kolem 80 °/o. V sou­ladu s tím se počítá s výhledovým poklesem používání uhlí. Přitom však požadavky na dodávky koksu jako jedné z forem bezdýmového paliva budou vzrůstat. Tohoto kvalitního pa­­(Pokračování na str. 2] Praha hodlá řešit nedostatek pracovníků O problémech zabezpečování do­statku pracovních sil pro hlavní město ČSSR informovali novináře na pravidelné tiskové besedě zástupci NVP. Zaměstnanost v Praze se od roku 1970 udržuje prakticky na stej­né úrovni; udržení této úrovně se ovšem daří jen za cenu využití po­sledních rezerv, jež ještě představují ženy v domácnosti a širší zapojování osob po produktivním věku, vesměs důchodců. Do konce roku 1975 se počítá v Praze s úbytkem 22 tis. pracovních sil v produktivním věku. Také dů­sledky opatření podporujících zvýše­ní porodnosti, jež se projevují zvý­šeným počtem žen na mateřské do­volené, naléhavě upozorňují, že pro udržení dosavadní úrovně zaměstna­nosti v Praze je třeba nahradit úbytky pracovních sil migračními pře­suny z ostatních krajů ČSR. Počítá se se získáním 28 tis. pracovníků z migračních přesunů; např. vybraným podnikům bude dán souhlas k ná­boru pracovníků v určených okre­sech českých a moravských krajů. mm ze světa Moskva — Sovětští odborníci uvadli včera do provozu čtvrtý reaktor atomo­vé elektrárny u Voroneže. Jeji výkon se tfm zvýšil na 1,5 mil. kilowattů. V nynější pětiletce se má výkon so­větských atomových elektráren zvýšit o 6 až 8 mil. kW. Washington — Deficit platební bilance Spojených států dosáhl v loň­ském roce 9,2 mld dolaru, jak ozná­milo americké ministerstvo obchodu. De­ficity platební bilance USA byly jed­nou z hlavních příčin dvojí devalvace amerického dolaru v posledních čtrnácti měsících. Varšava — Polsko vyvezlo v loň­ském roce 58 lodí o celkové nosnosti 499 000 BRT, což znamená proti roku 1971 vzrůst o 68,6 %. Ve vývozu lodí Polsko postoupilo z desátého místa v ro­ce 1971 na šesté místo v roce 1972. Mezi 11 dovozci polských lodí byli největ­šími odběrateli v roce 1972 Sovětský svaz, Norsko a Francie. Podíl vývozu při stavbě lodí dosáhl v Polsku v tom­to roce 86 °/o. Rostoucí výroba automobilů vyvola­la potřebu speciálních patrových ná­kladních vagónů pro přepravu no­vých osobních vozů od výrobce do prodejen. Vyrábějí je pracující Va­gónky v České Lípě. Pro Polskou li­dovou republiku dokončují dodávku tří set těchto vagónů a další dvě stovky jich letos vyrobí pro Moto­technu a pro mladoboleslavskou automobilku. Na snímku ]. šarocha, ČTK, konečná montáž plošiny spe­ciálního patrového vagónu pro Pol­sko. Stanice pražského metra budou zdo­bit leštěné desky šedomodré žuly, z kamenolomu v Tisu u Blatna na Kralovicku. Prvních šedesát kubic­kých metrů tisské žuly, která byla pro svoji kvalitu pro tento účel vy­brána, dodali lamači provozovny 510 n. p. Českomoravský průmysl kamene Hradec Králové už v listopadu loň­ského roku. V letošním roce budou v dodávkách zpracovatelským závo­dům pokračovat. Přibližně desetitu­­nové bloky žuly se rozřezávají na desky a leští do vysokého lesku. Tisská šedomodrá žula zdobí už no­vou budovu Federálního shromáždění v Praze. Na snímku J. Vlacha, ČTK, nakládání žuly. Začátek jara VE ZNAMENÍ STÁVEK Zprávy o stávkách dělníků a za­městnanců přicházejí z velkého počtu průmyslových měst kapitalistického světa. V Londýně kromě 36 000 uči­telů a profesorů stávkují úředníci ministerstev zdravotnictví a sociální péče. Pokračují stávkové akce ply­nárenských dělníků a pomocného zdravotního personálu. V Římě nena­stoupili do práce zaměstnanci veřej­né městské dopravy. Z iniciativy od­borových svazů CGIL, CISL a UIL se bojuje za obnovení kolektivní smlou­vy v relaci k maloobchodním cenám. Do velké stávky pracujících v Koda­ni se od 21. t. m. zapojili dělníci loděnic a některých strojírenských závodů. V první jarní den nedostali čtenáři noviny, protože do stávky vstoupili i typografové. Vlna stávek propukla i v Bejrútu aj. Úprava Mezinárodní dohody o cukru? Producentské země Mezinárodní dohody o cukru požadují, aby nová dohoda, zavazovala importéry k nákupu za dohodnutou minimální cenu i v tom případě, když na volném trhu budou ceny cukru nižší. Platnost současné Mezinárodní do­hody o cukru končí 31. prosince le­tošního roku, porady o nové dohodě se uskuteční v květnu a v září v Že­­nevě. Záruky minimálních vývozních cen, které nyní exportéři vyžadují, by byly podle jejích názoru jistou protiváhou nynějšího uspořádání. V rámci současné dohody jsou totiž producentské země povinny prodávat cukr importérům — členům dohody za 6,95 centu za libru, třebaže ceny cukru na volném trhu se nyní pohy­bují až kolem 9 centů. Exportérské země se snažily Ihned po poslední devalvaci dolaru, prosa­dit zvýšení této ceny tak, aby jím byly nahrazeny ztráty, způsobené po­klesem hodnoty dolaru. Spotřebitel­ské země se však proti tomuto po­žadavku ostře postavily. Pracovní skupina, složená ze zástupců důleži­tých vývozců (Austrálie, Brazílie, Ku­ba a Mauricius) a dovozců (Kanada, Japonsko, Nigérie, Švédsko a Velká Británie) se zatím marně snaží sjed­notit názory obou stran. Pokud by se ani výkonnému výboru Mezinárodní rady pro cukr nepodařilo dosáhnout dohody o úpravě cen, další jednání by se tím bezpochyby velmi ztížilo. .Hodnota dolaru vůči zlatu klesla od ledna 1972 zrubá o 17,1 °/o, a proto je pochopitelný požadavek produ­centů, aby dohodnuté ceny stouply na 7,5 až 7,7 centu za libru. Sníže­ním hodnoty dolaru jsou záporně ovlivněny devizové příjmy řady pro­ducentských zemí, které jsou silně závislé na vývozu cukru. Britský tisk vyslovuje názor, že úspěch jednání o nové mezinárodní dohodě o cukru může být ohrožen, jestliže spotřebi­telské země nevezmou v úvahu zá­sadní změny, k nimž došlo v mezi­národních měnových vztazích. Revoluční změny v ekonomice Chile ■ ■ Z rozhovoru s presidentem dr. Salvadorem ALLENDE ■ ■ President Chilské republiky dr. Salvador Allende odpověděl na otázky, které mu v Santiagu položili zpravodajové ČTK a Rudého práva. V rozhovoru se president dotkl i hospodářských otázek, jejichž řešení je aktuální zejména poté, kdy Lidová jednota po volbách 4. března upevnila své pozice. Náš velký úkol je vyrovnat se s hospodářskými problémy,-uvedl. Chile nyní prožívá inflační prunes, způso­bený důvody vnitřního i vnějšího rá­zu. Dostali jsme stát se stagnujícím hospodářstvím a zvolili jsme politi­ku, která hospodářství oživila. Začali jsme s přerozdělováním pří­jmů, takže na pracující, na které dří­ve připadlo 51 %, nyní připadá 66 procent. Dosáhli jsme nejnižší úrov­ně nezaměstnanosti v našich ději­nách. Dali jsme práci 220 000 živite­lů rodin, kteří byli bez zaměstnání. Tím se zařadilo do spotřeby okolo miliónu lidí. Dali jsme zabezpečení 700 000 lidí, kteří je dříve neměli, a zvýšili jsme na slušnou úroveň dů­chody a penze. To všechno způsobilo zvýšení po­ptávky po spotřebním zboží. Ačkoli musely podniky začít pracovat na pl­nou kapacitu, nestačily poptávku krýt, a to z důvodů strukturálních nedostatků v zemi a úmyslného pů­sobení vrstev zainteresovaných na rozvratu chilského hospodářství. Těch vrstev, které rozšířily černý trh a spekulace, které skrývají a ničí zbo­ží denní spotřeby, tisíci způsoby po­škozují výrobu a dokonce pašují za hranice neuvěřitelné množství zboží. Vyskytly se také chyby vyplývají­cí ze změn. Na ty jsme sami ukázali. Avšak v žádném případě neznamenají původ těžkostí, jimž čelím Jsou i důvody vnějšího r zu, které silně ovlivňují tuto situaci Zdědili jsme zahraniční dluh v částce přes !Pokračování na str. 5J

Next