Svět v Obrazech, leden-červen 1973 (XXIX/1-26)

1973-02-16 / No. 7

Sladký a hořký život Říma Antické monumenty ftíma nepřetržitě upadaly od barbarských vpádů pátého a šestého století. A podle renesanční slovní hříčky — „co nezničili barbar), to zničili Barberini" — přední římská šlechtická ro­dina, z které pocházelo několik papežů. Za papežského režimu, který skončil prak­ticky až roku 1870 sjednocením Itálie, ne­měl ftím městskou radu ani vlastního sta­rostu. Kvádry a sloupy z rozpadajících se antických památek si rozebírala šlechta pro své paláce. Po roce 1870, kdy se ftím stal hlavním městem Itálie, se král Viktor Emmanuel snažil navazovat na neoklasicistickou pom­­péznost Napoleona III., který v té době byl ve Francii zrovna svržen. Stavba, které nelze uniknout kdekoli od republikánského Fora Romana až po císařské Forum Tra­­jánovo, je nabubřelý monument prvního panovníka. Za fašismu vedl Mussolini bezohledně hlavní okružní silnici uprostřed antických trosek a kolem Colossea zřídil objezd. Po této silnici — Via dei Fori Imperiáli dnes jezdí za hodinu 8000 aut a o vojenských přehlídkách 2. června dokonce i tanky. Obyvatelé ostatní Itálie se na ftím ne­dívají s takovou tradiční láskou jako češi na Prahu, Rusové na Moskvu, Francouzi na Paříž. Pro ně je ftím především sídlo předimenzovaného a častými skandály zmí­taného státního aparátu a pak už jen va­tikánská velkovýroba kněží. Od průmyslo­vého Turína a obchodního Milána, přes rudou Reggio Emilia až po bezzemeckou Kalábrii a Mafií ovládanou Sicílii sem ma­jetní jezdí jen vyřizovat na ministerstvech urgence a zjišťovat, kterému úředníkovi bu­de nejlépe „namazat tlapu". Mladí neza­městnaní z jihu sem jezdí v naději získat práci a pak bydlí v neuvěřitelných barabiz­nách v předměstích, jako San Sebastiano, San Ostrense, anebo skončí v zločineckém podsvětí. Krásná, urostlá děvčata z pro­vincie přijela vysedávat v kavárnách na Via Veneto v naději, že si jich všimne nej­prve slavný režisér, pak postupně milio­nář, bohatý turista, římský měšťák a na­konec prostě jakýkoli muž, který má v kap­se 10 000 lir. „Ošklivá, obrovská, neobyvatelná", na­psal o ftímu turinský list La Stampa; po­chopitelně v ženském rodě, protože pro Italy je ftím — Roma, mésto-žena, „cittá donna“. Je tu 700 000 aut a na ulicích do­slova není k hnutí. S výjimkou průmyslo­vého „rudého pásu“ ve vzdálených před­městích, je ftím neproduktívni město úřed­níků a maloobchodníků. Kdosi zjistil, že na 93 obyvatel připadá jedert hokynář a na 105 obyvatel jedna „trattoria" čili hospoda. Zdejší boháči většinou nepatří k vysoké průmyslové a finanční buržoazii — ta sídlí převážně v Miláně. Je to spíš stará papež­ská konzervativní šlechta. Barberini pochá­zejí od synovců papeže Urbana Vlil. Borg­hese se odvozují od papeže Pavla V. Villa Borghese je dnes veřejně přístupný park a kníže Giulio Valerio Borghese, odsouze­ný po válce na 12 let za vraždy přísluš­níků odboje, se loni pokusil o fašistický převrat. Buoncompagno měli za předka nelegitimního syna papeže ftehoře XII. a jsou na tom tak špatně, že svůj palác na Via Veneto pronajali Američanům jako velvyslanectví. Filmový režisér a velký umělec Federico Fellini vytvořil trilogii filmů o ftímu — „Sladký život", „Satiricon" a nejnovějšl, který mél na podzim v ftímě premiéru — „Fellini Roma". Poslední film je sžíravá kritika římské společnosti provedená kon­trastními konfrontacemi typickými pro Fel­­liniho — banda chuligánů na motocyklech, řítící se kolem antických památek, připo­míná gladiátory, současná aristokracie, zo­brazená uprostřed monumentálni žranice, se vůbec neliší od rozmařilců antických císařských dvorů v době úpadku. Sekven­ce, která vyvolala četné protesty, ukazuje monotematickou módní přehlídku modelů určených pro církevní hodnostáře před publikem, v němž převládá církevní a svět­ská šlechta. Scéna, při níž manekýni, oble­čení jako preláti, projíždějí před publikem na speciálních modelech jízdních kol, při­čemž konferenciér přehlídky upozorňuje na nové módní prvky oděvu, obsahuje Felli­­niho nemilosrdné poselství: celá církevní hierarchie je vlastně jediná neustále po­kračující módní přehlídka. Sladký život 1973: místem schůzek řím­ské smetánky a jejích přespolních návštěv­níků Se stal bar „Number One". Fil­mové hvězdy z Cinecittá, modelky, mece­nášové. Alain Delon, Elsa Martinelli, Berti­na — modelka a bývalá žena miliardáře Agy Khana. Během posledních měsíců za­čala římská policie nalézat mrtvoly lidí, kteří měli s „Number One" něco společné­ho. Franco Giuliani byl zastřelen puškou z dálky a pak zblízka „doražen" výstřelem z pistole. Typický postup najatých řemesl­ných vrahů. Blízko Colossea našli Giusep­pe Alfana s prostřelenou hlavou. Zavraždě­ni byli v luxusním autě „playboy" Giuliano Carabei a modelka Tiffany; kromě nich by­ly v autě zbytky zásilky heroinu. Bývalý boxer a přítel majitele „Number One” Pao­­la Vassalla Sergio Maccarelli byl zastřelen spolu se svým tělesným strážcem Italo Pazqualem. V žádném případě policie ne­dopadla vraha. Jediný závěr ze série vražd: v ftímě probíhá velká gangů ve stylu sicil­­sko-americké Mafie. Všichni zavraždění měli kromě návštěv „Number One“ jednu společnou věc — vedli na vlastní pěst nebo s menšími vlastními gangy síf pašo­vání a prodeje drog a amerických cigaret, ftím konzumuje denně 100 000 krabic pa­šovaných cigaret a drog za 150 miliónů dolarů ročně. O kontrolu nad celou sítí zřejmě usiluje nějaký dosud neidentifiko­vaný super-gang. Hořký život 1973 — V ftímě je 80 000 nezaměstnaných — v celé Itálii je to 1,8 miliónu. Rozhraní roku 1972 a 1973 bylo poznamenáno intenzivním stávkovým bojem. Obnovovaly se kolektivní tříleté smlouvy zaměstnanců více než 50 sektorů hospodářství a veřejného života, což zna­menalo celkem čtyři milióny pracujících. Největší stávky z konce minulého roku vedli za lepší podmínky kolektivních smluv mimo jiné železničáři a zejména 300 000 pracujících v chemickém průmyslu. V současné době značné pokročil pro­ces vytváření jednotné platformy tří od­borářských ústředen — největší levicové CGIL (4,5 miliónů členů), křesťanské CISL (2,5 mil. členů) a sociálně demokratické UIL (700 tisíc členů). Od podzimu minulého roku již pracuje společná federace všech tří ústředen na základě společného pro­gramu. K největší jednotné akci všech tří od­borových centrál došlo 12. ledna 1973, kdy se konala za účasti 20 miliónů Italů ge­nerální stávka za uskutečnění sociálních reforem, které by přenesly tíhu hospodář­ské stagnace, jakou Itálie pociťuje již od měnové krize kapitalistického světa z roku 1971, z beder pracujících na podnikatele a akcionáře. Na náměstí San Giovanni v ftímě se konala toho dne jedna z nej­větších manifestací poválečné doby. Cen­trum „věčného města” zaplavily desetitisí­ce dělníků z předměstských závodů státní zaměstnanci, rolníci z širokého okolí, stu­denti. ftímu je letos 2727 let. Má ve znaku vlčici — tu která prý kojila Romula a Re­ma, zakladatele města. Jezdí sem statisíce turistů, poutníků a každý tu najde, co hle­dá. Někomu se zdá, že z Fora slyší řečnit Bruta. Jiný si ve zdech Vatikánu před­stavuje vraždícího Césara Borgiu, nešetří­cího bratra, švagra, ani synovce di Candia, nejmilejšího syna druhého bratra Alexan­dra, takto papeže, toho jména šestého. Husy na Kapitolu varovně štěbetají, voj­sko Karla Vlil. francouzského drancuje paláce, ve vězení Tulianum popravuji brat­ry Gracchovy. Na Via Appia jako by do­sud trčely zbytky tisíců křížů s přibitými Spartakovými vzbouřenci. V Colosseu krvá­cejí gladiátoři pod tesáky dravých šelem. Seminarista v parku Porta dei Cavalle­­geri se šprtá z Tomáše Aquinského, hos­podyňky pod Gianicolem se křižují, že spaghetti jsou zase dražší o 10 lir a sca­­lopino o 35. Na schodech kostela Trinitá dei Monti vysedávají hippies z celého svě­ta, jako by tušili, že právě zde kdysi bý­valo místo asylu, kde papežská stráž ne­směla nikoho zatknout. A — nevíte-li to — před šesti staletími byl v ftímě poprvé nesen rudý prapor jako symbol svobody. Bylo to 9. května 1347. když Cola di Rienzo se v čele římské chu­diny chopil moci. JAROSLAV BOUČEK Přes Forum Romanům se slavným obloukem Septima Severa, chrámem Saturnovým a Vespasianovým jezdí auta i v noci. ^T4

Next