Svět v Obrazech, leden-červen 1973 (XXIX/1-26)
1973-02-16 / No. 7
Sladký a hořký život Říma Antické monumenty ftíma nepřetržitě upadaly od barbarských vpádů pátého a šestého století. A podle renesanční slovní hříčky — „co nezničili barbar), to zničili Barberini" — přední římská šlechtická rodina, z které pocházelo několik papežů. Za papežského režimu, který skončil prakticky až roku 1870 sjednocením Itálie, neměl ftím městskou radu ani vlastního starostu. Kvádry a sloupy z rozpadajících se antických památek si rozebírala šlechta pro své paláce. Po roce 1870, kdy se ftím stal hlavním městem Itálie, se král Viktor Emmanuel snažil navazovat na neoklasicistickou pompéznost Napoleona III., který v té době byl ve Francii zrovna svržen. Stavba, které nelze uniknout kdekoli od republikánského Fora Romana až po císařské Forum Trajánovo, je nabubřelý monument prvního panovníka. Za fašismu vedl Mussolini bezohledně hlavní okružní silnici uprostřed antických trosek a kolem Colossea zřídil objezd. Po této silnici — Via dei Fori Imperiáli dnes jezdí za hodinu 8000 aut a o vojenských přehlídkách 2. června dokonce i tanky. Obyvatelé ostatní Itálie se na ftím nedívají s takovou tradiční láskou jako češi na Prahu, Rusové na Moskvu, Francouzi na Paříž. Pro ně je ftím především sídlo předimenzovaného a častými skandály zmítaného státního aparátu a pak už jen vatikánská velkovýroba kněží. Od průmyslového Turína a obchodního Milána, přes rudou Reggio Emilia až po bezzemeckou Kalábrii a Mafií ovládanou Sicílii sem majetní jezdí jen vyřizovat na ministerstvech urgence a zjišťovat, kterému úředníkovi bude nejlépe „namazat tlapu". Mladí nezaměstnaní z jihu sem jezdí v naději získat práci a pak bydlí v neuvěřitelných barabiznách v předměstích, jako San Sebastiano, San Ostrense, anebo skončí v zločineckém podsvětí. Krásná, urostlá děvčata z provincie přijela vysedávat v kavárnách na Via Veneto v naději, že si jich všimne nejprve slavný režisér, pak postupně milionář, bohatý turista, římský měšťák a nakonec prostě jakýkoli muž, který má v kapse 10 000 lir. „Ošklivá, obrovská, neobyvatelná", napsal o ftímu turinský list La Stampa; pochopitelně v ženském rodě, protože pro Italy je ftím — Roma, mésto-žena, „cittá donna“. Je tu 700 000 aut a na ulicích doslova není k hnutí. S výjimkou průmyslového „rudého pásu“ ve vzdálených předměstích, je ftím neproduktívni město úředníků a maloobchodníků. Kdosi zjistil, že na 93 obyvatel připadá jedert hokynář a na 105 obyvatel jedna „trattoria" čili hospoda. Zdejší boháči většinou nepatří k vysoké průmyslové a finanční buržoazii — ta sídlí převážně v Miláně. Je to spíš stará papežská konzervativní šlechta. Barberini pocházejí od synovců papeže Urbana Vlil. Borghese se odvozují od papeže Pavla V. Villa Borghese je dnes veřejně přístupný park a kníže Giulio Valerio Borghese, odsouzený po válce na 12 let za vraždy příslušníků odboje, se loni pokusil o fašistický převrat. Buoncompagno měli za předka nelegitimního syna papeže ftehoře XII. a jsou na tom tak špatně, že svůj palác na Via Veneto pronajali Američanům jako velvyslanectví. Filmový režisér a velký umělec Federico Fellini vytvořil trilogii filmů o ftímu — „Sladký život", „Satiricon" a nejnovějšl, který mél na podzim v ftímě premiéru — „Fellini Roma". Poslední film je sžíravá kritika římské společnosti provedená kontrastními konfrontacemi typickými pro Felliniho — banda chuligánů na motocyklech, řítící se kolem antických památek, připomíná gladiátory, současná aristokracie, zobrazená uprostřed monumentálni žranice, se vůbec neliší od rozmařilců antických císařských dvorů v době úpadku. Sekvence, která vyvolala četné protesty, ukazuje monotematickou módní přehlídku modelů určených pro církevní hodnostáře před publikem, v němž převládá církevní a světská šlechta. Scéna, při níž manekýni, oblečení jako preláti, projíždějí před publikem na speciálních modelech jízdních kol, přičemž konferenciér přehlídky upozorňuje na nové módní prvky oděvu, obsahuje Felliniho nemilosrdné poselství: celá církevní hierarchie je vlastně jediná neustále pokračující módní přehlídka. Sladký život 1973: místem schůzek římské smetánky a jejích přespolních návštěvníků Se stal bar „Number One". Filmové hvězdy z Cinecittá, modelky, mecenášové. Alain Delon, Elsa Martinelli, Bertina — modelka a bývalá žena miliardáře Agy Khana. Během posledních měsíců začala římská policie nalézat mrtvoly lidí, kteří měli s „Number One" něco společného. Franco Giuliani byl zastřelen puškou z dálky a pak zblízka „doražen" výstřelem z pistole. Typický postup najatých řemeslných vrahů. Blízko Colossea našli Giuseppe Alfana s prostřelenou hlavou. Zavražděni byli v luxusním autě „playboy" Giuliano Carabei a modelka Tiffany; kromě nich byly v autě zbytky zásilky heroinu. Bývalý boxer a přítel majitele „Number One” Paola Vassalla Sergio Maccarelli byl zastřelen spolu se svým tělesným strážcem Italo Pazqualem. V žádném případě policie nedopadla vraha. Jediný závěr ze série vražd: v ftímě probíhá velká gangů ve stylu sicilsko-americké Mafie. Všichni zavraždění měli kromě návštěv „Number One“ jednu společnou věc — vedli na vlastní pěst nebo s menšími vlastními gangy síf pašování a prodeje drog a amerických cigaret, ftím konzumuje denně 100 000 krabic pašovaných cigaret a drog za 150 miliónů dolarů ročně. O kontrolu nad celou sítí zřejmě usiluje nějaký dosud neidentifikovaný super-gang. Hořký život 1973 — V ftímě je 80 000 nezaměstnaných — v celé Itálii je to 1,8 miliónu. Rozhraní roku 1972 a 1973 bylo poznamenáno intenzivním stávkovým bojem. Obnovovaly se kolektivní tříleté smlouvy zaměstnanců více než 50 sektorů hospodářství a veřejného života, což znamenalo celkem čtyři milióny pracujících. Největší stávky z konce minulého roku vedli za lepší podmínky kolektivních smluv mimo jiné železničáři a zejména 300 000 pracujících v chemickém průmyslu. V současné době značné pokročil proces vytváření jednotné platformy tří odborářských ústředen — největší levicové CGIL (4,5 miliónů členů), křesťanské CISL (2,5 mil. členů) a sociálně demokratické UIL (700 tisíc členů). Od podzimu minulého roku již pracuje společná federace všech tří ústředen na základě společného programu. K největší jednotné akci všech tří odborových centrál došlo 12. ledna 1973, kdy se konala za účasti 20 miliónů Italů generální stávka za uskutečnění sociálních reforem, které by přenesly tíhu hospodářské stagnace, jakou Itálie pociťuje již od měnové krize kapitalistického světa z roku 1971, z beder pracujících na podnikatele a akcionáře. Na náměstí San Giovanni v ftímě se konala toho dne jedna z největších manifestací poválečné doby. Centrum „věčného města” zaplavily desetitisíce dělníků z předměstských závodů státní zaměstnanci, rolníci z širokého okolí, studenti. ftímu je letos 2727 let. Má ve znaku vlčici — tu která prý kojila Romula a Rema, zakladatele města. Jezdí sem statisíce turistů, poutníků a každý tu najde, co hledá. Někomu se zdá, že z Fora slyší řečnit Bruta. Jiný si ve zdech Vatikánu představuje vraždícího Césara Borgiu, nešetřícího bratra, švagra, ani synovce di Candia, nejmilejšího syna druhého bratra Alexandra, takto papeže, toho jména šestého. Husy na Kapitolu varovně štěbetají, vojsko Karla Vlil. francouzského drancuje paláce, ve vězení Tulianum popravuji bratry Gracchovy. Na Via Appia jako by dosud trčely zbytky tisíců křížů s přibitými Spartakovými vzbouřenci. V Colosseu krvácejí gladiátoři pod tesáky dravých šelem. Seminarista v parku Porta dei Cavallegeri se šprtá z Tomáše Aquinského, hospodyňky pod Gianicolem se křižují, že spaghetti jsou zase dražší o 10 lir a scalopino o 35. Na schodech kostela Trinitá dei Monti vysedávají hippies z celého světa, jako by tušili, že právě zde kdysi bývalo místo asylu, kde papežská stráž nesměla nikoho zatknout. A — nevíte-li to — před šesti staletími byl v ftímě poprvé nesen rudý prapor jako symbol svobody. Bylo to 9. května 1347. když Cola di Rienzo se v čele římské chudiny chopil moci. JAROSLAV BOUČEK Přes Forum Romanům se slavným obloukem Septima Severa, chrámem Saturnovým a Vespasianovým jezdí auta i v noci. ^T4