Svět v Obrazech, leden-červen 1974 (XXX/1-26)

1974-03-29 / No. 13

11 PLZEŇ-SEVER m Ovčáci, čtveráci BYLI JSME _U VÁS „Bačové — ! Každý má o nich představu podle písničky: Já som bača velmi starý . . „Tak to jste vedle," řekl děda. „U nás se budou učit na ovčáky chlapci, kterým je dnes patnáct let.“ „U vás?” „Samozřejmě," vykřikl děda a ukázal na ovčín: „Má přes dvě stě let. Tak dlouho se v Nečtínách pěstuji ovce. Toková ovčácká velmoc, jako je Austrálie, neměla ještě o ovcích ani šajnu, když u nás se už ovečky popásaly tady na těch' stráních." Děda, pokud se týká ovci, zřejmě zná historii. „To íe vlastně legrace, jak ovce přišly do Austrálie. Způsobil to nazlobený kapitán Adam Smith .. V roce 1788 — takových dvacet let po tom, kdy už v Nečtínách měli proslulé stádo — plul kapitán Adam Smith se svou plachetnicí City ot Worcester a měl na palubě 29 ovci. Zakotvil v Kapském Městě, kde měl ovce odkoupit jakýsi sedlák. „Nebýt tohoto tvrdohlavce, kde by byla Austrálie s chovem ovcí," směje se děda v Nečtíně. Kapitán Adam Smith řekl cenu, kterou chce za stádo. Sedlák se na něj podíval a prohlásil: „Vědí co, pane kapitáne? Za takové peníze si ty ovce můžete dát za klobouk!" „Taky že si je dám,“ odsekl tvrdohlavý kapitán. Plachetnice se plavila do Austrálie a zde kapitán promluvil: „Tedy, občane, ovce vypadají na chcípnuti. Ale když je vykrmíte, vydělají vám milióny.“ Kdosi je koupil a ovce pomalu ovládaly nejmladšl kontinent. Za dvanáct let jich bylo šest tisíc a za sto let od vylodění už 64 miliónů. V roce 1962 139 miliónů. Sovětský svaz choval 125 miliónů kusů. Celkem je na světě asi 820 000 000 ovcí. „Z toho v Nečtínách pět set,“ zlobíme dědu. „No jo, jenže my nejsme kontinent, my jsme Nečtíny, i když existujeme přes osm set let. A přesto, že se v Evropě na ovce dost kašlalo, nebol na ni připadá jen jedna desetina produkce, u nás jsme dvě století tvrdili, že vlna je vlna. A to jednu dobu se netroufali tvrdit ani v Praze.“ „Vy jste ovčák?" „Kdepak, zedník, ale jsem odsud." Tak prý v roce 1937 opravoval chalupu a po cestě táhlo stádo ovcí. Byly nějak neklidné. Děda povdá: „To se asi dověděly, že v Americe jakýsi chemik vynalezl umělé vlákno nylon. Pekl jsem jim: jen žádné strachy, ovečky, naděláte sice smradu, ale nad vlnu zatím není.“ Kus od starého ovčína stojí zámek. Blížilo se na jeho nádvoří čtrnáct aut. Děda se rozběhl, protože sl žádnou příležitost nenechá ujít. Byla to svatba, nebof na zámku není jen internát zemědělského odborného učiliště, ale i svatební slň Když zazněly varhany, děda poznamenal: „A další je v tom.“ Spokojeně si luskl prsty. „V Nečtínách opravdu začneme s výchovou nové generace ovčáků," řekl ředitel učiliště Bohuslav Bouša. „Přijde jich k nám třicet z celých Čech a Moravy. Samí patnáctiletí." Proč právě sem? „Dvéstěletá tradice a dobré výsledky při pěstování školního stáda — to asi přivedlo ministerstvo zemědělství na myšlenku, že máme nejlepší předpoklady pro výchovu nových bačů." Na ovci při roční střiži připadá přes šest kilogramů vlny v délce přes šest centimetrů. Třicet procent stáda má délku vlny až 7,50 centimetru, jedinci 9—11 centimetrů. Nu, bača . . . Sedí ve stfnu lesních stromů, píská si na píšťalu nebo poslouchá tranzistorové rádio, u nohou mu leží věrný ovčácký pes. „To je poezie," říká Bohuslav Bouša. „Skutečnost je taková: tři roky učení, než si chlapec řekne: tak jsem bača. Musí ovládnout zásady chovu, plemenitby, pastevní techniku, ovládání pasteveckého psa, dodavatelsky hodnotit zvířata, být dovedný při stříži ..." i Takže do zámku, jenž je jedinečným dilem romantismu, na němž především obdivujeme dokonalé spojení architektury s přírodním rámcem, rybník s ostrůvkem a skalami korunovanými zříceninami hradu, přijdou hoši, kteří budou nejen pokračovat, ale vlastně i obnovovat tradici ovčáků-čtveráků. Nebof na stráních kolem Nečtína, když ovečky se budou klidné popásat, vymysli nejednu čertovinu. ADOLF GINTER — SNÍMKY: BEDŘICH KOČEK Do dvousetletého ovčina nastoupl nová generace bačů Ředitel Bohuslav Bouša: „Přijdou se k nám učit, protože máme chovatelské úspěchy a starou tradici.. ^ri4 Ha filmových plátnech sveta TATJANU na našem DORONINOVOU vidíme snímku v hlavní roli filmu Macecha, jehož režisérem je Oleg Bondarev. Film se nyní hraje i u nás a budeme si moci tedy ověřit herecký výkon nadané umělkyně, která se v každoroční anketě o nejpopulárnější herečku SSSR ocitla na jednom z prvých míst. Na prosincovém mezinárodním festivalu v Teheránu byla poctěna za roli Sury cenou za nejlepší herecký výkon. SANNIKOVOVA ZEMĚ je název nového sovětského filmu režisérů Alberta Mkrtčjana a Leonida Popova, který je v dubnu uváděn u nás do kin. Vyprávi o fantastickém dobrodružství výpravy vědců do neznámé země, o niž dosud existovaly jen velmi nejasné představy. Na místě se však členové expedice přesvědčí, že právě zde žijí zvláštní lidé, kteří se v mnoha směrech liší svým způsobem života od všech známých norem. Z tohoto střetnuti vznikne řada dobrodružných zápletek a těžko zvládaných situací. Vůdcem výpravy do zelené oázy, zahřívané vulkanickým teplem, uprostřed arktických ledů, je A. Iljin, kterého hraje V. Dvoržeckij (na snímku). JAK TO VIDI FRANCOUZŠTI DIVÁCI ... Francouzský filmový časopis Ciné Revue uspořádal tradiční anketu svých čtenářů a podle jejich názoru „nejlepši filmy roku 1973" jsou následující: 1. Dobrodružství rabína Jakuba (Louise de Funěse v hlavní roli vidíte na našem snímku), 2. Poseidonovo dobrodružství, 3. Poslední tango v Paříži. Žebříček nejpopulárnějších hvězd v uplynulém roce vypadá následovně: 1. Annie Girardotová, 2. Romy Schneiderová, 3. Catharine Deneuveová. 4. Brigitte Bardotová, 5. Elizabeth Taylorová, 6. Sophia Lorenová, 7. Mariáne Jobertová, 8. Mireille Darcová. 9. Claudia Cardinalová, 10. Jacqueline Bissetová. Pořadí nejoblibenéjších herců: 1. Alain Delon, 2. J. P. Belmondo. 3. Jean Gabin, 4. Charles Bronson, 5. Lino Ventura, 6. Louis de Funěs, 7. Steve MacQueen, 8. Omar Sharif. 9. John Wayne, 10. Paul Newman. VELKÝ ROZRUCH vyvolala před časem zpráva o zatčení mladého francouzského herce Pierra Clementiho v Itálii pro spoluúčast na pašování drog. Clementi se dokonce ocitl ve vězení, o čemž vydal po svém návratu na svobodu vzpomínky, v nichž obviňuje italskou justici z křivého a nespravedlivého obvinění. Dnes už má Dvšem mladý herec všechny tyto nesnáze za sebou. Jedním z jeho nových filmů je Ironie osudu režiséra Molinara, kde jeho partnerkou je M. Breillatová, kterou vám s ním představujeme. CARLO PONTI II. je nazýván italským tiskem chlapec, kterého vidíte na našem snímku — jinak syn slavného producenta a ještě slavnější’ filmové hvězdy Sophie Lorenové. V její nejmilejši roli pečující matky o malého „Carlina" ji zachycuje snímek pohotově pořízený na jedné z římských ulic. BERGMAN ÚSPĚŠNÝ I V TELEVIZI. Alespoň to potvrzuji zprávy o mimořádném ohlasu jeho šestidílného televizního seriálu Manželské ceny. Jeho hlavními postavami jsou lékař a advokátka, kteří — jak se zdá — žijí spolu již celé desetiletí ve spokojeném manželství. Ve skutečnosti je to trochu jiné a jednoho dne manžel oznámi, že opouští rodinu pro jinou ženu, s níž se již stýká hodně dlouho. Manželka je zoufalá, zdá se však, že především se bojí hrozícího společenského skandálu. Jak se ukáže docela zbytečně — o narůstajícím rozvratu jejího manželství všichni známí již značný čas věděli. Kupodivu tato na prvý pohled poněkud banální historie značně vzrušila švédské diváky a vyvolala nemalé diskuse o problémech moderního manželství. Stalo se tak jistě zásluhou myšlenkového přínosu, který příběhu dala realizace slavného tvůrce Ingmara Bergmana. J. H.