Výtvarná Práce, 1965 (XIII/1-26)
1965-02-22 / No. 1
Roč. XIII. j Čís. 1 USNESENI Z KONFERENCE OSPOUIPRÍCI ARCHITEKTA S VtTVAFNÍKY Podnět k uspořádání konference o spoluprácí architekta s výtvarníkem vyšel z propagační komise Svazu architektů CSSR. Tato myšlenka byla pak uskutečněna dne 4. prosince 1964 v Klubu architektů iako akce Svazu architektů CSSR ke sjezdu výtvarníků. Konference byla připravena i anketou, která — zpracována a rozmnožena Svazem architektů — stala se základním materiálem jednodenního jednání asi 46 výtvarníků a architektů. Konferenci předsedal předseda Svazu architektů inž. arch. Jiří Gočár, po jeho odchodu místopředseda Svazu, prof akad. arch. Jaroslav Fragner. Ovodní referáty přednesli prof. Jaroslav Fragner za architekty a prof. Arnošt Paderlík za výtvarníky. V místnostech konference byla uspořádána malá pracovní výstavka fotografií nejvýznamnějších příkladů spolupráce architekta a výtvarníka. Účastnící konference konstatovali prospěšnost tohoto setkání, ke kterému došlo poprvé od rozdělení obou uměleckých svazů, a nutnost v setkáních pokračovat. Se závěry, které konference přijala, seznamujeme i naše čtenáře: Jednou ze základních podmínek vytváření životního prostředí a hmotné kultury v celé šíři Je bezprostřední a účinná spolupráce celé řady uměleckých a vědeckých oborů, zejména architektury a výtvarných umění. bě Tato spolupráce není u nás v současné dodostatečně uskutečňována, což Je jednou z příčin závažných nedostatků v kulturní úrovni životního prostředí. Konference dospěla k závěru, že základní překážkou plného uplatnění tvůrčího potenciálu v architektuře a ostatních výtvarných umění Je nedqcenění jejich kulturního, politického a ve svých důsledcích 1 ekonomického významu pro rozvoj naší společnosti, pro její plný a harmonický život. Toto nedostatečné pochopení společenského významu architektury a ostatních výtvarných umění Je hluboce zakořeněno v řadě rozhodujících institucí naší společnosti, počínaje některými centrálními úřady a konče konkrétními stavebníky-lnvestory, a to přesto, že v řadě prohlášení a dokumentů naší strany a vlády Je význam obou tvůrčích oblastí vysoce hodnocen. Druhou překážkou rozvoje architektury umění Je celá řada legislativních opatření a a organizačních forem, které se přežily a Je třeba je nahradit takovými předpisy a organizačními formami, které budou vycházet ze všech pozitivních rysů nové soustavy řízení národního hospodářství i z potřeb naší kulturní revoluce. Třetí úsek, na kterém je třeba podstatně zlepšit dnešní situaci, Je materiální zabezpečení rozvoje výtvarného umění. Statistické údaje ukazují stále klesající tendenci prostředků vynakládaných zejména na některé obory výtvarného umění, jako sochařství a monumentální tvorbu související s architekturou. Nejde zde jen o celkový objem finančních ‘'prostředků, ale i o způsob, Jakým Jsou vynakládány. Konference zdůrazňuje, že tyto prostředky musí být vynakládány především na ta výtvarná díla, která jsou trvalou součástí hmotné kultury a celého životního prostředí. V tomto směru paušální statistiky, které zahrnují do Jedné bilance prostředky na běžnou propagaci včetně provozních nákladů součetně s díly trvalého významu, zkreslují skutečný stav, který Je krajně znepokojiv). Je třeba překonat krátkozraký názor, Jenž hodnotí výtvarné umění jako luxus, na který mohou být vynakládány pouze zbytné prostředky. Je nutné probojovat stanovisko, které by mělo být v kulturně vyspělé socialistické společnosti samozřejmostí, tj. že umění Je životní potřebou společnosti a že Jí přináší nevyčíslitelné hodnoty politické, kulturní i ekonomické. Představitelé obou svazů sl uvědomují, že vedle těchto, základních překážek Je celá řada příčin dnešního neuspokojivého stayu, které' spočívají ve vlastní činnosti, struktuře i nedostatečné spolupráci obou svazů i institucí, jejíchž činnost ovlivňují. Ták . například konference kritizovala současnou praxi svazových a fondových orgánů a komisí, které usměrňují, výtvarnou činnost a spolupráci architektů s výtvarníky. Důsledky těchto zřejmě přežitých forem se projevují v nivelizačních tendencích, ve zkresleně pojímané sociální politice a někdy í v byrokratickém diktátu vůči autorům. V této souvislosti Je například kritizována soutěžní praxe ve Svazu výtvarníků, která Je deformována uvedenými tendencemi a zkresluje odpovědnost za výsledky. Konference došla k Jednoznačnému závěru, že architekt musí mit právo výběru výtvarníka na podkladě názorové Jednoty i tvůrčího souladu ve 'výtvarném přístupu k dílu. Soutěž by měla být uplatněna tam, kde o to architekt sám požádá, nebo kde jsou pro to zvláštní předpoklady.' 1 ' " Tento postoj k výtvarným soutěžím nesmí být zaměňován za stanovisko k problému kvalitativní soutěže obecně a zejména k soutěžní formě výběru nejvhodnějšího autora a koncepce v oblasti architektury a investiční výstavby. Jde o dvě odlišné formy se zcela Jiným posláním, i když spolu úzce souvisí. V tomto smyslu konference plně podporuje návrhy Svazu architektů na novou organizaci projektové činnosti, jejíž základní myšlenkou Je kvalitativní soutěž tvůrčích kolektivů architektů a ostatních projektantů, které budou mít právo a povinnost pracovat v úzké součinnosti s výtvarníky a všemi odborníky v oblasti vědy a techniky bez Jakýchkoliv byrokratických zábran. Současně docházejí představitelé obou svazů k závěru, že nové formy organizace a odměňování, které jsou připravovány v souladu s novou formou ekonomického řízení národního hospodářství, musí vycházet i z reálných nebezpečí, která Jsou skryta v novésoustavě, jestliže se jim nebude včas čelit. Jde především o to, že zvýšený hmotný zájem podniků se může dostat do rozporu se zájmy celospolečen- Pokračování na 2. stí. Kenzo Tange: Dům umění Sogetsu v Tokiu (K článku na str. 12.1 Z OBSAHU TOHOTO ČÍSLA _ í ... f USNESENÍ Z KONFERENCE O SPOLUPRÁCI ARCHITEKTŮ S VÝTVARNÍKY Luboš Hlaváček: PRAŽSKÉ VÝSTAVY ROZPRAVA O KERAMICE Ludmila Vachtovd: ROMI NI A MARE IV. Jaroslava Javůrková: HOLIČSKÁ FAJANS Karel Hetteš: POLSKÉ UŽITÉ UMĚNÍ František Stránečky: JAPONSKÝ ARCHITEKT KENZO TANGE Miloslav Hejný: Země (Z výstavy v Ostravěj