Výtvarná Práce, 1967 (XV/1-26)
1967-01-12 / No. 1
/ výtvarná práce « , orgán Svazu československých výtvarných umělců Ročník XV Praha 12. ledna 1967 Cena 1 Kčs Architektura jako symbol a svědectví Španělský rozhovor Sochaři současnosti o architektuře Setkání s Filonovem i < j* v t - ^ ■ / . , , --U .7 ». st A * .* * A 5 V \ i \ ' V Zasedala konference výtvarníků Celostátní konference Svazu čs. výtvarných umělců, která se sešla 12. a 13. prosince 1966 v Mánesu, vyslechla celou řadu Závažných referátů a diskusních příspěvků, rekapitulujících situa i takřka ve všech úsecích výtvarné činnosti. Po obsáhlém referátu OV SCSVU, z něhož přinášíme několik závažných částí, následoval referát sekce malířů, sochařů, grafiků a restaurátorů, přednesený Jaroslavem Otčenáškem, a referát sekce uměleckoprůmyslových výtvarníků, přednesený Karlem Hettešem. Dr. Jaromír Wíšo seznámil konferenci se současnou situací v Českém fondu výtvarných umění. Jan Kotík podal zprávu o Radě výtvarné kultury výroby, Jaroslav Bartoš přednesl zprávu a návrhy Krajské organizace pražských výtvarných umělců a Jindřich Chalupecký podal zprávu o stycích mezi Svazem sovětských výtvarných umělců a naším Svazem. Několik příspěvků se zabývalo organizačními problémy Svazu; bylo řečeno, že dosavadní struktura, vzniklá na počátku padesátých let, nevyhovuje a bylo předneseno několik návrhů na řešení — mezi nimi byly t návrhy na rozdělení Svazu na dva svazy jSvaz tzv. volných umělců a Svaz tzv. užitých umělců), návrhy směřující k větší autonomií tvůrčích skupin nebo namířené proti uměleckým ko.misím. Oslřední výbor Svazu a jeho předsednictvo byly kritizovány za malý zájem o mimopražské organizace a za příliš velký zájem o záležitosti svou kompetencí patřící pražské organizací, v diskusním příspěvku Josefa Císařovského se kromě jiného ozvala pochybnost, zda Svaz stačí na úkoly, které st předsevzal řešit, a zda neřeší úkoly" patřící svým charakterem orgánům státní a místní správy. Prudkým útokům byli vystaveni teoretici a kritici pro přílišnou uniformitu názorů a pro nezájem o výtvarné děni v širším měřítku. Došlo í k ostřejší výměně názorů mezt jednotlivými diskutujícími JCÍsařovský, Chalupecký, PadrtaJ. Vcelku je možno říci, že konference venttlovala řadu problémů, které se nahromadily od posledního sjezdu, a připravila svými usneseními půdu pro práci svazových orgánů do dalšího sjezdu. K diskust se vrátíme ještě v dalších číslech Výtvarné práce. Svaz usiloval ve svém vnitřním životě o to,aby se uplatnila iniciativa členů bez rozdílu názorového zaměření, s tím, že ve všech proudech budou akcentovány hodnoty a odmítány práce nekvalitní. Na tomto principu pracovaly také komise Fondu, kam Svaz jmenuje své členy, a ve srovnáni s minulým obdobím nebylo na tyto komise žádných podstatných stížností. Uplatňovaly ve výběru skutečně širokou škálu výtvarných názorů. Tato kulturní politika nevyžadovala od nikoho nucené přizpůsobování vlastní umělecké osobnosti novému vedení. Z nové linie tedy nevyplývá nutnost nějakých názorových konverzí, například od realismu k abstraktivismu, jak si to někteří jednoduše představují, nebo, jak to dokonce podkládají vedení Svazu, jako nějaký záměr. Jde o to, aby si život vybral kvalitní tendence, aby se vytvářely rovnopráv-né podmínky pro všechny výtvarné kvalitní názory. Aby se to dělo na základě seriózní kritiky a teoretické výměny názorů. Není třeba zastírat, že v současném Svazu se jednotlivá usnesení realizují v názorovém boji, že v každém dílčím opatření nemůže docházet k absolutní shodě názorů, k mechanické či manifestační jednomyslnosti, což považujeme za normální jev prohloubené demokratizace uvnitř Svazu. Pokud jde o celkovou zásadu práce Svazu, řekneme stručně jen toto: snahou nového vedení bylo uvolnit iniciativu ve všech ohledech a odstranit určité diskriminace, pokud jde o názorové zaměření 1 pokud jde o zastoupení jednotlivců ve Svazu. Abstraktní umění přestalo být politickým problémem, přestala ostře vyhrocená polemika mezi uměním figurativním Pokračování na 3. straně 1 Současnost architektury Je současná světová architektura v krizi? Jak a proč došlo k soumraku funkcionalismu? Budou stavby zítřka kubické, nebo sférické, statické, nebo mobilní, měnitelné a pulsující jako živý organismus? Stanou se aktuálními plastiky-architektury a sochy-obydlí? Bude architektura zítřka pouhou funkcí všeobecné technokracie, nebo manifestem svobodného individuálního vědomí tvůrce, osobním svědectvím a symbolem? Takové a podobné otázky hýbou současnými úvahami a diskusemi na celém světě. Shromáždili jsme k nim v tomto čísle několik původních i přeložených informaci a předkládáme je čtenářům s plným vědomím otevřenosti i problematičnosti některých soudů v nich obsažených. Zároveň s přesvědčením, že jde o problémy jednoho z nejživějších úseků dnešního kulturního dění, bezprostředně spjatého se soudobým i budoucím osudem naší civilizace, v němž lze zatím stěží vynášet jakékoliv normativní soudy. V novém ročníku Výtvarné práce chceme podobné informace přinášet častěji. Red, Iona Friedman. Maketa prostorového města Giovanni Michelueci, Kostel v San Marinu, detail Architektura - symbol a svědectví Škatulkovat tendence moderního umění do »vývojového« principu se nehodí, zvlášť dokud neztratily svůj siťný náboj. Ale odklon současně moderní architektury od konstruktivistických zákonů je skoro klasickou ilustrací poučky, že o co umění pokročí na jedné straně, o to ustoupí na druhé. Základem moderní architektury byl až do -zcela nedávné doby pravý úhel a krychle. Ale ted jako by se architekti vraceli k samým počátkům stavitelství — jak je uvádí Hegel — k jeskyni a k pařezu. Víc než euklidovský pravý úhel platí dnes písečná vlna pouště, závěj sněhu, vulkanické útvary a skalní útesy, vodní hladina, ledovec, kra a dokonce i oblaka. Architektura přírodní, architektura biologická, doupata, ulity, to jsou předobrazy dnešní architektury. Toto hnutí není bez předchůdců. Už manýristé a zrovna tak revoluční architekti z konce 18. století se dovedli inspirovat krápníkovými jeskyněmi a architektury tehdejších zrovna tak jako dnešních zoologických zahrad rády imitují a zdůrazňují přírodní útvary. Pokračování na 7. straně