Výtvarná Práce, 1971 (XIX/1-2)
1971-01-05 / No. 1
/Я 71/1 „ , , vytvarna praceM Čtrnáctideník pro výtvarnou kulturu, organ svazu ceskvch výtvarných umélcu PRAHA. 5. LEDNA 1971 CENA 1 KČS Stanovisko umělců a kulturních pracovníků My, čeští komunističtí umělci — spisovatelé, skladatelé, výtvarníci a dramatičtí umělci — vítáme výsledky zasedání prosincového pléna ÜV KSČ a vyjadřujeme plnou podporu jeho závažným usnesením. Spatřujeme v nich další cílevědomý krok na cestě, kterou nastoupilo nové vedení Komunistické strany Česko slovenská v dubnu 1969. Plněním jeho marxisticko-leninské linie a zásad proletářského internacionalismu naše země. naše národy překonaly hlubokou společeskou krizi způsobenou v letech 1968 až 1969 vystoupením pravicově oportunistických a protisocialistických sil. Proces konsolidace uvnitř strany a ve společnosti, v politickém životě i v hospodářství výrazně pokročil, naše národy celá naše socialistická společnost se nadechuje k novému životu, k plnění nových perspektiv svého rozvoje. Posuzovali jsme dnes na společném setkání s ostatními předními tvůrci stupeň konsolidace umělecké oblasti a úkoly rozvoje angažované, hluboce humanistické socialistické kultury, jejíž působení pomůže straně prohloubit vliv na celou společnost. jako první krok k aktivní podpoře a prosazení linie prosincového pléna vidíme nutnost veřejně, před očima našich národů, se distancovat od činnosti bývalých vedení uměleckých svazů, která podlehla vlivu revizionistických a protisocialistických skupin části tvůrců a stala se významnými oporami pravíce Činnost a postoje těchto vedení značnou murou přispěly k tomu, že naše společnost se dostala na sám okraj národní katastrofy. Tato vedení zneužila svých mocenských pczic, demagogií, psychologickým nátlakem a ohrožováním existence pokrokových tvůrců pv>ftivlila i řadu poctivých, socialismu a národu oddaných umělců. Zatímco úspěchy politické, a ekonomické konsolidace, probíhající v ri‘a.3í společnosti. přispěly k vyjasnění a postupně k obratu v myšlení a postojích členů uměleckých svazů, zůstávala jejich vedení nadále pod vlivem pravicových skupin, šířila pasivní rezistenci a nálady bezvýchodnosti, představovala .Opoziční sílu vůči politice strany a státifř ' Těmito postoji prakticky ochromila celou činnost svazu a dostala se do zásadního rozporu s nejvlastnějšími zájmy a s míněním umělců všech tvůrčích odlastí. Činnost uměleckých svazů se může rozvíjet jen na zásadách, které odpovídají potřebám a cílům umění a naší socialistické společnosti. Považujeme za nutné obnovit činnost uměleckých svazů jako dobrovolných, výběrových uměleckých organizací s ideově tvůrčím a kulturně politickým posláním a rozvíjet ji v plném souladu s kulturní politikou Komunistické strany Československa a státní kulturní politikou reprezentovanou min'sterstvem kultury ČSR. Obnovit ji s posláním aktivně a účinně pomáhat při vytváření koncepce umělecky rozmanitého, v principech však jednotného socialistického umění. Dáváme proto společně podnět k ustavení přípravných výborů uměleckých svazů, jejichž úkolem bude obnovit činnost uměleckých svazů a vytvořit konečné podmínky pro klidnou a intenzivní tvůrčí práci, umožňující vznik nových kulturnch hodnot, obohacujících současného člověka v duchu cílů naší socialistické společnosti. Jejich úkolem bude podat ruku všem vlasteneckým, socialismu oddaným tvůrcům a navázat na pokrokové tradice českého a slovenského národního umění, na výsledky tvůrčí umělecké práce těch velkých postav české a slovenské kultury, které spolu s dělnickou tří-dou bojovaly za všestranný rozkvět našich národů. Úkolem uměleckých svazů se znovu stane cílevědomě přispívat v duchu marxisticko-leninských idejí k socialistickému rozvoji naší vlasti, znovu upevnit a rozvinout pravicí tragicky narušené internacionální vztahy s umělci Sovětského svazu, ostatních bratrských socialistických zemi a s pokrokovými umělci celého světa. Víme, co chceme, a hledíme vpřed Číra hlubší byla krize, kterou překonáváme, tím jednoznačnější musí být naše stanovisko. Východisko z dnešní situace není cestou návratu — tím spíše není však také ani v smiřování, v bázlivých, zajíkavých výhradách a omluvách na všechny strany, nýbrž v našem jednoznačném vyhranění vůči všem nesocialistickým koncepcím a v zápase s nimi, v důsledném naplňování a prosazování socialistických koncepcí umění a kultury, pro které chceme získat všechny čestné umělce. Hledíme a vykračujeme vpřed — po boku dělnické třídy a pod vedením Komunistické strany Československa do zápasu za velkou, bohatou socialistickou budoucnost naší kultury i společnosti. Složení přípravného výboru Svazu českých výtvarných umělců: Jaroslav Bejček, národní umělec Josef Brož, Jiří Černý, zasloužilý umělec Bohumír Dvorský, Viktor Dobrovolný, zasloužilý umělec Otto Eckert, zasloužilý umělec Václav Fiala, Zdeněk Filip, Bohumil Felcman, národní umělec Jaroslav Grus, Stanislav Ježek, zasloužilý umělec František Jiroudek, Karel Kolumek, Zdeněk Kovář, Zdpněk Krybus, Jiří Kryštůfek, zasloužilý umělec Bohdan Lacina, národní umělec Karel Lidický, Jaroslav Lukavský, Adolf Matura, Milan Peterka, Arnošt Paderlík, Bohuslav Rychlink, Josef Saal, Eduard Stavinoha, Rudolf Svoboda, dr. Dušan Šindelář, Vladimír Šolta, Rudolf Šrajbr, Josef Šteffel, Karel Štětkář, Jaroslav Vondráček, národní umělec Adolf Zábranský. Přípravný výbor na své ustavující schůzi zvolil svým předsedou národního umělce akad. malíře Jaroslava Gruse a tajemníkem a ředitelem sekretariátu přípravného výboru Svazu českých výtvarných I umělců s. Jiřího Černého. Arnošt Poderlík, Zátiší s kočkou, Í947 O tvorbě životního slohu Redakce Výtvarné práce otevírá anketu k jedné z důležitých otázek doby 1. Mluví a píše se uelá léta o společenském poslání umění. |ak by mohlo a mělo podle Vašeho názoru výtvarné uměni zasahovat do života společnosti — účinněji než dosud, jak by mělo spoluvytvářet životní styl společnosti a doby? 2. jmenujte tři konkrétní nápady nebo návrhy, zlepšení nebo nová řešení, jimiž byste — kdybyste měl možnost, zasáhl do tvorby životního slohu? 1. Výtvarné umění by mělo vyvinout podstatný zájem na vzhledu veřejných prostorů: náměstí, ulic,'nádraží atd., domovní fasády (barevnost) firem, obchodů a jejich výkladů, restaurací, všech podniků vůbec (písmo, proporce firem, barevnost, čitelnost), kiosky, stanice autobusů, kandelábry, keramické nádoby pro květiny — to všechno by mělo být komponováno jednotným základním názorem při žádoucí individualitě jednotlivostí. To by mohla být dobrá škola — myslím — vkusu. Ovšem bylo by nutné pochopení národních výborů a jejich naprostý a vážný zájem. 2. Vzal bych si na paškál a) estetickou výchovu školní od 1. třídy základních škol; b] prohlédl bych jejich interiéry — obrazy, nápisy atd., ve třídách, na chodbách, odstranil všechno nevkusné, všecko zbytečné, nefunkční. Takovou sanitní prohlídku vkusu a funkce bych provedl ve veřejných budovách — např. nádražích; c) chtěl bych mít plnou moc pro schvalování projektů, adaptaci, pro provádění nových restaurací, skulptur do určených parků, pro architekturu přírodních prostranství, pro zamezení znešvařování veřejných prostorů a zvláště přírody, pro zachování respektu ke stromům atd. atd. Nemohl bych to — samozřejmě — dělat bez pomoci příslušných odborníků. Pochybuji však, že by to bylo realizovatelné — byl by to fantasticky gigantický podnik. Nějakým obrazem, soškou atd. rozhodně — o tom jsem přesvědčen — zásadního obratu ve tvorbě životního slohu nedosáhneme. KAREL SVOLINSKÝ Všechno umění — tedy i výtvarné — zasahuje účinně do života společnosti. V kapitalistické antagonistické společnosti v nesčetných odlišných formách do života jednotlivých tříd a vrstev. V beztřídní socialistické společnosti jde o lidově všespolečénskou účinnost, která přes nejrůznější neuspokojivé zkušenosti nepřestává být však stěžejné životním problémem socialistického umění. Protože i v socialistické společnosti nutno počítat s diferencací uměleckého vnímání, jest patrné, že ne ve všech směrech lze taková díla vytvářet a hlavně bez tomu odpovídajícího životního vědomí umělců, jde tedy o to, aby sami umělci dovedli tyto směry, lépe řečeno životní momenty niterně vytušit a vystihnout, vycházejíce z našeho skutečného života a jeho všespolečenského rytmu a nikoliv jen z formalistický odvozených představ. Podstatně to mohou mít ulehčeno, pokud svobodně názorově, filosoficky i sociálně nejen porozumí, ale v hlavních životních zásadách se i ztotožní (nikoliv jen přizpůsobí) s marx-leninsky pojatým socialismem. Jen tak nebude umělec potřebovat ve své tvorbě „vnějších“ ideologických instruktáží“, jen tak buda svobodným socialistickým umělcem, tvořícím z vlastního přesvědčení a při tom socialisticky společenského vědomí, a jen tak lze počítat s nejvyšší účinností jeho uměleckého díla ve společnosti. I když právě v údobí industriálního utilitarismu poezie umění jest biopsychickou osvobozující protiváhou racionálního nehumanistického útlaku, zůstává umění Jen potud účinnou životní silou, pokud vychází ze života a nikoliv jen spekulativních úvah a představ. Výtvarné umění vyjadřujíc' i konflikt mezi rytmem životních nutností a životní svobody, aby bylo společensky pozitivně účinné, nemůže tak činit jen formalistickými šoky, amorfní beztvárností, myšlenkovým nihilismem, ale naopak, smysluplnou humanistickou tvářností, humanistickou výtvarností. Na našich uměnovědcích (teoreticích a kriticích) záleží, aby umělcům přesvědčivě vysvětlili životně společenské předpoklady takovéto tvůrčí socialistické umělecké tvorby maximální společenskou účinností, aby také naše uměnověda se vyrovnala s marx-leninskými stanovisky. Proto považuji tuto anketu o sociální účinnosti uměleckého díla za podnětnou nejen ze stanoviska tvůrčí prác% I Pokračování na str. ]/