Zábĕr, 1979 (XII/1-26)

1979-01-12 / No. 1

Kčs 1,20 ROČNÍK XII. 12. I. 1979 ČASOPIS FILMOVÉHO DIVÁKA S NÁRODNÍM UMĚLCEM MARTINEM ROŽKEM jsme se sešli k novoročnímu rozjímání — ale nejen k němu. Na B. straně tohoto čísla hovoří o dramatur­gické tvorbě a jejích interpretech, o své lásce k hudbě i o své současné práci Civilní snímek: Martin Po* OHLÉDNUTÍ Já vím, že se na Nový rok sluSÍ po­hlížet dopředu, ale mně to nedá. Mu­sím se ohlédnout nazpět. Je to dáno už tématem dnešního zamyšlení, je to způsobeno i doznívajícími ohlasy vá­nočních svátků. To téma zní: dítě a film. A lze přitom nevzpomenout na první setkání s náznaky sedmého umění, jak se tehdy před půl stole­tím realizovaly v podobě primitivní laterny magiky trůnící pod rozsví­ceným stromečkem? Ještě dnes cítím to podivné okouzlení a dodneška ne­vymizel pocit křivdy, když štastný vlastník podivuhodného stroje zjistil, že jej nesmí obsluhovat a že jediným pánem nad laternou bude dospělý, to jest otec. V podstatě to byl dar z ro­du nevděčných, s nimiž si víc vyhráli vždycky dárci a méně obdarovaní. Rok před laternou to byl nádherný vlak se čtyřmi vozy, jedním tunelem a ma­lým nádražím. Ještě rok předtím pře­pychová stavebnice, tuším že značky Merklín. Laterna byla tedy vstupem do světa fy.-niL t'elmi primitivním, nebot co '•nřže yýt jednoduššího šiet bedýnka s petrolejkou a sklíčko se čtyřmi ba­revnými obrázky, promítanými na ubrus! Ale síla emocí v umění nezá­visí na dokonalosti technických pro­středků, jimiž je tlumočena, to je sta­rá věc, a tak zážitky před laternou se rovnaly svou silou pocitům, které v malém človíčku vzbuzovala první knížka, první samostatný výlet na ná­ves, první cesta do školy a první lás­ka. Nešlo prostě o nic menšího než je objevování světa. Po celý život plní umění tuto funkči — kromě mnoha jiných — ale v oné době mají tyto objevy kouzlo něčeho naprosto ne­známého a nového. Jsou to totiž vů­bec první objevy světaI A proto je tak nesmírně důležité, po jakých cestách se tyto objevy budou brát. Proto je tak důležitá volba první četby od ob­rázkové, poslouchané až po opravdic­kou, kdy dítě poprvé bere do ruky knihu, aby si v ní samo četlo. V do­bách, na které jsem v úvodu vzpomí­nal, byla knížka vlastně jedinou bra­nou do světa. Dnes mají děti rozhlas, S VÝHL mají film a mají televizi. Od nejůtlej­­šího dětství, ještě dávno předtím, než začínají vnímat a chápat, útočí na ně zvuky a obrazy, vytvářející v malých hlavách asi notný chaos. Jde pak o to, aby se tento chaos překonal a aby se do těch zvuků a obrazů vnesl ná­ležitý pořádek. Vhodně volená knížka, správně vybraný rozhlasový či televiz­ní pořad a dobrý dětský film jsou touto usměrňující silou, jež vede děti na správnou cestu. Na první pohled by se mohlo zdát, že děti jsou dnes bohatě saturovány uměleckými projevy, jež správně for­mují jejich duševní vývoj. Vzpomeň­me jen na včerejšekI Ale včera byl svět mnohem jednodušší, míra vědo­mostí mnohem skromnější a požadav­ky na děti rovněž. Svět techniky stál skromně v pozadí, zatímco dnes hra­je prim skoro ve všech oblastech ži­vota. Co tím chci říci? Že dítě dnes potřebuje mnohem víc prostředků pro citový a emotivní růst, aby jeho du­šička neutonula jednoho dne v systé­mech automatů a počítačů. Že při této novodobé citové výcho­vě hraje film stále důležitější roli, ne­třeba ani zdůrazňovat. Však o tom asi v letošním roce hodně uslyšíme v souvislosti s celosvětovou akcí, která je dítěti věnována. V Roce dítěte se tyto otázky nemohou obcházet. A jed­ním z hlavních úkolů bude zajistit dí­těti dostatek vhodných uměleckých projevů, aby je nemuselo hledat na místech ne právě nejvhodnějších. Ze se tu naskýtá výborná příležitost vrávě pro nás, netřeba rovněž zdůrazňovat. Vždyt v oblasti dětského filmu jsme bez nadsázky velmocí. Jen bychom si to měli plně uvědomit a zařídit se po­dle toho. Rok dítěte je obrovskou pří­ležitostí, které musíme využít. Oprav­ňuje nás k tomu dlouholetá práce, která už přinesla své ovoce. Pravda, je těžké shromažďovat v tomto směru důkazy. Ale i úspěchy komerční cosi napovídají, i když tím hlavním argu­mentem zůstává, že naše dětské filmy mají tak velké umělecké a lidské kva­lity, že jsou přijímány dětmi celého světa. gf Určitou bilanci své tvorby od roku 1970, kdy došlo k zásadnímu přehod­nocení jejích cílů, jsme provedli na tvůrčí konferenci závěrem roku 1977. Při té příležitosti jsme si také řekli, jak budeme postupovat dál. Kromě základního poslání především v ob­lasti pravdivého uměleckého zobra­zení naší současnosti z pozic aktiv­ních účastníků na jejím rozvoji, po­ložili jsme hlavní důraz na zvýšení umělecké úrovně naší tvorby jako prostředku k rozšíření jejího vlivu na diváka u nás i mimo Československo, celkové zvýšení úrovně tvorby a tím i přiblížení se k dílům, která bychom mohli hodnotit jako špičková. Splnili jsme tyto své záměry? V ro­ce 1978 byl podíl filmů ze současnos­ti vysoký — dokonce vyšší než v pře­dešlých letech. Dvě třetiny příběhů našich děl se odehrávají v současnos­ti. To je ovšem jen jeden ukazatel. Hlavní otázkou je, zda se podařilo vytvořit příběh silný, s dostatečnou věrohodností a zachycením vážných, nejen okrajových problémů dneška. Domnívám se, že v některých přípa­dech Uiiv, ..»myslím si, ce diváci irně dají za pravdu. Nebudu jmenovat jed­notlivé filmy, ale radostné je, že na většině těch filmů, o kterých si mys­lím, že splňují vyšší nároky na tvor­bu, se podílejí v daleko větší míře než dříve mladí tvůrci. Byli to bezespo­ru mladí scenáristé, kteří přispěli k dobrým výsledkům např. filmů Hroz­ba, Mladý muž a bílá velryba. Schop­nosti mladých režisérů byly prověře­ny např. na příbězích filmů Sólo pro starou dámu, Past na kachnu, ale i na filmech Střepy pro Evu, nebo Koči­čí princ a jiných. Tím samozřejmě ne­chci pomíjet výsledky režisérů a sce­náristů již osvědčených. Kladné je i to, že se některými filmy jako např. Baladou pro banditu rozšířila žánro­vá paleta nynější naší tvorby. Celko­vě se zdá, že můžeme k nadprůměr­ným filmům počítat asi jednu třetinu loňské tvorby. Kromě jiných k ní be­zesporu bude patřit jeden z kopro­­dukčních filmů natočený společně s 'í»ío.,, i line m t, Máfilmem ..eiitauii, je­hož režisérem je V. Žalakjavičus. A pozitivní je konečně i to, že jak u fil­mů, které jsem jmenoval, ale i u dal­ších, jako je Setkání v červenci, Skan­dál v Gri-gri baru, Já jsem Stěna smr­ti, Panna a netvor, Tajemství Ocelo­vého města, Píseň o stromu a růži se tvůrci neubírali vyježděnou cestou, ale hledali nový výraz, nové pohledy. Přesto máme ještě několik filmů, které chuť k výbojům ani úsilí o vy­sokou profesionální úroveň neproká­zaly — a konečně i některé prohry. Nebudu je jmenovat, ale bylo by si přát, aby v příštích letech bylo tako­vých filmů co nejméně. Ke kladům loňského roku patří be­zesporu i to, že se opět zvýšila po­zornost našich diváků k barrandov­ským filmům a i když vycházím jen z neúplných výsledků je potěšitelné, že z celkové návštěvnosti je to téměř jedna čtvrtina diváků, kteří zhlédli naše snímky. Také výměna a prodej našich filmů do zahraničí se opět zvý­šily. Jsou to bezesporu výsledky dlou­hodobého úsilí dramaturgie i celé barrandovské tvorby, výsledky, které nás zavazují k ještě většímu zvýšení náročnosti. Základem současné i budoucí tvor« by a jejích příštích výsledků je dra­maturgie. Provedli jsme některé změ­ny, zejména z hlediska posílení pra­vomoci a odpovědnosti dramaturgů a vedoucích dramaturgických skupin, což přineslo přinejmenším ten výsle­dek, že máme tiyní dostatek scénářů a můžeme si při rozhodování o tom, co máme realizovat, vybírat z větší zásoby. Přesto se domnívám, že při hledání dalších cest v dramaturgii i ve způsobu jejího řízení jsme učinili sice kladné, ale přece jen první kro­ky, a že před námi stojí rozsáhlé mož­nosti hledání. Mnoho záměrů, které máme v oblasti tvorby, se zatím rea­lizovat nepodařilo. Je to jednak pro­to, že mnohdy sami hledáme další cestu vpřed a že ne vždy se nám daří napřít úsilí všech i mimo oblast tvor­by k tomu jedinému a rozhodujícímu — k soustřeefování všech sil na zvý­šení ideově-umělecké úrovně tvorby. Půjdeme přitom již delší dobu osvěd­čenou cestou vytyčování si dalších, náročnějších úkolů s postupným od­halováním vlastních rezerv, • které jsou značné, vděčni za možnosti, kte­ré naší filmové tvorbě naše společ­nost dává. Jinak řečeno: maximální požadavky na nás samé, ne však po­žadavky maximalistické na ty mimo nás. Vždyť to, že můžeme dnes na Barrandově natáčet okolo 35 filmů ročně, kromě toho pak značné množ­ství programů pro televizi, to nám zá­­vidějí mnozí tvůrci ce zemí, kde k»ne­­matografie zatím nebyla znárodněna a kde rozhodují o možnostech natá­čení převážná otázky zisku a ne umě­lecká a společenská hodnota díla. Hlavním úsilím v příštích letech proto bude udržet vývojový trend bar­randovské kinematografie a zvvšovat náročnost na ideově-uměleckou úro­veň tvorby. A pokud můžeme vvslo­­vit nějaká přání, rádi bychom, kdyby toto naše úsilí bylo chápáno a podpo­rováno na všech úsecích, se kterými tvorba spolupracuje. Přáli bychom si také, aby naši diváci nám zachovali tu přízeň, kterou našim dílům věnují a přijímali a hodnotili výsledky naší práce jako práce občanů této země, kteří se chtějí aktivně podílet na roz­voji naší společnosti a přispět k cel« kovému úsilí všech svou vlastní tvor­bou. LUDVIK TOMAN ústřední dramaturg Filmového studia . Barraodof BARRANDOV DNES A ZÍTRA I když to není žádný předěl v procesu lidského snažení, je dávným zvykem při změně ročního kalendáře hodnotit výsledky dosavadní práce, konfrontovat je s cíli, ktere jsme si před rokem dali, a zamýšlet se nad perspektivami, které jsou před námi. Pokud jde o barrandovskou filmovou tvorbu nechtěl bych předcházet bilancování, které hodlají tvůrčí pracovníci spolu s vedením studia provést v lednu na svém setkání. Přesto je už dnes možno, i když s malým odstupem, pokusit se kriticky podívat na uplynulý rok, vážit, zda jsou plněny cíle dané usneseními stranických sjez­dů a zda se tvůrčí úsilí barrandovských filmařů rozviji žádoucím směrem, odpovídajícím potřebám naší socialistické společnosti. Z filmu Píseň o stromu a růži — s Vjačeslavem Ti­­chonovem v hlavní roli Snímek: Karel Je­­šátko Scéna z filmu pro děti Kočičí princ Snímek: Ivan Minář

Next