Zábĕr, 1980 (XIII/1-26)

1980-01-11 / No. 1

ZASLOUŽILÝ UMĚLEC VLASTIMIL BRODSKÝ hovoří na 8. straně tohoto Cista podle svého dobrého zvyku poněkud nevážně o vážných věcech... Civilní snímek: Antonín Marik MÄTE RÁD! MOZARTA? Na otázku, která se čte. v titulku, odpoví asi většina lidí kladně; z těch, kdo milují hudbu, neřekne rozhodně ani jeden ne. Proč tedy neumožnit co největšímu množství lidí, aby se mohlo těšit z krásné hudby, jak je uložena na příklad v Mozartově opeře Don Gipvanni? Touto úvahou byl veden anglický režisár Joseph Losey, když se před časem spolu s uměleckým ředitelem pařížské Opery Rolfem Liebermannem rozhodovali, že přenesou na plátno zmíněnou už Mozartovu operu. Nyní je film hotov a jeho ohlas ve světě bucř dá, nebo nedá za pravdu jeho tvůrcům, kteří jsou přesvědčeni, že poměrně malý zájem o operu je způsobován poněkud výlučným tohoto uměleckého prezentováním žánru, přičemž slovo výlučný je třeba chápat jak ve smyslu inscenačním, kdy uvádění opery je omezeno na velká divadla ve velkých městech, tak pokud jde o stránku obchodní: uvedení operního díla je finančně náročné pro obě strany, pro divadlo i pro diváka. Joseph Losey, který ve svých sedmdesáti letech projevuje obdivuhodnou aktivitu, hodlá zřejmě ve svém filmově hudebním experimentu pokračovat. Čeho chce dosáhnout? Jak sám řekl, jde mu o zdemokratiznvání opery. Film je k tomu přímo předurčen a Losey hodlá využít všech možností, které mu kamera poskytuje. Jedním z důvodů, tvrdí íxosey, proč lidé nechodí na opery je, že jim rozumí jen napůl Vnímají hudební ^tránku a uniká jim smysl děje. Film má Loseyovi pomoci tuto nevýhodu odstranit V případě Dona Giovanniho si režisér Losey počínal tak, že svůj film opatřil titulky. Na první pohled to vypadá poněkud nepravděpodobně nebo i směšně, ale režisér docela vážně vysvětlil, že k plnému pochopení operního díla je zapotřebí pochopit je v ieho celistvosti. A protože zpěvákům ne ní často rozumět a protože nejed nou se v opeře zpívá několikaja zyčně, rozhodl se Losey pro titulky. Samozřejmě nepřekládá otrocky vše; ale před každou árií a před důležitými klíčovými scénami se dole na plátně objeví v zhuštěné formě text árie nebo příslušné partie, která bude následovat. Není ani třeba podotýkat, že po inscenační stránce Losey překročil práh divadla a že sleduje dobrodružství Donna Giovanniho v konkrétních historických exteriérech. Podařilo se mu připravit velmi dramatickou podívanou a velký hudební zážitek zároveň. To je ovšem do značné míry zásluha samého Mozarta; jak by to vypadalo v případě jiných, statičtějších a po vnější stránce méně dramatických oper, nelze předvídat. Ze i po hudební stránce je Don Giovanni bezvadně připraven, toho zárukou je právě Rolf Liebermann a orchestr a sbor pařížské Opery který řídí Lonu Maazel. V titulní roli se diváci setkávají s Ruggerem Raimondim, Donnu Annu hraje Edda Moserová. cl Nový rok 1980 zahajuje předposlední desetiletí 20. století. Zároveň zakončuje šestou pětiletku. V tomto roce si připomeneme 35. výročí osvobození ČSSR Sovětskou armádou. V oblasti Čs. filmu budeme rovněž vzpomínat 35. výročí jeho znárodnění. Na prahu nového roku tedy bude vhodné zamyslet se nad příštími úkoly a rovněž posoudit, v jaké situaci se čs. kinematografie nachází a kam jsme se při plnění závěrů XV. sjezdu KSČ a dalších stranických a vládních instrukcí dostali. Sedmdesátá léta byla pro rozvoj naší znárodněné kinematografie nesporně důležitá a přinesla řadu pozitivních výsledků. Podařilo se zkonsolidovat většinu oborů našeho filmu, vyjasnit základní zaměření naší filmové tvorby, upřesnit kulturně politickou práci s filmem ve všech oblastech, prohloubit a rozšířit naši aktivitu v oblasti zahraničních styků. V oblasti materiálně technického zabezpečení a investiční výstavby bylo dosaženo nemalého pokroku. Existující výrobní základna byla rozšířena o řadu staveb a strojových investic jak v barrandovském areálu, tak ve Filmovém studiu Gottwaldov a ve filmovém areálu v Bratislavě na Kolibě. Celkové úspěchy naší kinematografie za posledních deset let jsou tedy nesporné. Byly natočeny stovky celovečerních filmů, několik tisíc krátkometrážních filmů z nejrůznějších tematických oblastí, včetně řady filmů animovaných. Bylo to všechno umožněno díky dobrým výsledkům při výstavbě socialismu v naší zemi, jak v národním hospodářství a v zemědělství, tak i ve sféře nadstavby, kterých naše’ společnost pod vedením KSČ dosáhla. Nedávné 14. zasedání ŰV KSČ podalo plastický obraz tohoto vývoje především v posledním období a zároveň schválením usnesení a podtržením významu závěrečného slova generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky s. dr. Husáka vytyčilo další úkoly, které před celou naší společností stojí. Tyto úkoly, které nás čekají v příštím roce, jenž bude rovněž rokem nástupu k přípravám XVI. sjezdu KSČ, jsou nemalé. Bude třeba při jejich zajišťování překonat řadu objektivních i subjektivních překážek. Závěry 14. zasedání ÚV KSČ v plné šíři platí i pro podmínky práce a pro jejich zlepšování v oblasti našeho filmu. Již v druhé polovině února budeme provádět další roční bilanci celovečerní tvorby na Festivalu českých a slovenských filmů v Košicích. Zde půjde především o posouzení, jak se nám v roce 1979 podařilo zvyšovat ideovou i uměleckou úroveň naší celovečerní tvorby a jak se podařilo plnit jeden ze základních úkolů — totiž boj s průměrností a některými dalšími nedostatky. Bude to vyžadovat, abvchom v daleko větší míře podtrhli nutnost orientace na vyhledávání nových tvůrčích osobností. Musíme se konečně dostat k tomu, aby veškerá dobrá rozhodnutí a opatření, ke kterým jsme se v uplynulém období dopracovali, se daleko rychleji projevovala v praxi a přinášela konkrétní výsledky v tvůrčím procesu. Toto se týká všech oborů činnosti filmové tvorby, ať jde o rychlejší vytváření předstihu při tvorbě literárních předloh, o rozšíření tematické i žánrové pestrosti, nebo o daleko rychlejší zvyšování umělecké úroyně celé palety filmové tvorby. Jestliže máme tato předsevzetí rychleji naplňovat, půjde o to, aby- Dr. JIŘÍ PURŠ, ústřední ředitel ČSF chom všichni — i každý odpovědný a řídící pracovník na svém místě — důsledně pracovali na tom, aby se realizovala usnesení, týkající se zlepšení podmínek pro tvorbu. Existuje řada problémů, které musí odpovědní vedoucí pracovníci rozhodným způsobem realizovat a odstraňovat různé byrokraticko-administrativní překážky, které nepřispívají k vytváření dobré tvůrčí atmosféry. To nevylučuje požadavky na nejvyšší efektivnost, důsledné využívání pracovního času, šetření materiálem a další problémy, na které s takovou naléhavostí upozornil s. Husák ve svém závěrečném slově na 14. zasedání ÜV KSČ. .V práci našich studií v oblasti filmové tvorby, a to jak celovečerní, tak krátkometrážni, budeme muset v nadcházejícím období klást daleKo větší důraz na kvalitní a důsledné zpracování dlouhodobých tematických plánů a na to, aby rovněž na základě kvalitní analýzy docházelo k sestavování konkrétních výrobně dramaturgických plánů tvorby na jednotlivé roky, jež by odpovídaly našim potřebám a podmínkám. V příštím roce náš čekají závažné úkoly v oblasti kulturně politické práce s filmem ve filmové distribuci. K jejich vyjasnění přispěla nesporně i celostátní konference, uspořádaná 29. listopadu 1979 v Praze. Všechny složky filmové distribuce budou nyní intenzívně pracovat k tomu, aby doporučení a výsledky celostátní konference spolu s předchozími analýzami byly uvedeny co nejrychleji do praxe a byly z nich vyvozovány konkrétní věcné závěry. Nemalé úkoly nás čekají v oblasti filmové zahraniční aktivity. Rozhodující je zde zkvalitnění naší činnosti a soustavná snaha o zlepšení informovanosti zahraničních diváků o úrovni našeho filmového umění, prohloubení spolupráce se socialistickými kinematografiemi. na prvním místě s kinematografií SSSR, a podstatné zlepšení při pronikání na filmová plátna mezinárodních filmových festivalů v západních zemích a zemích rozvojových, a rovněž při organizování Týdnů, přehlídek a Dnů československého filmu a pod. Závažným úkolem bude kvalitní uspořádání XXII. ročníku MFF v Karlových Varech. Čs. kinematografie, podobně jako celá naše společnost, nastupuje do roku 1980 s odhodláním podstatně zlepšit svou prácí a činnost r.3 'u zdám úseku a dosáhnout dalších úspěchů v rozvoji naší filmové tvorby a celé kulturně politické práce s filmem. NA PRAHU NOVÉHO ROKU Edda Moserová jako Donna Anna v Mozartově opeře Don Giovanni, kterou natočil režisér Joseph Losey, Snímek: archív CHTÍT A UMĚT SE VYSLOVIT Sešli jsme se ve Štěpánské ulici č. 63. V bloku jsem měl připraveno pět otázek, v hlavě jeduu. Karel VALTERA. vedoucí dramaturgické skupiny Filmového studia Barrandov, mi odpověděl rovnou: — Ano, mám čas, měl-li jste tohle na mysli. — — Samozřejmě. Dnes se spíše zdravíme slovy: Stavte se zítra nebo Zavoláme si. — — Takže. Dobrý den. — Dobrý den. Někteří lidé se dívají velkými okny do krásných krajin a nevidí nic. A jiní mají zase výhled jen na protější zeď domu — a dokáži nalézat inspiraci v nejprostších věcech. Co, podle vás, obecně chybí našemu filmovému kumštu? Umělci. A jejich pohled na dobu, kterou žijí. V Reportáži psané na oprátce nazval Julius Fučík ,;biografem" bílou zeď čekárny na výslechy. Protože si na ní oběti nacismu promítaly celý svůj život. Jiný je asi pohled na strop po boku milované ženy. A přece je oběma pohledům společná bílá, nepopsaná plocha. Spisovatel i režisér mají stejný výchozí materiál. Svůj život a život společenství, ve kterém ho žijí A také nepopsaný list' papíru anebo bílé promítací plátno. Naproti tomu se velkým oknem můžeme dívat nejen do krásných, ale i devastovaných krajin. Žádný z těch pohledů nevytvoří umělecké dílo sám o sobě Mnohem náležitější je,' aby umělec nenastavěl sám zídky a plótv kolem své fantazie. Aby se chtěl vyslovit a uměl se vyslovit. A z tohoto rozporu mezí chtěním a uměním vytvořil umělecké dílo. Dramaturgická skupina pod vaším vedením měla loni v září za sebou dva roky existence Zároveň se blíží i konec roku. jak byste bilancoval tyto dva terminy? Rilance Je v poslední době hodně užívané slovo, zvlášť v novinách, které všichni převzali z účetnictví. Patří do vyjadřovacího arzenálů moderní doby jako slova rámcový nebo široká paleta. Vždycky vymyslíme nějaké slovo a pak se mu musíme podřizovat. Tak teď bilancujeme. Mám-li být upřímný, zdá se mi, že se za dva roky práce klube určitý ideově estetický program. V umění totiž nelze činit programová prohlášení předem. To vždycky špatně dopadne. Je tu myšlenka, talent, spousta práce a nakonec dílo, a teprve potom součet děl vytvoří bázi, na které lze formulovat určitý umělecký program. Řekl bych, že chceme lidem naší doby vysvětlovat je samé, tedy umělecky začínat tam, kde jsou sami se sebou v koncích, kde si už nevědí rady se svými city, vztahy, bolestmi a radostmi. A dělat to prostředky filmového umění, jako se to podařilo režisérovi římu Svobodovi v Modré planetě, Veře Chytilové v Panelstory anebo Otakaru Vávrovi v Černém slunci. A protože to lip neumím, připomínám na závěr Lifšicova slova: Právě tak jako skutečná mravnost, ani pravý realismus nepřipouští, ajpy se druhým vnucovaly jeho dobré službv a hotové závěry. Čtenáře ív našem případě diváka! nelze vodit za ručičku a ani jménem sebehumánnějšího cíle se na něho nesmí vykonávat nátlak. Lidé si totiž do hlav i do srdcí nejpevněji vštěpují to, k čemu dospěli po vlastní cestě. Principem života je samostatné tvořivé úsilí a vlastní iniciativa — fes ony dávají vznik dlvuplným uměleckým dílům, propůjčují člověku schopnost vaímat krásu a prostý užitek proměňují v dobro. V tvůrčím plánu skupiny se objevují literární tituly. Málokdy se ale filmový přepis podaří. Lidé automaticky srovnávají — a obvykle dávají přednost knížce. V čem to vězí a jakou cestou jste ve skupině šli vy? (Pokračováni na sir, 7)