Svět Hospodářství, 1969 (X/80-156)

1969-07-03 / No. 80

K situaci v lehkém průmyslu SSSR Na další urychlení růstu výroby spotřebního xboží v Sovětském svazu naléhá úvodník listu „Pravda“ z 30. června. Poukazuje na dosa­vadní výrazný vzestup této výroby od 23. sjez­du KSSS, na skutečnost, že lehký průmysl vy­robil v loňském roce nad plán výrobky v hod­notě BOO mil. Rb, a na úkoly letošního roku. Podle plánu se má letos vyrobit 9 mld m2 tka­nin, 642 mil. párů kožené obuvi, 1,2 mld kusů pleteného zboží, zhruba za 14 mld Rb kon­fekce. Investice do lehkého průmyslu dosáh­nou v letošním roce téměř 1 mld Rb. „Pravda“ však upozorňuje, že za prvních pět měsíců letošního roku nebyl plán investiční výstavby v tomto odvětví splněn stoprocentně. Je proto třeba dohnat zpoždění a urychlit uvá­dění nových kapacit do provozu, což je úko­lem svazových i republikových ministerstev lehkého průmyslu. Je velmi důležité lépe využívat rezerv exis­tujících závodů a rychleji dosahovat plné vý­robní kapacity — uvádí list. Prozatím řšak mnohé kombináty a továrny uvedené do pro­vozu v posledních letech urychlují výrobu po­malu; v odvětví se nahromadilo mnoho strojů, které ještě nepracují. Růstem produktivity práce se má krýt 85 % celkového přírůstku letošní výroby. Rozsáhlý program technické reorganizace lehkého prů­myslu je stanoven pro nejbližšl léta. Bohužel však zařízení dodávaná strojírenskými závody neuspokojují technickými ukazateli ani kvali­tou. List „Pravda“ v této souvislosti vyzdvihuje jako stimulující moment i různé výzvv k sou­těžení za splnění pětiletého výrobního pro­gramu do 1. října 1970, které podle listu zís­kávají další účastníky. sh 3. 7. 89 Subvence uhelnému průmyslu EHS Uhelný průmysl zemí EHS obdrží letos stát­ní subvence v celkové výši 1,7 mld dolarů. Přitom situace na uhelném trhu v EHS je prý uspokojivá a počítá se dokonce se snížením zásob uhlí na haldách asi o 1,4 mil. t. Podle komise Evropských společenství jsou v letošním roce vládní subvence asi o 120 mil. dolarů vyšší než v roce 1968. Jestliže se před­pokládá, že v EHS se v roce 1989 vytěží kolem 169 mil. t uhlí, činí vládní podpora asi 10 dolarů na každou vytěženou tunu. Od celkové sumy subvencí je však třeba odečíst 1,22 mil. dolarů, které připadávají na vyrovnání vyso­kých výdajů na sociální účely v hornictví. Pří­má pomoc státu poskytovaná při zastavování těžby a na racionalizační opatření v uhelných dolech činí pouze 479,9 mil. dolarů, což od­povídá asi 2,72 dolaru na 1 t vytěženého uhlí. sh 3. 7. 69 Prognóza rekordní sklizně v Itálii Zdá se, že letošní rok se bude v Itálii vy­značovat nejen pokračující expanzí průmyslo­vé výroby (jejíž přírůstek proti loňskému roku činí zatím průměrně kolem 8%), ale i dobrý­mi výsledky v zemědělství. Podle odhadů z poloviny června se letos počítá s rekordní sklizní pšenice, v množství 97—98 mil. q (z toho asi 25 mil. q tvrdé pše­nice), tj. nejméně o 1,5 mil. q více než loni. Plocha osetá pšenicí činí přitom pouze 4,20 mil. ha proti 4,28 mil. ha v minulé sezóně. Také sklizeň ovsa. která se odhaduje na 4,5 mil. q, má být mimořádně dobrá, a příznivá prognóza je i u ječmene (3—4 mil. q). Plocha osetá kukuřicí je letos o více než 1 mil. ha větší než loni, takže i u této plodiny lze před­pokládat po; tatně větší sklizeň. Pozemková reforma, provedená v Itálii v ro­ce 1950, byla na prospěch nejen zemědělské produkci, ale i průmyslu. Italští ekonomové například uvádějí, že dnešní špičkové posta­vení italského automobilového průmyslu by by­­bylo stěží dosažitelné bez velké domácí po­ptávky po zemědělských traktorech. Z rekord­ních přírůstků agrární produkce však zatím měly prospěch spíše jiné sektory národního hospodářství než zemědělství. V roce 1966 do­dali zemědělci na trh o 15 % více ovoce, ale jejich zisky se v důsledku poklesu cen proti předcházejícímu období nezměnily. S tím také souvisí, že mzdy zemědělských dělníků jsou ve srovnáni s výdělky v průmyslu a terciár­ním sektoru méně než poloviční. Zlepšení mů­že nastat další racionalizací zemědělství a po­kračováním v strukturálních změnách. Reál­nost příznivé perspektivy *do budoucna doka­zuje skutečnost, že dosud kryje Itálie plnou polovinu (z hlediska hodnoty) vnitřní poptáv­ky po potravinách z dovozu. sh 3. 7. 69 Stále vysoké obchodní aktivum NSR Jak vyplývá z nejnovějších statistických úda­jů o vývoji západoněmeckého zahraničního ob­chodu v letošním roce, zůstává nerovnováha obchodní bilance NSR nadále problémem. Za prvních pět měsíců 1969 dovezla Ně­mecká spolková republika zboží za 39,3 mld DM, což je o 21,3 % více než před rokem, ale do zahraničí prodala vlastních výrobků za 44,8 mld DM (o 14,5 % více než loni). Aktivní sal­do bilance za leden až květen letošního roku činilo 5,51 mld DM ve srovnání se 6,75 mld DM před rokem. Naproti tomuto snížení exportního přebytku za období pěti měsíců vysvítá ze srovnání po­sledních měsíčních výsledků zahraničního ob­chodu NSR zvýšení aktivního salda obchodní bilance. V květnu činil západoněmecký vývoz 9,53 mld DM (o 18,2% více než loni), dovoz 8,1 mld DM (téměř o 20% více). Výsledné aktivum 1,43 mld DM bylo větší než v květnu loňského roku (1,30 mld DM) a převyšovalo také aktivní saldo dosažené v dubnu 1969 (1,31 mld DM). Průměrné importní ceny v době od ledna do května tohoto roku byly jen o necelé jedno procento vyšší než loni, zatímco průměrné exportní ceny nevykázaly proti minulému ro- Ifu prakticky rozdíl. sh 3,7.69 svět^íodářství Ročník I # Číslo 41 (Světové hospodářství ročník X, číslo 80) • Cena Kčs 2,50 • 3. července 1969 Problémy americké ekonomiky Celkově poskytuje hospodářská situace v USA stále ještě obraz horečné aktivity, na jednotlivých úsecích je však možno již pozorovat jistý vliv restriktivní vládní politiky, která bude pokračovat i v dohledné bu­doucnosti. Podle posledních dostupných údajů trvala u většiny důležitých hospodářských ukazate­lů v USA i v květnu vzestupná tendence. Prů­myslová prodúkce byla v dubnu o 0,3 % vět­ší než v předcházejícím měsíci, v květnu o 0,6 procenta. Tím dosáhla rekordní výše 172,8 bodu (1957—59 = 100) ve srovnání se 171,8 v dubnu a 164,2 v květnu 1968. Silně expan­­žívní byla všechna směrodatná výrobní od­větví, jen v automobilovém průmyslu se tem­po růstu poněkud zpomalilo. Na tento vývoj měly vliv stávky v různých automobilkách. Je však otázkou, jak se bude situace dále vyví­jet, neboť nejnovější údaje o prodejích nových automobilů domácích značek na vnitřním trnu z druhé červnové dekády ukazují proti téže době před rokem pokles o 4,5% (z 273 602 na 261452 vozů). Přitom je tento průměr pod­statně ovlivněn rekordním odbytem nového modelu malého vozu Maverick automobilky Ford Motor Co. Prodej modelů firmy Chrys­ler se v uvedené době snížil o 12,5 %. Nicméně průměrný vzestup přílivu objed­návek činil v americkém průmyslu v květnu (proti dubnu) 2,4 %, zatímco v dubnu byl za­znamenán proti přecházejícímu měsíci pokles 0 1,1 %. Kapitálové investice vykázaly za druhé čtvrtletí letošního roku stejné zvýšení jako v prvních třech měsících, tj. 4,5 °/o. 1 když americké podniky poněkud redukovaly své plány, přece se počítá se zvýšením jejich investic v tomto roce proti loňsku o 12,6 °/o, zatímco v roce 1968 to bylo pouze 3,9 %. Vzestup zaměstnanosti v USA se za tři mě­síce od února do května poněkud zpomalil. V měsíčním průměru činil 100 000 osob proti 325 000 osob v měsíčním průměru období zá­ří 1968 až leden 1969. Zároveň se po delší době projevilo zvýšení nezaměstnaností. Za­tímco několik měsíců činila 3,3 % z celkové­ho počtu pracovních sil, stoupla v březnu na 3,4 % a v dubnu na 3,5 %. V květnu se udrže­la na dubnové úrovni. Osobní příjmy stouply v USA v květnu o 3.8 mld dolarů proti 3,5 mld dolarů v dubnu a 4,7 mld dolarů průměrně měsíčně v prvním čtvrt­letí 1969. Pokud jde o inflační vývoj cen, mají někteří pozorovatelé za to, že kulminační bod byl.již překonán. Hospodářský poradce předcházejí­cích dvou presidentů USA J. F. Kennedyho a L. B. Johnsona prof. Walter Heller soudí, že do podzimu bude nejkritičtější doba překoná­na, ať pokud jde o inflací všeobecně, tak po­kud jde o přehnaně vysoké úrokové sazby. Také president Nixon prohlásil na nedávné tiskové konferenci, že provedená protiinflační opatření se již začínají projevovat a do dvou až tří měsíců se tempo inflace zpomalí. Po­kud by se tento odhad ukázal jako mylný, je podle slov presidenta Nixona americká vlá­da rozhodnuta uvažovat o dalších zákrocích, neboť nehodlá připustit, aby ceny a úrokové sazby trvale stoupaly. Pohyb spotřebitelských cen (životních ná­kladů) a velkoobchodních cen se sleduje na bázi průměru let 1957—59. Index spotřebitel­ských cen dosáhl v květnu rekordní úrovně 126,8 bodu (proti 120,3 před rokem), zatím­co v dubnu činil 126,4 (proti 119,9 před ro­kem a 125,6 v březnu 1969). U této křivky se zdůrazňuje zejména to, že měsíční zvýšení cen v přepočtu na rok činilo v dubnu 7,2 %, kdežto v květnu pouze 3,6 %. Podobný jev byl konstatován u velkoobchodních cen, které v květnu dosáhly úrovně 112,8 (proti 108,5 před rokem) a v červnu 113,2 (proti 108,7 před rokem). Květnové zvýšení činilo 0,8 %, tj. v přepočtu na rok 9,6 %, červnové 0,4 %, tj. v přepočtu na rok 4,8 %. V průměru činí letošní tempo inflace v USA asi 6 % a prof. Paul A. Samuelson by podle výkladu ke své nejnovější prognóze hospodář­ského vývoje považoval za úspěch, kdyby se je podařilo zpomalit na 4 %. sh 3. 7. 69 Obchodní styky Polsko-Brazílie V Rio de Janeiru skončila obchodní jedná­ní mezi Polskou lidovou republikou a Brazílií. Polská delegace jednala s představiteli hos­podářských resortů, ústřední banky, Brazilské­ho ústavu pro kávu a dalších hospodářských institucí za účasti brazilského ministerstva zahraničních věcí. Na základě rozhovorů byla obchodní a pla­tební dohoda mezi Polskem a Brazílií pro­dloužena do 15. října 1972 a současně byly rozšířeny vzájemné finanční úlevy předvída­né touto dohodou. Obě země si poskytly na­vzájem doložku nejvyšších výhod. Za účelem zvýšení výměny zboží a rozšíření sortimentu si obchodní organizace obou zemí vyměnily informativní zbožové seznamy vymezující mož­nosti této výměny. Brazílie patří k nejvýznamnějším obchod­ním partnerům Polska ze zámořských zemí. K hlavním položkám polského vývozu na ten­to trh patří námořní lodě, železniční kolej­nice, hliník, obráběcí stroje, jakož i další stroje a průmyslová zařízení, zemědělské stroje, vědecké přístroje, valivá ložiska, ná­řadí, chemikálie a farmaceutické výrobky, fo­tografické materiály, sklo a křištál. Předmě­tem polského dovozu z Brazílie je mj. železná ruda, kakaové boby, káva, bavlna, sisalové vlákno, kůže, jadrná krmivá, surové oleje a další zboží. sh 3. 7. 69 Hospodářská jednání SSSR-Irák Náměstek předsedy rady ministrů SSSR V. Novikov přijal členy hospodářské delegace Irá­ku v čele s místopředsedou S. Mahdl Amma­­seiň. Vedoucí Irácké delegace navrhl sovět­ské straně účast při výstavbě řady objektů, které mají klíčový význam pro iráckou eko­nomiku. V Novikov vyjádřil souhlas se spoluprací v oblasti těžby ropy a zdůraznil, že v naj­bližší době mohou obě země přikročit ke kon­krétním jednáním v tomto směru. Projednával se rovněž irácký návrh na vytvoření sovět­­sko-irácké komise pro hospodářskou spolu­práci. Byly zřízeny pracovní skupiny, které se budou zabývat potenciálními směry hospo­dářských styků mezi oběma zeměmi. sh 3. 7. 69 K otázkám vývoje cen v procesu konsolidace Ing, Jaromír MATĚJKA, Český cenový úřad Cenová politika je v současné době terčem ostrá a Všeobecné kritiky a nechybějí ani názo ry, že právě ceny jsou hlavní příčinou i rozhodujícím článkem řešeni existujících potíží na šeho hospodářství. Aniž bych chtěl snižovat podíl nesprávné cenové politiky na těchto ne­dostatcích, pokusím se naznačit některé skutečnosti, které svědčí o tom, že cenové politice rozhodně nelze toto postavení v ekonomice tak jednoznačně přisuzovat. Vycházím z toho, že ceny, resp. cenová po* . litika mají do určité míry svojí relativně sa­mostatnou funkci, ale současně jsou výsled­kem vnitřního vývoje i vnějších vztahů celé ekonomiky a tedy také výsledkem komplexu hospodářské politiky státu. Nelze sl proto představit, že vývoj našich cen zvláště v kon­solidačním procesu bude optimální, nebudou-li současně vytvořeny odpovídající předpoklady v ostatních oblastech ekonomiky. O některých z těchto předpokladů se chci zmínit. Rozhodujícím předpokladem relativní stabi­lizace cen je bezesporu určitý nezbytný stu­peň rovnováhy v hospodářství. Pro naši dneš­ní ekonomiku je však charakteristická výraz­ná nerovnováha prakticky na všech hlavních trzích zboží (výrobních prostředků, spotřeb­ních předmětů a zahraničním obchodě) a trhu pracovních sil, která má svůj souhrnný výraz v nerovnováze peněžní, jejíž řád se odhaduje až na několik dešitek mld Kčs. Příčiny této nerovnováhy nelze řešit cenami, nebo jenom cenami, neboť to by vyžadovalo enormní růst cen, který však odstraňuje převážně jen ur­čité důsledky nerovnováhy, nehledě k tomu, že sama inflace, kterou prudký růst cen (resp. spirála ceny — mzdy) zpravidla vyvolá, je s požadavkem stabilizace ekonomiky v roz­poru. Vedle nezbytného rychlejšího cenového růs­tu, kterému se zřejmě nelze zejména dočas­ně vyhnout, je proto třeba důsledně řešit pře­devším vlastní příčiny nerovnováhy v jejich hlavních ohniscích. Na první a rozhodující místo je v této sou­vislosti nutno postavit nekompromisní řešení věcných problémů ekonomiky spočívajících v rozevírání trhu (rozšiřování nabídky) zboží a služeb, které je možné jen na základě růs­tu produktivity práce, objemu výroby, vývozu a dovozu a celkové efektivnosti hospodářství. Tento úkol nelze nijak obcházet, nechceme-)i dospět ke skutečnému snížení životní úrovně; jeho naléhavost a náročnost je v našich pod­mínkách zcela mimořádná, neboť např. v sou­časné době na trhu spotřebního zboží by to vyžadovalo mít k dispozici další fondy zboží ve výši cca 15—20 mld Kčs. Jde zejména o auta, stavební hmoty, instalační materiál, služby, zahraniční rekreaci, ale í řadu spo­třebních předmětů apod. Řešení těchto věc­ných otázek zatím u nás není komplexní a prakticky se omezuje jen na tzv. priority. Druhým významným předpokladem požado­vané stability cen je reálná důchodová, tj. zejména finanční (daňová, rozpočtová apod.), mzdová, úvěrová a měnová politika státu, kte­rá musí účinně přispívat k regulaci peněž­ních zdrojů a jejich výše í rozdělení u pod­niků, obyvatelstva a ve státním rozpočtu tak, aby těmto peněžním zásobám v podstatě od­povídalo jejich hmotné krytí (zboží) v glo­bále i struktuře. Z tohoto hlediska jsou v sou­časné době aktuální zejména tyto otázky: 0 Účinná regulace mezd a příjmů obyvatel­stva, která musí respektovat vývoj produk­tivity práce, resp. národního důchodu a dnes navíc i požadavek odstraňovat existující ne­rovnováhu. Při současně docilovaném a uva­žovaném růstu národního důchodu (za před­pokladu nezměněných relací v jeho užití) ko­lem 5—6 % ročně by růst celkových příjmů obyvatelstva měl být nižší (např. 3—4%), aby bylo možno existující nerovnováhu zasta­vit a postupně odstraňovat. Vývoj nominál­ních příjmů vykazuje však v posledních lé­tech přírůstky kolem 8—10 %, a je proto ne­zbytné právě z tohoto důvodu přistupovat k výraznému zvyšování úrovně maloobchod­ních cen, neboť je nemyslitelný takový další růst reálných příjmů, který převyšuje tvor­bu národního důchodu. Bohužel však ani otáz­ka dalšího řešení (reguláce) únosného vývo­je mezd v nejbližších létech není dořešena a v návrzích konsolidačního programu do roku 1972 je zatím v rozporu s požadavky na stabilizaci cen uvažovaného s růstem příjmů ve výši kolem cca 6—8 °/o ročně při průměr­ném přírůstku národního důchodu o cca 5 %. • Zásadní změna ve výši 1 struktuře důcho­dové pozice podniků, kterou je nutno přivo­dit především ráznými opatřeními v daňové soustavě a úvěrové politice. Tato opatření, mají-li být účinná, musí výrazně omezit ze­jména poptávku pedniků po investicích, ja­kož i jejich možnosti zvyšovat mzdy. Reali­zovaná a připravovaná politika v této oblas­ti však zatím nezaručuje, - že tato restrikce bude dostatečně účinná. To rovněž předsta­vuje pro cenovou politiku značná rizika. 0 Politika výdajů a rezerv státního rozpočtu, která by pro reálnost cenového vývoje měla vytvořit podmínky především v přebytcích státního rozpočtu, které nebudou vyvolávat novou inflační poptávku a budou tedy skuteč­nými rezervami, jejichž použití zejména v pro­cesu konsolidace by mělo být zcela výjimečné (zlepšení bonity krytí dlouhodobých inves­tičních úvěrů, přeměna na devizové rezervy ap.j. Předpokládá se, že tyto přebytky se zís­kají především účinným systémem zdanění a také vlastními rezervami výdajů státního roz­počtu. Nezbytnou součástí rezerv musí být 1 devizové rezervy ve směnitelných měnách, které by měly dosáhnout do konce roku 1975 minimálně třetiny až poloviny ročního dovo­zu z KS. Tento nástroj je pro cenovou po­litiku zvláště významný, neboť bez zahranič­ní konkurence dovozem, resp. potenciálních možností dovozu, nelze vytvořit přirozené kli­ma (konkurenci) pro vývoj našich cen a je­jich stabilizaci. Ani tento protiinflační faktor — devizové rezervy — však není v naší eko­nomice zabezpečen, a v mnoha případech se uvažuje, že naše současná nepříznivá devi­zová pozice se v nejbližších létech nejen ne­zlepší, ale bude i dále prohlubovat. I z těchto několika poznámek o postaveni a úloze cen v hospodářství je myslím patrno, že si nelze klást kategorické požadavky na regulaci a stabilizaci cenové úrovně a sou­časně nechat bez povšimnutí základní staveb­ní prvky této stabilizace, tj. zejména celko­vou peněžní rovnováhu a účinnou komplexní hospodářskou politiku, na jejíchž řešeních zá­visí i postup a úspěch našeho konsolidačního programu.

Next